Canyon Spectral AL 6.0 – staré hodnoty v novém kabátě (test)

Když se řekne lehký, zábavný a hravý trailbike, vybaví se mi obvykle jako jedna z prvních možností Canyon Spectral. Jsou to ale již čtyři roky, kdy jsem tento obecně oblíbený model naposledy testoval. Canyon Spectral totiž od té doby procházel jen drobnými úpravami, což se ale zásadně změnilo na konci minulého roku, kdy se světu představila nová generace přepracovaná „od podlahy po strop“.

A právě zbrusu novou podobu tohoto oblíbeného „kola na hraní“ vám dnes můžeme podrobně představit v našem praktickém testu. Jako u jiných případů a jiných testů bych se mohl začít rozpovídávat o tom, co vše se u nové generace změnilo, jak se změnil systém zadního odpružení, kde a o kolik se pohnul jaký úhel, jaká zajímavá technická řešení nová generace Canyonu Spectral využívá, ale to vše zde již vlastně zaznělo.

Připomeňme si v tomto bodě naše obecné představení nového Spectralu z prosince 2017 a také moje první dojmy z jízdy z konce dubna, hned poté se již skokem můžeme přenést do sedla a povědět si, nakolik se Spectral mezigeneračně změnil – nejen vzhledově, ale zejména z pohledu jezdce.

Stále živá vzpomínka

Snad vám nebudou vadit občasné paralely se starší podobou tohoto modelu, s nímž, díky jeho bohatému rozšíření nejen v českých luzích a hájích, má praktickou zkušenost široká obec bikerská. Já si tímto lehce usnadním popis jízdních vlastností, a také vám by toto mohlo pomoci představit si co nejbarvitěji, jak se za řídítky této novinky člověk asi cítí.

Obecně lze totiž říct, že se Canyon zjevně snažil zachovat mnoho z charakteristických rysů tohoto stroje, přičemž jen po troškách upgradoval jeho jízdní vlastnosti. Zejména se snaha tvůrců soustředila, alespoň dle mých postřehů z praxe, na odstranění určitých kritizovaných projevů dožívajícího současníka. Zejména místy až příliš živé a příliš lineární odpružení a trochu slabší efektivitu. Zároveň mu ale jeho tvůrci chtěli vdechnout modernější ráz, tedy přiklonit se více k novým trendům, nejvíce v pojetí a projevu geometrie a řízení.

Trochu mi to připomíná situaci, kdy se představuje nová generace Škody Octavia, která se snaží být nová, moderní a svěží, přitom její designéři usilovně pracují na tom, aby věci jen zběžně znalý člověk novou Oktávku poznal na první pohled a správně ji zařadil, přestože nehltá informace o prezentacích v Ženevě a na dalších klíčových autosalónech světového významu. Vztaženo na náš příklad – u Canyonu Spectral se tato paralela netýká vzhledu, ten je radikálně jiný, ale mnohem více pocitů z kola a jeho jízdního projevu.

Na tom jsem již někdy seděl?!

Konec poskakování okolo horké kaše, celým tímto úvodem jsem chtěl říct, že když jsem poprvé sedal na nový Canyon Spectral, vzpomněl jsem si během chvilky na čtyři roky starou zkušenost s již dosluhujícím modelem. Konkrétněji řečeno, přestože se celý rám prodloužil a kolo si více sedlo, je pocit z jeho řídícího centra stále výrazně kompaktní, až na dnešní poměry spíše kratší. Starší model býval dost krátký, nový je jen „lehce“ kratší, což je vlastně určitý posun.

Znatelnější posun naopak najdete v projevu ovládání, které angažuje na dnešní dobu nezbytně volnější úhel hlavy (66°), strmější úhel sedlový (74,5°), poměrně krátkou zadní stavbu (430 mm) a lehce delší horní trubku (605/633 mm – M/L), či pro mnohé bedlivěji sledovaný reach 440/460 mm (M/L). Co to s kolem udělá v praxi?

