Rocky Mountain Altitude Carbon 50 – Enduro, nebo AM?

Je vlastně docela ostuda, že se ke mně nová generace Rocky Mountain Altitude dostala až nyní! Tedy takřka po roce od jeho představení. Byl jsem sice loni na prezentaci Rocky Mountain ve francouzském Valbergu, zde se ale prezentovala elektrikou poháněná verze Altitude Powerplay, na klasiku bez motoru jsem si musel počkat.

Tento Rocky pro mě přitom není rozhodně žádnou neznámou. Předchozí generaci jsem totiž testoval hned dvakrát, nejprve verzi Altitude 750 MSL v září 2014, dva roky poté (2016) jsem měl zase půjčený „závodní speciál“ Rocky Mountain Altitude Rally Edition. S ním jsem dokonce absolvoval Enduro X Race Sušice 2016, aby se ukázalo, zda je toto kolo skutečně připravené na závody!!! Tehdy se přitom jednalo o nejostřejší stroj z rodiny Rocky Mountain spadající do kategorie enduro/all-mountain, což dnes již neplatí.

Necelého půl roku po mém hodnocení Altitude Rally Edition totiž světlo světa spatřil znovu oživený model Rocky Mountain Slayer, který s modelem Altitude sehrál rychlou partii mariáše. Přebil jej totiž hned několika trumfy v podobě vyššího zdvihu, agresivnější geometrie a celkového zaměření balancujícího kdesi na hranici endura a freeridu. Starý Slayer mě fascinoval jak z hlediska vzhledu a konstrukce, tak i svými jízdními vlastnostmi. Ten nový bych si rád také zkusil, ale zatím čekám na vhodnou příležitost…

Do té doby se musím „spokojit“ se zkušenostmi v sedle Rocky Mountain Altitude v nejlevnější podobě na karbonovém rámu, kdy v hierarchii pod ním jsou ještě tři verze na hliníku. Pokud bychom naopak zaostřili o patro výše, na model Altitude Carbon 70, pak bychom dostali na výběr, zda chceme Carbon 70 Shimano nebo SRAM. Stejné je to u verzí Altitude Alloy 70 (Shimano/SRAM).

U těchto, zřejmě nejvíce žádaných variant, si můžete svobodně vybrat, zda zvolíte výbavu Japonskou (Shimano) nebo Americko-Německou (SRAM). Každý dle libosti. Já sám bych sáhl po… Tipněte si 😉

Staré jméno, (staro-)nové zařazení

Než jsem odbočil k označení a výbavě, hovořil jsem o tom, že byla řada Altitude nahrazena, na postu nejdrsnějších strojů s jednokorunkou, modelem Slayer nové generace. Proč to připomínám? Z mnoha úhlů pohledu, jak z hlediska vzhledu, osazení, ale zejména jízdních postřehů, se mi na mysl totiž dere úvaha, jestli Altitude díky tomuto novému zařazení lehce necouvnul ze své drsnosti a původního jasně čitelného enduro zaměření? Zda se nevrátil o půlkrok zpět a nezařadil se pokorně do kategorie all-mountain, kam vlastně vždy patřil?!

Tedy ke kolům sice drsným, statečným a neohroženým, které ale zároveň nemyslí jen na nelítostný boj o každou setinu na rychlostních zkouškách, ale pamatují rovněž na možnost strávit celý den v sedle, brouzdat se nespoutaně krajinou a užívat si vítr ve vlasech, ať již to pálíte z kopce dolů, smažíte v tempu někde po rovině v rámci přejezdu mezi různými spoty nebo třeba svištíte vzhůru na vrchol vstříc dalším parádním zážitkům.

Pocit univerzálního kola „na všechno“ na mě dýchal z Altitude při mnoha příležitostech. Zajímavé, že se ve většině z nich moje poznatky dost radikálně rozcházejí s tím, jak Altitude hodnotí Mikuláš, který jej měl nějaký čas na hraní, ostatně stejně jako před lety starší generaci. Kde tedy začít? Tradičně posedem? Proč ne!

Při pohledu na logo s reliéfem Skalistých hor zaplesá srdce každého milovníka kanadské značky Rocky Mountain. 

Díky chytře řešeným vstupům kabeláže do rámu se již nemusíte obávat otravného křupání, které často doprovázelo starší modely Rocky Mountain.

