CANYON Inflite AL 9.0 – TEST

Nejen tlustými plášti a sofistikovanými systémy odpružení živ je biker. Možnosti, kterak brázdit terén, se rozhodně neomezují jen a pouze na horské kolo. My osobně jsme si jako rozptýlení, tréninkový i dopravní prostředek poslední dobou oblíbili cyklokrosky. Zde je test jednoho CX nováčka roku 2014 – Canyon Inflite AL 9.0

Cyklokrosové kolo (zkráceně CX, lidově označované například jako kroska) je praktickým a mnohostranným společníkem, jehož prostřednictvím lze rozbourat tisíckrát ohrané stereotypy hlavní sezony. Myšleno nanejvýš pozitivně. Cyklokroska může sloužit jako tréninkový prostředek, parťák pro závody v bahně, v písku (i v Písku) nebo třeba na sněhu. Stejně tak může vystupovat v roli nezdolného dříče při každodenním dojíždění za prací či do školy.

Pojďme se tedy společně podívat, co vše v terénu dokáží tyto stroje na úzkých pláštích. K testu jsme si přizvali dva zástupce odlišného pojetí cyklokrosové techniky. Moderně střižený a luxusně vybavený CANYON Inflite Al 9.0 testujeme právě dnes, více na tradice zaměřená a cenově dostupnější LAPIERRE CX Alloy bude klíčovou postavou následujícího testu. Obě tato kola jsme si přitom již před časem teoreticky představili.

CANYON Inflite AL 9.0

Canyon není zrovna veteránem ve světě úzkých plášťů s hrubým vzorkem, které se musí po většinu času potýkat s bahnem, pískem nebo sněhem. Ba právě naopak! Tento německý výrobce, pověstný tím, že ignoruje klasickou distribuční síť a svá kola prodává v krabicích přímo „z fabriky“ (nutno podotknout že za takřka bezkonkurenční peníze), se do této oblasti vrhá vůbec poprvé. Proto není zatížen žádnými hluboko pod kůží zakořeněnými zvyklostmi a dávno překonanými pravidly, která by svazovala ruce konstruktérů a vývojářů. Canyon Inflite díky tomu zastupuje novou vlnu cyklokrosu – kola pro lidi, pro nadšené jezdce, nikoliv pro do sebe zahleděné a pokroku bránící funkcionáře UCI.

Ukázněný novic

Inflite je sice na cyklokrosové scéně nováčkem, to ale neznamená, že by v rukou působil jako nevycválaný puberťák, který neví kam se dřív vrtnout. Naopak – vyskočte do sedla a brzy poznáte, že tento stroj v žádném směru nepůsobí, že by byl jakkoliv nedopečený, přestože na něm sotva uschla barva z práškové lakovny a navíc byl v době testu z důvodu dostupnosti osazen na určitých místech jinými komponenty, než jaké jsou vypsány v aktuální tabulce vybavení.

Pověstná německá preciznost

Již od prvních metrů v sedle je patrné, že si na něm jeho tvůrci dali hodně záležet. Ostatně německá preciznost a důraz na detail jsou pověstné napříč mnoha obory. Dříve, než si ušpiníme pláště a oblečení zimní slotou, připomeňme ještě dva technické fakty. Rám samotný vychází ze silniční řady Ultimate AL, což jsou stroje, které běžně poráží srovnatelné karbonové konkurenty! Druhou perličkou budiž karbonová vidlice One One Four SL Disc, která využívá konstrukce s kónickým sloupkem řízení a nese montážní body pro kotoučovou brzdu typu Post Mount (přímá montáž). Vzhledem ke své konstrukci a pevnosti si přitom vystačí s klasickým rychloupínákem (9 mm).

Stačí složit z krabice

První pozitivní známkou v hodnocení, kterou se může každé kolo blýsknout, je, když nevyžaduje žádné zdlouhavé úpravy před či v rámci první vyjížďky. Canyon Inflite byl v tomto směru názorným příkladem. Stačilo jej složit z krabice (Canyony v žádném běžném obchodě nekoupíte – prodávají se pouze „na přímo“), od oka nastavit sklon řidítek a sedla Ergon, během chvilky odladit správnou výšku posedu a…hotovo!

Přirozeně zalehnout

Posed byl zcela odpovídající zvolené velikosti (M – 56 cm), tedy přirozeně sportovně dlouhý, nikoliv však mučivě skloněný či natažený. Pro tentokrát jsme nechali všechny podložky pod představcem, proto „kdo to rád trochu ostřejší“, má prostor na úpravu pozice směrem k více závodnímu stylu. Lehce vyšší pozice rukou byla naopak příjemná pro běžné či dokonce praktické jízdy z bodu A do bodu B, nezřídkakdy s těžším batohem na zádech.