Už u starší generace se mi líbilo, jestli si dobře vzpomínám, jak bylo celé kolo na svou dobu dost položené, a tedy i dostatečně stabilní a jisté, zejména v prudších techničtějších pasážích. Přitom ale díky spíše kratšímu rámu a posedu s ním člověk neměl problém pracovat, naopak si s ním mohl hrát kdykoliv a jakkoliv potřeboval. Nová generace je v něčem stejná, a zároveň v něčem jiná.

Syndrom gramofon

I zde je patrná solidní dávka stability, kterou definuje nejen úhel hlavy, ale také trochu delší rozvor a reach. Na to, jak kompaktně působí celé kolo v ruce, jsem byl na řadě míst překvapen, když se Canyon Spectral ukázal být ve více utažených zatáčkách až překvapivě dlouhý, nedotáčivý, na což si bylo potřeba zvyknout. Už si sám připadám jako zaseknutý gramofon a nejspíš ještě chvíli zaseknutý budu, ale i v tomto případě se mnohdy vyplatilo, když člověk zatáčel primárně naklápěním celého kola než prací se samotnými řídítky.

Vzhledem k tomu, že Canyon Spectral AL 6.0 působí v ruce lehkým dojmem a za řídítky máte pocit, že rozhodně není zbytečně dlouhý, stačí jen přijmout tuto cestu a začnete si práci s ním jednoznačně užívat. Přehodit jej ze zatáčky do zatáčky lze totiž náramně snadno, stejně tak se ochotně odlepí od země, když si chcete někde poskočit, či rád odhodí v zatáčce zadek bokem, když ostřeji poťukáte na zadní brdu. Celkově zkrátka poslouchá svého páníčka skutečně na slovo, jako příkladně vycvičený psík, kterého vám nabízí Zdeněk Srstka v televizním pořadu „Chcete mě?“

Jak už jsem nejspíš zmínil, vzhledem k úpravám geometrie je potřeba se s novým Spectralem chvilku sžívat, nejprve jej proklepnout a dát mu čas, aby ukázal a předvedl kde, co a jak se u něj mezigeneračně změnilo. Pak už si jen začnete hrát, bavit se a vychutnávat každou zatáčku, každou bouli, výmol, překážku… Zkrátka vše, co vás v terénu baví.

Z hlediska ovládání to není vyslovený drtič extrémů, specialista na rychlostní zkoušky, či naopak hračka určená cíleně jen do trailových center. Je to kolo milující volný terén, kolo postavené primárně pro radost z jízdy a až potom pro radikální výkony, segmenty na Stravě a tak podobně.

Mnozí sice rádi používají starší generaci Spectralu (a budou to tak nejspíš dělat i s tou nejnovější) pro poměrně těžké enduro traily a enduro závody! Já se vám ale, již v této fázi, kdy se bavíme primárně o ovládání, budu snažit tento přístup vymluvit a vysvětlit vám, že pro takové zacházení není Canyon Spectral stvořen. Či ne tak docela. Vážně mu jde hlavně o zábavu, lehkost a hravost a teprve poté o vše ostatní.

Osekané konce, vypilovaný střed

Zatím jsme se hodně točili okolo posedu a ovládání, kdy si obě hodnotící kategorie zachovaly určité klíčové rysy z původní generace a dále je rozvinuly, poupravily, či modernizovaly. Podobný příběh se odehrává i na poli zadního odpružení, které se snaží zachovat si něco z první generace, přitom se chce vyvarovat dříve kritizovaných chyb.

Když už jsem jednou zmínil Oktávku, pak je to podobné, jako když se u první generace široce diskutoval nedostatek místa na zadních sedadlech a opěvoval velký kufr. U další generace se pak vývojáři snažili první aspekt vylepšit a druhý zachovat.

To samé platí i zde. Když o tom tak přemýšlím a lovím vzpomínky na čtyři roky starý test, vybavím si, že byla zadní stavba skutečně hodně aktivní. Nebyla sice nedostatečně efektivní, ale radikálně otevřený tlumič zkrátka reagoval poměrně výrazně na veškeré nežádoucí pohyby jezdce při šlapání a oplácel mu všechny chyby a nesoustředěnost zvýšeným pohupováním.

