Enduro Race Ještěd – report by 2426i.com

Loni jsme si enduro premiéru na Ještědu vyzkoušeli na vlastní kůži. I letos jsme měli v plánu dorazit, ale bohužel to nevyšlo. Pojďme alespoň využít reportu jezdců a stavitelů trati z 2426i.com, ať si přiblížíme, jak to letos na Ještědu vypadalo.

Druhý závod letošní Enduro Serie a podruhé na Ještědu. Jak jsme ho viděli z pozice pořadatelů a zároveň lokálních bajkerů? Kam se posouvá enduro, závodníci a nakonec i nad čím přemýšlíme do budoucna? Zkusím to vše nějak smysluplně shrnout.

Na začátek příprav letošního endura jsme byli všichni zvědaví. Není mezi enduristy asi nikdo, kdo by nesledoval vývoj ve světové sérii. Top riders přestávají vozit batohy, jejich kola se kromě hmotnosti a stavitelné sedlovky svými schopnostmi začínají blížit spíš freeridovým a několik tisíc kilometrů na silničce před zahájením sezóny je nutností. Vypadá to, že na téhle úrovni už je enduro disciplínou, jak má být.

Pak je tu ale moře bajkerů, kteří neberou enduro jako něco nového. Bylo tu vždycky. Vyšlápneme si s partou někam na kopec a pak si zkusíme ten „vostrej“ trail, který jsme ještě nedávali. Dneska je na to přece ideální konstelace! A Enduro Serie chce přitáhnout i takový typ závodníků. Ukázat jim nové tratě, umožnit jim, aby předvedli, jak se s nimi poperou jen s omezenou možností na trailech trénovat.

Na nás pak je zkusit připravit trať „pro všechny“. To je samozřejmě v podstatě nesmysl… Tak alespoň pokusit se o trať natolik zajímavou, aby si na ní každý našel to svoje. Letos jsme jednoznačně přitvrdili. Napomohla nám k tomu jednak vstřícnost Lesů ČR, ale i nedostatek času udělat zásadní úpravy na jedné z loňských rychlostních zkoušek. Když to shrneme, tak byly první tři erzety vesměs stejné jako v loňském roce. Podařilo se nám odladit jedničku. Díky objevenému single trailu jsme zkrátili přejezd po silnici u rozcestí Frantina, stejně jako nahradili kus z průjezdu širokou úvozovkou houpavou pěšinou mezi stromy.

Třetí erzeta po dohodě s hlavním pořadatelem Kolo pro život zůstala v itineráři pouze pro kategorii Race a vzhledem k nepříjemné změně počasí v průběhu závodu bylo určitě dobře, že se hobíci nemuseli pustit do technicky hodně náročně pasáže po kořenech. Čtyřka, rychlostní zkouška se začátkem na oblíbených Padácích, byla nejdelší a možná nejnáročnější, protože po prvním technickém úseku a šlapavém přejezdu přišla sjezdová vložka trvající v podstatě až do cíle.

Pátá erzeta byla z půlky novinkou. Jela se po léty prověřeném lesním trailu s množstvím kořenů a kamenů. Úvodní úsek prověřil technické schopnosti všech. Poslední část závodu vedla po bikeparkovém trailu La Spaghetta pod lanovkou na Skalku.

Tradičně jsme čekali, že názory na trať budou stejně různorodé jako erzety samotné. Několik reakcí před závodem bylo v tom smyslu, že jsou traily rozbité a náročné na materiál. Takový Ještěd bývá, zvlášť když tu víc jak měsíc pořádně nesprchne. Naopak během a po závodě jsem zaznamenal řadu pochval od závodníků, včetně hobíků a to i přes liják, který je odpoledne střídavě provázel.

Byli spokojení s tím, jak byly rychlostní zkoušky odlišné. Některé rychlé, některé technické, některé byly dokonce svým způsobem výzvou. Těší nás, že se vesměs všichni shodli na dobrém hodnocení značení, na kterém jsme si dali záležet. Nemá smysl opakovat, jak přesně závod probíhal a nakonec dopadl. Výsledky naleznete na stránkách Enduro Serie (www.enduroserie.cz).

Podle mě ale není od věci popsat, jak jsme závod z různých pohledů vnímali. Tak v první řadě se ukázala úžasná zodpovědnost závodníků. I přes nějaké výhrady k tratím jeli všichni s vědomím toho, že v takovém závodě není moc možností opravit zásadní chybu a je důležité dojet každou erzetu. Možná odpolední déšť paradoxně pomohl tomu, že horská služba neměla téměř žádnou práci. Líto je mi Jirky Fikejze, že si právě díky provazům vody po vyhraných prvních čtyřech erzetách vybral kopec smůly a prorazil obě gumy najednou v půlce té páté.

Druhá věc, která se řeší od začátku sezóny, je paranoia s nepovoleným tréninkem. Nevyzpytatelné počasí se myslím dost dobře postaralo o to, aby podmínky nebyly pro každého stejné, ať potají trénujete dopředu nebo ne. Stejně tak Jirka Fikejz, o kterém nevím, že by se byl od začátku letní sezóny na Ještědu svézt, ukázal v prvních erzetách, že nějaké rozpitvávání morálních hodnot některých trénujících v předzávodních diskuzích na internetu je naprosto zbytečné.

Názor na závěr?! Myslím, že se u nás enduro neposunulo o krok dál. Enduro tu bylo, takže jen objevujeme nové přístupy, možnosti a hledáme, jak ho nejlépe uskutečnit v závodní podobě. I díky ještědské Enduro Serii jsme zase chytřejší. Je nám jasnější, že enduro asi nikdy nebude mít pro všechny stejnou podobu. Budou tu top závodníci, kteří budou připraveni na 99 %. Budou tu i nadšenci, pro které budou závody výzvou a dobrodružstvím. Každý z nich bude mít jiný oblíbený typ tratě, bude se jinak připravovat, bude mít jinou techniku.

No a pak tu bude vždycky přinejmenším jedno procento vyšší moci, štěstí nebo smůly. Je dost pravděpodobné, že nikdy nenajdeme koncept pro endurový závod stoprocentně vyhovující všem. Chceme ho ale hledat a zkoušet, co bajkery baví. Chceme přitáhnout nové závodníky, aniž bychom snižovali úroveň pro ty elitní. A to je asi to, co enduro dělá. Každá vyjížďka, závod či erzeta je jiná, každá je v něčem nová. Když se tak člověk ohlédne nad tím, jak dlouho se u nás podobným způsobem jezdí, dá se říct, že díky tomu enduro nemůže nikdy zevšednět… Co ho tedy brát takhle?!?