AUTHOR Patriot AM, aneb co si myslet o 27,5+

Trh s horskými koly se za poslední roky nejednou otřásl v základech! Když se konečně po letech i v Evropě plně etablovala velká kola (29“), rozboural vše rychlý nástup parametru 27,5“, aby rok na to světem proletěly a zase trochu zmizely fatbiky a nakonec to korunoval parametr 27,5+ alias 650b+.

Už jsem to slyšel mockrát: „K čemu je tohle dobré?“ Myšleno kolo, ať již pevné nebo plně odpružené s tlustými koly standardu 27,5+? Sám jsem si již vyslechl řadu teorií na prezentacích, něco vyzkoušel, díky těsné spolupráci s Authorem vlastně docela dost, hodně jsem o tom přemýšlel a s kolegy toto téma diskutoval a moje odpověď je: „Nevím přesně…“ A myslím si, že to dohromady pořádně neví nikdo! Je ale dosti pozoruhodné, že to všichni řeší a skoro všichni dělají, vyrábí, nebo alespoň narychlo vyvíjí 27,5+, aby jim, nedej bože, zase něco neuteklo!

Nechci být neuctivý k lidem z Authoru, díky nimž jsem mohl vyzkoušet v průběhu několika hodin pevný 27,5+ (Author Versus – prototyp pro rok 2017), plně odpružený 27,5+ (vzorek chystaného sériového modelu Patriot AM – v prodeji od jara 2016), ale také druhé zmíněné kolo postavené na 29“ kolech. Korunoval jsem to tím, že jsem nedokázal odolat pokušení a obul jsem Patriota AM na klasické 27,5“ pláště WTB Vigilante 2,3“ (dopředu) a Maxxis High Roller II 2,4“ (dozadu).

Tady to vše začalo… Společná vyjížďka s pány Honzou Tandlerem (Tandys) a Petrem Třešňákem – lokalita Milíře/Císařský kámen (637 m).

Jaké jsou moje závěry?

Na ty je možná ještě trochu brzy, pojďme si toto téma rozebrat více zblízka, ať pochopíme, o čem to celé je. Jsou-li moje informace správné, tak celé hnutí 650b+ nepřímo nastartoval majitel WTB, který své lidi přesvědčil, aby vyrobili pár kusů „pluskové“ gumy, že by si chtěl něco podobného zkusit na své pohodové brouzdání krajinou všemi možnými směry a povrchy. Této myšlenky se pak velice rychle chytila celá řada výrobců, přičemž prvním hotovým a do sériové výroby mířícím strojem byl tuším Rocky Mountain Sherpa. Alespoň mezi velkými a světově významnými značkami.

Na tuto hozenou rukavici poměrně záhy zareagovaly mnohé další firmy a najednou tu byla, vedle první pluskové vidlice Manitou Magnum, také plusková Foxka, Marzocchi, RST, RockShox a další. Podobné to bylo s plášti, kdy se iniciativy WTB chytil gumárenský obr z východu, značka Vee Tires, načeš tento trend nesměly zaspat ani další věhlasná jména jako je Schwalbe, Maxxis a další. Šílenství zvané 650b+ tak mohlo naplno začít.

Nechme na chvíli stranou otázku, zda má smysl nad takto radikálním nástupem dalšího parametru jásat nebo jen nechápavě kroutit hlavou, zda má nový rozměr šanci se chytit nebo zda až opadne prvotní nadšení, posune se do role spíše okrajové kategorie, podobně jako fatbiky. Pojďme se začít hrdě být v prsa, že i jedna čistě česká značka s mezinárodním přesahem „měla koule“ na to postavit vlastní plusko a to nejen v podobně relativně dostupného hardtailu (ten se chystá pro rok 2017 – Author Versus), ale hned ve variantě sofistikovaného fullu – Patriot AM.

Podmínky pro testování byly na Milířích skutku ideální, minimálně pro „plusbiky“ jako je tento Author Versus s plášti 27,5×2,8″

Jak to bude s Patriotem (AM)

Author Patriot AM má jasně narýsovanou budoucnost, alespoň tu nejbližší. Poměrně rychle prošel fází prototypu, zkoušení a dolaďování reálných vzorků a již před časem byly tyto stroje zadány do výroby, takže z kraje roku dorazí do českých luhů a hájů, kde se mohou stát vaším majetkem a vašimi společníky. Vše důležité o těchto kolech najdete již nyní na webu Author.eu, kde Author Patriot AM za cenu 55 990 Kč rozšiřuje již nyní řady modelů Patriot. Tedy již zavedené varianty Patriot Evo a Patriot Trail.

