Canyon Strive CFR 9.0 Team – Ready for Stage 2.0?

Canyon Strive má v mojí bikerské duši vyhrazené jedno speciální místečko již jen kvůli tomu, že jsem byl osobně přítomen jeho slavnostního představení v červnu 2014. Že už to je ale let! Od té doby se tento model příliš nezměnil, Canyon sice sypal z rukávu jednu novinku za druhou, ale Strive stále čekal a čekal, až se konečně dočkal!

Stalo se tak letos v půlce ledna, kdy jsme mohli konečně přivítat novou generaci modelu Canyon Strive, který to již, ruku na srdce, dost potřeboval. S původním Strivem vlastně nebylo nic špatně, tedy až na občasné problémy s pomocným pístkem Shape Shifter, jinak to bylo stále podařené kolo.

Ale znáte to jistě dobře – svět se mění, doba se řítí kupředu, trendy se střídají jako pochutiny na páse Running Sushi, a proto je potřeba vzpomenout si na heslo, které bývalo na rámech Specialized: „Inovate or die!“

Canyon přitom svůj enduro model Strive ale rozhodně nechtěl pohřbít, naopak potajmu pracoval na jeho nové podobně, která by dokázala propojit přednosti a charakteristické rysy první generace s aktuálními trendy a možnostmi, jaké dnešní technologie a materiály umožňují. Výsledek již tedy vlastně znáte z našeho představení – CANYON Strive 2019 a Shapeshifter Stage 2.0.

Stručně shrnuto: Canyon Strive (modelový rok 2019) přechází striktně na 29“ kola, Shape Shifter je zachován, nově ale přichází v podobě označované jako Stage 2.0, zhotovitelem samotného pístku již není Canyon, ale Fox, zdvihy se ustálily na hodnotě 150 mm vzadu (v XC módu cca 135 mm) a 160, respektive 170 mm vepředu. Větší/menší zdvih vidlice je řešen podle zvolené varianty, 160 mm najdete u modelů Strive CF, 170 mm vidlice pak u „racing“ verzí Strive CFR.

reklama

Nový Shape Shifter Stage 2.0 se přesunul konečně pod řídítka. To ale zároveň znamená, že je nutné použít speciální „nosník“, k němuž lze uchytit páčku sedlovky RockShox Reverb.

Jsou-li obě páčky u sebe, je aktivován DH mód.

Zmáčkněte a zacvakněte větší páčku a jste v XC režimu. 

Osahávání „nové“ kategorie

Když se nový Strive poprvé představil, začal jsem přemýšlet, jestli je to kolo, na kterém bych chtěl jezdit, či jestli je to kolo, které bych chtěl na test? Přeci jen můj osobní pohled na velká kola v kombinaci s velkými zdvihy nebýval vždy vysloveně kladný. Jenže doba se mění, kola se mění, já se také trochu měním, a hlavně tento bike je natolik zajímavou novinkou, že by bylo škoda jej jednoduše vynechat z programu redakčních testů.

Když se tedy ozval český agent značky Canyon s tím, že pro mě má jednoho Striva připraveného, odpověděl jsem jediné: „Šup sem s ním!“

Strive přitom není prvním VELKÝM (29“) endurem dneška, které sedlám. Tuto kategorii jsem částečně ochutnal již na podzim testem Devinci Troy 29, což je spíše stroj kategorie all-mountain, ale se s vidlicí se 160 mm aspiruje i na titul lehčího endura. Navíc minimálně jednoho Troye 29 jsem viděl na EWS na Novém Zélandu!

Další kapkou do tohoto stále se rozšiřujícího moře byl z mojí perspektivy model Lapierre Spicy, jehož kompletní test musím dát co nejdříve dohromady. Díky těmto dvěma kolům tak mám již vcelku srovnání, mám svou představu a můžu se vrhnout na test!

Jádro systému Shape Shifter se ukrývá pod krytem horního ramene, z boku najdete rozumně přístupný plnící ventilek. 

