ROCK MACHINE – Koncepty 2022+ | Aneb kam směřuje domácí výrobce!

Letošní rok by ve světě cyklo-businessu dost zvláštní a zdá se, že následující rok až dva se situace příliš nezmění. Kvůli pandemii samotné, ale i s ohledem na zborcené dodavatelské řetězce všeho možného se v poněkud jiném duchu nesly i letošní prezentace, včetně té domácí pořádané značkou Rock Machine.

Pro letošní ukázku zajímavostí roků následujících si Rock Machine vybral areál bike parku Peklák, což bylo, na vrcholu babího léta, parádní místo. Vyslechl jsme si zde řadu zajímavých informací a také se mohl s chutí povozit na zdejší, poměrně pestré paletě trailů. Od lehkých singlů v XC-flow stylu, po náročnější bikeparkové lajny.

Zmiňovaná prezentace Rock Machine přitom spadá mezi moje, neplánovaně odkládané resty, které se snažím postupně odbavit. Na druhou stranu se zde neodhalovalo nic zásadně převratného, žádná žhavá novinka následujícího roku, proto jsem si tento materiál mohl nechat trochu déle v šuplíku.

Svět cyklo konceptů

V letošním roce se prezentace nesla spíše duchu popisu a vysvětlení aktuální situace na trhu a poté v rovině představování konceptů, na kterých se postupně pracuje, ale které zatím nemají přesný termín uvedení do prodeje. Někdo nad tím kroutil hlavou: „Proč nechat lidi nahlížet pod pokličku vývoje, když jiní své novinky úporně tají až do poslední chvíle?“ Odpovědí může znít: „Proč ne?“

V automobilovém průmyslu se přeci také často představují různé koncepty, které mají předestřít možné budoucí směřování značky, či určité modelové řady, nikdo ale obvykle netvrdí, že se daný koncept musí dostat do výroby, či jakou konkrétní podobu ponese konečný produkt.

Z oněch rozpracovaných projektů jsem zachytil na čočku svého objektivu čtyři exempláře, či čtyři ukázky demonstrující, co se honí v hlavě vývojářům Rock Machine. Jeden z těchto konceptů jsem si i chvíli projel, proto k němu můžu doplnit pár praktických postřehů.

Rock Machine Blizz CRB „Wireless“

Když to vezmu převážně podle abecedy, pak můžeme začít vlastně jen komponentově lehce upraveným modelem Blizz CRB, který dostal (na ukázku) vidlici DVO Sapphire D1 (120 mm), ale především elektronické a plně bezdrátové ovládání pohonu a sedlovky.

Bystrý čtenář si snadno spojí dvě a dvě a doplní si do tajenky díly z rodiny SRAM a RockShox, přesněji z jejich ekosystému AXS. Konkrétně zde hovoříme o řazení SRAM GX Eagle AXS a sedlovce RockShox Reverb AXS.

Na tomto kousku jsem se, bohužel, na Pekláckých stezkách nesvezl, ovládání jsem zkoušel jen v rychlosti na parkovišti. Jasně, díly z rodiny SRAM AXS nejsou žádnou revolucí, již nějaký ten pátek jsou běžně na trhu, nicméně Rock Machine tímto konceptem ukazuje směr, kam až lze dotáhnout stroje řady Blizz CRB. Hezké!

Rock Machine CrossRide E450

Další novinky, tedy přesněji koncepty, jsou již z oblastí méně terénních, ba zcela špíny zbavených. I když, jak se to vezme. Kupříkladu elektrický Rock Machine CrossRide E450 je strojem, který má již svou klasickou podobu v produkční nabídce této značky, a to slušných pár let. Nový je zde hlavně přístup, koncepce a konstrukce.

Nemusíme tvrdit, že Rock Machine objevil Ameriku, tak tomu rozhodně není, obecně se mi ale líbí myšlenka, která stojí za tímto strojem.

„Ano, máme elektrická městská kola s pevným rámem, která jsou dostatečně komfortní… Jenže město není jen o hladkých umetených cyklostezkách, ve městě je vlastně také dost ‚terénu!‘ Obrubníky, kanály, dlážděné cesty atd.! Proč tedy nepřinést něco ze světa MTB i mezi city biky?“

Trochu si vymýšlím, parafrázuju, ale základní myšlenka, kterou jsem si na prezentaci vyslechl, je v mojí smyšlené citaci jasně definovaná. Rock Machine se přitom, u tohoto konceptu, snažil spojit již dříve používané a odzkoušené konstrukční koncepty. Kupříkladu unisex monotube rám (odkaz na skútry ve světě motorek), plnou výbavu (blatníky, osvětlení atd), ale také aktivní odpružení přítomné na obou „nápravách“.