A zde je již ten, o kom je primárně tento článek – Author Patriot AM, kolo, které míří do prodeje!

Jak mi bylo s Patriotem (AM)

Vzhledem k tomu, že se jedná o zcela novou kategorii a rovněž s ohledem na skutečnost, že mám za sebou poměrně pestré zkušenosti nejen se samotným Patriotem AM, ale třeba i s pevným Versusem, vezmu to tentokrát hodně zeširoka, tedy spíš jako srovnání různých konceptů, nikoliv jako surový popis jednoho kola.

Již jsem zmiňoval, že se mi naskytla dost zajímavá příležitost vyzkoušet si za jeden den jeden z prototypů modelu Author Patriot AM s odlišným odpružením, nestandardním obutím a navíc s bezdušovými koly. Tento stroj jsem po jednom delším výjezdu a jednom parádním technickém sjezdu vyměnil za pevný Author Versus a k tomu všemu jsem se odpoledne stejného dne cestou domů zastavil v blízkosti Drábských světniček, složil jsem si Patriot AM s 29“ koly a udělal si zde malý okruh. Ke srovnání toho mám tedy víc než dost.

Vezmu-li to trochu ve stručnosti, abych se později mohl blíže věnovat samotnému Patriotu AM, pak musím říct, že mě už jen z pohodlnosti nejvíc bavil full, a to jak se středními tlustými, tak s velkými tenkými koly. První usednutí za řídítka „polotlusťocha“ bylo poměrně příjemné a překvapivě nepřekvapující. Nejsem vyslovený příznivce extra se deformujících pneumatik, proto jsem si je nafouknul lehce víc, což mi ve výsledku přišlo příjemné nahoru i dolů. Konkrétně jsem dal cca 1 bar do předního a 1,5 baru do zadního kola.

Pláště Maxxis Chronicle nejsou rozměrově nijak skromné (27,5 x 3.0″), jejich vzorek je ale spíše nižší a rychlejší, než ostrý a agresivní…

Válí se, ale poslouchá

Ve výsledku bylo kolo poměrně poslušné a minimálně na asfaltu se nechovalo o moc jinak než klasický bike. Žádné extra se deformující balóny, které by v náklonu do zatáčky strhávaly, či zavíraly řídítka. Kolo i poměrně svižně jelo, alespoň jsem měl ten pocit a vlastně jsem si to mohl i později ověřit, když jsem Patriota AM vytáhl na společnou vyjížďku s kolegou Zedem, který se ten den vozil na Yeti SB5c a ujížděl mi vlastně jen občas a jen trochu.

Tak tomu tedy bylo později s předprodukčním vzorkem s originálním vybavením, s plášti Maxxis Chronicle a s dušemi v nich. Pokud nespadnete s tlakem někam pod jeden bar, je tohle kolo na rovných cestách stále dostatečně čitelné, předvídatelné a působí v rukách relativně normálně. Když jsem plánoval onu vyjížďku se Zdeňkem, vymyslel jsem, že popojedeme kousek autem, abych se nemusel s Patriotem AM trápit na asfaltové cyklostezce… Až později jsem zjistil, že to byla zbytečná obava, jelikož by to žádné zásadní trápení nebylo. Už jen díky vcelku rychlým plášťům.

Zmíním se v rychlosti také o posedu a geometrii, ať na něco nezapomeneme. V tomto směru mi přišel Author Patriot AM na jednu stranu docela krátký, i když údaj 620 mm délky horní trubky u velikosti M není rozhodně ošizený. Onen pocit nejspíš vzbuzuje 30 mm dlouhý představec, avšak nebylo to nic, na co by se nedalo zvyknout. Navíc takto působilo kolo i s tlustými plášti dostatečně hravě a jakoby „plně připravené do pořádné akce“. Ovládání, dle mého soudu, který zatím není v kategorií „plus biků“ úplně vytříben, kombinuje spíše živější a rychlejší odezvu v nižších rychlostech s rychle rostoucí jistotou s přibývajícím tempem.