Viditelný je malý kousek pístu a přídavný pákový mechanizmus zajišťující střídání režimů, tedy posun horního oka tlumiče tam a zpět.

Lehký, lehčí, nejlehčí!

Jedna z prvních věcí, která mě při vybalování Strivu z krabice zaujala, byla jeho velice příjemná hmotnost. Tedy s přihlédnutím ke skutečnosti, že mi na test nedorazil žádný z dostupnějších modelů, ale hned druhý nejvýše situovaný kousek Strive CFR 9.0 Team, to vlastně až tak zarážející není! Vzhledem k tomuto faktu by se nízká hmotnost a skvělá výbava daly očekávat, realita ale byla snad ještě sladší! Navíc do chvíle, než jsem otevřel krabici, jsem ani netušil, který model skutečně dorazil…

Slovy čísel – 13,87 kg – je již sakra parádní údaj na devětadvacetipalcové enduro! Nemyslíte?

Dříve, než jsem vyrazil do akce, jsem se ještě potřeboval seznámit s funkcí nového Shape Shifteru. Už si vlastně jen dost matně vybavuju, jak se zacházelo s tím předchozím, což mi na ForBikes při rozhovoru připomněl kamarád David, který toto kolo nějaký čas vlastnil. U aktuální novinky je přitom zacházení s tímto systémem o poznání jednodušší, jelikož nemusíte synchronizovat mačkání páčky a pohyb těla, ale jen cvaknete do jedné či do druhé polohy a zbytek se odehraje víceméně automaticky.

Tedy jak se to vezme. Nejdřív to nechtělo dělat skoro nic, proto jsem po pár pokusech přistoupil ke kontrole tlaku v pístu Shape Shifteru (50-200 psi), něco ufoukl, něco přidal, celou tuto hračičku postupně rozchodil a bylo to!

RockShox Lyrik je zkrátka kus povedené vidlice!

Oproti starším modelům se lehce změnila horní kolečka kompresního tlumení.

Přestože je tlumič posazen „vzhůru nohama“, jsou samolepky v čitelné poloze. 

Jaký je nyní postup?

Stisknete páčku, která je blíže vašemu palci a pokud je kolo odlehčené, tak pomocný píst „vystřelí“ dopředu přídavné raménko, kolo se napřímí, změní se pákové poměry a Strive se přepne do XC módu. Na horním raménku je z vrchu viditelné okénko, kde by v tu chvíli měl být zelený obdélníček.

V provozu při přepínání na XC režim jsem nejprve „postaru“ po přepnutí páčky nadhazoval zadní kolo, až jsem později zjistil, že se vlastně stačí v sedle jen zhoupnout, načež ve chvíli, kdy se tlumič vrací do výchozí polohy, se systém Shape Shifteru Stage 2.0 sám posune do XC módu.

Opačný postup je také prostý! Druhou menší páčkou odblokujete onu větší, dříve zacvaknutou, obě pak budou vedle sebe. Poté buď neděláte nic a čekáte, až se systém s prvním větším propružením automaticky přesune do DH polohy, nebo se, což je jistější a rychlejší, zhoupnete na pedálech, zatlačíte zadní stavbu do zdvihu a rázem máte DH setup! Stačí přitom jen chvíle cviku na parkovišti a máte to v kapse, žádné složité triky v sede se již učit nemusíte.

Co se doma naučíš, v lese jako když najdeš…

To bychom měli teoretickou přípravu, nyní hurá do terénu. Můj absolutně první dojem, při přesunu po běžných cestách v XC režimu, byl ten, že je kolo dost živé a akční, zadní stavba je přitom poměrně tuhá až výrazně sportovní. Po zkušebním přepnutí do DH módu se kolo výrazně mění, sedlo se propadá až kamsi mezi velké obruče, vidlice se výrazně pokládá a zadní partie znatelně ožívá.

První poznatek – rozdíl mezi XC a DH módy je vskutku výrazný!

