Pivot Shuttle (MY2020) – Integrace bez integrace! (test)

Obecně si cením toho, když se někdo nebojí vyrazit vlastní cestou a nespoléhá jen na slepé následování davu, i přes možná rizika a potenciální (drobné) praktické komplikace. Podobný přístup lze vysledovat u značky Pivot, která se před časem na jedné straně rozhodla zapojit do trendu výkonných elektrokol s vyšším zdvihem, jejich přístup je ale poměrně originální.

Středobodem netradiční inovace u zatím jediného elektrického modelu Pivot, model vtipně pojmenovaný Shuttle, je způsob integrace baterie do rámu. Zatímco se většina ostatních značek, které se rozhodly pro pohon Shimano Steps, pere s tím, jak co nejlépe zamaskovat klasickou baterii pomocí různých variant semiintegrace, případně, jak zamaskovat či naopak přiznat mohutnost originálního akumulátoru Shimano určeného pro integraci do rámu, šel na to Pivot pěkně od lesa.

Jeho tvůrci evidentně chtěli využít předností plně integrovaných systémů jako je čistý vzhled, snazší dosažení pevnější konstrukce rámu apod., nelíbil se jim ale rozměrný hranatý akublok Shimano. Proto přišli s nápadem vzít klasickou baterku Shimano, která se na rám běžně nasazuje z boku, připravili pro ni speciální lůžko, poupravili systém jejího uchycení a… Šoupli ji do rámu!

Vše je přitom tak dobře zamaskované, že vás, pokud nejste kovaní znalci eBiků, na první pohled ani nenapadne, co se uvnitř rámu ve skutečnosti skrývá! Při druhém pohledu, jste-li oněmi znalci elektropohonů, nicméně poznáte podle okýnka, které jezdci zpřístupňuje startovací tlačítko a kontrolní diody na akumulátoru, že je tohle dobře známý rámový akublok! Navíc na boku je druhé okénko, kde je zase přístup k nabíjecímu konektoru, protože vyndávat akumulátor po každé jízdě (drží jej 8 šroubů), by byla dost otrava!

Když už mám tu „e-motorku“ tak si vychutnám trochu motokrosu! 🤘

reklama

29“ místo 27,5+ + jiná výbava = mimořádná hmotnost!

Pivot Shuttle jako takový byl světu představen již před několika lety, sám jsem si jej párkrát prohlížel na veletrhu Eurobike. S výhledem na modelový rok 2020 přitom Pivot přistoupil k dílčím úpravám, které se přes veškerou velkolepost prezentačních materiálů soustředí takřka výlučně na změny ve výbavě. Nejvíce patrný je přitom zjevně přechod z původního parametru 27,5+ na dnes tolik populární devětadvacítky.

Spolu s tím se měnily i další prvky výbavy, díky čemuž se podařilo u vrcholného modelu Shuttle Team XTR stlačit hmotnost na hodnotu jen lehce přes 20 kg (dle údajů výrobce až 20,29 kg)! Dnes testovaný kousek, který by měl plně odpovídat katalogové výbavě, ukázal při postupném vážení* hodnotu takřka rovných 21 kg u kola velikosti L (bez pedálů). *Zvedat jej najednou by mi nejspíš strhlo váhu, nebo záda!

Tak jako tak je to úžasný parametr, zejména pokud si uvědomíte, že je vepředu vidlice Fox 36 se 160 mm, vzadu máte k dispozici kapacitu 140 mm, čemuž odpovídá i ostatní výbava – odolnější kola, hrubé pláště, ale třeba také řazení Shimano XTR 1×12!

Zamaskování klasické „rámové“ baterie uvnitř rámu je skutečně parádní. Poznat, o jaký jde druh akumulátoru se jedná, lze vlastně pouze podle tohoto okýnka umožňujícího přístup ke startovacímu tlačítku. 

Baterie samotná sedí na speciálním dílu, který v rámu jistí osm šroubků. 

