reklama

Milan Čižinský – Rekapitulace první půlky sezóny 2021

S letošní předzávodní přípravou jsem začínal, jako již tradičně, na Kanárských ostrovech. Měl jsem vizi, že se zde rozjezdím a nachystám na březnové závody EWS plánované v Chile a v Kolumbii. Ty ale byly zrušeny dříve, než jsem se ze španělských ostrovů usazených v Atlantiku na dohled marockého pobřeží vrátil, či mohl přesunout někam dál.

Text: Milan Čižinský / Foto: Mervinský, Krasinska, Nevečeřalová, Sijka, Bláha

Ježdění na Kanárech je opravdu super, a proto se sem skoro každý rok vracím. Někdo by si mohl myslet, že je to tady vhodné zejména pro silniční kola, ale nenechte se mýlit!

Pro mě osobně je velice příjemné zdejší teplé klima, ale mám rád i lokální, často slušně náročné traily, ideálně absolvované s místními borci jako jsou Kilian nebo Quido Tschugem (na e-biku). V druhé půlce mého zdejšího pobytu mě navíc navštívil Vojta Bláha, a to byla teprve jízda!

Finale Ligure a Pietra Ligure

Další letošní zastávku, mimo hranice ČR, představovalo italské Finale Ligure, kde jsem strávil nějaký čas s Milanem Myšíkem, Staníkem a také s Vojtou. Tady nás to všechny opět slušně posunulo o nějaký ten stupínek dál. Užívali jsme si přitom jak pohodlné Shuttly, ale i poctivé šlapání a nechyběl ani intervalový trénink.

Tohle byl zase jeden ze super zájezdů! Nejvíc přitom vzpomínám asi na ranní palačinky od Staníka 😁👍🏻 DÍKY!!!

Bikepark Schöckl

Po návratu do ČR jsme doma moc času nestrávili a už jsme zase vymýšleli, kam dál vyrazíme? Za dané pandemické situace byly možnosti značně omezené, proto nakonec padla volba na Bikepark Schöckl, jelikož to byl v té době jediný areál s fungující lanovkou v širokém okolí!

Vyrazili jsme tedy opět s Milanem a Vojtou, tentokrát s cílem otestovat jedny z nejprudších DH a enduro tratí, které lze ve střední Evropě nalézt. Tuto lokalitu jsem znal z „pravěku“ svého DH účinkování, takže jsem věděl, že to rozhodně nebude zadarmo!

Naštěstí jsme to ale všichni přežili, i když Myšák zvládl předvést takový crash, navíc ještě na video, že nám z toho všem dost zatrnulo! Ale nakonec v pohodě, ustál to! Oproti tomu, jak to vypadalo, si vlastně odvezl jen hromadu modřin, ale nic horšího! Alespoň zvýšil svoji sledovanost na IG! 😁

Soustředění reprezentace ČR – Kouty

Závěrečnou třešinkou celé letošní předzávodní přípravy bylo soustředění národní reprezentace v Koutech nad Desnou, kde jsem si užili super ježdění s mladými nadějemi české gravity scény. Veselo bylo obvykle i večer poté, co jsme odložili kola.

Konečně začíná závodní sezona! | Enduro Série Kraličák 2021

Mým prvním závodem letošní sezóny se stal, oproti původním předpokladům, Kraličák, tedy úvodní podnik aktuální České Enduro Série. Kdo na tomto, pro enduroserii novém místě, čekal lehké tratě, ten se zatraceně zmýlil. Kamil s Járou totiž připravili slušnou prověrku techniky, morálu i rovnováhy.

Navíc, díky vydatným dešťům, které pokropily Jeseníky před nedělním ostrým startem, se z čerstvě vytvořených tratí stala místy až zkouška odvahy. A že zde měly nemalé problémy i nejlepší jezdci domácí enduro scény! Ostatně už jen úvodní jednička byla slušným prubířským kamenem, jelikož se zde v jednom kuse balancovalo na neskutečně uklouzaných kořenech! Ony ani další erzety nebyly rozhodně zadarmo… Mně se to ale líbilo!

Předpověď slibovala deštivo nejen před startem, ale i na samotný závod, proto jsem nad ničím nepřemýšlel a automaticky zvolil WTB Verdict Wet a to rovnou na obě kola! Šťastná volba! Nakonec se mi povedlo, i díky chytré jízdě „na jistotu“, zvítězit ve své kategorii! Z toho jsem měl skutečně obrovskou radost, jelikož to byla první výhra od mého nešťastného zranění páteře!!!

*Rozhovor s Milanem Čižinským (nejen) o jeho úrazu z léta roku 2019

Česká Enduro Série – Klínovec 2021

Krušnohorský Klínovec je již řadu let můj oblíbený kopec, letos se mi na něm ale, při závodním víkendu, příliš nedařilo! V tréninku jsem si totiž, na jednom šikmém kořenu, otočil koleno, které poté napuchlo a nešlo s ním moc hýbat! Kombinací Magnesia, Voltarenu a prášků na bolest jsem to částečně zažehnal a utlumil, ale nebylo to zkrátka ono. Výsledné čtvrté místo v kategorii mě příliš nepotěšilo, ale za dané situace…

Tak jako tak jsem se, záhy po odjetí Klínovce, vydal na letošní první závody EWS do italského Canazei a doufal, že se noha zklidní a že to v Alpách postupně rozhýbu.