Pro mě dlouhý, pro Mikuláše naopak!

Z mého pohledu a zejména pak s přihlédnutím k faktu, že byl Altitude velikosti L (poslední dobou jsem shodou okolností sedlal hned několik rámů tohoto rozměru, proto mohu směle srovnávat – např. Devinci Spartan či Cannondale Jekyll), jsem měl pocit, že je posed i na poměry této rozměrové třídy docela dlouhý. Mikuláš, který by při své výšce postavy mohl aspirovat na hráče basketballu, zase Altitude L hodnotil slovy:

„Pro mě trošku menší rám, z čehož vyplývá, že se Rocky hezky choval na skocích a šel dobře do bunnyhopu.“ Dále doplnil: „V menší rychlosti v technice byl Altitude hodně jistý, přirozený a jel přesně tam, kam jsem ho namířil.“ Tak kde je ta pravda?

Jak jsem zmínil, srovnání s Lkovými rámy podobné kategorie mám poměrně čerstvě v paměti, proto mi trvalo určitý čas, než jsem se s delším posedem na Altitude porval. Na běžných trailech a přesunech to nebyl problém, v technice jsem ale zaznamenal pár záseků, kdy jsem jen stěží „dosáhl na řídítka“. Obzvláště, když jsem potřeboval dostat zadek daleko za sedlo.

Z mého pohledu tento efekt dokresluje onen univerzální charakter nové generace Rocky Mountain Altitude, protože se mi, i díky delšímu rámu, s tímto kolem velice dobře jezdilo do kopce a neměl jsem pocit, že by mě jakkoliv omezovalo na přesunech nebo běžných, spíše rychlost a pořádně roztočené nohy vyžadujících trailech. Ale to si ještě rozebereme…

Jednou z velkých mezigeneračních změn je přesun systému RIDE-9 z prostoru uchycení předního oka tlumiče /z horní rámové trubky) na rameno zadní stavby, tedy na spodní oko tlumiče.

Tlumič samotný je vcelku běžným kouskem z řady Fox Float DPS. Pouze nejvyšší modely Altitude Carbon 90 vsází na rozšířenou verzi Float DPX2.

Horní vahadlo je proti starším sourozencům mohutnější, méně otevřené, ale zároveň výrazně kompaktnější a vzhledově více uhlazené.

Absolutní kontrast!

Totální neshoda našich osobních pohledů panuje v názoru na to, jak dobře Rocky Mountain Altitude Carbon 50 jede či nejede! Mikulášovy postřehy jsem radši trochu upravil, aby kontrast mezi našimi názory nebyl až tak radikální:

„Nepřišlo mi, že by to moc jelo, bylo to takový líný. Na kolech normálně tlumič nijak neomezuju, u Altitude jsem ale sahal na páčku blokace skoro pořád. S přiškrceným tlumičem se mi totiž stoupalo výrazně lépe.“ Později Mikuláš, při jednom našem rozhovoru v lese, rozvedl toto téma až k otázce exaktního měření efektivity při šlapání, která u Rockyho z tabulek a grafů údajně moc dobře nevychází.

Pravdou je, že již předchozí generace byla vyladěna tak, že se tlumič při šlapání hodně žvýkal či houpal a člověk proto velice rád a často využíval možnosti tehdy používaného dálkového ovládání lockoutu na tlumiči. Altitude Rally Edition tuto „fíčuru“ neměl a nemá ji ani nový Altitude Carbon 50. Potřebuje ji? V tomto případě skutečně hodně záleží na stylu šlapání, na způsobu zacházení s kolem a na vašem očekávání.

Nechci Mikulášovy názory jednoznačně zazdít, jelikož musím uznat, že má pravdu minimálně v tom, nakolik je zadní stavba vnímavá na pohyby jezdce při šlapání. Pokud tedy nesedíte mimořádně klidně a vyrovnaně, dojdete ke stejnému závěru jako on: „Zamykat, zamykat, zamykat!“ Nebo také: „S běžným sagem se nedá jezdit do kopce, aniž by člověk tlumič alespoň nepřiškrtil, jinak se to vzadu zatraceně houpe“.