Tehdy jsem, tuším, konstatoval, že mi to vlastně nevadí, že to beru jako záměr a snahu o dosažení toho, aby si člověk mohl užít maximum komfortu a akce, když jej vyžaduje. Když mu pak jde o více efektivity, má po ruce tlumič, který nabízí tři režimy kompresního tlumení, tedy prvek, který u řady jiných „přetlumených“ kol zůstává často bez využití, jelikož si člověk tlumič maximálně zamkne pří jízdě po asfaltu.

Místo páčky traverza

Nová generace již ale v tomto směru nehodlá dělat žádné kompromisy a nechce jezdce příliš zatěžovat přemýšlením nad tím, jaký režim si má zrovna na tlumiči zapnout a pak jen nutit chytat se za hlavu, když si jej před sjezdem zapomene odemknout. Zde je vše vyladěno, jak říká v angličtině jedno heslo: „out of the box“. Nebo jak to jednou výstižně pojmenoval David Turner při našem rozhovoru „set it, forget it“ (nastav, zapomeň)!

Zkrátka a dobře, zadní stavba nového Spectralu je o jeden, či spíše o více stupňů efektivnější, než jak tomu bylo u předchůdce, proto, pokud se člověk za jízdy do dlouhého kopce v sedle vysloveně nemrská, nemá důvod cokoliv zamykat či přepínat.

Když už ale na ovládací páčku na tlumiči došlo, víceméně ze zvědavosti, kdy jsem to zkoušel párkrát na silnici či zpevněné lesní cestě, přišlo mi, jako by do tlumiče po přepnutí někdo z boku narval traverzu! Natolik byl lockout na první dojem tuhý až tvrdý. Ale zamykat jej skoro nebudete muset a pokud tak učiníte, třeba jen omylem při přenášení kola, tvrdý zadek vám rychle připomene, že je něco jinak a že s tímto nastavením vážně nechcete jet do skutečného terénu!

reklama

Nekňučí a nestahuje ocas

Efektivita je jistě důležitá, ale sama o sobě rozhodně netvoří celkový dojem z kola a jeho fungování. To bychom mohli zůstat u samozamykacích tlumičů a jiných bejkáren. Postoupíme-li dál, najdeme další vzpomínku na starší generaci Spectralu, kterou je vysoká aktivita odpružení ve středním rozsahu. Zde se tlumič skutečně snaží, aby udržel zadní kolo po celou dobu v těsném kontaktu se zemí, zároveň aby byla vaše jízda dostatečně klidná a vyrovnaná a vy se mohli soustředit především na ovládání a dokola omílanou jízdní zábavu.

Stále je sice znát, že má zadní partie k dispozici relativně omezený rozsah (140 mm), takže výkony srovnatelné s endury nečekejte, ale ve své třídě patří rozhodně k aktivnějším strojům. Když se pak dostanete na konec, nebo když začnete dostávat Canyon Spectral na lopatky, pak tento stroj rozhodně nestáhne ocas a neodplazí se vystrašeně někam bokem, ale zachová si dostatek sebevědomí a vzpřímenou hlavu.

Dáno je to zejména přirozeně vyšší progresivitou zadního zavěšení, než s jakou pracoval předchůdce. U něj se progresivita hledala jen těžko, respektive pro její navýšení bylo zapotřebí sáhnout po vložkách do tlumiče. Dnes již takové věci nejsou třeba a pokud nepatříte mezi bezohledné grobiány, kteří by Spectral lámali na tvrdých kamenech a kořenových polích, pak vám základní míra progrese bude jistě stačit.

Pokud bych měl, i s ohledem na chování odpružení, částečně shrnout většinu z doposud popisovaného, pak před sebou máme kolo, které dokáže být příkladně komfortní, zároveň i jisté a výkonné na středně až více náročných trailech, přitom ale velice hezky a zlehka jede. Kolo, které rádo a s velkou jistotou stoupá, a ještě radši klesá, kolo, které má rádo pohyb v členitém reliéfu krajiny.

Plus to je víc, co na to říct?

