Konečně začíná sezóna EWS 2019! | Report – Milan Čižinský

Po dvou letech vyrážím s Vojtou Bláhou opět na Nový Zéland. Paráda! Rotorua je skvělé místo na ježdění, jen jsem se musel nejdříve zotavit z nemoci… Po návratu ze závodů na Madeiře (report Milan Myšík) jsem totiž ulehl s chřipkou a nezbavil jsem se jí až do odletu!

Text: Milan Čižinský / Foto: Kike Abelleira

Dva týdny bez tréninku, v posteli, to nebyla nejlepší příprava na první závody EWS! Každopádně na místě, na Zélandu, jsem si ihned zpravil chuť, jelikož jsou v okolí Rotorua super zábavné traily. Dvakrát jsme byli jezdit také v bikeparku Skyline, kde se konal festival Crankworx. Proto jsme chvíle volna strávili povzbuzováním českých reprezentantů, kteří zde soutěžili v ostatních disciplínách.

Bohužel Tomášovi se lepila smůla na paty a Kubovu medailovou jízdu ve slopestylu ukončil těsně před cílem pád. Ale takový je prostě život a sport.

Naše fandění jsme každopádně hodili za hlavu ihned poté, co byla zveřejněná podoba jednotlivých tratí, což pro nás znamenalo nejprve tzv. trackwalk, tedy pěší obhlídku tratí, díky nimž lze jet „na oči“ docela svižně. Každý den jsme přitom prošli jednu z pěti erzet.

Závodní tratě natažené v bikeparku byly z poloviny úplně čerstvé v dost odkloněném svahu, až jsme měli strach, zda to bude vůbec sjízdné! Naštěstí se to brzy ujezdilo a s trochou štěstí se to dalo projet čistě bez zbytečných záseků. V pátek a v sobotu jsme měli oficiální tréninky, které jsme si skutečně užili, jelikož tratě byly navýsost zábavné.

Drobná chybka se nicméně skrývá v tom, že při závodě musí člověk všude šlapat jak o život, díky čemuž prostě jen valíš a na zábavu příliš prostoru nezbývá!

Ba co víc! Celou noc na neděli pršelo, přesto jsme oba nechali na svých kolech suché pneumatiky – WTB Vigilante 2,5 vepředu a Trailboss 2,6 vzadu!

reklama

EWS Rotorua

Závodní den začínáme transferem na SS1, který má limit půl hodiny, přičemž to je nějakých 380 výškových metrů! Takže ho jedu celý v červeném!!! Jednička je slušná DH trať, je krásně pokropená, drží to na ní hezky, ale o to rychleji musíš jet, a to se mi úplně nedaří – je z toho tedy jen 8. místo.

Následují tři RZ jsou natažené v tzv. Redwoodu. Jsou super, ale také hodně šlapavé, proto do nich dávám všechno, co ze sebe vymáčknu. Jsem průběžně devátý, přičemž ztrácím pouze 5 sekund na top 5. SS5 je zase pořádně z kopce, zde tedy zkouším jet hranu a docela se mi to daří! Bohužel jeden pád znamená posun pouze na 7. místo. Ale i to je ok. Už teď se těším se na Tasmánii!

Cesta do Tasmánie

V pondělí jsme opustili Rotoruu a přes Melbourne doletěli na Tasmánii.  Na toto místo mám super vzpomínky! Před dvěma lety jsem tu byl s Milanem Myšíkem a Honzou Vanerem a celá Tasmánie ve mně zanechala velký dojem. Teď jsme zde měli v plánu strávit bohužel jen jeden týden, takže jsme vybírali jedno jediné místo, které bychom chtěli navštívit a rozhodli se nakonec pro východní pobřeží Tasmánie, Bay of Fire.

Liduprázdné pláže s nádhernými skalisky, divoké moře a kempování nadivoko mezi králíky a klokany. Co víc si kluk z Česka může přát? Ve středu jsme se každopádně přesunuli do Derby a začali prohlídkou tří tratí, které jsme neznali. Za ten den jsme tak měli v nohách slušných 15 kilometrů, přičemž některé pasáže byly dost „hard core“ a to včetně několika velkých skoků!

Odpoledne si proto dáváme pár jízd přímo v Trail Parku Blue Derby, kam bych povinně poslal všechny stavitele trailů z ČR, ale i z Evropy! Je to zde báječně postavené, stoupací traily mají flow a jsou zábavné, a to nemluvím o tratích, které vedou z kopce! Něco takového prostě nemá konkurenci! Tedy už jen díky skutečnosti, jak zde dokázali naplno využít i poměrně malý kopec.

Přípravy a závod – EWS Tasmania

Struktura zdejšího závodu je na EWS poměry docela atypická. V sobotu jsme si nejprve tréninkově projeli stage 1 a pak na ní odpoledne závodili. V neděli se poté jelo zbylých pět RZ. Tratě jsou zde moc pěkné, je to dobrý mix mezi šlapáním, technikou a najde se zde i pár docela těžkých úseků. Každopádně v pátečním tréninku jsme si s Vojtou všechno hezky najeli a těšili se na sobotní závod.

V sobotním tréninku jsme měli povolenou jen jednu jízdu, ale času bylo docela dost, takže jsme to vzali v DH stylu – najížděli jsme si pasáže, přičemž některé kousky jsem si dal dvakrát. Druhá půlka trati byla takový BMX styl se spoustou pro mě dost velkých skoků.

Těším se na závod, na start si vyšlapu svižněji, abych měl před ostrým výstřelem trochu času. Dávám si sprinty a přetrhnu řetěz ve spojce, ale tak blbě, že potřebuju nýtovačku.

Opravu se mi povedlo zvládnout, ale až těsně před startem. Technicky jsem dal první erzetu docela dobře, ale v jedné odkloněné zatáčce jsem letěl rychleji než v tréninku, což mě vyneslo na vnější stranu, kde byl velký šutr! Sbírám kolo a když se rozjedu tak vidím, že mám řídítka nakřivo! Zastavuju, rovnám, rozjíždím se a koukám, že jsou stále křivě, jen trochu míň a na druhou stranu! Takhle to už radši dojedu a končím na 13. místě.

reklama

Svou chybou jsem ztratil docela dost času, což se snad druhý den podaří napravit, jelikož nás čeká ještě pořádná porce kilometrů nahoru i dolů!

Neděle – ostrý závodní den a já se těším tak jako vždycky! Bohužel asi z přemotivovanosti dělám dost chyb a padám! První a třetí stage mi vůbec nevychází! V tu chvíli jsem ve výsledcích na 16. místě a mám chuť to zabalit! Nevzdávám se, ale a pokračuju, načež mě čeká nejbrutálnější pětka a poslední sjezdová lajna.

Výsledky po dojezdu jednotlivých RZ už radši ani nekontroluju, snažím se užívat si skvělé tratě a proto poté, co do cíle dorazí také Vojta, jdeme rovnou na pizzu.  V rstauraci mě nicméně poznal manager Orbea Teamu a sdělil mi, že se mi závěr závodu povedl, z čehož je nakonec velice slušné 9. místo!

Po takovémto průběhu závodu nemůžu být nespokojený, v celkovém hodnocení jsem ale zatím na sedmém místě. Škoda, že jsou Tasmánie a Blue Derby tak daleko, jinak bych tuto oblast doporučil každému bikerovi! Prostě nádhera!

Video z Tasmánie najdete na mém Instagramovém IGTV kanále @milancizinsky