EVIL Insurgent – další pekelné dostaveníčko
Loni před Vánocemi jsem měl poprvé možnost okusit na vlastní kůži skutečné ZLO! Tedy stroj značky EVIL, konkrétně model Following, což je takový svérázný 29“ lehkonohý drtič trailů. Pře pár dny jsem si užil další dostaveníčko s mocnostmi pekelnými v podobě all-mountain mašiny na středních kolech a zdvihem 151 mm, s EVILem Insurgent.
Zkušenost to byla opět mimořádná, tedy jak okolnostmi (zejména počasím), traily, i kolem samotným. Jestli jsem se s Followingem hledal, tak jsem se u Insurgentu našel! Stačilo pár zatáček a pár technických sekcí a já letěl dolů z kopce jako smyslů zbavený, až mě můj parťák, společník a průvodce po okolí Blanska považoval za naprostého šílence!
Jeho, pravda, limitoval menší zdvih a zejména pak téměř neexistující vzorek jeho pneumatik, zato mě omezoval snad jen můj strach a opatrnost. Přední motokrosové drápy pláště Schwalbe Magic Mary se zakusovaly do měkké, tvrdé i rozmáčené hlíny jako hladové piraně do těla neopatrného turisty koupajícího se neobezřetně v říčce uprostřed pralesa. Toto obutí mi poskytlo základní jistotu, zbytek kola mi pak neustále do těla pumpoval elixír štěstí, nebo spíše naprostého šílenství.
Úvod, stať a …
Vraťme se ale k tomu, co této akci předcházelo, ať má náš příběh nějaký začátek a konec. Na setkání v Blansku, kde má parta dovážející kola EVIL svou základnu, jsme byli domluveni dlouho dopředu. Necelý týden před tímto termínem jsem začal sledovat předpověď a trochu si dělal starosti. Celý týden bylo v Praze docela mizerně, na Moravě to bylo naštěstí lepší. Každopádně výhled na pátek nebyl příliš pozitivní již pět dní dopředu a nelepšilo se to až do okamžiku, když jsem vyrážel z Brna směr Blansko.
Ve čtvrtek večer píšu Jarysovi, že věci mám s sebou a vše je nachystané v autě, tak prostě uvidíme. Když jsem pak v pátek ráno koukal na radar, nebyl to hezký pohled a zpráva z Blanska zněla: „Tady je šest stupňů a prší! Přijeď alespoň do kanclu, vyzkoušíš nové boty OWN, co právě dorazily, a pak se uvidí.“ To bylo v Brně ještě docela slušně, ale morálka už trochu klesala. Jak jsem se ale následně blížil k Blansku, tak jsem sice stěrače odpočinout nenechal, cestou jsem se ale díval do lesa a nakonec přijel na místo stále ještě pln pozitivní motivace!
„Koukal jsem z auta, v lese je docela sucho, takže když se vyhneme mokrému asfaltu, nebude to nakonec tak hrozné. Sice prší, teď to ještě na chvíli přitvrdí, ale pak by to mohlo povolit. To dáme! Hodinu dvě vydržíme i v dešti, když to nebude úplná průtrž.“ Sice jsme se museli ještě chvíli povzbuzovat, ale nejsme žádná másla, takže jsme zhruba za hodinu stáli před garáží připraveni vyrazit a venku už vlastně jen krápalo.
Že jsem si bral tu membránovku!
Abych to tu nezazdil povídáním o počasí… Prostě jsme vyrazili, dali první rychlý sjezd do města a pak začali stoupat na protější kopec. Přece se kvůli troše deště neotočím a po všech přípravách a se vším tím očekáváním nepojedu zase domů. První výjezd/výšlap nás tedy hezky zahřál, až jsem se pod svojí novou bundou s membránou slušně zapotil a říkal si, že by možná stačila ta tenčí, co jsem měl v tašce. Ke konci našeho dostaveníčka jsem za ni byl ale znovu rád.
První kopec jsme zdolali poměrně snadno. EVIL Insurgent je sice slušná potvora, které pod zadkem tepe 151 mm zdvihu DELTA systému zprostředkovaného tlumičem RockShox Monarch Plus RC3 DebonAir a vepředu se houpá na RockShoxu Pike se 160 mm kroku, ve výjezdech to ale nebylo moc znát.
Už na Followingu jsem ocenil, jak chytře Dave Weagle navrhl v principu prostou zadní stavbu otáčející se okolo jediného bodu. Ten se totiž nachází takřka přesně na hraně jediného převodníku, což znamená prakticky nulový vliv tahu řetězu na pohyb zadní stavby a přenos sil pak spočívá čistě v rukou mohutného rámu a bytelné zadní stavby. Tím chci říct, že odezva na šlapání je pekelně dobrá a jistá. Stačí zabrat, nevrtět se a jen střádat výškové metry.
