Orange Five – další pohled na netradiční trailbike z UK!

Již poměrně dávno, na začátku letošního jara, jsme se s Kubou vypravili na tehdy ještě zmrzlý Singltrek pod Smrkem, abychom si zde osahali pár strojů Orange a model Orange Five si pak odvezli domů na test. Při návratu do rodného města na mě tedy ve zpětném zrcátku pomrkával nápadně oranžový Orange, kolo svérázného vzhledu i konstrukce, která je nezaměnitelným rukopisem této ostrovní značky.

Text: Štěpán Hájíček / Jakub Pavlič | Foto: Štěpán Hájíček / Petr Stoklásek

Přestože dnešní doba příliš nenahrává „obyčejným“ jednočepům, tak právě Orange Five mě utvrdil v tom, že méně je někdy více. Rovněž že hodně záleží na celkovém dojmu a zpracování, nikoliv jen na jednom hodnotícím parametru. O tomto tématu jsem již ale napovídal víc než dost, tedy jak v soupisu mých prvotních jízdních dojmů, tak i v jednom z mých pondělních úvodníků (Pondělní Videonálož BnR #12_2018). Proto si dejme od bezbřehého opěvování klasických jednočepů raději na chvíli pokoj.

Nebo vlastně ne až tak docela. Na stroji Orange Five totiž po mojí zkušenosti jezdil nějakou chvíli i Jakub HrrZkopce Pavlic, jenž se stará o facebook stránku MTB/Enduro Prague a který mi letos z jara vypomáhal s pár testy a dále v tom hodlá pokračovat. Pojďme tedy moje prvotní jarní hodnocení doplnit jeho pohledem člověka, který kouzlu značky Orange propadl natolik, že půjčený model Five záhy vyměnil za nový a pro své vlastní potřeby pořízený a dle svých přání, požadavků a možností postavený Orange Alpine 6!

Orange Five – Jakub HrrZkopce Pavlic

Orange je kultovní značka z Velké Británie, o které jsem ještě před nějakou dobou nic moc nevěděl. Spíš nic než moc! S koly Orange jsem se vlastně seznámil přes Štěpána, který dostal „pětku“ na testování od kluků ze Singltreku pod Smrkem, již zastávají pozici českého distributora těchto kultovních britských kol.

Orange Five je přitom kolo, které si se svými zdvihy (150 mm vepředu a 140 mm vzadu) svého času mohlo říkat lehčí enduro, což by dnes již ale neobstálo. Nebo jak se to vezme. Když se zamyslíte nad samotnými zdvihy a představíte si, kam by takové kolo mělo spadat, vybaví se vám nejspíš kategorie lehce ostřejších, přesto výrazně všestranných trailbiků.

Do takové škatulky jej Orange také řadí (Suspension Trail Bikes), přitom když se na něj posadíte a zejména když se pak spustíte naplno z kopce, zjistíte, že svým potenciálem, chutí a zapálením pro akci má Orange Five na víc, že se dere do pozice all-mountain stroje a že by při správném osazení a v rukou čistě jezdícího pilota zvládal v pohodě i domácí enduro závody. Alespoň tak nějak Orange Five působil nejen na mě, ale podobně jej hodnotil i Štěpán.

Je libo více zdvihu, nebo větší kola?

Každopádně pokud se vám styl, výraz a originální vzhled strojů Orange líbí, ale radši byste sáhli po plnotučném enduru, pak můžete zacílit, podobně jako já, na model Orange Alpine 6, který je vyladěn pro vidlice s délkou kroku 170 mm, jimž zadní stavba asistuje zdvihem 160 mm. Toto kolo se stalo mou osobní hračkou minimálně pro tento rok, ale o tom až příště.

Pro doplnění, velcí kluci a velké holky milující obruče vhodné pro trénink pružnosti pánve (hula hop) mohou sáhnout po modelu Orange Stage 6, který kombinuje 29“ kola se zdvihy 160/150 mm. Alternativou k dnes prezentovanému Orange Five na větším průměru je zase model Orange Stage 5 (140/135 mm), ať je naše informace, pokud možno, kompletní.

Dříve, než se podíváme tomuto stroji blíže na zoubek, zkusme společně jeden trik – říkal jsem si, je-li Orange skutečně kolo schované v pomeranči? A ukázalo se, že…

Naše první rande

Při mém prvním „rande“ s modelem Orange Five jsem si nejprve říkal, že můj vztah s takto „ošklivým kolem“ nemůže trvat dlouho… Ejhle, spletl sem se a jak to dopadlo se mnou a značkou Orange jsem vám již prozradil! Každopádně zprvu jsem tomuto kolu tak úplně nevěřil a hledal jsem s ním společnou řeč. Jak ale ubíhaly jednotlivé dny a postupně se střádaly kilometry, které jsme společně odjeli, začal jsem pětce postupně přicházet na chuť.