Jedno speciální mikro, nebo spíš makro téma jsem si nechával záměrně na konec před oddíl věnovaný nejdůležitějším prvkům výbavy. Do specifikace nové generace Spetralu (většiny modelů) totiž již v tovární podobě patří pluskové gumy. Konkrétně pryže Maxxis Minion DHF a Rekon+, obojí v rozměru 27,5×2,6“ obuté na kolech DT Swiss M 1900 Spline s rozumně širokým ráfkem. Je to už plusko, nebo ještě ne? Je to Plus/Mínus nebo Wide Trail, nebo jak to nazvat?

Ať už to berete jak chcete, dokud si na to člověk nezvykne, tak se vždy při pohledu na pláště zarazí a přemýšlí nad jejich výrazným objemem a dosti kulatým profilem. Je to prostě takové „polo-plusko“, „skoro-plusko“ nebo jen „něco víc než normál…“ Jasně, člověk může obutí přezout okamžitě po nákupu kola a přejít na klasické „lidské“ či jednoduše osvědčené rozměry (2,5“ WT mohu směle doporučit), ale proč se s tím namáhat, proč to hned měnit a nedat továrně nasazenému obutí alespoň šanci?

Líbí/nelíbí, vadí/nevadí!

Otázka je, zda si na větší balóny zvyknete či ne, případně za jak dlouho. Tento druh obutí má zkrátka své výhody i nevýhody. Plusem je jednoznačně nárůst komfortu, jiný benefit najdete i kupříkladu na straně prostupnosti náročným terénem. V takovém prostředí vám totiž objemnější gumy přidají možná i centimetr na virtuální hodnotě „systémového zdvihu“ a něco málo na celkovém obvodu kol jako takových. Rovněž jejich zvětšená styčná plocha je něco, na co se snadno zvyká.

Co je ale horší je přesnost vedení směru při jízdě v náklonu, v zatáčce nebo po odkloněném svahu. Větší balón se v takových místech více deformuje, kutálí se či odskakuje namísto toho, aby se poslušně zařízl. Kulatý profil větší gumy jednoduše není v zatáčkách či v náklonu až tak ostrý jako klasika.

Zprvu mě větší pláště na Spectralu do jisté míry dráždily a plánoval jsem je při první příležitosti přezout na klasičtější šíři. Pak jsem si ale říkal, že s nimi zkusím ještě toto a tamto, až najednou nastal čas, kdy jsem měl kolo vracet českému zástupci značky Canyon a původní gumy byly stále na svém místě!

Když se to celé pokusím opět nějak smysluplně shrnout, musím přiznat, že mě větší gumy nakonec docela bavily, zvykl jsem si na ně a začal jim věřit. Výhledově bych je ale stejně nejspíš vyměnil za Maxxis Minion z rodiny WT v šířce 2,5“, což je, dle mého, ideální kompromis zvýšeného objemu, tvaru pláště, komfortu a přesného vedení v náklonu.

KOMPONENTY

Jeden fenomén na postu výbavy jsme si tedy více než dostatečně rozebrali, nyní pojďme prolétnout zbytek osazení, nebo alespoň ty nejdůležitější prvky, které nám ještě zůstaly na seznamu. Jako první na ráně se zdá být vidlice RockShox Pike RC nové generace, kterou jsem již chválil na mnoha místech a zde tomu nebude jinak. Osobně mi totiž připadá, že RockShox, minimálně u této a příbuzných řad vidlic s vyšším zdvihem, trefil správný mix citlivosti, vysoké akce a rozumného chování na konci kroku, který lze v případě potřeby ladit tokeny (vložky do vzduchové komory).

Nový Pike přitom, alespoň dle mého pozorování, posouvá kvalitu reakcí již na nejmenší nerovnosti ještě o kousek dál, než jak tomu bylo u předchozího provedení. Ostatně Canyon byl vždy charakteristický tím, že odpružení na svých kolech ladil do značně aktivního a mechového režimu, s čímž zřejmě neměl u Piku příliš práce. Na koho by to bylo moc, ten může využít tokeny vkládané do pozitivní komory, případně do hlavní komory tlumiče, jak již bylo zmíněno výše.

Když už jsem naťukl tlumič – RockShox Deluxe RT – pak i ten často chválím pro podobné charakteristiky jako jsem právě popsal u vidlice RockShox Pike. Hodnocení chodu zadní stavby jsme se již věnovali výše, závěrem bych tedy doplnil snad jen tolik, že je tlumič Deluxe od RockShoxu krásně sladěn s vidlicí RS Pike, což vytváří velice příjemnou harmonii obou stran odpružení.