Poctivě zakrytovaný je také motor, z nějž na pravé straně nevidíte skoro nic.

Velký, ale můj!

Ponechme již stranou obecný popis a bližší teorii, jelikož informace týkající se vlastností a specifikací poslední generace Pivotu Shuttle jsme v dostatečném objemu naservírovali v článku, který právě tuto aktualizovanou modelovou řadu představuje – Pivot Shuttle 2020. Tedy on to není tak úplně model ročníku 2020, spíše taková „mid-season“ verze, kterou jsem si měl tu možnost na pár dní půjčit a reálně osahat, proto vám můžu nyní povyprávět, čím mě Pivot Shuttle zaujal, překvapil, či nadchl.

Předně musím uvést skutečnost, že se mi opět do ruky dostal stroj velikosti L, což je na mě trochu víc, než bych musel, ale obvykle se s tím jsem schopný poprat. Stejné to bylo i v tomto případě, kdy jsem po celou dobu testu vnímal, že sedím na kole větším, než je můj ideál, celkově jsem se tím ale snažil nezabývat a prostě si jen užívat elektrickou jízdu doprovázenou téměř všudypřítomným bzučením středového motoru Shimano Steps, ale také třeba spokojeným odfukováním vidlice Fox Factory E-MTB 36.

Zajímavé mi přitom na celém mém dostaveníčku s Pivotem přišlo, že jsem s ním sice zkusil projet svoje typické „eBike only“ traily, zaměřené čistě na techniku, rovnováhu a výjezdové schopnosti, obecně jsem ale, zřejmě už jen díky velkým kolům s klasickými plášti, celý koncept svého ježdění pojal více trailově. Jako na běžném kole „pouze“ s přidanou hodnotou toho, že jsem se díky motoru dostal na kopce mnohem rychleji a snáz, mohl jsem si proto, za stejný čas a s menší námahou užít více sjezdů!

Na pravé straně kouká z motoru o něco víc než vlevo, stejně tak je zde zřejmé, nakolik „hluboko“ je pohon zabudován v rámu.

Vlevo na rámu najdete také přístup k dobíjecímu okénku, které je přímo na baterii, proto ji nemusíte vyndávat, stačí zaparkovat u zásuvky. 

Pokud by vás zajímalo, jak to vypadá, když se akumulátor z rámu vyndá… Docela díra!

Úzká štika, ostré zuby!

Ono by to snad ani nemuselo být takové překvapení, vždyť plně odpružené eBiky nemusí vždy nutně sloužit jen k experimentálnímu stylu jízdy, kdy se jezdec posouvá pomalu blíže způsobům použití terénní motorky než terénního kola.

Každopádně už jen tím, že je Pivot Shuttle nově posazen na devětadvacítkách běžné šíře (2,5“/2,4“ – P/Z) s ním člověk na jedné straně nemá až takové tendence zkoušet vyjet „vše co vidí“, na straně druhé záhy zjistí, že díky kolům, lehkému a krásně tuhému rámu a velice příjemnému ovládání je vlastně radost jezdit s ním i po rovině nebo z kopce. Možná to zní jako triviální odhalení, ale ruku na srdce, moje dosavadní zkušenosti s eBiky byly sice obvykle vzrušující až elektrizující, nahoru mě to s nimi ale většinou bavilo víc než dolů!

Nikoliv na Pivotu Shuttle, kde jsem sice zprvu pochyboval o dostatečném záběru „hubené zadní pneumatiky“ (Maxxis Minion DHR II 29×2,4“), v praxi jsem ale zjistil, že zabírá více než dostatečně! Navíc, díky svému většímu průměru a také díky parádnímu vyvážení celého kola, jsem v sedle Shuttlu vyjel prakticky vše, co jsem se přeci jen rozhodl zkusit.