„To bylo něco v obecné rovině, teď se pojďme vrátit k jednotlivým fázím jízdy na Authoru Patriot AM“

Velká guma, velká duše… Tady se šetřit na materiálu moc nedá, i když nic nebrání tomu přestavět tato kola na bezduše.

Žvýkání do kopce

S mnou zvoleným „standardním“ tlakem cca 1,5 baru v zadním kole stoupal „tlusťoch“ poměrně ochotně. Zároveň ale byla znát vyšší styčná plocha mocného zadního kola, která na druhé straně neschová fakt, že je vzorek plášťů Maxxis Chronicle spíše hladší a rychlejší, než ostrý a nekompromisní. Proto tam, kde se vyskytovaly spíše rovnější plochy, o něž se mohl velký sud zadního kola opřít, stoupal Patriot AM jistě a poctivě. Navíc díky velké ploše obutí je kolo stranově stabilnější, proto snáze odpustí drobná zaváhání, nebo vám naopak umožní ve výjezdu téměř zastavit, znovu chytit balanc, případně si rozmyslet další postup a následně pokračovat v jízdě.

Na druhé straně jsem ale po delším čase v jeho sedle nabyl dojmu, že geometrie tohoto kola byla stavěna spíše pro zábavu na rovinách a cestou z kopce dolů, než na ultimátní výjezdy. Záleží zřejmě na situaci a konstelaci. Některé výjezdy, kde se s běžnými koly trápím, jsem pokořil v poklidném tempu bez ztráty kytičky. Naopak v těch členitějších, kde je potřeba vytříbená technika a ne jen hrubá síla, jsem stoupal jen do chvíle, kdy stačilo dupat a dupat, avšak v momentě, kdy došlo na onu techniku, jsem nejednou zaváhal a zastavil…

Výrazně prohnutá sedlová trubka bojuje za maximum prostoru pro velkou pneumatiku. Zajímavý je dozadu odsazený hlavní čep a symetricky ohnuté nohy zadní stavby.

Sunu se po rovině

Prosté přesuny po rovině nejsou ničím extra zajímavým, obvykle ani z pohledu popisu jízdních vlastností kola. Na rovné cestě se Patriot AM poklidně valí kupředu a jen tak něco jej nerozhodí. Zajímavé jsou třeba situace, kdy jedete po úzké pěšině, jež se místy zostra zařezává do svahu. Na takových místech se projeví velká guma s přísně kulatým profilem, která se tu více a tu méně zdeformuje, proto se na určitých místech musíte věnovat řízení podstatně více než s běžným kolem. Navíc se zde projeví i fakt, že kulatá guma nemá tak ostré boční výstupky, proto až tak dobře nevede směr, hlavně v náklonu. A že jsem si odkloněných svahů užil…

Vcelku podobné je to i v zatáčkách, kdy máte pocit, že se do určitého stupně nahnutí můžete plně opřít o velkou plochu plášťů, pak se ale projeví větší míra deformace a mýdlově zaoblené boky dezénu a najednou nevíte, zda „tohle vaše gumy ještě udrží“. Je to hodně o zkušenostech, o vaší hlavně a o zvolených pláštích, jejichž podoba, materiál a zpracování promlouvají do jízdních vlastností o mnoho víc než na klasickém kole.

Hlavní kouzlo systému Author DLP spočívá v čepu posunutém nad úroveň osy zadního kola. Vše je zde navíc krásně masivní pro maximum tuhosti.

Guma jako guma

Avšak vzhledem k tomu, že jsem na dvou odlišných strojích Patriot AM a na jednom pevňáku Author Versus měl možnost v krátkém sledu po sobě vyzkoušet tři naprosto odlišné pluskové vzorky, navíc od různých výrobců, zjistil jsem, že co do bočního vedení v nich rozdíl samozřejmě je; obecný dojem z gumy, která se stranově příliš nezařezává, byl ale plus mínus u všech třech plášťů v principu stejný.

Mnoho zatáček, do nichž jsem kolo poslal, nebo ho tam poslat chtěl, jsem projížděl se staženým zadkem, protože jsem vůbec netušil „co to se mnou udělá“, respektive jsem se obával, že když to ustřelí, pak to ustřelí totálně. Plusková kola jsou zkrátka úplně jiný svět, který je třeba objevit. Jsou místa, kde drží dokonale, ale za zcela běžných a standardních situací jsem měl spíše pocit, jako bych se teprve učil jezdit na kole.