Pravda, zprvu mě dost trápila původně nasazená vidlice RST Rogue, která, nebudeme to radši více rozmazávat, jednoduše kazila vysvědčení celému kolu. Proto jsem, po domluvě, že si můžu Orange Five nechat do doby, než dorazí rám Orange Alpine 6, na pětku hodil svou vlastní vidlici – SR Suntour Durolux R2C2 – a později jsem od Štěpána nafasoval také sedlovku Giant Contact Switch se zdvihem 150 mm a páčkou 1X (fotostory z instalace), která nahradila původní kousek s kratším pracovním rozsahem.

Stačilo prohodit tyto dva díly a hned se jezdilo o dost jinak, o dost lépe. Zejména projev celého biku při cestách z kopce byl o několik tříd lepší. Tuhnoucí RST nahradila vidlice, která dokáže aktivně využít celý svůj zdvih a svým projevem tak nebrzdí extra agresivní geometrii Orange Five. Tento bike má totiž rád, když jej jezdec pořádně drtí, když s ním smýká, skáče, láme jej do zatáček a prostě si to užívá, jako by to byla jeho poslední jízda v životě!

(Ne)nápadné detaily

Někdy o pocitu z kola mohou rozhodnout i poměrně nenápadné detaily. Třeba vcelku nízko položená horní trubka (tedy s výrazným slopingem), díky níž jsem měl pod sebou mnoho prostoru na manévrování, práci s těžištěm, vyklánění kolen, či celého těla. Radost z ovládání a jistotu vedení rovněž bohatě podpořil set řídítek a představce Renthal, které se s koly Orange často dodávají jako součást kitu pro individuální stavbu.

Krásně široký a jistý úchop, příjemný tvar řídítek a dostatek pevnosti jsou jen stručně vypsané přednosti tohoto řídícího centra. Za nasazení zrovna Renthalu dávám značce Orange již v této fázi palec nahoru.

Tuhnoucí přetahovaná

Hodně diskutovaným tématem, ve spojitosti s koly Orange, je jejich konstrukčně prosťounká, přesto úctyhodně z hliníkových traverz sestavená jednočepová zadní stavba. Řada lidí se mě ptala a vzhledem k tomu, že jsem si Orange pořídil sám pro sebe, tak i stále ptá, jak moc odpružení pod brzděním tuhne a nakolik zadní stavba tahá za pedály?

Na první otázku musím odpovědět „ANO“, odpružení při aktivaci zadní brzdy skutečně tuhne, ale pocitově méně, než třeba letité GT Force z roku 2011 (systém i-Drive), které jsem kdysi vlastnil. Vtipné ale na tom je, že tuhnutí zadní stavby při brzdění neberu jako zásadní nevýhodu, spíše naopak.

Při jízdě v rozbitém terénu se nyní více soustředím na to, kde a jak moc brzdím, a jestli je vůbec nutné brzdit?! Celkově lze tedy říct, že tento „neduh“ jednočepového systému lze snadno proměnit v jeho přednost, jelikož svým projevem kultivuje vaši jízdu. V konečném důsledku vám snaha vyvarovat se omezení chodu zadní stavby vlivem aktivace brzdy umožní dosáhnout větší plynulosti jízdy, což se odrazí i na celkové rychlosti, respektive v časech na jednotlivých erzetách nebo segmentech Stravy.

Stále se učím nebrzdit!

Takovýto posun nejspíš nepřijde ze dne na den, nebo rozhodně ne u každého a já nejsem žádnou výjimkou. Každopádně s postupem času jsem přestal mít potřebu soustředit se až tak intenzivně na „nebrzdění“, až to dnes zvládám víceméně automaticky, podvědomě. Jednoduše s každou další jízdou na Orange Five (dnes na Orange Alpine 6) se v tomto směru cítím lépe, protože se můžu soustředit více na samotnou pilotáž a méně na vztah práce brzd a odpružení.

Druhý, výše nastíněný „problém”, kterým je tahání za pedály, vlastně nijak zásadně nepociťuju. Vysvětluju si to tím, že hlavní čep zadní stavby je sice nad jediným převodníkem, ale není od jeho horní hrany přehnaně daleko. Proto zřejmě není zpětný pohyb kola při propružení (prodlužování zadní stavby) až tak zásadní, aby vám to nějak dramaticky vadilo. Někdo jiný by s tím problém mít mohl, my se Štěpánem jsme se ale shodli na tom, že zde se jedná jen o maličkost, na kterou si člověk snadno zvykne a brzy ji přestane vnímat.

Stabilita nikoliv náhodná

Vedlejším a určitě i předem chtěným efektem, který s dvojicí právě popisovaných jevů úzce souvisí, je výrazná efektivita zadní stavby daná právě postavením hlavního čepu až nad převodníkem. Díky tomu se zadek při vyrovnaném šlapání do jisté míry zavírá, tedy tuhne a vy tak nemusíte vůbec sahat na páčku tlumiče a přitom si může vychutnat naprosto jisté záběry do pedálů s výraznou odezvou.

Odezva na šlapání je o to lepší, že Orange Five (v původní výbavě) vážil velice slušných 13,8 kg. Vzhledem k jeho robustnímu vzhledu danému radikálními profily a traverzovým vzhledem rámu vás překvapí již to, jak lehce působí toto kolo v ruce. Stejný pocit lehkosti zůstává i po usednutí do sedla, kde se tento efekt snad ještě násobí tím, jak snadno a ochotně Orange Five jede a stoupá.