Nevím jak moc je to z fotky patrné, ale na tento sešup jsem se odhodlával hodně dlouho. S Rocky Mountain Altitude to ale byla hračka, vlastně se stačilo jen „trefit do záběru“. PS: Řada lidí toto místo nejezdí, ale skáče z hrany o pár decimetrů vedle mojí stopy, ale o tom já radši ani neuvažuju…

reklama

Souhlas, jenže!?

Jenže on se dá objevit i jiný přístup a najít jiný úhel pohledu. Nechci rozhodně machrovat, ale nejspíš proto, že jsem vždy radši šlapal více frekvenčně než silově (snad vyjma silniček s těžším spektrem převodů), jsem nikdy neměl problém točit nohami čistě do kruhu. I proto se jen výjimečně uchyluji k tomu, abych zavíral tlumič i na hodně aktivně odladěných kolech. Někdy to ale bez toho vážně nejde. Rocky Mountain Altitude ale nebyl tím případem.

Při mém posedu (své může udělat i pozice za řídítky daná tělesnou konstitucí odrážející se v míře vytažení sedlovky atd.) a mém stylu šlapání jsem sice vyšší aktivitu a vnímavost zadní partie postřehl, zároveň ale nemůžu říct, že by mě nějak přehnaně omezovala. Naopak, čím intenzivněji a rychleji jsem točil klikami, tím lépe a rychleji Altitude uháněl vpřed.

Z jedné vyjížďky v okolí domova, kdy jsem se na kolo vážně hodně těšil, jsem si přitom přivezl dojem, že se Rocky Mountain Altitude Carbon 50 z hlediska rychlosti a výkonnosti snad ani neřadí mezi neohrožené all-mountain stroje, ale jede zlehka a svižně jako některý hodně rychlý trailbike.

Lehčí trailování s vloženými techničtějšími úseky mě přitom ve společnosti Rockyho bavilo snad ještě víc, než vyslovené drcení těžkých erzet! Zásluhy na tomto projevu přikládám lehkému a tuhému rámu, či kolům postaveným na ráfcích Sun Ringle Düroc 30 s náboji Rocky Mountain/DT Swiss 370 a dráty WTB 1.8-1.6 mm. Nenechte se mýlit, Altitude se dokáže porvat i s vysloveně náročnými úseky, radši si je ale svačí hezky v rychlosti a s náležitým flow, než stylem pomalého smýkání.

Hlavní čep zadní stavby se snaží využít plnou šířku mezi převodníkem a levou klikou, aby bylo dosaženo maximální tuhosti. Tato konstrukce přitom počítá pouze s řazením 1X!

Otevřené horní vzpěry neplavou ve vzduchu, ale jsou spojeny nenápadným můstkem před sedlovou trubkou.

Zvídavé oko divákovo přitom může odhalit, že skrz tento můstek vede pevná osa spodního čepu horního ramene. 

Devatero cest, devatero nastavení

Všichni jistě dobře víme, že značka Rocky Mountain již delší čas vybavuje svá plně odpružená kola systémem RIDE-9. Jedná se o specifické uložení jednoho z ok tlumiče, jehož polohu jistí sestava tvořená sadou hliníkových kamenů, které do sebe zapadají a lze je vzájemně otáčet a polohovat, čímž vznikne… Přeci devět různých poloh! Odtud RIDE-9. Díky tomuto řešení lze ladit nejen základní úhly (posun oka dopředu či dozadu), ale též lehce měnit míru progrese (posun nahoru a dolů).

Zkoušet a popisovat všechny možnosti a kombinace systému RIDE-9 by vydalo na samostatnou publikaci, navíc toto řešení jsem si již nejednou osahal a vím, co mi sedí a co má či nemá smysl zkoušet. Tradičně tedy pro začátek vsázím na prostřední neutrální pozici (v tabulce geometrie „Pos. 5 Neutral“) a poté zjišťuji, co s kolem udělá posun do maximálně položeného stavu, kdy je úhel hlavy nejnižší (Pos. 1 Slack). Rozdíl mezi těmito dvěma stavy je, vyjádřeno numericky na úhlu hlavy, 0,6°. Konkrétně hovoříme o úhlech 65,6° (5) a 65° (1).

*Při každé změně nastavení systému RIDE-9 je obvykle potřeba poupravit tlak v tlumiči – doladit sag a odskok.

Návod, jak postupovat při úpravě pozice systému RIDE-9. U nové generace tohoto řešení je téměř nezbytné povolit nejdříve samotné čepy horního ramene.