Vzpěry zadní stavby jsou v místě kde je míjí plášť výrazně prohnuté, díky čemuž je zde i pro takto masivní gumu místa víc než dost.

Jeden pozitivní příklad za všechny

Konkrétně jeden spíše pozitivní a jeden dost komický… V rámci oné vyjížďky se Zedem jsme se vypravili na traily okolo Černošic, kde jsem zjistil, jak úžasné je opřít se s pluskovým kolem do plášti horských kol vyhrnuté klopenky. Jestli mi rozumíte? Do obloukové drážky, která je jen o něco větší než běžné kolo, přesněji jen o fousíček větší než pluskové kolo. V takovýchto vybroušených žlabech byl Patriot AM neskutečně jistý a tady skutečně jel jako po kolejích. Jasně, i hubená kola se v takových místech umí pěkně opřít, s parametrem 650b+ to ale bylo ještě, ještě jistější.

No a ten komický zážitek… To když jsme se vraceli k autu a jeli jsme klasické Černošické zatáčky, které byly navíc lehce podmáčené… Viděl jsem, že to Zedovi na hubených kolech (Maxxis High Roller II / Ardent – P/Z) trošku tančí, ale to nebylo nic proti tomu, co se dělo pode mnou!!! Otevřené, ploché a místy až odkloněné zatáčky znamenaly téměř nulovou adhezi či prostě průjezd spíše nezřízeným než řízeným smykem. Bylo to vlastně docela nebezpečné, i když se moc rychle jet stejně nedalo. Zato to ale bylo velice komické, až jsem v každé zatáčce i otevřené klopence ječel smíchy.

Komediální smích sice v určitých místech plynule přecházel v tragikomický až hrůzný jekot, to když jsem se po výjezdu, spíš průplavu, takovouto otevřenou a lehce čvachtavou zatáčkou snažil trefit do obráceného oblouku nebo si chtěl poskočit na okamžitě následující terénní vlně. Byla to hrozná divočina, až se divím, že jsem vůbec dojel dolů, kde jsem se ale řehtal smíchy dobře dalších pět minut.

Ploutev spojující spodní a sedlovou trubku je posilujícím prvkem, původně pocházejícím z FR/DH modelu Author Ninja. Osobě se mi dost líbí i vstup lanka pro teleskopickou sedlovku, kdy se nejedná o prostou „díru do rámu“.

Jednou vím a dvakrát nevím

To, co mě za dobu společného brázdění terénu s Authorem Patriot AM napadlo hned několikrát, jsem už vlastně jednou zmínil. Tedy pocit, že se s tímto kolem musím spíše učit jezdit, než že by něco dělalo samo za mě, jak jsem to nejednou o plus kolech slyšel. Místa, kde si je plusko jistější než cokoliv jiného, tvoří především otevřené rovné sekce, nejčastěji pak přírodní nebo umělé schody, které samozřejmě nemusí být symetrické.

Ideální se proto zdá být výlet někam do skalních městeček, nebo prostě někam do Moabu, kde by asi plusko excelovalo. Tohle je celkem logické, toto jsem předem očekával, proto jsem si před tímto testem myslel, že s Patriotem AM pokořím své klasické trialové skalky jako nic, včetně nejtěžších sekcí, které dávám jen občas. Jenže chyba lávky! Při cestě přímou linkou kolmo dolů to fungovalo, jakmile ale bylo třeba přesné manévrování, byl jsem v koncích. Nebo spíš na začátku, jako bych na kole jezdil jen pár týdnů.

Ono to všechno souvisí s plášti a potom také s plášti. V první řadě proto, že na ony vyhlášené trialové sjezdy by bylo potřeba použít výrazně agresivnější vzorek plusko neplusko. A zároveň je zde „problém tlustých kol“. Čím menší tlak v nich, tím je řízení méně přesné, guma se více deformuje a její projev je hůře předvídatelný. Já sice použil relativně vysoký tlak, i tak jsem ale kolikrát netušil, co ten tlustý válec vepředu udělá v následující vteřině!

