EVIL Wreckoning – 29“ Enduro Monster Truck v testu!

Za roky mojí kariéry sportovního novináře a testera se mi do ruky dostalo již mnoho kol s šesticí cifer na cenovce, mnohdy ani nezačínala jedničkou! V řadě případů jsem taková kola bral jako samozřejmost… Občas ale narazíte na stroj, před nímž má člověk chuť pokleknout jako před anglickou královnou!

Mezi taková kola jednoznačně patří skoro všechny výtvory značky EVIL, která pochází z města Seattle, nacházejícího se na severozápadě USA ve státě Washington, nedaleko kanadské hranice. Tedy z města, s nímž jsou úzce spojené takové ikony jako Starbucks, Boeing, Amazon, Microsoft, Nirvana nebo Pearl Jam. Seattle jsem jednou osobně navštívil a musím uznat, že tohle místo má pořádnou atmosféru. Zátoka, přístav, olympijský monorail apod.

Pro nás je důležitější, že je tato severozápadní oblast státu Washington podobně bohatá na přírodní scenérie, husté lesy a parádní traily, jako najdete nedaleko v kanadském BC! Zdejší kopce a přírodní parky tak nabízí velkolepé možnosti vyžití na kole, přestože se o této oblasti, souhrnně označené jako Pacific Northwest, nemluví rozhodně tak často jako o Britské Kolumbii! V době mojí návštěvy jsem bohužel ještě neměl až tak blízko ke značce EVIL a nebyla tehdy příležitost osahat si některé z jejich kol v prostředí, kde se tato kola rodí!

Vrátíme-li se na rodnou hroudu, pak je třeba přiznat, že donedávna jsem měl sice možnost vyzkoušet hned několik strojů EVIL, ale z organizačních důvodů to bylo většinou jen na jedno odpoledne na trailech v okolí Blanska, kde funguje parta, která k nám tyto skvosty dováží – www.evil-bikes.cz

Nakonec se ale přeci jen podařilo a před koncem roku jsem si dojel do Blanska pro EVIL Wreckoning a dovezl si jej domů, abych měl možnost vyzkoušet ho na svých notoricky známých místech, ale i v lokalitách, které zatím příliš najetá nemám. Jednou jsem byl i na výzvědech v úplně nové a mnou doposud neprobádané destinaci. Zážitků a jízdních postřehů jsem tedy stačil nasbírat víc než dost, proto již nechme obecné řeči stranou a pojďme se prokousat následujícím hodnocením.

Třetí syn

Předpokládám, že pár z mých hodnocení kol EVIL jste již zaregistrovali a snad i četli, proto doufám není nutné znovu do detailu popisovat nejzásadnější specifika těchto strojů. Shrňme si, že základem všeho je zadní stavba nesoucí označení „Delta System“, která stojí na principu „prostého jednočepu“ doplněného o poměrně složitě vypadající přepákování pečující o ideální křivku odpružení.

Pod tímto výtvorem přitom není podepsaný nikdo jiný než Dave Weagle, tedy člověk, jehož zatím asi nejvíce proslavilo zavěšení DW-link (licenčně používá např. Turner, IBIS či Pivot). Hned za ním má Dave na seznamu Split Pivot, známý především z kol značky DeVinci a v neposlední řadě i od Salsy a vcelku nově třeba BH Bikes (včetně elektrokol!). Třetím jeho dílem je právě Delta System, který, pokud mě mé znalosti neklamou, byl navržen primárně pro EVIL a jím je také výhradně používán.

Jeho název se přitom odvíjí od klíčového trojúhelníkového ramene, konstrukce, kterou bychom mohli označit i jako „kolenová páka“. Jeden vrchol tohoto trojúhelníku je přes čep spojen s rámem, druhý hýbe s horním okem tlumiče a třetí vrchol je řídící, respektive k němu je připojeno krátké raménko, které spojuje toto „koleno“ se zadní kyvnou vidlicí. Spojujícím prvkem jsou „kočičí pacičky“ či dortové piškoty, nebo jak jste tomu kdo doma říkal.