Navrch se mi podařilo zdolat skoro čistě jeden „super ultimátní“ výjezd, kde to je obvykle 50/50! Když už to někdy dám, tak rozhodně ne na první pokus!!! Nad to jsem zpětně zjistil, když jsem o pár dní později sedlal Canyon Spectral:ON, že jsem v jednom drolivém výjezdu, kde jsem si říkal, že se nejvíce ukáže nedostatečná styčná plocha zadního pláště, byl s Pivotem na 29“ výrazně jistější než na Spectralu, který má vzadu stejný vzorek, ale v rozměru 27,5×2,8“! A teď babo raď!

Přední plášť je poctivý Maxxis Minion DHF v šíři 2,5″ (WT) opatřený zvýšenou ochranou EXO+.

Vzadu je Minion DHR II, lehce užší (2,4″), ale se stejnou směsí a úrovní „pancéřování“. 

Obuto je na poctivých kolech DT Swiss EB1535 s ráfky širokými 30 mm. 

Nenechte se zmást logy Pivot, ta jsou zde jen pro dokreslení celkového dojmu!

No-specific-eBike-ride!

O výjezdových schopnostech jsem vám ale dne ani tak moc vyprávět nechtěl, i když musím uznat, že jsme toho vlastně zvládli víc než dost. Třeba stoupání zachycené na fotce níže jsem objevil čistě náhodou. Možná to tak nevypadá, ale je to docela prudké a hlavně opepřené částečně zasypanými kamennými schody! Nejdřív jsem si říkal (cestou dolů), že to bude hračka, pak jsem do toho zespodu vjel a začal trnout z toho, jak moc se to zvedalo!

„No nic, zastavím, až to vysloveně nepůjde!“ Ale ono to šlo! Sice jsem se musel nadzvednout, nahnout nad řídítka a pohrát si s vlastním těžištěm, Pivot Shuttle ale stoupal srdnatě a velká kola krásně překonala i ty nejostřejší hrany kamenných schodů. Má poklona!

Ok, teď už konečně k tomu trailování, které mě bavilo snad ještě víc než výjezdy, které jsem, až na občasné výjimky, řešil obvykle po stejných cestách jako na běžném mechanickém kole, zejména proto, abych ušetřil baterku a byl tak schopen dosáhnout co největšího počtu nastoupaných metrů – rozuměj, užil si největší možný počet sjezdů!

Ono to bude i tím, že jsem si zřejmě na projev moderních eBiků již dost zvykl, už se s nimi tolik neperu, a naopak se snažím využít jejich hmotu a její setrvačnost ve svůj prospěch. Možná je to ale dáno i tím, že se moderní eBiky více a více přibližují klasickým kolům, proto se nad tím člověk tolik nezamýšlí a prostě jen jezdí!

Ve zmíněném výjezdu bylo pár ostrých hran, kde to začínalo vypadat kriticky…

Každou z nich jsem ale překonal a pokračoval sebevědomě vstříc vrcholu!

reklama

Vychutnej si objevování!

Z mého několikadenního ježdění na Pivotu Shuttle poslední generace mi v hlavě rozhodně nejvíce utkvěla vzpomínka na den, kdy jsem vyrazil kousek za Prahu, abych si zde projel pár svých dobře známých trailů a také, abych se podíval na jeden nový, co jsem nedávno objevil a k němuž mi chyběl začátek (posledně jsem našel jedno křížení přes lesní cestu a z úspory času to vzal jen dolů).

Nyní, vyzbrojen neutuchající energií (s omezenou kapacitou baterie, bohužel), jsem se vydal do stejného místa, objel kopec, našel začátek, u toho našel další trail a po konzultaci s kamarádem, který měl pár tipů, objevil ještě třetí! Vše poctivé all-mountain stezičky, místy se solidními enduro prvky.

Proč to nezkusit, když mám vepředu Fox 36 na 160 mm! No jo, jenže co zadek? Tam je sice DW-link, ale chodí jen 140 mm!?