Teleskopická sedlovka Kind Shock Lev Integra dostala novou ovládací páčku, které by bylo nejlépe na místě řazení přesmykače. Avšak s řazením 2×10 jsem jí našel ideální místo vpravo nahoře, jen logo je vzhůru nohama…

Vědět kam s ním

Poslední den mého aktuálního soužití s Patriotem AM jsem zkoušel i pár dalších technických skalek a sekcí, které jsem poté projel znovu na klasickém rozměru, načeš jsem došel k vcelku zajímavým závěrům. Když jsem se na určitém místě s pluskem zasekl, vrátil jsem se a jel danou sekci znovu. Přitom jsem si stále dokola opakoval, že „musím držet řídítka rovně“. A ono to šlo. Člověk pak i na určitých místech mohl využít vyšší stability, rozmyslet si stopu a pak to do dané sekce vyslat. Chyběla mi sice chirurgická přesnost klasického parametru, ale zase jsem si mohl užít více stranové jistoty a na pevném i volnějším podkladu větší styčné plochy.

Je to zkrátka jiný svět, jiný způsob ovládání, který vám asi dost zamotá hlavu, pokud budete střídat plusko a normální gumy 27,5“ nebo 29“. Budete-li naopak jezdit převážně jen s pluskem, nejspíš se časem naučíte svým kolům věřit, budete vědět kde jim je dobře a kde jsou nervózní.

Abych to celé završil jedním pozitivním příkladem, vzpomínám si, jak jsem si užíval jednu sekci v poměrně strmém sjezdu plném pomalých klopenek. V tomto místě člověk běžně balancuje na hraně přilnavosti a na hraně svého odhodlání a rovnováhy. Ale s pluskem to drželo tak nějak samo, člověk mohl skoro zastavit, rozmyslet se kudy dál, v klidu přenést váhu ze strany na stranu, povolit brzdy a pokračovat k další zatáčce.

Na mnoha místech se plusbike chová jinak, než byste možná čekali. V bahně, kde se normální guma zařízne, si 27,5+ jakoby plave po hladině, což není vždy od věci. Extra velkou trakci v zatáčkách na blátě ale nečekejte…

Jako na obláčku

Další oblast, kde plus bike Author Patriot AM jasně kraluje, je zcela pochopitelně komfort. Už jen s mým spíše sportovním tlakem v gumách jsem si užíval luxusu jako pomalu na žádném jiném kole. Srovnávat to lze snad jen s DH mašinou na pružinách, ale tu byste nejspíš běžně po lese neproháněli. Komfort zde ale není rozhodně jen dílem velkých plášťů s mamutím objemem, ale spojením velkého množství gumy a kvalitního odpružení, což takřka dokonale ladí jedno k druhému.

Hodně se mi líbilo, jak je u Patriotu AM naladěn zadek, který brnká na hodně aktivní notu. Možná to bylo jen tím, že zde byl použit „normální“ tlumič RockShox Monarch RL, bez extra přídavných komor, takže to jednoduše fungovalo jinak a lépe než aktuální záplava Foxů EVOL, které mě poslední dobou stíhají na jednom kole za druhém (Ghost SLAMR 5, Lapierre Zesty AM, Yeti SB5c). Zadní stavba je tedy hodně vnímavá, aktivní a rozhodně se nebojí výletů dále do zdvihu, přitom si ale nechává na konci přirozenou rezervu „pro strýčka příhodu“.

Zároveň je ale zadní systém DLP (Drive Link Pivot, originální konstrukce značky Author) bez diskuzí efektivní. Tím chci říct, že možná nebudete cítit absolutní oporu při silových záběrech do pedálů jako u některých světově proslulých systémů (DW-link, VPP, ICT atd.), pokud se ale nebudete mrskat v sedle, můžete nechat tlumič směle otevřený, aniž byste se při jízdě po rovině nebo ve stoupáních houpali jako džunka na otevřeném moři.

Chce to prostě jen trochu stylu, šlapat do kruhu a pak to frčí více než hezky. A naopak, pokud se budete „vrtět na zadku“, potrestá vás DLP Patriotu AM příznaky mořské nemoci. Ale nebojte, svezou se i „pořádná polena“ jelikož není nic snazšího, než tlumič zamknout. Ovládací páčka, která řídí lockout, je navíc krásně po ruce už jen díky horní pozici tlumiče a nad to má jen dvě výrazné polohy: Rovně s tlumičem = otevřeno | Do strany, doprava = zavřeno. Jen se mi párkrát stalo, že jsem si tlumič při přenášení kola nechtěně zamkl a pak se ve sjezdu divil, že to nějak odskakuje…

Chvála bohu, zase jednou normální tlumič, který je citlivý a aktivní v celém rozsahu. Jen jsem ho chudáka trochu odřel, když jsem se skácel na bok na jedné skalce 🙁

Nevěříš RST? Zkus ji!

