LAPIERRE CX Alloy – TEST

V předcházejícím testu jsme se blíže podívali na zástupce cyklokrosové moderny a novice v této kategorii – Canyon Inflite AL 9.0. Dnes je na řadě představitel „klasického cyklokrosu,“ stroj s dlouholetou historií, oděný do týmových barev stáje FDJ – Lapierre CX Alloy (model 2014).

Lapierre CX Alloy je sice zástupcem „staré školy“, to ale neznamená, že by byl zastaralý! Ano, najdeme u něj takové prvky, jako jsou ráfkové brzdy typu cantilever, které nejspíš brzy zaujmou čestné místo v učebnicích historie cyklistické techniky, stejně jako další klasická řešení. Vše je ale důkladně zpracováno, dlouhodobě ověřeno praxí a vyrobeno za asistence moderních materiálů a v daném směru nejnovějších technologií.

Kraťasy od Avidu

Zmíněné ráfkové brzdy přitom nejsou žádným neotesaným retro komponentem, ale čelistmi s moderně pojatým tvarem a konstrukcí – Avid Shorty 4. Stejně tak i rám působí na jedné straně klasickým dojmem, přitom využívá moderní „zázračné“ slitiny hliníku z dílen Lapierre, nesoucí označení Supreme 6. Soudobé pojetí dokládá přední část nesoucí patrné stopy po hydroformingu, patrného především na tvarování a zahnutí spodní trubky, nebo také střed typu PressFit. Tedy s ložisky vkládanými přímo do rámu.

Odkazem na klasickou konstrukci mohou být naopak výrazně esovitě zprohýbané vzpěry zadní stavby, štíhlá přední vidlice (karbonové nohy, hliníkový krk) a klasické symetrické hlavové složení průměru 1 1/8“. Zkrátka žádný biky inspirovaný taper.

Týmová replika

Výrazný bílo-černo-červený stroj si ani náznakem nehraje na nenápadný univerzál pro dojíždění do práce, ale hrdě odkazuje na své závodní kořeny a geny. Proto onen týmový kabátek FDJ (Française des Jeux) včetně například log hlavních sponzorů na řetězové vzpěře. Není se tedy čemu divit, že je posed za jeho řidítky přeci jen nižší a více sportovně zaměřený, ač je rám Lapierru při stejném konfekčním označení Medium o dva centimetry menší než Canyon (Canyon 56 cm / Lapierre 54 cm).

Delší noha = větší páka

Svou roli v částečně odlišném vnímání pozice jezdce nejspíš hrají i o dva centimetry užší řidítka (40 cm), přičemž je nutné podotknout, že Lapierre stupňuje jejich šíři podle velikosti rámu. Vyšší stroje, L a XL, již mají oblouky široké 42 cm. Zajímavé je také stupňování délky klik (S – 170 cm, M/L – 172,5 cm, XL – 175 cm). Je vidět, že Lapierre zná své jezdce a snaží se každému z nich naservírovat pro něj optimální sestavu vybavení.

S odkazem četníka ze Saint-Tropez

Nechme ale čísla čísly a soustřeďme se na jízdní realitu, kde opět nalezneme odkaz na závodní scénu. Ač je totiž Lapierre o více jak 10 000 Kč levnější, zákonitě tedy osazen dostupnějšími komponenty a ve výsledku o více jak kilogram těžší než Canyon, není rozdíl v rychlosti jízdy a akceleraci zas až tak propastný, jak by se mohlo zdát. Ve prospěch zástupce země proslavené pěstováním vína, pojídáním žabích stehýnek a svérázným četníkem ze Saint-Tropez, hraje příkladně pevný rám s tuhým středem, který umí kvalitně zúročit wattové snažení jezdce.

Mezistátní rychlík

Kola s klasickým výpletem a dvaatřiceti dráty možná nejsou až tak pevná jako biková varianta DT Swiss na Canyonu, silniční ráfky Mach 1 Road Runner ale působí poměrně lehkým dojmem a ochotně nabírají na rychlosti. Ano, Canyon letí po polních cestách zlehka jako vážka, Lapierre zase krásně drží rychlost a dere se kupředu jako mezistátní rychlík. Navíc kola samotná jsou díky klasickému výpletu o něco poddajnější, což přidává body do celkového skóre pohodlí jezdce.

Smysluplné kroucení

Lapierre CX Alloy názorně dokazuje, že zdánlivě zastaralé kroucení trubek zadních vzpěr má stále cosi do sebe. Stejně tak ani štíhlá vidlice s úzkým krkem nemusí být záležitostí volenou z čistě pragmatických důvodů, tedy s ohledem na úsporu nákladů, ale může mít i praktický přínos. Vzhledem k použití klasických ráfkových brzd není třeba, aby byla vidlice a hlava až tak masivní a pevná, zato je zde ponechán větší prostor pro tlumení vibrací a nárazů bez ohledu na to, že je sloupek řízení z hliníku, nikoliv z černých uhlíkových vláken.

Francouzská elegance

Jednu ukázku smysluplné účelnosti na jiném místě nahrazuje opačný přístup. Francouzi posedlí stylem totiž zvolili pro tento stroj na pohled sice zajímavou lesklou (karbonovou) omotávku řidítek, která ale více cílí na smysly bažící po eleganci, než že by se starala o pohodlí na úrovni starého babiččina ušáku. Naštěstí ale tento možný nedostatek umně kompenzují jiné partie, jako třeba výše popisovaná vidlice, kola, ale i samotný rám.