LOW je OK? Na X-LOW jsem zatím neměl odvahu!

Spojení „kočičí pacičky“ s karbonovou kyvkou je řešeno přes šroubovaný adaptér tvaru nepravidelného kosočtverce, který lze otočit na jednu či druhou stranu, a tak upravit geometrii. V případě modelu Wreckoning do pozic LOW a X-LOW (jiné modely např. LOW a HIGH). Hoši z českého zastoupení EVILu mi přitom říkali, že zatím jezdili jen s LOW, jelikož na X-LOW neměli odvahu! Proto jsem i já začal s tímto nastavením a až ke konci testu na chvíli popustil uzdu své fantazie, „Wrekáčových“ možností a pustil se zostra do X-LOW setupu!

Velký každým coulem

EVIL Wreckoning je skutečně velké kolo ať již se na něj díváte skrz jakékoliv parametry. Už jen kombinace 29“ a 160 mm zdvihu působí dost radikálním dojmem. Radikálnější je snad o to víc, když si uvědomíte, že Wreckoning je zdvihově nejvýše postaveným strojem z rodiny EVIL! Nejdrsnější sedmadvacítka, model EVIL Insurgent, totiž nabídne „pouhých“ šest palců zdvihu, tedy nějakých 150 mm. Pravdou každopádně zůstává, že dopředu lze nasadit u tohoto kola vidlici se 150, 160, ale i 170 mm kroku! Na to je Insurgent koncipovaný!

Zpět ale k EVILu Wreckoning, kterého jsem se dopředu vlastně trochu obával, zároveň jsem se na něj dost těšil. Začněme jak jinak než u posedu, který je u všech mnou zatím zkoušených strojů EVIL dosti osobitou záležitostí. Vždy mi ale přišlo, že je to hlavně otázka zvyku.

U Wreckoningu jsem shledal pozici za řídítky spíše kratší a více vzpřímenou (již v pozici LOW, což teprve v X-LOW!), neřekl bych ale, že utíká do zbytečného extrému. Jen je prostě hodně osobitá. Každopádně díky tomuto charakteru se kolo velice příjemně ovládá především cestou z kopce, kdy má člověk za většiny situací pocit, že je neohroženým pánem situace.

Zároveň musím jedním dechem dodat, že posed jako takový není ani u relativně malé velikosti M (doposud jsem testoval EVILy jen v Lku), zbytečně krátký, proto když jeho pojetí přijmete a sžijete se s ním, zjistíte, že se na něm sedí vážně příjemně, že vám nebrání ani ve sportovnějším pojetí jízdy a že se na něm až překvapivě dobře stoupá do kopce!

Dave to zase trefil!

Možná si na konci tohoto bloku budete říkat, že jsem příliš zmasírovaný marketingem a všemi možnými povídačkami souvisejícími se systémy, za něž nese zodpovědnost Dave Weagle! Možná ano, ale pokud jde o mě a můj názor, tak si prostě myslím, že ten kluk rozumí tomu, co dělá! Netvrdím, že jeho systémy (DW-link, Split pivot, Delta System) jsou absolutně nejlepšími v oboru, až takové absolutní pravdy nemám rád, rozhodně ale patří na absolutní vrchol mezi pár vybraných světových řešení.

Co jsem tím chtěl říct? Chtěl jsem vás morálně připravit na skutečnost, že se teď bude chvíli nekriticky chválit! Ale jinak to prostě nejde. Ano, Delta System je možná jen „trochu zvelebený“ jednočep, ale setsakramentsky dobře zvelebený jednočep. Ono samozřejmě hodně udělá už jen zpracování rámu, které kombinuje masivní přední část a snad ještě masivnější zadní stavbu, vše z karbonu! Avšak bez správné pozice čepů a ramen by to byla jen hromada předražených trsátek.