Přepnout se na výjezd „Low and style“
Se sadou SRAM Eagle, s převodníkem 30 zubů a největším pastorkem 50 zubů jsem měl pocit, že vyjedu cokoliv, na co mi bude stačit morál a schopnosti udržet stabilitu. Pravdou je, že jsme na začátku dali jednu kratší stojku a já ji vyjel jako nic. Aby ale nedošlo k mýlce, EVIL Insurgent není žádný sportovní trailbike – i když je krásně lehký a jede i stoupá vážně svižně – ale spíše lehčí, i tak dost šílené enduro.
To znamená, že s vidlicí 160 mm (můžete použít i 150 mm) a s geometrií nastavenou do pozice „Low“ (druhou možností je X-Low – viz tabulka geometrie) sedíte poměrně dost „v kole“, tedy více nad zadní obručí a ruce máte docela vysoko. *Jen upozorním, že jsem zkoušel velikost L a neměl s tím vlastně žádný extra problém. Člověk si na to musí zvyknout a přijmout tuto hru a pak to jde.
EVIL Following byl jednoznačně ostřejší štikou co se výkonů a výjezdů týká a pravdou je i to, že je odpružení Insurgentu vyladěno více do komfortu a hlavně do akce. Člověk si proto všimne, že se při šlapání lehce houpe. To ale není nic mimořádného, lze to řešit páčkou na tlumiči, což mi ale přijde skoro zbytečné. Jde jen o to chytit správný rytmus, jelikož pokud jde o přenos síly jako takové, nemá s ním EVIL Insurgent (alias provokatér) žádný problém!
S klidem, s jistotou a s ďáblem v těle!
Když o tom tak přemýšlím, nabývalo mé dočasné soužití s EVILem Insurgent poměrně rychle na jistotě a letmé setkání přecházelo pomalu v propojení duší. Na prvních metrech úvodního trailu jsem jej zlehka osahával, pak trochu přidal, ještě přitvrdil a nakonec, ještě dřív, než jsme pokořili první kompletní sekci, jsem to začal švihat jako správný vrahoun s ďábelským znakem vypáleným na čele. Tak moc jistý, přirozený a zábavný mi Insurgent připadal po prvních pár stech metrech skutečného terénu!
Do zatáček jsem ho naklápěl jako nic, strmé úseky jsem projel s naprostou jistotou a rozbité pasáže jsem jen proletěl s dokonalým nadhledem. Insurgent je hodně akční kolo, které má rádo ostré zacházení. Po celou dobu, kdy jsem jej trápil jsem se nedokázal zbavit pocitu poměrně vysoko položených řídítek, což věcně vysvětluje hodnota délky hlavové trubky 127 mm u testované velikosti L (Mko má v tomto bodě jen 114 mm).
Hodně stabilní byl i předek, který se 160mm vidlicí a v poloze Low vykazuje úhel hlavy 65,6°, v případě X-Low set-upu to může být i 64,8°! Sakra!!! Pro doplnění délka zadní stavby 430 mm (432 mm v X-Low). EVIL Insurgent je, už jen když se podíváte na tato čísla, hodně stabilním kolem, ale rozhodně není ospalý, toporný nebo nedejbože tupý.
reklama
Nechá sebou smýkat!
EVIL Insurgent rozhodně není kolem pro slečinky či paničky, které by ho jen tak zlehounka šimraly po jeho páteři, ale naopak je rád, když se k němu chováte drsně, hrubě a nevybíravě. Má rád, kdy se s ním smýká, když ho držíte pevně v rukách a nutíte ho neustále měnit směr, řezat zatáčky, drtit kořenité sekce, tahat ho přes skoky a dropy a tak podobně.
Obrovskou devizou Insurgentu je jeho neskutečně pevný rám, zejména jeho přední partie. Nevím vlastně, jestli jsem to u jakéhokoliv jiného kola cítil tak intenzivně jako v tomto případě, ale v sedle Evilu jsem měl pocit, že jsou snad řídítka zavrtána přímo do rámu a já dokonale cítím, co pode mnou dělá ta krásná karbonová konstrukce. Zkrátka řídit EVIL Insurgent v náročném, členitém a divokém terénu je zážitek sám o sobě.