Zadní partie byla po funkční stránce vskutku parádní, zahanbit se ale nenechal ani předek osazený vidlicí RST Rogue 27,5 Plus. Sice mě dost rozčilovalo její nepříliš výrazné osazení pro koncovky náboje, navíc jakoby dělané pro koncovky s velkou plochou, díky čemuž byl boj nandat přední kolo do vidle. Ale možná šlo jen o problém tohoto vzorku.

Co naopak za problém považovat nelze, je úžasně jemný a aktivní chod tohoto „eReSTéčka“. Až se to skoro nedá popsat. Zkuste si to sami, až budete mít cestu kolem prodejny s koly Author a porovnejte si jak chodí skoro jakýkoliv Fox a vedle toho RST Rogue! Zprvu jsem byl z vysoké a skoro až pružinově jemné aktivity natolik rozhozený, že jsem si musel vidlici ve výjezdech po asfaltu zamykat. Toto jsem po čase odboural, zvykl si na její projev a celkově měkkou gumovou jízdu na pluskových kolech a užíval si jen komfort za všech okolností.

RST Rogue se dá poměrně dobře naladit, tedy vlastně jen tlakem, odskokem a ještě ji můžete uzamknout. V praxi ukáže jezdci další výhodu v tom, že vysokou aktivitou hýří především v první půlce zdvihu, nebo v prvních dvou třetinách. Směrem ke konci totiž přirozeně a plynule tuhne. Je to tedy vidlice, která se vám z části zanoří, když silněji stisknete brzdu nebo když se rozhodnete zdolat strmou trialovou skalku, nepropadne se ale nečekaně na dno. I já k ní přistupoval s lehkým počátečním despektem, avšak po řadě „moto-hodin“ v její společnosti musím dodat jediné: „Palec nahoru!“

Jemný a citlivý začátek a plně aktivní krok může RST Rogue závidět prakticky každá Foxka s FIT patronou. Jediné, co mě rozčilovalo, bylo vkládání kola do vidlice, jelikož zde chybělo výraznější osazení.

Malý, velký, tlustý, tenký

V úvodu jsem několikrát zmiňoval, že jsem Author Patriot AM vyzkoušel jak se středními tlustými, tak i s velkými a vlastně i malými hubenými koly a k tomu navrch jsem přihodil ještě pevný Author Versus 27,5+. Začnu-li od konce, nebudu Versus hodnotit zbytečně přísně, protože mi přišlo, že byl jeho předek trochu moc živý. Ale to se v Authoru ví a než se dostane do výroby (modelový rok 2017), položí se jeho vidlice o něco dopředu (sníží se úhel hlavy).

Jak se tedy jezdí s pevným pluskem proti fullu? No, zprvu se přiznám, že mi „kluci vypustili duši a zahodili ventilky!“ Ne, ventilky mi nevzali, ale tlak v kolech mi nechali hodně nízký někde kolem 1 baru. Ve výjezdu to byla sranda. Na jedné straně tuna přilnavosti, na straně druhé neskutečné žvýkání, kdy zadní kolo na podélných či šikmých nerovnostech tančilo, jako bych jel na notně rozžvýkané žvýkačce a ne na normální pneumatice.

Ale byla to neskutečná sranda a zadní guma vážně obalila každý kámen a každý kořen. I proto mi přišlo, že takhle bych vyjel snad vše. A také Honza Tandler mi potvrdil, že pokud jde o výjezdy, je jeho oblíbencem právě pevný Versus, u něhož se snoubí pevný tuhý rám a měkká velká guma s obrovskou styčnou plochou.

Tak který rozměr teď? 27,5, 27,5+ nebo 29″?

Takhle to dál nepůjde!