Následně povolíte čep jistící spodní oko tlumiče, kdy je z jedné strany šroubek na imbus 4 mm, z druhé strany jistíte samotný čep (5 mm imbus).

Je-li vše správně povolené a namazané, měl by jít čep poměrně snadno vytáhnout. 

Poté již máte plný přístup k samotným kamenům, které můžete přeskládat dle vlastního uvážení.

Obecně není vhodné rozebírat systém RIDE-9 venku v lese, abyste náhodou nepoztráceli jednotlivé díly. Tedy alespoň bych to nedělal, pokud s tímto řešením nemáte ještě žádné zkušenosti. Kdo však ví kam sáhnout… PS: Zprvu se kamenům systému RIDE-9 ven moc nechtělo, proto jsem vše důkladně podmazal pomocí montážní pasty RSP Creak Freak

Můj oblíbený flek je poloha zvaná Slack!

Ze dvou výše popisovaných možností mi tradičně více seděla maximálně položená geometrie (1), ale ani střední nastavení nebylo vůbec zlé. Už dříve jsem u staršího modelu Altitude tvrdil, že v rámci této řady nejsou rozdíly v chování, pokud jdete stupeň za stupněm a neskočíte hned z jednoho konce na druhý, až tak výrazné jako třeba u 29“ Instinctu. Hodně asi dělají velká kola versus na změny geometrie méně náchylný rozměr 27,5“.

Nyní již konkrétně! Ve střední poloze je celek trochu živější a více točivý, rozhodně ale není zbrklý či snad nestabilní. Toto, či ostřejší nastavení se ale nejlépe hodí na běžné otevřené traily s průměrným sklonem, kde nepotřebujete ultimátní stabilitu, zato oceníte dostatečně pohotové reakce řízení.

Naopak s maximálně volnými úhly (hlava rovných 65°) je Rocky Mountain Altitude přeci jen stabilnější. Pro mě byl pak, i díky delším rámu, místy sice až dost dlouhý, zejména v určitých více uzavřených v zatáčkách, zato ale krásně jistý v přímém směru a v prudkých sešupech. Každopádně i v této poloze se Altitude, díky lehkému a tuhému rámu, stále velice snadno řídil a nechal se hravě překlápět z jednoho oblouku do druhého. Přesněji bylo by tomu tak, pokud bych měl odhadem o 10 cm více, ale nestěžuju si a nohy si natahovat rozhodně nenechám!

Moderní bikový „ultras“!

Rocky Mountain Altitude mi ostatně, i díky velikosti L a třeba též rozvoru 1206 mm (Pos. 1 Slack), hodně připomínal stroje s ultra-moderní geometrií, které je lepší řídit spíše naklápěním než prací s řídítky. *U kolika testů to budu ještě letos zmiňovat?! Zde to platilo dvojnásob. V rychlosti a na otevřeném trailu byl Altitude krásně stabilní a jistý, zároveň se příjemně a pohotově „přepínal“ z jedné klopenky do druhé, tedy přirozeně přecházel z jednoho oblouku do druhého.

V kratších uzavřených zatáčkách jsem měl ale co dělat, abych se do nich vůbec vešel! Zde jsem si opět vzpomněl, jako dříve při testu Rocky Mountain Altitude Rally Edition, o kolik více by mi nejspíš seděl rám velikosti M. Pokud to vše vyženu do extrému, což se mi v rámci testu skutečně na pár místech povedlo, tak musím přiznat, že jsem byl, při kombinaci uzavřených toček a prudkého svahu, místy dost nervózní a dopředu jsem váhal, zda daný úsek vůbec pojedu.

Bylo to ale dáno hlavně tím, že jsem měl řídítka poměrně daleko od těla a nebyl jsem si proto jistý, zda se do utažené zákruty v rychlosti dané sklonem kopce stihnu vůbec poskládat. Ale nakonec to nějak šlo… Mikuláš, který Altitude proháněl po stejných trailech jako já později v závěsu za ním, poznamenal, že měl z tohoto kola místy dojem lehkého neklidu, což ale sváděl na velikost, která v jeho případě byla spíše menší. Jinak ale hodnotil ovládání jako výrazně neutrální, přičemž po celou dobu také zůstal v neutrálním nastavení systému RIDE-9 (Pos. 5).