Pozor ale, přestože zadní partie při šlapání znatelně tuhne, neznamená to, že by se zavřela na 100 % a vy se museli prát s technikou ve výjezdech podobně jako na hardtailu. Ono hodně záleží na stylu jízdy a na intenzitě, s jakou se opíráte do pedálů. Pokud ale člověk točí nohama relativně v tempu a plynule, pak je zadek schopný, i přes vysokou efektivitu, reagovat na nerovnosti terénu a pomáhat vám s přítlakem zadního kola.

Král situace

Nebudeme si nic nalhávat, prostý jednočep na Orange Five nelze v tomto směru srovnávat s vyspělými čtyřčepy a virtuály. Někdy lze ale jako pomoc využít efekt, kdy při jednom důraznějším dupnutí do pedálu poskočí celé kolo razantně vpřed a vy díky tomu můžete snadno překonat terénní schod či jinou podobnou překážku. Je to jako se vším jiným, člověk si na projev této konstrukce musí zvyknout, naučit se obejít její neduhy, nebo je jednoduše přijmout, a naopak naplno využít její přednosti a pak můžete být králi situace.

Pokud bych vám měl v závěru ještě přiblížit něco ze svých postřehů týkajících se funkce odpružení, pak mám pro vás zjištění, že je krok zadní stavby vcelku vyrovnaný. Překvapením může být relativně malá délka a zdvih tlumiče, na nějž proto působí větší pákový poměr, což je nutné kompenzovat vyšším tlakem. Přesná čísla jsme si se Štěpánem bohužel tentokrát nezapsali, ale dle jeho slov musel foukat na svých cca 85 kg (včetně oblečení výbavy) víc jak 250 psi.

Vysoký tlak se paradoxně nepromítl zásadním snížením citlivosti zadní kyvky, která na drobné nerovnosti reaguje poměrně dobře, jemně a pohotově. Až se člověk někdy podiví, když zejména ve výjezdu začne balancovat na hranici vysoké efektivity a překvapivě vysokého komfortu. Pro jednočepy typickým projevem je rovněž chuť více se zhoupnout na každé větší bouli. S tím je potřeba dopředu počítat a brát to spíše jako důkaz přítomnosti aktivně pracujícího odpružení, než jako možný nedostatek prostého systému.

Jinak ale není projev velkého monobloku zadní kyvné vidlice nijak dramaticky výstřední. Značnou část z její aktivity ve středním rozsahu na rozbitých sekcích určuje to, jak silně a jak často budete sahat na zadní brzdu, o čemž jsem dostatečně obšírně mluvil již výše v textu.

Každopádně pomineme-li tento efekt a připomeneme-li si chuť tlumiče proletět s velkým nadšením vetší část svého zdvihu, pak bych rád upozornil na fakt, že tento jeho výlet bývá solidně ukočírován tak akorát vyladěnou progresivitou, která se zde může objevovat jako cílený efekt nasazení kratšího tlumiče (190×51 mm) s potřebou foukat vysoké tlaky. 

Orange Five – závěr

Sečteno, podtrženo, Orange Five je kolem vzhledově značně svérázným, do nějž se buď zamilujete (nemusí to být láska na první pohled), nebo vás jeho koncepce absolutně mine. Prostý jednočep je, v dnešní extra složité „přečipované“ a „přečepované“ době, super i z hlediska údržby, kdy při nutnosti většího servisu nemusíte řešit tolik úkonů, či hledat jedno z více problematických míst. Například vyměnit dvě ložiska na hlavním a zároveň jediném čepu zadní stavby je nejen rychlé, ale také levné.

Stejně tak na tomto kole není mnoho míst, kam by se schovávala špína, nebo kde by se vám hromadily nánosy bahna. A věřte, že jsem při jarním provozu a testování tohoto biku o bláto nouzi neměl. Je zkrátka evidentní, že Orange pochází z Britských ostrovů, kde poměrně pravidelně zdejší traily zkrápí časté deště a plískanice, proto Orange volí co nejjednodušší konstrukci, která se zároveň ukazuje jako nejodolnější a nejsnáze udržovatelná. Zkrátka a dobře v tomto případě dokonale platí heslo: „V jednoduchosti je síla!“

Tolik dnes o mých zkušenostech s Orange Five, příště dáme se Štěpánem dohromady další sumář postřehů, tentokrát orientovaný na můj osobní Orange Alpine 6. Těšte se, máte rozhodně na co!

Text: Štěpán Hájíček / Jakub Pavlič

Orange Five – základní údaje

Cena rámového setu: 53 640 Kč
Cena celého kola: 89 400 – 202 640 Kč (Orange Five S – Oramge Five Formula)
Hmotnost: 13,8 kg (vel. M, bez pedálů, s výbavou jaká je na fotkách)
Zdvihy: 150/140 mm
Kokpit (řídítka/představec): 800/50 mm

Foto: Štěpán Hájíček / Petr Stoklásek