Nechápeš, jak to letí!

Celé toto povídání směřuje ke skutečnosti, že to kolo „pekelně dobře jede!“ Při velikosti 29“ a zdvizích 160 mm nad oběma koly, s přihlédnutím k hrubým plášťům, vidlici Fox 36 a tlumiči Fox Float X2, je to až neskutečné!!! Ano, hodně zde hraje do karet specifická výbava výrazně zaměřená na snižování hmotnosti (celkový údaj 12,9 kg), ale pořád, bez základu v podobě rámu a funkční zadní stavby, by to bylo k ničemu.

Celé je to zkrátka o postavení hlavního čepu, který je přesně na úrovni jediného převodníku, nebo jen lehounce nad ním. Díky tomu je jakýkoliv záběr do pedálů dokonale využit pro pohyb vpřed. Přitom je ale právě pozice tohoto čepu a systém přepákování vyladěn tak, že při jízdě rozbitým terénem do kopce nemáte pocit zbytečného zamykání zadní stavby. Naopak jen žasnete, jak to krásně zobe a jak zadní kolo dokonale drží u země! Jako by snad pláště byly vyrobeny z medu a nikoliv z pryže.

Tedy minimálně v případě, že jedete alespoň částečně frekvenčně a nebušíte nohama do pedálů jako Jarda Jágr, když útočí na bránu! Nad to vše je člověk občas skoro až zaskočen, když si potřebuje přišlápnout v technické sekci uprostřed trailu, jak okamžitě a bez jakékoliv prodlevy zareaguje zadní kolo a jak svižně a bleskurychle EVIL poskočí vpřed.

reklama

Pořád jen na kolena, na kolena, na kolena…

Hodně zajímavé a pro mě osobně i hodně příjemně odladěné je celé zadní odpružení, příjemný je i jeho celkový charakter. Soustava pák (Delta System) je, zřejmě i s ohledem na přirozeně vysokou efektivitu při šlapání, vyladěna pro hodně jemný začátek kroku, kdy zadní partie citlivě reaguje již na drobné klacíky a kamínky.

Pocit z kontaktu zadního kola s terénem je na přejezdech, na běžných trailech i v členitějším prostředí na hodně vysoké úrovni. S tímto efektem souvisí i pocit vysokého komfortu za všech výše zmíněných situací. EVIL Wreckoning zkrátka dokáže svého jezdce nejen vybudit k vysokým výkonům, zároveň jej umí i rozmazlovat a hlavně jej podpořit a podržet, když přijde na lámání… Snad jen chleba a nikoliv karbonového rámu nebo kostí jezdce!

Aktivita zadní stavby neklesá ani v dalších fázích zdvihu, přičemž použitý Delta System je z těch řešení, která vás s radostí informují o tom, že se vzadu skutečně něco děje!

Dovedu si představit, že některým jezdcům může pocit více znatelného houpání místy i vadit, pokud patříte mezi ně, pak radši na EVIL zapomeňte a zkuste zapátrat třeba mezi stroji s DW-linkem. I to je systém, za kterým stojí Dave Weagle, je přitom stejně, či snad ještě efektivnější, zároveň je vysoce aktivní, přitom je ale jeho projev z pohledu jezdce poměrně nenápadný. EVIL a jeho Delta System je v tomto směru výrazným protikladem.

Nenechte se ale mýlit v tom, že by se sedle EVILu Wreckoning člověk jen houpal jako důchodce na houpacím křesně a neužil si pořádnou akci. Naopak, projev Delta Systemu dokáže být i příjemně vyrovnaný v tom smyslu, že člověk jen drží řídítka, vede přední kolo a přitom se nestačí divit, co vše mu mizí pod rukama!