Zamotali jsme vám dostatečně hlavu? Já ji měl z oněch zakroucených trailů zamotanou víc než dost!!!

Testovaný Rocky Mountain Altitude jsme si převzali rovnou z veletrhu For Bikes 2018, poroto na něm zůstal třeba držáček lahve (nebo dnes i příslušenství) Fidlock. Prozraďte mi ale někdo, k čemu je ten osamocený imbus dole na plošce před sedlovou trubkou? Že by společně se zaslepeným otvorem příprava pro baterku Shimano Di2???

Součástí původní výbavy je i toto stylové vodítko řetězu.

Které je dosti netradičně uchyceno přímo na vidlici zadní stavby (na kyvce).

Vložkovat komín netřeba…

Zaměříme-li se ještě ve zkratce na samotné zadní odpružení, pohybujeme se stále v neutrální rovině systému RIDE-9 (neodskakujeme se spodním okem tlumiče nahoru ani dolů), pak ještě jednou připomeňme, že je Rocky na začátku svého kroku hodně aktivní, což mu zůstává i v dalších fázích, kdy se nebojí zhoupnout se více do zdvihu i v místech, která to nutně nevyžadují. Třeba po přejetí výraznější boule či výmolu.

Stejně tak aktivní a v terénu značně nápomocná je zadní stavba ve svém středním rozsahu, který využívá skutečně naplno a snaží se neustále lepit zadní kolo k povrchu zemskému, ať mu již naservírujete roletu před zatáčkou, kamenné moře nebo spletenec kořenů. Na vyslovený konec kroku jsem se já sám příliš často nedostal, ani se mu zbytečně často nepřibližoval, zato Mikuláš tlumič i vidlici párkrát slušně provětral.

Sám ale uznale kýval hlavou nad tím, že je konec kroku příjemně progresivní, díky čemuž kolo téměř nedostal na doraz. To je u něj co říct! Obvykle mi totiž vrací kola po testu s tvrzením, že by jako první krok vyvložkoval vzduchovou komoru vidlice i tlumiče pro získání jistějšího konce při tvrdých dopadech! Zde nic podobného nenavrhoval. Ostatně když naposled testoval něco od Rockyho, využil alespoň systém RIDE-9 a posunul nastavitelné oko tlumiče více nahoru, aby využil nejsnazší možnou cestu, jak podpořit progresi konce kroku. Zde nic podobného nebylo potřeba. Nebo byl jen líný?

Jsem možná trochu postižený, ale tlumiče s expanzní nádobkou jsou mi, alespoň ve tříde all-mountain a enduro, sympatičtější. Zde si ale rozhodně nemůžu stěžovat, že by klasický Fox Float jakkoliv nepostačoval, či nestíhal s dechem.

reklama

KOMPONENTY

Svého času jsem měl ve zvyku hodnotit kladně především odpružení značky RockShox a na většinu věcí od Foxu plivat. Sorry! Časy se naštěstí mění a názory nemění… Víte kdo! Teoreticky je možné, že i moje poznámky, spíše ale obecné stížnosti na projev jednotek Fox, zapůsobily na vývojáře a donutily je „něco změnit“. Tím „něčím“ je druhá generace vzduchových komor EVOL aplikovaná v tlumičích (zvětšená negativní komora – Extra VOLume), která si postupem času našla cestu i do vidlic.

Pokud mám hodnotit použitou Foxku 36, celým jménem Fox 36 Float EVOL Grip Performance (160 mm), pak ji můžu vlastně jen chválit. Zrovna řadu 36 a její projev jsem neměl vůbec rád, ale to už jsem psal v testech tisíckrát. Nová generace si naopak svoji reputaci a moje uznání vybojovala zpět. O nových vidlicích Fox jsem toho v různých testech napsal již dost – naposled třeba u hodnocení Cannondale Jekyll 4 – proto snad jen stručně.

Na Rockym nasazená Foxyna chodila hezky jemně a hladce již od samého začátku, o to lépe, byla-li čistá a namazaná. S postupem dne se jemnost jejího kroku a prvotní citlivost obvykle lehce vytrácela, ale rozhodně nemizela zcela. Vidli pak stačilo doma jen otřít, stříknout olejíček (silikon, nebo ještě lépe Fork Juice) a chodila opět jako máslíčko. Její aktivita ve středním rozsahu byla vždy ukázková, což se u nové generace naštěstí nemění.