Výrazně divočejší to bylo z kopce dolů, kde jsem si v první části sjezdu užíval luxusní přilnavost a ostřejší boky aktuálně nasazených plášťů Vee Tires. Tahle sranda ale skončila ve chvíli, kdy „enduro pěšinka“ vyústila na širší lesní cestu, po níž jsme chvíli před tím stoupali, načeš bylo potřeba dobrzdit do lehčího protisvahu, kde byly dva větší kořeny a já zcela zřetelně cítil, jak si tyto kleply o ráfky na obou kolech. „Takhle ne kluci, tohle psychicky nedám, jdu foukat!“ Oznámil jsem a nabušil kola a vlastně i vidlici o trochu víc, abych úplně neplaval.

Po tomto zážitku jsme pokračovali po stejném trailu jako prvně s Patriotem AM, takže jsem měl krásné srovnání. Na Versusu se mi líbilo, že se jeho o něco užší a ostřejší pláště (2,8“) lépe zakusovaly do zatáček a byly i o něco jistější na odkloněném svahu. Celkem fajn bylo také ostřejší řízení, tedy vyjma vyslovených padáků. Celek působil jednoznačně pevnějším a jistějším dojmem, když jsme ale vletěli mezi kořeny, bylo jasně cítit, že plusko toho proti klasickému pevnému kolu sežere sice hodně, na fulla ale nemá ani zdaleka.

Nenašel jsem ideální rovinu, kde by se mi podařilo postavit všechna tři kola vedle sebe, ale rozdíly v průměru tam prostě jsou. 27,5″ je vedle 27,5+ a 29″ malé kolečko, dva větší parametry k sobě až tak daleko nemají.

Dědek, co má rád své bačkory…

Už jsem prostě starý (35) a tak mám rád své pohodlí. S pevným Versusem byla vážně legrace, stoupal snad ještě lépe než odpružený Patriot AM, už jen díky pevnému a tuhému rámu a o něco sportovnější geometrii. Cestou z kopce se ním dalo taky hodně blbnout, ne se jen valit. Na technické traily to chce ale pořádnou kondici a soustředění, aby se hraní nezměnilo v prostý „boj o přežití“.

Další dvě testované varianty představovaly dva různé set-upy Patriotu AM. Tohle kolo jsem dostal s 29“ koly a s rychlými plášti Maxxis Ikon 29×2,2“. Když jsem je nasadil, nestačil jsem se divit, jak kolo ožilo. I s pluskovými balóny jede Patriot AM poměrně svižně, nebo se alespoň tak nějak přirozeně odvaluje, na lehkých devětadvacítkách ale letí jako střela nahoru i dolů. Jel jsem s ním v této sestavě vlastně jen chvíli, ale bavil mě takto moc a moc.

Konečně si člověk mohl naplno vychutnat aktivitu odpružení, které, jak se ukázalo, funguje perfektně i bez berličky velkých pluskových pneumatik. Řízení bylo najednou krásně aktivní i jisté zároveň, kolo okamžitě reagovalo na všechny příkazy a já si jen užíval, aniž bych musel přemýšlet o čemkoliv jiném než kam a kudy pojedu. Do zadní stavby by se, pravda, o moc hrubší a vyšší vzorek nevešel, zato dopředu bych směle nasadil něco jako Maxxis Ardent nebo High Roller II. Pak by z toho byl slušný tank s poctivou gumou a 140 sakra aktivními milimetry vepředu a 120 milimetry vzadu.

S pevným Authorem Versus 27,5+ byla vážně sranda, jen člověk musel na řízení dost soustředit a ne se jen tak povalovat v sedle. To jsem měl ale zjistit až chvíli po tom, co jsem pořídil tuhle fotku při druhém kole na Císařském vrhu.

Hubenější Vee Tire byl v zatáčkách trochu ostřejší, stále je to ale zcela jiný svět než na klasickém rozměru.

29“ versus 27,5“

Poslední kapitolou v tomto nestandardním srovnání je můj pokus, k němuž mě vyprovokoval jeden kamarád – nasadit na tlustá kola s širokými ráfky (38 mm) klasické 27,5“ pláště! Nápad hezký ale… Fungovalo to, obout sice WTB Vigilante dopředu byl dost boj, ale, ale, ale! Patriot AM není na toto stavěný!!! Střední obruče s běžnými plášti jsou zkrátka moc malé ve svém průměru, proto kolu o pár centimetrů spadne střed. Hezky to bylo vidět, když jsem vedle sebe postavil tři rozměry – 29“, 27,5+ a 27,5“. Plusko a devětadvacítka měly středy podobně vysoko, sedmadvacítka byla víc jak o cenťák níž.