Po přesunu po silnici, kde se s kolem letmo seznamuji, vjíždím do terénu a nechávám zatím XC mód, který, jak jsem zjistil postupem času, člověk používá vlastně mnohem častěji, než by si dopředu myslel. Ve sjezdovém nastavení se totiž po rovině příliš jezdit nedá, do kopců už vůbec ne. Tedy nedá? Člověk je pak v kole dost utopený, zadní stavba je poměrně akční, tak proč se trápit, když je zde Shape Shifter?!

Jedním z dosti nápadných dílů je tento mohutný představec Canyon G5.

Díky jeho konstrukci jej lze horizontálně rozpůlit.

Teamová mašina s výbavou od SRAMu nemůže mít jiné brzdy než CODE! 

Třmeny těchto brzd jsou značně robustní, přitom ale uhlazené a elegantní. 

Jeden přesný řez, prosím!

Jakmile ale člověk dojede na vrchol kopce, nebo na hranu odkud to hodlá poslat dolů, není prakticky důvod cokoliv řešit, stačí jen uvolnit páčku, dupnout si, tedy zatlačit zadní část kola do DH režimu, a vyrazit do akce! Přestože je tento skok skutečně markantní, a přestože byste v DH módu vážně nechtěli jet XC závod, tak cestou dolů nepůsobí nový Strive 29 jako vyslovená motorka, která umí jezdit jen rovně, a ještě ideálně bez brzd.

Naopak, Strive nemá ani v DH póze přehnaně volné úhly (65,6° u verze CRF se 170mm vidlicí | *o specifickém měření úhlů značky Canyon si povíme něco příště), proto se na poměry devětadvacítky této kategorie vodí poměrně přesně a ochotně. Jistě to bude dáno i lehkým a tuhým rámem, koly Mavic Deemax apod., ale základem je pochopitelně geometrie.

Jak jsem zjistil později, na projevu řízení se logicky a v nemalé míře podepisuje také vidlice, respektive její nastavení. S jen trochu odlišným tlakem se mi podařilo donutit ji zůstávat o kousek výš ve zdvihu, což ovládání krapet stabilizovalo. Každopádně i tak je Strive překvapivě pohotový a přesný, pokud jde o výběr stopy. Stabilita mu rozhodně nechybí, zde bych řekl, že mu pomáhá pocitově delší rozvor. Jen prostě nemáte pocit, že by se tato devětadváca neřiditelně hrnula z kopce, ale naopak se jí líbí, když jí přesně a detailně korigujete.

Schválně nechám XC do boulí!

Vrátíte-li se po dojezdu plánovaného sjezdu zpět do XC módu a začnete opět stoupat, nebo se jen budete přesouvat po rovině, oceníte, o kolik stabilnější je Strive v této poloze, zároveň, když si na to zvyknete, jak dobře ovladatelný je i mimo extrémní úseky. Zpět na kopci, při brouzdání po XC trailech, budete možná nejdřív chvíli bojovat s pocitově dosti živý ovládáním (úhel hlavy 67,1°), ale jak jsem si ověřil sám na sobě, lze si na to brzy zvyknout.

Dokonce, když jsem se první den vracel z kopců a sjížděl do civilizace po lokálním, místními borci vyšejpovaném floutrailu, nechal jsem záměrně aktivovanou XC polohu, abych si potvrdil, že i v tomto nastavení lze se Strivem zvládnout méně náročnou a méně strmou techniku. Ba co víc, ostřejší úhel hlavy a tužší zadní partie byly pro boule a ostré klopenky výrazně lepší volbou než extra uvolněná sjezdová pozice.

Už jsem párkrát slyšel, že není od věci nasadit Minion DHR II na přední kolo, což se ukazuje jako jednoznačně funkční řešení! 

Tím spíš, že je přední plášť tvořen směsí 3C Maxx Grip. Přilnavost je tedy vskutku parádní, i když přeschlý drolivý povrch občas dokáže vystrčit drápky! 

Per to na plnej!