Co se naopak posunulo, opět k lepšímu, je přirozená progresivita a rozumné využívání konce kroku. Kde jsem si dříve stěžoval na příliš rychlý konec, je dnes jistý a hezky stabilní závěr, aniž byste museli vzduchovou komoru plnit tokeny a jinak ji uměle upravovat.

Chvíli mi trvalo, než jsem se smířil s černo-černým designem nových generací vidlic Fox (není až tak dlouho, co mají černé vnitřní nohy), dnes už mi to ale ani nepřijde.

Je známo, že „Ďábel se skrývá v detailu“, což zde znamená pekelně dobře sladěné polepy i odstín rámu.

Páčka kompresního tlumení GRIP na vidlici Fox není zrovna krásná, ale ostudu vysloveně nedělá a svou funkci jednoduše plní.

Už jsem to, myslím, někde psal… Stále si nemůžu pomoct a od jisté doby vidím ve spojovacím můstku vidlic Fox písmeno „M“ jako Marzocchi 😉

Pohon Shimano XT 1×11 / Kliky Race Face Aeffect Cinch 32T Steel

Jsem sice dost známý svou výraznou náklonností k produktům rodiny SRAM, snad krom Reverbu, přesto se věcem od Shimana nebráním, alespoň pokud jsou to ty správné a funkční. Zde se taková kombinace víceméně sešla. Jak jindy prskám na řazení Shimano SLX, tak jsem buď již otupěl, nebo se zde zrovna vyskytoval kousek, který mě svým projevem nikterak neiritoval. Naopak si vzpomínám, že si na řazení vlastně ani nevzpomínám, což již o něčem svědčí! Že to prostě řadilo :O

Rozsah rychlostí daný kombinací převodníku s 32 zuby a kazety s rozsahem 11-46 zubů mi přišel zcela dostatečný a neměl jsem s ním problém. Sám bych si asi dopředu zvolil menší placku (30 z.), ale to je spíše moje osobní úchylka a zvyk točit lehčí převody než silově rvát ty těžké. K tomuto tématu přidám pro dokreslení ještě jednu poznámku od Mikuláše: „Stylové a na zadní vidlici napřímo usazené vodítko řetězu je prima doplněk, ale chtělo by to i bashguard“.

Kliky Race Face Aeffect jsou velice často osazovaným dílem, zato ocelový, nápadně otevřený převodník, nebyl doposud až tak častým jevem.

Převodník jen těsně olizující pravou nohu zadní vidlice jasně dokazuje, že se zde nepočítá více jak s jednou plackou.

Brzdy Shimano SLX

Do rodiny Shimano SLX patřily i hydraulické kotoučové brzdy, které poslední dobou chválím paradoxně častěji než verzi XT. Čím je to dáno netuším, protože nová generace XTéčkových pák by měla využívat určitá řešení z řady SLX, z hlediska projevu to ale, naneštěstí, znát vlastně není. U XT mi často vadí jejich náladovost, výrazné změny délky kroku i v průběhu jednoho sjezdu.

U hydraulických čelistí SLX jsem ale nic podobného nezaznamenal, případně jen v tak malé míře, že není potřeba se tím zaobírat. SLXka byla každopádně dostatečně silná, jistá a stálá. S modulací v jejich případě také nebyl problém a starosti nebudete mít ani s vadnutím, pokud na nich nebudete viset jako gorila na stromě!

Zadní brzda si žije, alespoň z jedné půlky, na poměrně vysoké noze!

Teleskop Fox Transfer

Jedním z pro mě dosti nezvyklých a zatím relativně neznámých komponentů je sedlovka Fox Transfer z řady Performance Elite se zdvihem poctivých 150 mm a průměrem tradičních 30,9 mm. Přemýšlím, co mám o ní vlastně napsat? Na první dojem jsem byl lehce zklamaný z její ovládací páčky 1X, která působí, oproti mnohé moderní konkurenci, docela obyčejně, ale po praktické stránce jí nelze nic moc vytýkat. Mohla by mít o něco větší styčnou plochu, jinak ale sedí na správném místě a práce s ní je příjemná, snadná a pohodlná.