Řazení SRAM GX1 Eagle

Přemýšlím, zda se najde ještě něco, co nebylo řečeno o řazení SRAM GX Eagle 1×12? Nic zásadního mě nenapadá, proto může být moje hodnocení hodně stručné. Eagle je prostě požehnáním z nebes. Příjemné, jednoduché, rychlé a spolehlivé řazení s obrovským rozsahem, jehož přesné mantinely si může každý snadno nastavit volbou vhodně velkého převodníku. Zde je z výroby nasazeno 32 zubů na přední pile, což mi přijde naprosto ideální. Alespoň s ohledem na výkonnost kola, jeho zaměření, všestrannost, a tak vůbec.

Pokud bych se měl dotknout ještě tématu brzdové soustavy nesoucí označení SRAM Guide R, pak i zde by se jednalo o značně obehranou písničku. Kdo se s těmito brzdami již setkal, jistě dobře ví, že umí občas slušně zazlobit, když ale drží, tak chodí jemně, přesně a mají síly na rozdávání. Dodat můžu jen tolik, že i přes jejich občasné nálady je mám jednoduše rád a pokaždé když je mám v ruce, jsem si v technických sekcích o fousek jistější, což platilo i u Spectralu. Tedy až na chvíle, kdy Guidy mají „své dny“.

Sedlovka Kind Shock Lev Si

Poslední letmá zastávka při průletu mezi výbavou Canyonu Spectral AL 6.0 může patřit sedlovce KindShock Lev Si, která zde zřejmě dostala přednost před „tovární“ klasikou RockShox Reverb – když už je celé kolo plné dílů z rodiny SRAM. Nejnovější Lev Si mě přitom zaujal lehce upraveným vzhledem, kdy je především matice na pevné části sedlovky více vzhledově uhlazená, než bývala. Velká pochvala patří tradičně páčce Southpaw, jíž si při troše snahy nastaví každý do polohy, která mu bude dokonale vyhovovat.

Její chod je přitom hezky jemný, čistý a plynulý, jen ze zkušenosti doplním, že ji občas stojí za to rozebrat a promáznout pohyblivé díly, aby nedrhla a neskřípala. Budete-li případně hledat další zdroj drhnutí a skřípání, pokud promazání páčky nepomůže, vysuňte sedlovku z rámu a mázněte vazelínou mechanismus raménka aktivujícího teleskopickou funkci (zasouvání a vysouvání). Je zde jedno kolénko a váleček běhající sem a tam, který stojí za to udržovat poctivě namazaný (do sedlové trubky se mnoho nečistot nedostane, takže není nutné s vazelínou vysloveně šetřit).

Canyon Spectral AL 6.0 – závěr

Jelikož byl původní Canyon Spectral výrazný prodejní hit, nebylo jistě lehkým úkolem pro vývojáře připravit novou generaci tak, aby uspokojila majitele starších kousků, kteří by rádi svůj stroj upgradovali, aby měli ze svého stroje stále stejnou radost jako dřív, přitom aby neodcházeli s tím, že je nový Spectral vzhledově sice jiný, ale po jízdné stránce až moc podobný svému předchůdci – bez zásadních vylepšení.

Toto se naštěstí nestalo! Vývojáři u Canyonu jistě strávili mnoho bezesných nocí nad rýsovacími prkny, či spíše velkými monitory, zkoušeli, počítali, testovali, předělávali, a tak stále dokolečka. Výsledek ale rozhodně stojí za to! Nebudu radši hodnotit vzhled, nad ním můžeme společně lamentovat či jej opěvovat v komentářích pod článkem, každopádně po stránce jízdního projevu se podařila velká věc.

Nový Spectral v první chvíli působí jako starý známý, jako kolo, s kterým jezdíte již řadu let. Přitom čím déle a čím více jej zatěžujete, tím zřetelněji odhalujete jeho skryté stránky a zajímavě rafinovanou povahu, která dohromady tvoří značně vydařený koktejl jízdních vlastností. Přestože není Spectral z nejlehčích, i díky větším plášťům, jede velice dobře a ochotně stoupá, což je jedním z benefitů nové zadní stavby.