Před dubem, za dubem…

Výrazným specifikem v projevu, kterého si všimnete již v okamžiku, kdy budete cestou k lesu odbočovat z hlavní silnice na vedlejší, je jeho řízení. U krosky lze očekávat, že bude o něco stabilnější než silniční žiletka, to aby lépe ustála nástrahy terénu. Canyon šel ale v tomto směru docela daleko. Nenechte se zmást, jeho řízení není tupé a neobratné, naopak drobné korekce směru jsou přesné a pohotové. Ostřejší zákruty ale bere poněkud s rozvahou a radši proto vykrouží jeden větší oblouk okolo vzrostlého dubu, než by kličkoval mezi čerstvě vysázenými smrčky.

Uvolni se trochu!

Tento charakter se ale odráží v již naznačené jistotě vedení směru, kde je Inflite nekorunovaným králem. Ani na hrbolaté cestě se nemusíte bát pustit na chvíli řidítka a protáhnout záda, případně se můžete jen zlehka opírat o páky, nechat horní polovinu těla příkladně uvolněnou a soustředit se na poctivou práci nohou. Samozřejmě je třeba dobře vybírat stopu, protože kroska není horák a v terénu vyžaduje plnou pozornost pilota. Jakmile se ale dostanete na rovnější cestu či umetenou lesní pěšinu, stačí rozjet nohy jako písty parního stroje a užívat si ten slastný pocit rychlosti a lehkosti jízdy, jaký na biku prakticky nemáte šanci zažít.

Na rychlíkové trati

Canon Inflite AL 9.0 disponuje příkladně tuhým rámem, stejně tak i pevnou vidlicí a nechybí mu ani moderní střed typu PressFit. Proto, když se „do toho postavíte,“ budete mít pocit, že vaše energie putuje přímo na zadní kolo. Zde ale jakoby se do jisté míry ztrácela.

Nedivme se, přeci jen to není silnička na úzkých hladkých pláštích. Vzhledem k nasazení kotoučových brzd a nedostatku silničních či CX výpletů k tomu uzpůsobených, sáhli v Canyonu po MTB setu DT Swiss X1900 Spline 29 (devětadvacítky). Aby toho nebylo málo, tak tato kola výrobce řadí (v rámci MTB dělení) do XC Allround až All Mountain. Takže žádná chrťácká muší váha, ale kola, která něco vydrží. Navrch jsou zde – oproti tabulkové výbavě – obuty pláště Schwalbe Rocket Ron, což není žádný slick, ale solidní drapák. Tedy bráno měřítky cyklokrosu.

Neváhej a jeď!

Nejspíš proto jsem v prudkých nástupech občas zaznamenal drobné zaváhání. Stačilo se ale dostat jen trochu do otáček a hra se začala výrazně měnit. V již jednou rozjetém tempu Canyon více než ochotně pokračoval a bez diskuzí držel zvolené tempo. A pokud bylo třeba přidat? Stačilo jen pomyslet a nohy jakoby se samy začaly roztáčet na vyšší frekvenci.

Hrkačka nebo houpačka?

Lehkost a rychlost jízdy v terénu na cyklokrosovém Canyonu je opojná, toto kouzlo by se ale rychle vytratilo, pokud by vás každý druhý kamínek či kořínek zlostně tloukl přes prsty. K tomu naštěstí nedochází. Canyon Inflite je poměrně pohodlným kolem, přitom i v tomto směru má svá tajemství. Kupříkladu od tolik vychvalované celokarbonové vidlice bychom čekali snad i trochu více pohodlí, než jakého se nám dostávalo mimo zpevněné cesty. Nebo je to dáno hlavně kontrastem vůči zadní partii?

Ohni trubku!

Svůdná příčně dělená sedlovka Canyon VCLS Post 2.0 již od pohledu působí, že musí „pružit jako blázen.“ Při jízdě ale nemáte pocit, že by se pod vámi hýbala sem a tam. Navíc komfortu vykazuje zadní partie dost, i když jedete ze sedla. Nenechte se ale ošálit, ono dělení sedlovky totiž není vůbec zbytečné. Zkuste na ni zatlačit rukou nebo se opřít celým tělem a uvidíte, že rozsah jejího pohybu rozhodně není zanedbatelný. A to ani když je z větší části zasunuta v rámu, jako tomu bylo v mém případě. Zpět v sedle si pak uvědomíte, že komfort zadní části je skutečně nemalý, přitom ale natolik přirozený, že by vás nenapadlo, jak moc tomu nejspíš sedlovka VCLS 2.0 pomáhá.

