Orange Five – první dojmy v sedle britského plnokrevníka!

O „kultovních“ britských kolech Orange jsme se na webu BikeAndride.cz již párkrát zmínili. Jednou v tématu moderních dlouhých rámů na příkladu pevného Orange Clockwork Evo, podruhé jsem zmiňoval Orange Five ve svém pojednání o jednočepech v rámci nedávné Pondělní Videonálože, až z toho pár lidí údajně „málem spadlo pod stůl!“

Dnes bych vám rád pověděl trochu více o tomto kole, které jsem měl možnost prohnat již několikrát lesy v různých částech naší republiky. Nebude to proto toliko o prvních dojmech, jako spíše o základním praktickém seznámení. Orange Five totiž zůstává nadále v „mém dosahu“, proto si jej ještě výhledově půjčím znovu, abych vám mohl v dohledné době naservírovat plnohodnotný test se vším všudy.

Kdo zná, ví! Kdo nezná, nepochopí!

Představovat značku Orange jako takovou se mi v zásadě nechce, jelikož ti, kdo ji znají, dobře vědí, o co zde kráčí. Ti ostatní nejspíš jen zůstanou zírat na brutálně vypadající rám s prostým jednočepem a vysoko posazenou kyvkou jako ze „staré školy“. Skutečně, značka Orange příliš nepodléhá moderním konstrukčním trendům, ale již po mnoho let „mele dokola tu svou“ donekonečna ohranou písničku s refrénem: „V jednoduchosti je síla!“

Pravda, Orange přešel, tak jako většina bikového průmyslu, na Boost náboje, Tapered hlavy, řazení 1xcokoliv, Angličani si také rádi hrají s delšími geometriemi, a tak dále, ale základ je stále stejný! Prostý a záměrně hrubý rám ozdobený dlouhými sváry, kdy jsou, krom sedlové trubky a hlavy, všechny ostatní díly rámu vyráběné jako profilovaný plech a pak svařené do podoby trubky či nosníku! Nic není klasicky tažené! Originální přístup se vším všudy.

A pak je zde zadní stavba, která je prostě taková, jak se vám jeví na obrázku. Jednoduchá, bytelná, s jediným čepem a přímo uchyceným tlumičem. Žádné přepákování jako třeba u kol Evil, či jiné britské klasiky Saracen (bikestrike.com)! Prostě bum, prásk, dejte to dohromady, ať je to jednoduché, funkční, ať se to snadno servisuje, ať to hodně vydrží a ať tomu příliš nevadí britské bláto! Tak nějak bych shrnul pohled na věc, který nejspíš stojí za vývojem fullů Orange, co svět světem stojí. Nebo alespoň co tato značka stojí na nohou!

reklama

Malý/velký rebel

Model Five zastává v nabídce značky Orange pozici agresivního trailbiku, či lehkého all-mountain stroje, což dokazují již jen hodnoty odpružení 150 mm na postu vidlice a 140 mm v případě zadní stavby. Jeho doménou jsou přitom kola středního, dnes můžeme říct výchozího, průměru 27,5“. Kdo by toužil po větších obručích, ten může sáhnout po modelu Stage 5 na 29“ (zdvihy 140/135 mm). Pro snazší orientaci v nabídce, modely Orange Five a Four jsou sedmadvacítky, jejich obdobou na velkých kolech jsou modely Stage 5 a Stage 4. Pouze v kategorii enduro najdete Alpine 6 (27,5“) a Stage 6 (29“).

Vzhledem k těmto specifikacím by si člověk dopředu myslel, že Orange Five bude takový běžný trailbike, budu-li zlý, „ani ryba, ani rak“. Jenže opak je pravdou. Vzhledem k tomu, jaké má kolo zdvihy a tabulkové zařazení, bych čekal něco hodně všestranného, jenže Orange Five je „všestranně agresivní“! Je to kolo, které mi přišlo v ruce i za jízdy až překvapivě lehké a hbité, přitom vás ale již na prvních metrech šokuje svým výrazně ostrým posedem a úchopem.