Z předchozí generace mu ale zůstala také vysoká úroveň komfortu, vysoká aktivita odpružení, navíc ale přibyla velice slušná a zcela přirozená progrese, která předchozí verzi chyběla. Člověk se tak může na Canyonu Spectral jen tak pohodlně vozit a nic neřešit, může se s kamarády předhánět při cestách do kopce a stejně tak může naplno otevřít stavidla své jezdecké fantazie cestou dolů. Navíc čím déle jsem na tomto kole jezdil, tím více jsem mu věřil a více jsem si s ním dovolil. Zároveň jsem ale stále vnímal určité limity, čáru, za kterou jsem se nechtěl vydávat, kam jsem nechtěl Spectral pouštět bez dozoru.

Pokud dokážete své kolo dostatečně vnímat, zjistíte, že trailbike je stále jen trailbike. Že má sice vidlici se 150 mm kroku, že s ním dá objet třeba i závod domácího endura, ale že to zároveň není kolo, s nímž byste měli útočit na bednu, jet hranu a drtit jej na samé hranici jeho i svých schopností. Proč se vlastně musí u nás ze všeho dělat sport a vypisovat závody. Vždyť svobodné trailování je čistá radost bez potřeby někomu něco dokazovat! Nanejvýš sám sobě…

reklama

Canyon Spectral AL 6.0 – základní údaje

Cena*: 64 799 Kč (včetně balného a přepravného, včetně DPH)
*cena se může s pohybem kurzu měnit
Zdvihy: 150/140 mm (P/Z)
Hmotnost: 13,78 kg (vel. M, bez pedálů)
Tlaky (vidlice/tlumič): 60/160 psi (jezdec 85 kg s výbavou)
Kokpit (řídítka/představec): 760/50 mm
Pláště (šířka/výška): 62,5/58 mm – Maxxis Minion DHF WT/Rekon+ / ráfky DT Swiss M 1900 Spline (584×30 mm)

Více o tomto kole najdete na české mutaci mezinárodního webu www.canyon.com

PLUS

• Při první zkušenosti pocit dobře známého prostředí – určitá podobnost posedu a pocit povědomého základního ovládání ve srovnání s předchozí generací
• Příjemně stabilní a efektivní odpružení, díky čemuž Spectral velice slušně jede a ochotně stoupá i přes přítomnost objemných plášťů
• Vysoká míra komfortu daná aktivitou odpružení i objemem plášťů
• Pocit kompaktního stroje, který ochotně poslouchá, rád si hraje a nebrání se žádným terénním radovánkám
• Velice slušná základní stabilita rostoucí se zvyšující se rychlostí díky geometrii respektující do jisté míry moderní trendy
• Oproti předchůdci výrazně vyšší přirozená progresivita zadní stavby = více jistoty v náročném terénu, zejména pak při dopadech skoků či tvrdých nárazech
• Krásně sladěné odpružení RockShox
• Čistá sada SRAM GX Eagle 1×12 jednoduše dělá parádu, pouze vyžaduje trochu jemnější zacházení
• Kdo by chtěl tlumič občas i zamknout, bude jej mít krásně při ruce
• Pocit velice dobré prostupnosti díky většímu objemu plášťů, zejména pak jejich veliká styčná plocha, která si vás rychle získá
• Velký palec nahoru za nápad plastového tunelu na dolní straně spodní trubky ukrývajícího veškerou kabeláž – tedy kombinace čistého vzhledu integrovaného řešení se snadným přístupem a servisem vnějšího vedení

MÍNUS

• Velké pláště jsou možná až moc velké a kulaté, jejich hlavním neduhem je o něco menší jistota v náklonu – nezaříznou se tak dobře jako stejný vzorek v užším rozměru
• Integrované stahování sedlovky je nápad zajímavý, ale z mého pohledu a v tomto provedení skoro zbytečný a esteticky „na hraně“
• Celkový design a pojetí určitých detailů je věcí názoru a nelze je proto kritizovat, nic dalšího mě po faktické stránce již nenapadá

Foto: Štěpán Hájíček