Yeti SB5c – v sedle

Kola značky Yeti byla pro mě vždy něčím nedosažitelným a ze skupiny highend „garážovek“ mi byla tak nějak nejsympatičtější. Nikdy by mě nenapadlo, že se na mě usměje štěstí a budu mít možnost se na Yetině projet.

Vzpomínám totiž na dobu, kdy jsme s bráchou ke konci devadesátých let hltali první záznamy závodů Světového poháru, kde se na kolech značky Yeti v klasické tyrkysovo-žluté kombinaci proháněla například Missy Giove nebo Myles Rockwell.

Jakmile jsem se dozvěděl o tom, že má Štěpán takového krasavce půjčeného na test, nelenil jsem a domluvili jsme se na společné vyjížďce. Když jsem SB5c uviděl poprvé naživo, skoro mi až ukápla slza štěstí. Tu barvu prostě žeru a ty nádherné křivky rámu… Tohle kolo bych si dokázal představit pověšené na zeď místo obrazu a věřím, že bych na něj každý den civěl s otevřenou pusou!

Z výše uvedeného vyplývá, že bude můj pohled na tento stroj dost subjektivní, navíc jsem si na něm užíval cca 3 hodiny, takže ode mě nečekejte nějaké podrobné závěry. V tomto směru spoléhám na Štěpána, který na Yetině přeci jen strávil více času.

Po převzetí kola jsem udělal pár úprav – klasicky prohození brzd, na což jsem zvyklý už od dětství. Také všechny podložky putovaly nad představec, jelikož je hlavová trubka sama o sobě poměrně dlouhá. Maxxis Ardent na předním kole nahradil High Roller II, na kliky jsem nasadil pedály Chromag Contact a mohli jsme vyrazit.

Už po prvním šlápnutí bylo zřejmé, že kolo díky nízké hmotnosti pojede jako raketa. Téměř absolutní boční tuhost rámu je dána konstrukcí zavěšení zadního trojúhelníku a také „kapličkou“ nad středem, v níž je ukryt systém Switch Infinity.

Vyrazili jsme na traily nad Černošicemi, které skýtají nejednu technickou sekci. Při jízdě po rovině a šlapání v sedle se zadní stavba lehce pohupuje, jakmile jsem se ale opřel víc do pedálů, zadek okamžitě ztuhl. Vzpomněl jsem si na vyjížďku s Turnerem Burner, kde byl tento efekt ještě o trochu výraznější.

Přitom ale nedochází k „vyblokování“ funkce tlumení, naopak v prudkých výjezdech po kořenech zadní stavba krásně udržuje kontakt kola s povrchem a výrazně napomáhá trakci. Výjezdy jsou s tímto kolem bezproblémové, jen bych osobně bike osadil kratším (50mm) představcem s nulovým úhlem, na testovaném modelu byl delší a ještě k tomu zdvihnutý vzhůru.

Yeti SB5c dostalo divočáka!!!

Byť je tento stroj koncipován jako trail bike, nebál jsem se s ním vrhnout i do těžších sekcí a neměl jsem pocit, že by to kolo nezvládlo. Rozhodně bych mu netipoval zdvih 127 mm, spíš tak 150, podle toho jak pěkně fungovalo ve sjezdech. Při vyšších rychlostech je Yeti stabilní, při průjezdu trialovějších pasáží Karlického hřebínku jsem si užíval jeho nízké hmotnosti a obratnosti.

Během jízdy mě provázel pocit jakéhosi souznění, jako bych na tom kole měl nalítáno několik stovek kilometrů a ne jen pár. Nejspíš i proto jsem si dal nečekaný drop na Krásné stráni, to vše bez jediného zaváhání, k čemuž právě tento stroj značnou měrou přispěl. Toto odpoledne bylo pro mě osobně svátkem, užil jsem si parádní vyjížďku s kámošem na skvělých trailech a skvělém kole – mít ty prachy, tak si SB5c koupím (nebo SB6c v tyrkysovo-žluté J).

Malý důkaz, že Zed skutečně a obratně krotil Yeti SB5c

Kde se (taky) testovalo

Text: Zdeněk Novák | Foto: Štěpán Hájíček