Dříve, než se pokusím uzavřít svůj výčet prvních jízdních dojmů z Canyonu Strive CFR 9.0 Team, zmínil bych se rád ještě v rychlosti o odpružení, které se v podstatě nese ve stylu, jaký Canyon aplikuje na svá kola snad již od doby, kdy jsem se s touto značkou setkal poprvé. Jinak řečeno, zadní partie je, v DH módu, poměrně aktivní, hezky zobe a rozhodně se nebojí nechat na trailu takřka celou svou kapacitu.

Oproti jiným modelům Canyon, oproti starším generacím této řady, či rodiny Spectral, ale nepůsobí zadní partie zbytečně aktivním dojmem. Naopak jsem byl příjemně překvapený, nakolik je krok zadní stavby kultivovaný a umírněný, až na občasné momenty, kdy cítíte, jak se zadek více zhoupne.

Jinak se ale snaží hlídat si rozumnou výšku zanoření, zbytečně se nepropadá, ale ani se zbytečně neomezuje. Každopádně po dojezdu technického či divočejšího a rychlejšího trailu se budete možná divit, proč je kontrolní kroužek na pístnici opět tak blízko rysky označující faktický konec kroku! Dobrá zpráva přitom je, že se mi zatím nepovedlo dostat Strive na úplný konec. Nestalo se, aby si klepnul o doraz, jak jsem to několikrát zažil se starší generací, zejména u modelu s tlumičem Cane Creek DB Inline!

V přední části horního ramene je nenápadné okýnko, kde je vidět zelený obdélníček, pokud máte aktivovaný XC mód, ve sjezdovém režimu zelená zmizí (tedy skoro celá).

Oproti starší generaci již vzadu nenajdeme Horst Link (čep před a pod osou), ale spíše řešení připomínající systém Author (DLP)® – čep na vidlici nad osou.

Jako správný závoďák je Strive CRF 9.0 Team osazen také vodítkem a bashguardem, abyste se nemuseli ohlížet napravo či nalevo!

Motohodiny divoce naskakují!

Tolik tedy dnešní první dojmy, přestože poznatků ze sedla Canyonu Strive CFR 9.0 Team mám již za dva dny ježdění víc než dost. První den v jeho sedle se mi totiž podařilo, bez předchozího plánu, objet rovných 50 km s převýšením něco přes 1000 m (včetně delších přejezdů, abych nemusel čekat na vlak), další den jsem se také nešetřil a přidal navrch 30 km, tentokrát však téměř výlučně v terénu.

S kolegou, který měl Strive půjčený přes víkend, jsme se sice trochu dohadovali, nakolik je toto kolo rychlé na rovině, přesněji na asfaltu, za sebe vám musím říct, že jede, ale žádná XC štika to rozhodně není. Asfaltové přesuny každopádně člověk zvládne, mnohem více nadšený ale bude v terénu, kde to i na přesunech, či ve výjezdech fičí, jen žasnete.

Ten největší úžas si ale nechte schovaný až na cesty dolů, přepněte si hezky v klidu na DH mód, stoupněte si do pedálů, sevřete pevně řídítka a užijte si, jak jistě, stabilně, přitom ale i dost obratně a ochotně se nechá Strive protáhnout rychlými rozbitými úseky i utaženými vlásenkami!

Text a foto: Štěpán Hájíček


Canyon Strive CFR 9.0 Team – základní údaje

Cena: 142 599 Kč (+balné, přepravné a DPH – cena se může měnit podle kurzu EU/CZK)
Hmotnost: 13,87 kg (vel. M, bez pedálů)
Kokpit (řídítka/představec): 780/40 mm
Výchozí talky: 80/180 psi (vidlice/tlumič | jezdec 85 kg s výbavou)

Více o tomto kole najdete na webu: www.canyon.com

K teamovému vybavení patří také nápadně žlutá kola Mavic Deemax!

Se Zedem jsme se výjimečně shodli: Sedlo Ergon je vyslovená mučírna!

Proto mi pod zadkem na další fotce svítí žlutá barva jiného „sedátka“, jelikož na Ergonu prostě nešlo vydržet!