Zúročené zkušenosti

Zajímavým bodem srovnání je také otázka ovládání, kde Lapierre proti Canyonu neztrácí mnoho, co se jistoty vedení směru týká, přitom je ale jeho řízení v mnohém poslušnější a více přirozené. Úročí se zde zjevně dlouhá léta zkušeností ze závodních okruhů celého světa, české cyklokrosové tratě nevyjímaje. Proto byla sestava úhlů a příslušných délek vyladěna na desetiny milimetrů a úhlové vteřiny přesně, aby nebyl problém prohnat se rovně přes dlažební kostky nebo překotným jarním táním vymletou cestu, přitom bylo snadné zahnout zprudka okolo stromku či kužele vymezujícího závodní trať.

Staré časy

Přijde-li však na pořad dne otázka kontroly rychlosti, nebude situace stoprocentně jistá za všech okolností. Na suchu si není na co stěžovat. Ráfkové brzdy Avid vykonávají svou práci od prvních kilometrů poměrně svědomitě. Nemají tendenci se kousat, zároveň (při patřičném stisku páky) dokáží kolo zastavit na poměrně krátké dráze. Navíc si lze dle potřeby přehmátnout z hlavních řadicích pák do horní části oblouků a rychlost kontrolovat v MTB stylu. Je nutné přiznat, že oproti tomu, jak cantilevery na CX kolech dříve prakticky nebrzdily, je situace s Avidy výrazně lepší.

Kotouč je kotouč…

Problém ale samozřejmě nastává za zhoršených povětrnostních podmínek. Zlověstné chrčení a skřípání bahna a písku roztíraného a drceného čelistmi o ráfky není zrovna zvukem nebeských píšťal, navíc každé namočení kol znamená pokles účinnosti. Ony se Avidy po chvíli zase chytnou, ale kotouč je zkrátka kotouč!

Otázka potřeb, vkusu a rozpočtu

Oproti luxusní a super moderní 11-rychlostní Ultegře na Canyonu pracuje na Lapierru o řád chudší a o generaci starší Shimano 105, což ale neznamená, že by pracovalo špatně. Rozdíl jednoho pastorku (10 rychlostí proti 11) není nijak dramatický, chod je i zde lehký a problém jsme neměli ani s jeho rychlostí či přesností. Ultegra je krásná a technologicky vyspělá, „stopětka“ je ale roky ověřeným tvrdým dříčem, který je zvyklý snášet rány osudu.

Citlivky nejezdí cyklokros

Jste-li citliví a těžce nesete každý další škrábaneček na svém kole, je stopětka lepší volbou, jelikož její poškození méně bolí, stejně jako případná výměna jednoho z komponentů. I když první zářez na páce na úplně novém kole mě na chvíli také trochu rozhodil. Pak se ale kol obalilo bahnem a tíha svědomí z nešikovně opřeného kola povolila. Na druhou stranu, pokud patříte mezi nevyléčitelné leštiče, pak vás cyklokros stejně asi nikdy zajímat nebude.

Lapierre CX Alloy – závěr

Rozdílů mezi cyklokrosovými stroji Lapierre a Canyon je mnoho a jsme si plně vědomi, že je nelze přímo poměřovat. To bychom si jistě vyslechli něco řečí o ovoci. Snahou tohoto testu bylo spíše ukázat na základní rozdíly dvou odlišných koncepcí a v konečném důsledku i cenových hladin odrážejících se především ve výbavě. Levnější Lapierre z tohoto testu proto, či přesto rozhodně nevychází jako poražený. Naopak se předvedl coby svědomitý pracant, který vám bude bez řečí dělat doprovod, pokud se rozhodnete zúčastnit víkendového lokálního klání v cyklokrosu, stejně tak ale bude věrným parťákem pro tréninkové či čistě účelové jízdy.

Svému majiteli totiž nabídne jak dostatečnou míru rychlosti a lehkosti jízdy, tak i potřebné pohodlí. Vše podtrženo vzhledem klasického CX stroje. Nám osobně by se na něm docela líbily kotoučové brzdy, avšak to by si mohlo vybrat daň v podobě výrazně těžších kol, které by srazily jeho sportovní apetit. Takto je Lapierre za rozumné peníze strojem, který umí opravdu hodně. Kupříkladu tak rychle z Prahy do Berouna, jako jsem jel na podzim na téhle cyklokrosce, bych se nedostal ani na super lehké silničce. Tedy především díky možnosti kopírovat břeh řeky kombinací silnic, cyklostezek a rybářských pěšinek. Nad to vše jsem se právě střídáním povrchů a jízdních režimů královsky bavil a to nejen při průjezdu na dohled od karlštejnských věží.

Hlína nebo uhlí?

Dnes jsme podrobili testu hliníkovou verzi CX kola od Lapierre, v nabídce je ale i dražší karbonová verze Lapierre CX Carbon, tedy skutečné týmové kolo FDJ, které se prohání na světových okruzích. Vybrat si přitom můžete jak nejnovější variantu na kotoučích (model 2014), tak by mělo být k sehnání i pár kusů ročníku 2013 – za výhodnou cenu. Tedy kolo, které jsme testovali před rokem (Lapierre CX Carbon 2013 – test). Dle dostupných informací je přitom starší verze s ráfkovými brzdami o kilo lehčí, než novější bratříček na kotoučích. Pokrok zkrátka není zadarmo.

Základní informace najdete na stránkách Lapierre-bikes.cz, aktuální nabídku pak v e-shopu MojeKolo.cz

Foto: Štěpán Hájíček