Ať to celé podložím čísly. Orange Five, v dosti ekonomickém osazení, váží 13,8 kg (vel. M, bez pedálů) a je osazen řídítky Renthal FatBar šíře 800 mm a představcem od téže značky s délkou 50 mm. Už jen z tohoto popisu si možná dokážete představit, jak se může jezdec na tomto stroji asi tak cítit? Prostě jako na velkém kole, které má velké ambice zejména v náročném terénu. A tak tomu je i doopravdy!

Orange Five rozhodně není kůzle postávající někde na kraji výběhu čekající, jestli si na něj někdo vzpomene. Ne, Orange Five je tvrdohlavý kozel, který si vždy prosadí svou, a přestože spolu s ním žijí v ohradě i jiná, výrazně větší a silnější zvířata, tak on se vždy dokáže po hlavě prodrat vpřed, pokud přijde čas krmení či výběhu na louku!

V čele stáda!

Omlouvám se, trochu moc jsem se nechal unést zvířecími příměry, ale takovýto dojem jsem měl z Orange Five pokaždé, když jsem se na něj posadil. Zkusme to ale trochu více technicky. Poměrně příjemný posed, který rozhodně není dlouhý, ale ani zbytečně krátký s parádně širokými řídítky Renthal, jež dokonale padnou do ruky. Již zmiňovaná lehkost a chuť vyrazit vpřed pokaždé, když se jezdec opře do pedálů. Lehkost jízdy, lehkost ovládání a velký nadhled při šíleném letu z kopce dolů.

Jen na skok k efektivitě a chuti zrychlovat. Tento efekt je do značné míry určen konstrukcí zadní stavby a postavením hlavního čepu, který je nepřehlédnutelně posazen nad a před jediný převodník. Zadní stavba se díky tomu pod šlapáním zavírá a tuhne, ale zase bych neřekl, že se vysloveně zamkne. Hodně záleží na způsobu jízdy – silové záběry / frekvenční šlapání. Sám patřím spíše do druhé skupiny, i proto jsem byl mnohdy až překvapen, jak dobře zadní stavba reaguje i v členitých výjezdech.

Pokud přeskočíme velkým obloukem na kapitolu ovládání, tak zde, když zapomenu na nepříliš reprezentativní chod vidlice RST Rogue*, se Orange Five řídil naprosto dokonale. Lehčí rychlé traily, ale i těžší technické a výrazně rozbité pasáže zvládal jako by traily byly stavěny pro něj a nikoliv on pro traily! Tolik jistoty, stability, zároveň však agility a chuti bleskurychle reagovat, poskakovat, smýkat se… To už jsem vážně dlouho nezažil. Tohle kolo není dělané pro seriózní soustředěnou jízdu, ale pro bezmyšlenkovité řádění! Přesně to na něm miluju!

Musím opatrně, jedu na personal record!

Nedávno jsem u nějakého kola psal, že je postavené více pro zábavu, méně pro dosažení absolutní rychlosti, což by se dalo, v teoretické rovině, vztáhnout i na Orange Five. Jenže moje osobní zkušenost hovoří poněkud jinak. Byl jsem s Orangem na vyjížďce s kamarádem, přičemž jsme jeli naší pražskou klasiku. Když jsme pak dorazili na jeden z vrcholů a začátek řady parádních trailů, zahlásil jsem, že následující sekci plnou ostrých kamenů pojedu spíše opatrně, aby to vydržela kola na pláštích s dušemi. Jenže…

Jenže pak jsem přijel domů a zjistil jsem, že přesně na této sekci jsem si zajel „personal record“ na Stravě. Jasně, o přesnosti měření na Stravě nemám žádné zásadní iluze, zároveň jsem se zlepšil asi o vteřinu či dvě, což je rozdíl minimální. Ale už jen to, že jsem jel na špici svých dosavadních výkonů, přitom jsem neměl pocit, že to nějak dramaticky pálím, cosi dokazuje!

Osobitý jedináček!