Pokud bych se měl v závěru této sekce snažit hledat nějakou potenciální slabinu tohoto systému, v podobě, v jaké jsem jej testoval, tak by to mohl být trochu méně jistý konec, kde bych si i já dokázal představit o něco více progresivity. To ale může být dáno i použitím poměrně specifického tlumiče Fox Float X2, respektive tím, jak byl tento tlumič nastaven. A že si s ním lze hrát „do zblbnutí“.

Palčivou otázkou pro mnohé jistě bude, v souvislosti s jednočepem zadní stavby, zamykání odpružení vlivem aktivace zadní brzdy. Ano, rozdíl proti „virtuálům“ a skutečným čtyřčepům v určitých místech zaznamenáte, ale dle mého názoru dokáže EVIL tento neduh jezdci vrátit i s úroky v místech, kde až tak silně nebrzdíte. Jen prostě bacha na prudké dobrzďování před klopenkami v bikeparku, na tradičních roletách, jinak si myslím, že vás tento efekt příliš trápit nebude. Alespoň mně to tak hrozné nepřišlo…

Pomalu či rychle, nahoru či dolů!

Fox Float X2 je tlumičem, který disponuje, na můj vkus, až zbytečně velkou škálou prvků nastavení. Zcela konkrétně: vedle klasického tlaku vzduchu v hlavní komoře je zde možnost ladit kompresi i odskok, a to separátně pro malou i velkou rychlost stlačení/roztažení. Zároveň lze tlumič rychlým otočením páčky přiškrtit a přepnout do výjezdového módu. To má ale v tomto případě smysl maximálně při hodinovém výjezdu po asfaltu!

Osobně jsem neměl chuť trávit nastavováním většinu z relativně krátkého času, který jsem měl vymezen pro praktickou prověrku tohoto kola. Vzal jsem to tedy z velké části podle návodu, kde si najdete použitý tlak vzduchu (nastavíte klasicky podle sagu) a dle této hodnoty si najdete v tabulce doporučené polohy (počty kliknutí) pro každý okruh tlumení zvlášť.

Tímto stylem jsem si nastavil kompresi i odskok, druhou položku jsem pak jen lehce doladil dle svého vkusu (nízkorychlostní odskok). Trochu jsem vlastně sahal i do kompresního okruhu, který jsem oproti tabulkovým hodnotám lehce otevřel, abych si mohl užívat maximální aktivitu tlumiče a celé zadní stavby.

Pro určité specifické situace bych si ale rád vyšetřil více času a zkoušel na referenčním úseku různá nastavení. S ohledem na pocit menší stability, zejména v rychlých kompresích a klopených zatáčkách, bych při dalším ladění přitáhl především vysokorychlostní kompresi, a takto kolo stabilizoval při velkém zatížení a tvrdých dopadech. Případně by se dal ještě ladit objem hlavní komory pomocí vložek (tokenů) a tak podobně.

*Po první zkušenosti s krabičkou ShockWiz na kole Whyte S-150 jsem tomuto udělátku docela propadl, proto jsem již psal do Aspire, za jakých podmínek bych jej mohl dostat k trvalému užívání, abych mohl ladit kola v průběhu testů a případně, abych jej mohl občas někomu půjčit…

Jistý, poslušný, až na…

Opusťme na chvíli sekci odpružení a pojďme si povědět, jak se EVIL Wreckoning vlastně řídí. Z toho, jak se bude chovat 29“ kolo na 160 mm jsem měl dopředu trochu strach. Už se trochu opakuju, že?! I když vlastně ještě před tímto testem jsem věřil, že zrovna EVIL to bude mít do detailu domyšlené. V úvodní části jsem také již popisoval, že lze geometrii uživatelsky měnit a střídat opozice LOW a X-LOW, přičemž jsem většinu času jezdil s rozumným univerzálním setupem (LOW). X-LOW jsem zkusil krátce v závěru testu.

