reklama

EWS #3 La Thuile – Slabé a silné stránky (report Milan M.)

Ačkoliv jsem z třetí zastávky EWS v La Thuile odjížděl dost rozpačitý, byla tato zkušenost vlastně dost přínosná. Ukázala mi totiž, na čem bych měl pracovat a v čem naopak můžu soutěžit s nejrychlejšími závodníky světa.

Text: Milan Myšík / Foto: Matěj Mervínský, Boris Beyer, Iva Nevečeřalová

Stejně jako v Canazei, se i v La Thuile jednalo o takzvaný „double“, tedy dvojzávod konaný ve čtvrtek a poté v neděli. Rozhodl jsem se jet pouze první, a to proto, abych stihl třetí závod České enduro série startující ten samý víkend.

Po zranění v Canazei (report) jsem se musel na čtyři dny otočit doma a dostatečně vyléčit stržený nehet na malíčku. Podařilo se a já mohl odjet do La Thuile bez bolesti!

Cestu jsem si zpestřil zastávkou ve švýcarském Saas-Fee, kde jsem navštívil kámoše a užil jsem si tam parádní biking na zdejších stezkách, které vedou modřínovými lesy kousek pod ledovci – prostě parádní víkend!

reklama

V La Thuile jsme se v pondělí věnovali tradičně „trackwalku“, díky čemuž jsem začal tušit, že tohle bude, stejně jako před třemi lety, smrt pro ruce! Prudké stráně, traily furt dolů z kopce a ještě víc!!! Techniky minimum, šlapání spíš žádné, prostě široké rozbité cesty a palba kolmo dolů.

V tréninku jsme místy erzety najížděli s Čížou a Matějem Charvátem, který měl letos v EWS premiéru. Zatímco středeční trénink byl na suchu, po tréninku se zatáhlo a začala solidní alpská bouřka, alias totální slejvák! Opět tedy začala alchymie, jaké pláště obout? Po dlouhé době jsem nakonec nasadil dozadu 29“ kolo, protože větší síla brzdění… Ano, tak moc to tady bylo z kopce, a tak moc to klouzalo!

RACEDAY

Pořadatelé nás, respektive mastery, vyhnali na trať už v 7:30, zejména kvůli odpolední bouřce, takže závod frčel od brzkého rána. Čtyři stage, jen na jednu se jelo po svých, jinak 3x lanovkou s minimem šlapání. Tohle mi začalo dost připomínat DH!

První stage se mi líbila asi nejvíc ze všech, v závodě jsem jí jel ale až příliš opatrně… A to se mi nevyplatilo! Sice jsem nespadl, ale bylo to prostě moc „safe“.

Dvojka a trojka byly čistokrevné DH lajny. Tady jsem si dopředu říkal, že horší jak v jedničce být nemůžu, ale… Skončil jsem někde na 73. místě, což byl nepříjemný propad startovním polem! Po dvojce jsem zajel do SRAMu, kde mi udělali brzdy a vyměnili destičky… Před startem další měřené zkoušky jsem je ale nestihl rozbrzdit, takže jsem se na trojce hodně trápil, jelikož jsem musel brzdy tahat dvěma prsty! Tragédie 😱

Poslední tzv. „Queen stage“ byla devítiminutová endurovka. Asi jediná ze všech tratí, kde to nebylo pouze o sjedu. Začátek byl klasický alpský trail s několika přejezdy sjezdovek, pak minutu šlapání, trail, dvě minuty šlapání v technickém výjezdu a pak závěr „pure DH“. Na startu nám navíc začalo silně pršet.

Tuhle stage jsem si chtěl užít. Ve výjezdu jsem se hecnul a když jsem pět set metrů před cílem dojížděl závodníka přede mnou, věděl jsem, že by to mohlo být dobré!

Bohužel mi neuhnul a na poslední rockgarden jsem kvůli němu najel do špatné stopy a musel úplně zastavit!!! I to se v závodním enduru stává. Přesto jsem do cíle dojel s 25. nejrychlejším časem, což byl dobrý výkop do dalších závodů. Celkově bohužel až 68. místo. Na mezičase ve výjezdu jsem měl 12. nejrychlejší čas, škoda, že se to nepodařilo udržet až do cíle…

Tento závod mi jasně ukázal, kde mám slabiny, a to je jízda z kopce v prudkém terénu. Naopak silnou stránkou je letos moje fyzická kondice. Příští závod EWS se pojede ve francouzském Loudenvielle v Pyrenejích začátkem září, kde rozhodně nebudu chybět!

Milan Myšík

Díky za fotky: Matěj Mervínský, Boris Beyer, Iva Nevečeřalová

Původní článek najdete na webu: milanmysik.com

reklama