Poslední kapitolu, které bych se rád v dnešním praktickém představení věnoval, reprezentuje zadní odpružení. O vidlici se radši příliš zmiňovat nebudu a počkám si, až kolega na toto kolo nasadí svou poctivě odladěnou, „aktuálně tajnou“ zbraň! Zadní partie, tvořená oním prosto-prostým jednočepem je ostatně svět sám pro sebe, o kterém by se dalo napovídat věcí! První šok nastal ve chvíli, kdy jsem zjistil, že při svých 85 kg (jezdec + tuna výbavy v batohu) musím tlumič foukat dalece nad 200 psi. Skončil jsem někde u 250 psi, tuším?!

Takovéto extrémní tlaky při relativně malém tlumiči (délka 190 mm) ve mně obvykle příliš důvěry nebudí, ale nebudu dělat ukvapené závěry. Nafoukal jsem tedy, zapomněl na mozol otlačený v dlani od pumpičky a vyrazil do akce. Jak už jsem zmínil, jako jeden z prvních projevů mě přivítala vysoká efektivita a chuť kola okamžitě vystřelit vpřed. Jakmile jsem ale ze štěrkové cesty odbočil do lesa mezi kamení a kořeny, začal zadek fungovat, a to velice hezky a aktivně. Jeho počáteční citlivost není vysloveně dechberoucí, ale rozhodně ani nesnese žádnou zásadní kritiku.

Největší sranda je ale s Orangem, i v tomto směru, při jízdě z kopce. Zadní jednočep je poměrně živelný, divoký a akční. Jedete-li plynule, klidně cestou necestou, pak je jeho akce vyrovnaná a nijak vás nepřekvapí. Na větších terénních vlnách a příčných nerovnostech se ale zadek rád pořádně zhoupne, což zejména ze začátku může být pro mnohé až šokující. Ale svým způsobem to k tomuto kolu patří. Konec kroku je zase poměrně progresivní, proto jej na doraz hned tak nedostanete, ani když se o to budete snažit. Pak možná ano… Pro někoho výhoda, pro někoho ne!

Orange Five – dosavadní závěr

Poprvé jsem se na Orange Five vozil jedno odpoledne na Singltreku pod Smrkem, který byl pokryt sněhem, ledem a často i popadanými větvemi, listím a bůh ví čím dalším. Už to byla slušná zábava. Když jsem jej pak vytáhl na své domácí traily, připadal jsem si, že právě na taková místa tohle kolo patří. Cesty klikatící se neustále nahoru a dolů, místa, kde musí člověk dost šlapat, aby se svezl, když ale není líný, stojí svezení skutečně za to. Lehký, obratný a vysoce stabilní trailbike zde byl skutečně ve svém živlu.

Při jiné příležitosti jsem jej vzal na jeden kopec za Prahou, kde už to trochu více zavání endurem, ale už dopředu jsem tušil, že mu to bude sedět. A také že ano! Tamní traily nejsou vysloveně těžké, tedy podle toho, jak tvrdě a rychle člověk jede, každopádně Orange Five i zde bodoval a hecoval mě k tomu, abych mu pořádně popustil uzdu jízdní zábavy a nespoutaného terénního řádění.

Ano, Orange Five nemá extra sofistikované zadní zavěšení a je dosti svérázný, už jen na pohled, stejně tak i chodem svého odpružení. Pokud ale tohle přijmete jako „pravidla moštárny“ pak z vás tenhle britský pomeranč vyždímá tolik šťávy bikové radosti, že budete jen žasnout a nebudete schopni přestat. Pokud tohle kolo poznáte a pochopíte, pak mu velice snadno propadnete. Proto radši: „Dále od něj!“

Orange Five – individuální stavba

Cena (rámový set): 51 300 Kč (eshop.singltrek.cz)
Cena (celé kolo): 85 550 – 162 450 Kč (Orange Five S – Five Factory)
Hmotnost: 13,8 kg (vel. M, bez pedálů)
Kokpit (řídítka/představec): 800/50 mm

Více o tomto kole na mezinárodním webu www.orangebikes.co.uk, případně na stránkách českého zastoupení distribuce.singltrek.cz