Pravda, 140 mm na zadní ose může být, minimálně v morální rovině, omezující, ale řeknu vám, že realita je úplně jiná! Sice jsem měl po celou dobu našeho soužití strach o poměrně hubená kola, nebo spíše hubené pláště, obzvláště v těžkých kamenitých sekcích (také se mi podařilo v jednom sjezdu zadek lehce naseknout), ale celkově musím říct: „WOW!“

Pokud by se nejednalo o eBike, ale o klasický „analog“, nejspíš bych se zaobíral tím, kde a proč je umístěno klíčové spodní raménko. Zde ale stačí upozornit, na jeho poctivé zakrytování gumovou prachovkou. 

Poměrně zajímavé, i když u nových Pivotů vcelku obvyklé, je „utopení“ tlumiče v horním vahadle, hluboko za výrazným čepem na vzpěrách. 

Při detailní obhlídce jsem si všiml, že je zadní oko tlumiče usazené na velkých ložiscích, což v praxi znatelně pomáhá zjemnit krok zadní stavby. 

eMTB enduro extáze!

Přiznávám na rovinu a bez mučení, že bych byl rozhodně radši za menší rám (M) a snad i za menší a širší zadní kolo, z té dva-čtyřky jsem byl (oprávněně) nervózní… Ale co se celkového projevu týká, tak to byla skutečná paráda! Ač jsem třeba, při jednom kolečku v těsné blízkosti svého domova hned dvakrát po sobě dal svou oblíbenou trialovou skalku, navíc s prstem v nose, tak jsem později zjistil, že těžiště skutečné zábavy na Pivotu Shuttle leží trochu někde jinde.

Nebo, že se k tomu stále vracím, s menším rámem a třeba i menším zadním kolem (zadní stavba je kompatibilní s plášti 27,5+, takže pokud by vás to lákalo…) by se nám jistě lépe zvládali i techničtější a více zatáčkovité úseky, kde jsem se takto s kolem trochu pral. Když ale došlo na více otevřené úseky, klidně i pořádně rozsekané, strmé, nebo i kratší a prudké technické sjezdy, tak zde Pivot Shuttle skutečně exceloval!

Hodně se mi líbilo, jak akčně fungovala vidlice Fox 36, která, i díky vyšší hmotě celého stroje, zobala jemňounce a aktivně již od úplného začátku. Navíc s vyslovenou chutí a neutuchajícím elánem polykala i ostré šutráky a vybrzděné rolety a s jistou sobě vlastní byla schopná schroupnout i větší nárazy, nebo ustát výrazné terénní pumpy!

Přitom, jak jsem výše nakousl téma svých obav nad limitovaným krokem zadní stavby – 140 mm vůči 160 mm vidlice… „Není se čeho bát!“ Dave Weagle (autor systému DW-Link) opět odvedl skvělou práci, přičemž tentokrát nechci hodnotit ani tak efektivitu, o té se při zapojení konstantního tahu elektromotoru nemusíme skoro ani bavit, ale zejména výkony odpružení ve skutečném terénu. Řeknu vám to stručně a jasně. Smažte z tabulek hodnotu 140 mm, sundejte z rámu samolepku, kde je uveden ten samý údaj a… Nic nepoznáte!

Zkrátka a dobře naladění, tlumič (Fox Factory Float DPX2) a práce s reálnou kapacitou zadní stavby jsou tak dobře vypiplané, že si na nižší zdvih vzpomenete možná až dole pod kopcem: „Hele, co to tady píšou? 140 mm?! To je přeci blbost, vždyť to vzadu chodí minimálně stejně dobře jako vidlice!!!“

Počáteční citlivost, schopnost lepit zadní kolo k povrchu ve výjezdech, dopady skoků, větší pumpy, či komprese, rozbitý terén… Jak už jsem opakovaně zmiňoval, trochu jsem se bál o zadní pneumatiku, o rám, odpružení a zadní stavbu rozhodně ne!

Jednodílný zadní trojúhelník je skutečně masivní. Při bližším pohledu přitom možná pochopíte, proč je vzadu plášť šíře 2,4″.