Dolomity a EWS Val di Fassa (double EWS)

Na závody EWS se vždycky strašně těším! Nezaměnitelná atmosféra tohoto světového cirkusu je hlavním důvodem, proč tolik jezdím a celý rok poctivě trénuju! Povětšinou skvělé traily a super dlouhé erzety, kde musíš jet především hlavou, jelikož to tam nestačí „narvat“ a čekat, že to nějak dopadne!

Letos ale bohužel došlo k určité úpravě, možná i celého konceptu, jelikož tratě už nejsou natolik dlouhé, jako bývaly dřív. Když jsem se ptal pořadatelů, snažili se mi nejdřív vysvětlit, že je na vrcholcích Alp ještě příliš mnoho sněhu, proto se nemůže startovat podobně vysoko jako v minulých letech. Postupně jsem ale z různých indicií pochopil, že důvody mohou být hlubší, nejen hluboko ve sněhu!

Další změnu představoval nový závodní „double“ koncept, tedy dva závody v jedné lokalitě pár dní za sebou. OK, jako základní myšlenka to nezní špatně, ale proč se, sakra, jede dvakrát v týdnu na stejných tratích? Ostatně tento paradox zmiňoval ve své reportáži už i Milan Myšík, ale také Andrea Drengubáková.

Tréninky i závod ve Val di Fassa mě přesto bavily, ač mě částečně limitoval vykloubený palec, památka na nejtěžší stage! I s tímto omezením se mi nakonec povedlo dojet v obou závodech na 6. místě! Spokojenost tedy veliká, jelikož na úplnou špičku mi chybí už jen kousek! Vnímám to totiž jako tolik vytoužený návrat mezi lidi, se kterými jsem závodil před zraněním páteře!

EWS La Thuile 2021 (double EWS)

Traily v La Thuile, ležící víceméně na pomezí Itálie, Švýcarska a Francie, znám už z let 2016 a 2018. Tehdy to byly jedny z nejtěžších závodů EWS vůbec!!! A letos? Tratě byly (opět) zkráceny zhruba na polovinu toho, co se zde jezdilo dřív! Po prvním letošním dvoj-závodu EWS jsem nechtěl vynášet unáhlené soudy, ale po této druhé zkušenosti už to asi budu muset říct naplno: „Z EWS se stává komerční záležitost!“

Erzety jsou najednou poloviční, transfery na start se, častěji než dříve, řeší lanovkou či vývozy, náročnost klesá a ultimátní seriál EWS, reservovaný jen nejlepším jezdcům světa, se pomalu ale jistě mění na „normální závody“ pro širší bikovou veřejnost.

Na tento typ závodů jsem se tak dlouho nepřipravoval! Krátké DH palby, co to jako má být? Kde je duch a smysl endura?

První závod ze dvou v La Thuile pro mě znamená 11. místo, ale s jen relativně malým odstupem za úplnou špičkou. Palec mě zde limituje víc, než v Canazei… Každopádně jsem byl spokojený alespoň s výsledkem na Stage 4, která zde byla jednoznačně nejdelší. *Opět můžeme připomenout report od Milana Myšíka.

Novinkou je rovněž příchod množství mladíků z kategorie 35+, až si musím přiznat, že není zrovna lehké závodit proti klukům místy i o dvanáct let mladším! V celkovém hodnocení jdu každopádně na 5. místo, což potěší o to víc!

Z La Thuile raději na Zadov!

Jelikož jsem byl ze závodů v La Thuile trochu zklamaný, a jelikož se mi nechtělo závodit o pár dní později na stejných tratích jako ve čtvrtek, padlo rozhodnutí jet společně s Mílou Myšíkem na závod České Enduro Série na Zadov.

Zadov přitom nikdy nebyl můj favorit! Tentokrát jsem ale dorazil s pozitivní náladou a s rozhodnutím, že se budu soustředit především na svůj výkon, a nikoliv na různé „ptákoviny na trati!“ Pokud si v tomto směru odmyslíme rockgarden na rovině, tak mě zbytek tratí vlastně bavil.

V českém prostředí jsem samozřejmě musel provést nějaké změny setupu kola, abych jej přizpůsobil výrazně jiným tratím a jejich odlišné náročnosti. Snížil jsem kupříkladu tlak ve vidlici a kousek dolů posunul také řídítka.

Tento přístup se rozhodně vyplatil, jelikož jsem, i díky vyrovnané jízdě prakticky bez chyb, mohl slavit svoje druhé vítězství na letošní Enduro Sérii! Jediným pokaženým místem byl běh na první kamenné sekci, ale to, vzhledem ke konečnému výsledku, snad ani není nutné připomínat!

První půlka letošní sezóny nebyla vždy snadná a jednoduchá, jsem ale moc rád za výkony, které jsem podal, a také za výsledky, kterých se mi zatím podařilo dosáhnout. Doufám tedy, že mě štěstí v druhé půlce roku neopustí! 🤞🏻😁

Text: Milan Čižinský / Úpravy textu: Štěpán Hájíček | Foto: Mervinský, Krasinska, Nevečeřalová, Sijka, Bláha