Nežádoucí posun

Jedinou drobnou šmouhou na jinak běloskvoucím vysvědčení může být fakt, že je právě pohyblivost nanejvýš pravděpodobnou příčinou její tendence postupně zajíždět do rámu. Určitě by se dalo najít pár fintiček, jak tomuto předejít (pasta pro jistější usazení karbonových sedlovek apod.). Proto neodsuzujeme použité řešení, pouze informujeme o zaznamenaném efektu.

Rozebrat, vyčistit, namazat

A jak je to s potenciálním skřípáním a vrzáním této dělené sedlovky, na které se vzneslo pár dotazů již v rámci představení? Na Canyonu jsme najeli nemálo kilometrů, a to většinou mimo silnice – proto o bláto, vlhko, štěrk a další radovánky nebyla nouze. Křupání se ale nedostavilo. Ano, před zabalením zpět do krabice a návratem českému zástupci jsme ji rozebrali* a její třecí plochy preventivně očistili a znovu namazali. To by v zásadě mělo stačit pro další klidný a spokojený provoz.
*Sedlovka je dole spojena menším imbusem, který je třeba povolit při nastavování sklonu sedla. Naštěstí je zde kontrolní stupnice, takže s přesným seřízením není problém.

Disko potřebuje grády

Posledním a po pravdě jistě zásadním bodem jsou kotoučové brzdy. Použity byly mechanické brzdiče Avid BB7, které na sériovém kole nahradí neméně stříbrné a obdobně elegantní Shimano BR-CX77. Nasazené Avidy byly pro nás zprvu jistým zklamáním. Jejich účinnost nebyla vůbec špatná, ale potřebovaly poměrně dost síly na páce.

Trochu nám také vadilo, že jejich nástup nebyl tak přesný a pohotový, jak jsme si již stačili zvyknout za léta soužití s hydraulikou na horských kolech. Každopádně po řádném zajetí, které si vyžádalo slušných pár desítek kilometrů a několik náročných sjezdů, se situace začala zlepšovat. Nástup byl rychlejší, účinek rostl a ovládací síla se ustálila na přijatelné úrovni. Stále to ale není hydraulika…

Metál z prachu a bláta

Zásadního ocenění z naší strany se ale brzdy dočkaly až ve chvíli, kdy jsme se prodírali pořádným podzimním marastem, zimní slotou a blátem výrazně přesahujícím výšku ráfků. Žádné skřípání jako u ráfkových brzd nebo rapidní úbytek účinku. Ano, vlhké Avidy sice na okamžik polevily v síle svého skusu, avšak stačila chvilka zahřátí a jistota, že zastavíme, se opět vrátila ke konečkům našich prstů.

Canyon Inflite AL 9.0 – závěr

Je to sice první startovní výstřel do světa cyklokrosu ze strany Canyonu, opět se ale ukazuje, že Němci vědí, co dělají a nepustí do světa žádné kolo, dokud si nejsou naprosto jisti jeho funkčností. Na Inflite AL 9.0 se nám líbilo mnoho jednotlivých aspektů, jakož i jejich celková souhra. Určitě musíme vypíchnout lehoučký a tuhý hliníkový rám, stejně tak i pevnou vidlici, která si dobře poradí s kotouči, aniž by nutně potřebovala asistenci pevné osy.

Přínosem je také dělená sedlovka, která (ne)znatelně pečuje o komfort vašeho pozadí. Díky tomu se poměr pohodlí kloní více na stranu zadní partie, vepředu jej zase částečně kompenzuje velice příjemná, komfortní a patřičně tlustá omotávka. Plus má u nás Canyon za nasazení poměrně širokých řidítek. Pokud bychom měli něco vytknout, pak je to možná až příliš stabilní řízení, což ale nejspíš mnozí lesní rychlíci naopak ocení.

Je-li pro vás Canyon Inflite AL 9.0 až příliš luxusní, prohlédněte si jeho dostupnější variantu Inflite AL 8.0, případně pokud požadujete čistě
účelový stroj, nabízí se verze Inflite AL 8.0 S vybavená praktickými celoobvodovými blatníky.

*cena se může měnit dle kurzu CZK/EUR

Foto: Štěpán Hájíček