Na několika místech rámu ale najdete upozornění, že je Pivot Shuttle připraven i pro kola standardu 27,5+, proto kdo by si chtěl postavit Mullet bike…

Nová generace ovládání pohonu Shimano – kompaktní tlačítka – jsou hezky po ruce, přitom umožňují použít zespodu montovanou páčku teleskopu. Hurá!!!

Na akumulátoru je upevněn speciální nástavec s osičkou, o níž se opírá zobáček, který vše jistí. Klíč ke kolu tedy v tomto případě nepotřebujete. 

Pivot Shuttle – závěr | eMTB mě začíná skutečně bavit!

Když se teď ke konci dnešního praktického představení zastavím a zamyslím, tedy poté, co jsem právě dopsal své výše natěsno naskládané emotivní výlevy, musím objektivně zhodnotit, že se mi na Pivotu Shuttle jezdilo vážně skvěle. Nebudu už radši příliš zmiňovat otázku velikosti rámu, nebo nápad s menším a širším zadním kolem, to by mohlo přidat i na jistotě v technických sjezdech, kde by větší zadní guma ulehčila, díky větší styčné ploše, brzdným silám jinak striktně koncentrovaným na předek, a zkusím se soustředit jen na to dobré, reálné a ne smyšlené!

Je skoro až omamné, jak Pivot Shuttle krásně jede! Jasně, má motor, ale také X-krát omílaná devětadvacítková kola, která se odvalují a ovládají o poznání snáze než Pluska, díky čemuž je celek svižný, nejen v dopředném směru, ale zároveň se i velice dobře řídí. Hlubokou poklonu musím vyseknout tvůrcům tohoto stroje také za podobu a zpracování rámu, který je krásně lehký, tuhý (drahý) a prostě funguje!

Opakovaně se mi stávalo, že jsem přijel pod kopec, žasl nad tím, jak krásně, lehce a přirozeně se tohle kolo ovládá, pak jsem jej chtěl někde poponést, posunout, opřít o zídku v zahradní restauraci, a najednou mi došlo, že moje kolo má více jak 20 kg! „Fakt? Na to jsem za řídítky úplně zapomněl!“

Ano, narazil jsem také na místa, kde jsem přeci jen objevil limity použitých kol a plášťů, kdy se, zejména na dosti přeschlých trailech předek párkrát utrhl a nepříjemně hrnul, ale toto byly skutečně jen minoritní případy. Naopak, když se člověk držel plynulého tempa, tak se jen vezl, houpal, hrál si s terénem a prostě si to užíval na 110 %!

PS: Pivot Shuttle v testovaném provedení (top model Team XTR) byl vybaven řazením Shimano XTR 1×12, s nímž jsem měl tu čest vůbec poprvé! Sice mi to přijde dost rasovina dát na eBike takto drahou a exkluzivní sadu, ale budiž – zvládala to se ctí! Každopádně s novým řazením se člověk nesetká každý den, proto jsem si udělal pár fotek do zásoby a na řazení XTR se blíže podíváme v samostatném článku.

Text a foto: Štěpán Hájíček

Ke svému překvapení zjišťuji, že se mi s eBiky skáče skoro lépe jak s klasickými koly! Tím jak jsou těžší, jsou jejich reakce ve vzduchu pomalejší, což, dle mého, snižuje riziko fatální chyby nevhodným pohybem těla.

Pivot Shuttle – základní údaje

Cena: 259 900 Kč / 199 900 Kč (Team XTR / Race XT)
Pohon: Shimano Steps DU-E8000 / E7000 (Team XTR / Race XT)
Zdvih (P/Z): 160/140 mm
Kola: 29“
Hmotnost: 21 kg (vel. L, bez pedálů)
Tlaky (vidlice/tlumič): 80/230 psi (jezdec 85 kg s výbavou)
Kokpit (řídítka/představec): 770/50 mm
Sedlovka (zdvih): 150 mm

Více o Pivotu Shuttle najdete na mezinárodním webu pivotcycles.com, české ceny, dostupnost atd. kontrolujte na protocycles.cz