Kona Process 153 – první dojmy

Toto kolo není rozhodně žádný nováček na trhu, jelikož nyní otvírá, jestli to správně počítám, již třetí sezónu své existence. Nicméně naše redakce prozatím neměla tu čest se na Processu 153 povozit. Tedy až do teď!

O tomto kole jsem slyšel vážně mnoho, kladného i záporného, přesto jsem se k němu snažil přistupovat s jasnou myslí a bez předsudků, či přehnaných očekávání. Stroje značky Kona jsem měl vždy rád, jelikož byly vždycky čímsi jiné a výjimečné. Když už ničím jiným, tak geometrií a jízdním projevem. Naposledy jsem seděl na starším Processu v roce 2013, proto se nemůžu dočkat, až zkusím aktuální generaci!

Na hraní jsem dostal vzorek z kolekce modelového roku 2017, tedy úplně nové kolo s nedotčenými kotouči a zářivým lakem. Což už dnes není až tak častým jevem jako dřív, dnes se testovací kola prostě točí… První sjezd jsem proto absolvoval s opatrností, aby se brzdy měly šanci postupně zajet, Guidy se ale chytly překvapivě rychle, takže jsem to s Konou brzy začal pořádně švihat! Tedy hlavně dolů…

Moje kolo je pomalé, tohle je šnek!

Ano, i takové názory jsem slyšel na Konu Process 153 před tím, než jsem vyskočil do jejího sedla a musím uznat, že něco pravdy na tom je. Přesuny po asfaltu, delší výjezdy a strmá stoupání nejsou zrovna zlatou disciplínou tohoto stroje. Už jen proto, že sedíte hodně vzadu a hodně nízko, jakoby v kole a šlapete tak nějak dopředu a před sebe.

Docela se hodí, když si člověk zamkne tlumič (i v lehčím terénu), pak se geometrie trošku srovná a kolo zklidní. Dokonce jsem přemýšlel nad tím, že by Koně slušelo dálkové ovládání tlumiče jako mívají kola Rocky Mountain (např. Altitude). A to říkám jako zapřisáhlý odpůrce zamykání a tisíce páček na řídítkách! Nicméně i s otevřeným tlumičem se dá jezdit a i s touto Konou se dá stoupat.

Když jsem kupříkladu spěchal ze své první vyjížďky, frčel jsem docela v tempu do lehčího kopce po asfaltu. Se zamčeným tlumičem i vidlicí, samozřejmě… Nebo naopak, když jsem vyrážel do terénu, zkoušel jsem vyjet naší lokální pověstnou Maturitu (strmý technický výjezd) a ke svému údivu jsem ji pokořil na první pokus! I když mi nahoře dost tančilo přední kolo…

Ten pravý parkur pro koně (Konu)

No jo, do kopce to jde, ale někdy je to docela boj. Ale nakonec je jedno, jak se člověk dostane nahoru, hlavně když pak může zasunout sedlovku, protáhnout šlachy, utáhnout helmu, srovnat chrániče a pustit se dolů. To je ten správný jízdní režim, který Kona miluje a vyhledává.

Dolů je to hnedle jiná písnička. Nizoučký rám se spoustou místa nad horní trubkou, pocitově krátký rozvor (1186, vel. M), poměrně krátká zadní stavba (426 mm), značně položená hlava (65,5°) a široká řídítka Kona průměru 35 mm jsou parádním mixem pro nespoutané řádění cestou dolů. Dokonce bych řekl čím strmější je svah, tím lépe se Kona chová.

Jeden důkaz místo slibů…

Kdo to znáte na jižním okraji Prahy, budete vědět, o čem je řeč. Je zde jeden sjezd, kterému se říká Oběšenec. Osobně ho nemám moc rád, jelikož je na můj vkus zbytečně strmý, těžký a riziko pádu a těžkých následků je zde dosti vysoké. Navíc smysl ho má jezdit jen po dešti, jinak se to tam strašně drolí. Už jsem ho chtěl objet a vzít to „Podél plotu“, jenže pak jsem si říkal: „Máš Konu Process 153, sjezdové úhly, hrubé pláště a v lese je vlhko, tak kdy jindy?“

Poslal jsem to tedy dolů a vážně jsem žasl. Pár míst je po erozi sice o něco lépe jetelných než dřív a také jsem na pár místech zastavil. Tedy hlavně abych se rozhlédl a zahnal paniku a úzkost ze strmého svahu. Pak jsem ale projel čistě skoro všechny sekce, což se mi sakra dlouho nepovedlo! Díky Koníku!!!

Jak to bylo dál?

Od Oběšence jsem pokračoval na další kopec, kus výjezdu jsem pravda tlačil, poté jsem si ale užil několik dalších technických trailů a sjezdů. Víceméně stále pln nadšení. Kona Process 153 je hodně specifickým a svérázným kolem, o to víc, když si uvědomíte, že chodí „jen“ 160/153 mm. Ale funguje to, tedy pokud přistoupíte na její hru. Divočení, blbnutí a vysokou rychlost.

Na pomalé balancování na hraně ji moc neužije, rychlost a velké sklony jsou tím, co vrhá na svéráznou geometrii tohoto kola to pravé světlo. A než dnešní stručný popis uzavřu, zmíním ještě odpružení, tedy vidlici RockShox Yari a tlumič RockShox Monarch.

Levná pérka

Vidlice Yari, levnější sestra modelů Pike a Lyrik, byla od prvních metrů neskutečně citlivá a hodně snaživá. Na pár místech jsem ji zastihl ne úplně připravenou k akci, ale šlo o zcela nový kousek, který potřebuje trochu zajet. Až takové nadšení jako z Lyriku na Turneru jsem z ní neměl, ale s ohledem na její cenové zařazení jí musím vyšvihnout poklonu. Každopádně jsem zvědavý, jak si povede při dalším poctivém zatížení.

A co se zadní stavby týká, pak je to zde v čemsi podobné. Zadní zavěšení „Rocker Independent Suspension“ chodí také hodně jemně a je dost vnímavé jak na podněty terénu, tak i na pohyby jezdce. Pilot Kony musí toto pochopit a přijmout. Zadní stavba jako celek je hodně aktivní a často proběhne celým zdvihem, až se mi podařilo několikrát navštívit dno.

Jednou to dokonce odnesla duše v zadním kole! Asi zadek trošku přifouknu, aby nebyl tolik přímočarý a snad z něj vykřešu trochu progrese. Mně se totiž normálně nestává, že bych skákal po dorazech! Mám ale takový pocit, že s Monarchem Plus (s expanzkou), který je na vyšším modelu Process 153 DL, by to mohlo být o něco lepší. Ale dejme i zadní stavbě ještě trochu času, ať ukáže co v ní je.

Nyní vypnout počítač, zabalit všechny cyklistické krámy a hurá s Konou Process 153 na další kopec 😀

Pro zajímavost dvě související videa, co jsem našel na internetu…

Foto: Štěpán Hájíček