Sedlovka samotná pak dělá to, co byste od ní čekali. Má sice určitou vůli a trochu tvrdší dorazy, ne však až tak tvrdé, jak tomu bylo u prvních kousků řady Transfer. Ovládání, lehký a rychlý chod, jistota fixace v obou směrech, vše za mě bylo naprosto v pořádku. Jak jsem dříve nad tímto dílem ohrnoval nos, tak dnes bych mu možná jen vyměnil onu páčku a zbytek je zcela bez diskusí!

Sedlovka Fox Transfer mě mile překvapila značně kultivovaným chodem, přestože je její vzhled vlastně dost prostý.

Žádná revoluce, ale běžný zámek s dvojicí šroubů, který je jednoznačně nejspolehlivějším řešením. 

Ovládací páčka sedí na ideálním místě, mohla by mít ale krapet větší plochu a více se podobat páčkám řazení jak je to dnes u mnohé konkurence. 

Pláště Maxxis Minion DHF/DHR II WT

Má vůbec smysl dodávat něco k obutí Maxxis (konkrétně a detailně Maxxis Minion DHF WT Maxx Terra 3C TR 27.5×2.5“ / Maxxis Minion DHR II WT Maxx Terra 3C TR 27.5×2.4“), když jej všichni dobře známe. Nevím sice čím to bylo, ale oproti třeba stroji Cannondale Jekyll 4, testovanému před Rockym, mi zde nasazené identické pryže nepřipadaly až tak velké a macaté jako na Jekyllu?! Ráfky Sun Ringlé Duroc 30 to ale podle mého nebude, nebo ano? Či jsem si na pláště kategorie WT (Wide Trail) již natolik zvykl, že mi cokoliv užšího přijde málo? Těžko říct!

Každopádně po stránce jízdních vlastností nelze říct na adresu použitých Maxxisů ani „popel“, protože tohle prostě funguje! Navíc v době našeho testování Rocky Mountain Altitude bylo dost teplo, sucho až přeschlo, což třeba přednímu Minionu DHF sedělo naprosto dokonale.

Maxxis Minion DHF EXO Tubeless Ready 27.5×2.5″ – na suché skály a skalky, stejně tak na kořeny a do kamení ideální volba. 

Ráfky Düroc 30 od Sun Ringlé nepatří k vysloveně enduro modelům, možná i proto byly příjemně lehké a snadno se roztáčely. 

Každý má svou zkratku, aneb STR = Sun Ringlé Tubeless Ready!

Za adaptaci zadního náboje DT Swiss 370 se nikdo zlobit rozhodně nemůže!

Rocky Mountain Altitude Carbon 70 – závěr

Když jsem před pár lety naposled testoval Rocky Mountain Altitude, považoval jsem toto kolo za poměrně ostrou enduro zbraň, zejména pak v provedení Rally Edition. Pravdou ale je, že již tehdy byl Altitude, vzhledem k „chudému“ kroku zadní stavby pouhých 150 mm, vlastně jedním ze zdvihově menších endur v dané době. To samé platí i dnes, kdy ale již znovu existuje model Slayer, který v katalogu Rocky Mountain jako jediný opanuje kategorii enduro, zatímco Altitude doplňuje rodinku strojů ze škatluky „Trail“, kde jsou s ním modely Instinct (29“) a Pipeline (275Plus).

Tím se to celé vlastně vysvětluje, a i mně to dává mnohem větší smysl zejména potom, co jsem s tímto kolem nějaký čas jezdil a zkoušel hledat jeho i svoje limity. Zkrátka a dobře Rocky Mountain staví model Altitude, ať použijeme co nejvíc obecných dojmů, především do role všestranného all-mountain stroje, který v pohodě zvládne jak poměrně těžké enduro erzety, které ale nejsou tím jediným druhem jízdní zábavy, kterou by vyžadoval, tak i svižné celodenní jízdy.

I se značně hrubým obutím (Maxxis Minion DHF a DHR II – ikony současného enduro světa) dokáže uhánět svižně vpřed a s relativní lehkostí také efektivně stoupat. Jen je třeba šlapat vzorně do kruhu, či poctivě pracovat s páčkou na tlumiči a zde střídat režimy podle aktuálního profilu tratě.

Díky tomu všemu si s Altitudem užijete i běžné vyjížďky po práci vedoucí skrz nedaleký lesopark, aniž byste stáli před dilematem, zda má vůbec smysl hnát se k vyhlášeným trailům ve vašem okolí, či je lepší zůstat doma a zajet si tam někdy autem?! S Altitudem budete mít motivaci vyrazit, jelikož už jen spojnice mezi domovem a cílovou destinací nemusí být vůbec nudná!