S nejedním elektrickým city bikem Rock Machine jsem již jezdil, třeba před rokem Rock Machine Crossride INT E500 B Touring. Když si nyní představím, že bych jej měl s lepším a navíc „oboustranným“ odpružením, pak bych si rozhodně nestěžoval.

Rock Machine GravelRide / CityRide

Jiným, lehce podobným konceptem, nebo snad jen pouhým nápadem, bylo netradičně pojaté kolo, které vycházelo z již existující řady elektrických štěrkoletů Rock Machine GravelRide (náš čerstvý test Rock Machine Gravelride INT E700 Di2), avšak s výrazně upraveným kokpitem, výbavou a celkovým zaměřením.

Mně se ten nápad vlastně dost líbí a nadšení z něj byli i mnozí další, kteří se okolo tohoto kola motali. Vzít jako základ elektrický GravelRide, upravit jej pro snazší nastupování v městském provozu sníženým rámem, dopřát mu netradiční, ale ve výsledku příkladně komfortní řídítka, doplnit jej blatníky, nosičem a brašnami…

Ano, takové kolo by se mi rozhodně líbilo! Sice jsem před chvíli obdivoval plně odpružený city-bike, ale zase takovýto koncept, s dostatečně macatým obutím a hromadou stylu… Sakra, to bych si vzal hned jako stroj pro různé pracovní a jiné přesuny po městě!!! Pecka 👍🏻

Rock Machine RoadRide

Na úplný závěr dnešního představování nám zůstalo kolo, na němž jediném jsem se i slušně projel – menší okruh cca 20 km na necelou hodinku. Rock Machine RoadRide přitom nemá být klasická sportovní, či závodní silnička.

Je to koncept zaměřený na stylové „požírání silničních kilometrů“. Rock Machine si nedělá ambice, že by jeho stroj byl nejlehčí, nejrychlejší, nejtužší…

Ne, chce nabídnout prvotřídní jízdní vlastnosti, kvalitní plně karbonový rám, ale také styl a trochu elegance. Jeho primární cílovou skupinou by měli být muži ve středním věku (tzv. Mamil nebo MAMIL = „middle-aged man in lycra“).

Bez posměšků. Prostě stylová, kvalitní silnička, na níž se komfortně a rychle sveze každý, koho to jen napadne. A nemusí nutně počítat podíl tuku na svém těle v nižších jednotkách procent.

Jak jezdí MAMIL Road?

Upřímně, už hodně dlouho jsem neseděl na čisté silnici a také sakra dlouho jsem na sobě neměl kompletní lycrový obleček! Ani zde jsem přitom neudělal výjimku, nechal si raději volnější dres a svoje oblíbené gravelové kraťasy… Pouze ploché pedály jsem vyměnil za nášlapy a vyrazil požírat asfalt!

Co mě překvapilo jako první, byla živost a nečekaně ostrý projev tohoto kola. Z počátku živější ovládání, na které nejsem z gravel-biků příliš zvyklý, už jen rozdílem v obutí a tlacích, jsem ale za chvíli vstřebal a bylo to v pohodě. Celkově tvrdší a razantnější projev, jak jsem to zprvu vnímal, přikládám také hlavně tomu, že srovnávám primárně s komfortními gravely.

Z čeho jsem možná nebyl úplně odvařený byla řídítka spojená s představcem. Zajímavé a elegantní řešení, já bych si ale radši v tomto směru ponechal trochu volnosti, nasadil kupříkladu širší kousek, změnil natočení řídítek atd. Ale to jsou jen detaily, které si člověk u svého budoucího kola snadno upraví dle osobní představy.

Jinak mě celkově Rock Machine RoadRide bavil. Nahoře na kopci jsem s ním byl za chviličku, spojovací hřebenovou cestu jsme prosvištěli jako nic, a švihat to pak dolů po hlavní silnici s kvalitním asfaltem, to nebyl také vůbec špatný zážitek!!!

Osobně se znovu, zřejmě, pro čistou silnici hned tak nenadchnu, všestrannost štěrkoletů je mi zkrátka bližší, řada lidí by ale s podobným kolem byla jistě spokojená. Tedy pokud se tento koncept postupem času probojuje do výroby a pak snad i na trh!!!

Text a foto: Štěpán Hájíček