Zůstaneme-li tedy v základu u LOW settingu, pak si řekněme, že v této pozici má EVIL Wreckoning úhel hlavy 66,1°, což mi přijde u 29“ poměrně rozumné. Díky tomu, i díky výrazné materiálové dietě, se „Wrekáč“ ovládá až překvapivě snadno a zlehka – není to rozhodně žádný tank. Nasadit na něj těžší kola a pláště bez redukční diety, tedy s vyšší kategorií ochrany, pak by to bylo jistě něco jiného, ale základní charakter by se nejspíš nevytratil.

Každopádně v testované sestavě jsem si užíval i své standardní traily, kam většinou beru sportovní kola a trailbiky, jako bych neměl velká kola a masivní zdvih v rukách a pod zadkem jen jako bonus! Zároveň bylo znát, že je kolo díky velkým obručím krásně stabilní a jisté, což se nejlépe ukázalo při zdolávání prudkých svahů, či výrazně členitého terénu. Takovými místy přitom EVIL proplouval úžasně snadno!

Oproti jiným devětadvacítkám jsem neměl pocit, že by mě jakkoliv omezoval potenciálně delší rozvor, který není nijak radikální (1182 mm – LOW). Naopak bych si troufl tvrdit, že je toto kolo pocitově poměrně krátké, proto v ruce působí velice kompaktním dojmem a není s ním problém manévrovat i v uzavřených zatáčkách.

Zapíchnout a otočit!

Jistá úskalí devětadvacítek můžete objevit ve chvílích, kdy jedete z prudkého kopce a potřebujete náhle změnit směr. Při jízdě rovně jede EVIL jistě jako po kolejích, i když drtíte strmé skalní stěny! Avšak ve chvílích, kdy vezmete za brzdy a chcete zatočit, EVIL někdy skoro až zpanikaří, zavrávorá a teprve poté, co situaci uchopíte pevně do svých rukou, se zase chytne, zatáčku poslušně vykrouží a vy pokračuje vesele dál.

Není to něco, čeho by se musel člověk vysloveně bát, navíc si na to rychle zvyknete a nejspíš s tím dokáže následně pracovat. Ale stává se to – neříkám, že ne. Navíc toto je vlastnost, která se projevuje u mnoha devětadvacítek s vyšším zdvihem, což je jeden z důvodů, proč tuto kombinaci neberu jako něco, po čem bych sám vysloveně toužil. Nutno ale přiznat, že za roky, co se velká kola tlačí i do endura a jiných gravity disciplín, se zrovna tento neduh daří postupně eliminovat či alespoň potlačovat.

Extra dole = extra jízda

Hodně zajímavý byl projev EVILu Wreckoning ve chvíli, kdy jsem přehodil geometrii na pozici X-LOW! Překvapilo mě, že by teoreticky u tohoto úkonu skoro ani nebylo třeba měnit tlak v tlumiči. S výchozím nastavením (lehounce přes 30% sag), byla ale zadní stavba po přehození na X-LOW skoro až moc divoká, proto jsem nakonec přeci jen trochu tlaku přidal a dostal se někam lehce pod 30% sag. V tomto režimu už se zadek choval lépe, více civilizovaně, jak ve výjezdech, tak i sjezdech.

Také projev řízení v pozici X-LOW je hodně zajímavý, kdy už jen na rovině má člověk pocit, že je přední kolo hodně daleko a že je pomalu potřeba poslat předem písemnou žádost o změnu směru jízdy, nejlépe s třemi kolky! Je to ale hodně o zvyku a o pochopení takového projevu, tedy o znalosti, že do zatáček je potřeba pokládat kolo o pár dní dřív než jindy. To platí primárně na rovině i ve sjezdech.

Přesuneme-li se do výjezdů, zde člověk narazí na pocit, že sedí až příliš „v kole“ a že jsou řídítka skoro až moc nahoře. Stoupat je samozřejmě možné i v pozici X-LOW, ale žádný extra požitek to není. I když jsem toho s trochou snahy vyjel i v tomto nastavení víc než dost. Člověk už ale nemá zrovna přirozenou polohu pro šlapání, přední kolo sice drží u země, nezvedá se, ale není příliš zatížené a místy docela tančí ze strany na stranu.

Když se to zlomí!

Zcela jiné je to ale z kopce dolů, kde se s přechodem na X-LOW položí úhel hlavy na hodnotu 65,5°, čímž se zcela zbavíte nervozity při zatáčení ve strmém svahu a užíváte si jen jistotu a nekonečnou stabilitu! Chuť, ochota a schopnost projet cokoliv a jakkoliv je v této poloze neskutečná! Tohle mě prostě baví! Řízení je sice poněkud vláčnější, ale stále zvladatelné a slušně reagující. Člověk, pravda, musí cíleně pracovat s celým kolem, to lze ale rychle přijmout, a naopak si to užívat.

Když to celé nějak efektivně shrnu, tak nastavení X-LOW bych volil primárně do bikeparku nebo do jiných míst plných náročného terénu, kde se nahoru jezdí lanovkou, autem, nebo třeba vrtulníkem a dolů si to člověk užívá nerušeně a naplno. Základní LOW setting je naopak mnohem univerzálnější, celkově vstřícnější a výrazně vhodnější pro členitý terén, kde se jezdí nahoru i dolů.

Vidlice Fox 36 Factory

Vcelku milým překvapením pro mě byla tentokrát vidlice FOX 36 Factory, kterou jsem si po chvíli ladění nastavil poměrně slušně k obrazu svému. Normálně tuto řadu od Foxu příliš v lásce nemám, avšak když byla testovaná vidlice teplá z domova (venku bylo obvykle dost chladno), čistá a namazaná, chodila jemně a citlivě již od samotného začátku. S průběhem dne díky provozu a chladu se její citlivost znatelně snižovala, ale stále ne na takovou mez, jakou jsem u těchto vidlic zaznamenal a kritizoval v minulosti.

Tradičně jsem měl z Foxky 36 dobrý pocit díky vysoké aktivitě ve středním rozsahu a až překvapivě se mi tentokrát podařilo najít rozumné nastavení, kdy se tyto vlastnosti dobře snoubily i dostatečnou progresí na konci kroku. Nevím vlastně, zda byla tato vidlice doladěná tokeny či jinými udělátky?!

Jak mě vidlice Fox řady 36 doposud příliš nebavily (obvykle tupý začátek, příjemně aktivní prostředek, ale často nepříjemně lineární konec), tak zde jsem byl víceméně spokojený. Pokud ale Fox 36, pak bych radil vzít si model roku 2018 vybavený EVOL komorou, který chodí, dle mých dosavadních zkušeností, lépe než starší kousky sejné řady. Zejména nabízí jemnější začátek a lépe dle mého zvládá konec, který lze dále ladit tokeny s poměrně snadnou instalací do pozitivní vzduchové komory.

Kafíčko a kotvičku!

Hodně zajímavou kapitolou vybranou z výbavy testovaného EVILu reprezentují brzdy Trickstuff Direttissima. Úžasné je nejen jejich zpracování, ale poměrně dobře mi sedí do ruky i jejich páka. Jen bych možná zjemnil zahnutí na konci. Nejvíc se mi ale líbí vysoký výkon, kterým tyto brzdy disponují a poměrně agresivní nástup, jenž pro mě není překážkou, ale spíše výhodou. Mám rád ten pocit, jako když krotíte divoké zvíře!

Občas se sice v delším sjezdu vlivem zahřátí brzdy Trickstuff trochu napumpovaly, ale jen o pár procent. Stále je to lepší, než kdyby měkly. Tyto čelisti sice stojí na naše poměry „nesmysl“, ale co jsem zatím zkusil, tak brzdí vážně skvěle a jsou schopné s klidem zkrotit i takovéto monstrum!

EVIL Wreckoning – závěr

Jak celkově zhodnotit a kam vlastně zařadit EVIL Wreckoning? Předně na to, jaké má toto kolo parametry, není vlastně až tak těžké, pomalé a neohrabané, jak byste do něj při prvním pohledu nejspíš řekli. Není to tupý nesmyslný tank, který projede vše, co vás jen napadne, ani se přitom nezachvěje strachy. Neohrožený je Wreckoning víc než dost, o tom žádná, sjet se na něm dají skutečně velké věci, zároveň si ale zachovává dostatečnou lidskost, hravost a rozumnou ovladatelnost. Tedy minimálně v případě, že zůstanete u výchozího nastavení LOW.

V případě, že se necháte unést a půjdete do X-LOW, zjistíte, nakolik divoké zvíře se v tomto kole vlastně skrývá. I v této pozici lze jezdit po rovině a do kopce, ale proč by to někdo dělal?! Poloha X-LOW je, alespoň dle mého názoru, vhodná především do bikeparku, kde jezdíte na laně a pro podobné druhy bikového dovádění. Pro mnohé může být projev EVILu Wreckoning v poloze X-LOW již příliš extrémní, mně ale docela seděl a nevadilo by mi vzít jej někam do pořádných kopců a tam jej drtit celý den.

Na druhou stranu, pokud zůstanete u nastavení LOW, užijete si s tímto strojem jak zábavu cestou z kopce, tak se nebudete trápit ani na rovinách a přejezdech, navíc při cestách vzhůru můžete dokonce zkoušet, co vše a jak rychle se dá vyjet. Záleží samozřejmě hodně na konkrétním vybavení, odladění a určení vaší individuální stavby, vždy se ale můžete spolehnout na mimořádně tuhý rám a výrazně efektivní systém zadního odpružení, který je zároveň krásně aktivní a výkonný, pokud si to situace žádá.

EVIL Wreckoning – důležité údaje

Cena: 2 999,99 EUR (rámová sada)
Hmotnost: 12,9 kg (vel. M)

Více o tomto kole najdete buď na webu českého dovozce www.evil-bikes.cz (aktuality – facebook.com/evilbikesczech), případně na stránce s evropskými cenami eu.evil-bikes.com

PLUS

• Vzhledem k velkým kolům a zdvihu až překvapivě snadno jede
• Nečekaně snadno se také ovládá i v běžném terénu a k plnému využití nepotřebuje jeden extrém za druhým
• Jistotě ovládání a okamžitým reakcím nahrává i obrovsky tuhý rámový základ
• Hodně se mi líbí, jak funguje zadní stavba – na jedné straně je příkladně efektivní a tuhá, zároveň dokáže být vysoce aktivní a citlivá
• O vysoké prostupnosti terénem a značnému pocitu neohroženosti se snad ani není třeba bavit
• Překvapivě dobře v tomto případě fungovala vidlice Fox Float 36
• Ač jsem se ho skoro bál, tak mě tlumič Fox Float X2 příjemně překvapil, v zásadě stačilo držet se manuálu, lehce doladit tlumení dle osobních preferencí a pak už běhal jako po másle
• Výtečné jsou brzdy Trickstuff Direttissima – elegantní, lehoučké, po chvíli zvyku dobře ovladatelné a hlavně velice silné!
• Asi bych zvolil verzi s vyšším stupněm ochrany, přesto byl přední plášť Schwalbe Magic Mary neskutečně jistý v blátě, na kamení a všude mezi tím

MÍNUS

• Na specifický posed, který je spíše kratší s vyšším úchopem si prostě musíte zvyknout, nebo jít někam jinam
• Někomu může vadit, že jezdec více vnímá pohyb zadní stavby než třeba u kol se systémem DW-link
• Čistit hodinový strojek Delta Systemu není nic, co byste chtěli dělat po každé vyjížďce
• Geometrii asi nebudete měnit každý druhý den, už jen proto, že to chvíli času zabere, navíc je lepší tento úkon provádět v čistém prostředí a mít po ruce pár hadrů a vazelínu

Foto: Štěpán Hájíček