V praxi to znamená, že se s kolem sice jezdit dá, střed je ale už moc nízko, a tak si každou chvíli někde klepnete klikou nebo pedálem o zem. V této sestavě jsem si objel pár technických trailů, byla to rozhodně sranda, člověk ale musel přemýšlet kde šlapat a kde radši ne. Navíc jako by zadek s malým kolem nechodil až tak dobře, jak by měl. Kinematiku prostě neošidíš… Takže odpověď je prostá, ano 27,5“ na to obuješ, fungovat to ale moc nebude!!! 29“ s hrubším vzorkem vepředu dává mnohem větší smysl.

Když na Author Patriot AM hodíte standardní 27,5″ pláště, bude vypadat trochu komicky. O centimetr a něco mu klesne světlá výška, což znamená poměrně častý kontakt pedálu se zemí. Funguje to, ale je znát, že na takovéto experimenty nebylo tohle kolo stavěno. Když už něco hubeného, tak jedině 29″!

Author Patriot AM / plus biky HT & FS – závěr

Tohle zase jednou bylo mimořádné srovnání a pokud jste můj elaborát dočetli až sem, zasloužíte si mou poklonu! Co si tedy obecně myslet o trendu 27,5+? Ani teď si nejsem vysloveně jistý. Z pocitů, co se mi v průběhu testování honily hlavou, se mi nejčastěji vracela myšlenka, že by 27,5+ full mohl být velice dobrým cestovatelským či expedičním kolem. Vzít takhle Patriot AM, pověsit na něj brašny a vyrazit na přejezd pohoří, či jiné putování, kde lze předpokládat, že potkáte dosti různorodý povrch. Ledovcová pole, písečné duny, kamenná pole, vyschlá koryta řek apod.

Ano, tohle je podle mého dokonalé místo působení pro takovéto kolo. Expediční závody typu Trans Rockies, cesta napříč Norskem, Aljaškou bez sněhu, nebo slavný pacifický trail (Pacific Crest Trail) co vede po západním pobřeží USA někde od hranic s Mexikem až po Kanadu! Na vyslovené blbnutí to dle mého není. Něco to sjede lépe, něco to vyjede lépe, ale nedá se říct, že by tenhle koncept někde vysloveně exceloval krom cest přes různé nezpevněné povrchy. Exceluje komfortem a boční stabilitou, ale to s tím tak nějak logicky souvisí!

Někde lepší, jinde ne… Prodírat se záplavou podzimního listí bylo s pluskem Patriot AM snazší… 

A pevné plusko?

S plášti do šíře 2,8“ mi pevné kolo na pluskových pláštích dává asi větší smysl pro běžné použití, jako kolo pro někoho, kdo nechce z principu nebo kvůli ceně a údržbě full, touží ale po vyšší míře pohodlí. Proto také plus rozměr vznikl. Pevné plusko mi navíc přišlo i o něco hravější a svým způsobem zábavnější. Proto by se v něm mohli shlédnout mladí buřiči, kteří rádi zkouší nové věci a překonávají hranice všeho druhu, nebo naopak starší matadoři, jež si nejsou v technice až tak jistí, neženou se do velkých věcí a proto ocení kolo, které jim umožní převalit se přes největší nástrahy terénu s pocitem jistoty a nadhledu.

…stačilo ale vzít silněji na brzdu a velké pláště se po mokrém listí svezly podstatně více než hubená guma.

Může být Patriot AM „celoroční kolo?“

Vlastně proč ne! Přiznávám bez mučení, že mě Patriot AM na 29“ kolech hodně bavil a dovedu si proto představit, že bych si ho koupil, postavil si ho primárně na velkých kolech, dopředu nazul něco ostrého, dozadu něco rychlého a létal s ním takto skoro celý rok. A v zimě, nebo při jiných zvláštních příležitostech, bych oprášil tlustá kola, vytáhl je ze sklepa, hodil je do rámu a šel zkusit „něco jiného“. Třeba i závod fatbiků, pokud by mě s pluskem pustili na start 😀

Více o tomto kole již nyní na webu
www.author.eu

Kde se (taky) testovalo

Foto: Štěpán Hájíček