Ono se mi to s ním také smýkalo, když jsem se mohl spolehnout jak na macatou Magic Mary vepředu, tak třeba na německé exkluzivní kotvy Trickstuff Direttissima, které si lze také objednat u pánů z EVIL Bikes Czech. Tyto kotouče s luxusně odlehčenou pákou i čtyřpístkovým třmenem mi přišly sice zprvu lehce měkčí při prvním dotyku s mými prsty, v akci ale byly neskutečně jisté, snadno jsem si našel cestu k dávkování jejich síly a spoustu důvěry ve mně vzbuzoval i jejich nekompromisní skus!
DELTA pane Weagle?
EVIL Insurgent mě zkrátka rozmazloval skoro po všech stránkách a já se moc rád nechal takto hýčkat. Kdo by také ne. Značně rozmazlovací mi přišel i projev odpružení, který vlastně není úplně tuctový a člověk mu musí buď propadnout, nebo se s ním bude prát. Nechoďme kolem horké kaše. Insurgent si totiž, díky jednotkám RockShox Pike a Monarch Plus a díky jejich odladění, hodně libuje v divoké akci. Skoro mi až jízda s ním připomínala časy vinuté pružiny. V tom lepším i v horším světle.
Pozitivní úhel pohledu prozradí, že EVIL Insurgent krásně žehlí. Pike je Pike, o tom se není třeba bavit, a Monarch Plus vzadu také není zrovna zdrženlivý kousek. V určitých místech, zejména pod intenzivním brzděním, si možná všimnete, že je jednočep zadní stavby účinkem brzdy ve svém rozletu lehce přiškrcen, ale zase to není jediný jednočep na světě a žít se s tím dá. Jde o to jezdit plynule a brzdami jen lehce korigovat rychlost, nebo zadní kolo tahat ve smyku. Ale to je prasárna!
Celkově je každopádně Insurgent v nastavení, v jakém jsem jej měl k dispozici, hodně akční, až to může být někdy na škodu. V situacích, kdy si potřebujete přišlápnout, kdy poskakujete z překážky na překážku a podobně, se dokáže někdy zhoupnout nebo rozhoupat víc, než by si člověk úplně představoval, když ale danou sekci proletíte plynule a bez zbytečných záseků, budete jen chrochtat blahem.
EVIL Insurgent má rád ostrou jízdu, miluje rychlost a chce být drcen na hranici adheze!
Když se ohlédnu zpátky
Nebudeme si nic nalhávat, první dojmy z každého kola mohou být matoucí, navíc pokud jej jezdíte v místech, která neznáte. Tedy já jsem již Blanenské traily jednou okusil, takže trochu vím, ale stejně to není to samé jako zkušenost z domácího revíru. V tomto případně ale klidně zůstanu povrchní a nedůsledný a rovnou vám prozradím, že tak moc jako na Insurgentu jsem se na kole už dlouho nebavil a zpět na základnu jsem mířil s obrovským rohlíkem od ucha k uchu. Třeba že jej lemovaly tečky bláta a kapky vody!
Ono se vlastně sešlo hned několik pozitivních vlivů dohromady. Obrovsky mi sedlo a bavilo mě kolo samotné – přemýšlím, jaké by mohlo být v poloze X-Low – nadchly mě i samotné traily a kopce okolo Blanska a povzbudil mě i fakt, že oproti výhružně vypadající předpovědi jsme se osmělili, vyrazili do lesa a neudělali chybu! Víc sprchlo jen v jednu chvíli v průběhu výjezdu, jinak pouze mrholilo nebo dokonce na pár minut vykouklo i sluníčko!
Vím, jsem zase jednou trapně pozitivní, ale nemůžu si pomoct. Kola EVIL jsou hodně svérázná a hodně návyková! Jsem zvědavý, až si některé z nich vyzkouším na svých dobře známých trailech a v klidu je poměřím s ostatními stroji, jejichž skalpy mám ve své virtuální sbírce (myšleno v mé hlavě, nebo popsány na webu). Každopádně už Following mě zaujal a Insurgent mě nadchl. Ono jen samotná kombinace 160/150 mm aktivního odpružení, ostré geometrie, promyšleného závěsu a brutálně pevného, zároveň však lehkého rámu se zdá být dokonalým receptem na absolutní jízdní zábavu!
Tak snad brzy pane EVIL, těším se na další rendez-vous!
Více o tomto kole najdete na domácím webu EVIL-Bikes.com, cokoliv týkající se českých cen, dostupnosti, možnosti vyzkoušení apod. lze dopátrat na facebooku EVIL Bikes Czech, kde najdete i potřené kontakty.
Foto: Štěpán Hájíček / EVIL Bikes