Navíc, pokud člověk není líný a pohodlný, rád si hraje a rád „střídá kola“, může se do sytosti vyřádit se systémem RIDE-9. Tedy upravovat geometrii dle nálady a prostředí, kde se zrovna nachází a jezdit tak klidně každý týden na „jiném kole“. Je mi jasné, že si většina z nás nejspíš po chvilce experimentování najde jednu ideální polohu a tu si na kole nechá. Ale když už tam ta možnost je?!

Rocky Mountain Altitude Carbon 70 – základní údaje

Cena: 134 990 Kč
Hmotnost: 13,62 kg (vel. L, bez pedálů)
Zdvihy: 160/150 mm (P/Z)
Tlaky (vidlice/tlumič): 75/220 psi (jezdec 85 kg s výbavou)
Pláště (šířka/výška): Maxxis Minion DHF WT 2,5″ – 58/56 mm | Minion DHR II 2,4″ 56/53 mm; ráfky Sun Ringlé Düroc 30
Kokpit (řídítka/představec): 780/50 mm

Více o tomto kole najdete na mezinárodním webu bikes.cz, ceny v korunách a přehled prodejců hledejte na stránkách bikeaction.cz. Pokud byste chtěli svou lásku ke značce Rocky Mountain ukázat celému světu, můžete si zakoupit rovněž oblečení z nové kolekce určené primárně pro evropský trh.

PLUS

  • Člověk musí sice vzorně šlapat do kruhu, nebo častěji zamykat tlumič, pak ale jede Altitude až překvapivě zlehka a svižně a s velkou chutí polyká i delší stoupání
  • Obecně lehce delší posed napomáhá celkové všestrannosti tohoto kola, které rozhodně není určeno jen pro cesty z kopce dolů!
  • Naopak, Rocky Mountain Altitude nové generace se nebojí ani lehčích trailů a jednoduchých stezek či rovinatých přesunů, kde se v jeho sedle neunudíte k smrti
  • Odpružení je zkraje zdvihu poměrně akční a vnímavé, díky čemuž roste dojem pohodlí
  • Člověk si musí zvyknout na živější projev zadní partie, která se ale ze všech sil snaží držet zadní kolo přilepené u země
  • Máte-li rádi moderní styl ovládání a celkově delší kola, pak si v sedle Altitude užijete hromadu stability v rychlosti a ideálně v tempu snadné překlápění ze strany na stranu
  • Výrazně položená vidlice a delší rám jsou zárukou jistoty a stability v těžkých strmých sekcích, zejména pokud se to pálí kolmo dolů!
  • Velký palec nahoru za posun u nových vidlic Fox s komorou EVOL – chválím výrazně lepší citlivost, klasickou vysokou aktivitu ve středním rozsahu a nově jistotu na konci kroku
  • Brzdy Shimano SLX byly dostatečně silné a jisté, zároveň i stabilní a spolehlivé
  • Sedlovka Fox Transfer má trochu ostřejší dorazy, chodí ale jemně, přesně a spolehlivě
  • Pláště MAXXIS Minion DHF a DHR II – ale to už znáte 😀
  • Systém RIDE-9 umožňuje doladit si poměrně snadno geometrii a projev zadní stavby přesně dle osobních představ a požadavků, či podle místa a trati, kde se zrovna pohybujete.

MÍNUS

  • Proti mým původním očekáváním působil Rocky Mountain Altitude v ruce až dost lehkým dojmem, čekal bych více neohroženosti, dostal jsem ale více všestrannosti. Což vlastně není žádná výtka!
  • Zadní stavba je při šlapání dost vnímavá, a proto se musí točit nohama buď striktně do kruhu, nebo je potřeba častěji sahat po páčce na tlumiči (naštěstí je docela po ruce)
  • Na mě osobně trochu delší rám, ale to je spíše obecný problém. Více by mi jistě sedlo Mko. Jenže testovacím kolům člověk pokaždé neporučí…
  • Napadá vás ještě něco???

Rocky Mountain Altitude Carbon 50 – specifikace

Rocky Mountain Altitude Carbon 50 – geometrie

Foto: Štěpán Hájíček

 

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky