RB IQ 275 – Test

RB je značkou v českých lukách a lesích dobře známou. V její historii ji u fullů prakticky vždy provázela jednočepová konstrukce zadní stavby a to v nejčistší možné formě. To se ale před časem začalo měnit, definitivní zlom přišel až letos s modely IQ na kolech 27,5″.

Biky na středních kolech jsou v aktuální nabídce RB hned dva, hovoříme o plně odpružených strojích, na příští sezonu se ale pravděpodobně chystá ještě jeden přírůstek. To ale není téma dnešního testu, tím je naopak sportovně univerzální trail-bike s koly parametru 650B a zdvihy 120 mm nad oběma koly. Ostatně v jeho modelovém označení jsou všechny základní parametry chytře zakódovány – RB IQ 275.

Co se tam vzadu změnilo?

Hodně! Na modelech jako byl Monster a jemu podobné jste našli nanejvýš jednoduchou zadní stavbu s jediným čepem. S řadou IQ se ale situace začala měnit. K jednomu čepu přibyl druhý u patek a také tlumič dostal netradiční spoj, když se ke vzpěrám připojil natvrdo!

Tímto příběh nekončí

Filozoficky největší přerod přišel až letos na jaře právě s představením modelů IQ 275 a IQ 575 (zdvihy 150 mm). U nich se čep v oblasti patek přestěhoval z pozice na vzpěrách (nad osou kola) dolů na zadní vidlici. Rázem už nemluvíme o netradičním jednočepu, ale o zcela modelovém přenesení automobilové konstrukce MacPherson do světa MTB, která je svým způsobem zjednodušenou verzí lichoběžníkové nápravy (zjednodušeným čtyřčepem).

Horstovo IQ

Bikovou terminologií jde de facto o variaci na téma systému FSR s tzv. Horst Linkem. On právě Horst Leitner, dříve než svůj patent (Horst Link, potažmo FSR jako takové) prodal značce Specialized, stavěl vlastní biky pod značkou AMP (začalo to modelem AMP Research B2 někdy v roce 1992). A právě Horstova ÁeMPéčka (narazil jsem také na Mongoose Amplifie) využívala přesně stejnou konstrukci jako nejnovější RB. Jak ostatně praví rčení: „Vše už tady bylo!“ Ještě štěstí, že patent značky Specialized – Horst Link a systém FSR obecně – platí jen na území USA. I když někde jsem slyšel, že i tam jim snad teď někdy jeho platnost končí.

Chcete-li hlubší rozbor…

Obecnou teorii bychom měli za sebou (komu by tyto dva odstavce nestačily, nechť si přečte můj rozbor z jara u článku Představení RB IQ 275. Nyní koukněme ještě rychle na samotné kolo a pak hned půjdeme do akce.

Kabátek dle poslední módy

Přesněji, šlo mi o to zdůraznit, že RB IQ 275 disponuje všemi konstrukčními prvky, které nesmí modernímu biku chybět. Je zde 15mm pevná osa vepředu, osa standardu 142×12 mm vzadu s logem RB, tapered hlava, direct mount úchyt přesmykače a Post Mount třmene zadní brzdy… Zapomněl jsem ještě na něco? Teleskop, ten tu není (myšleno u testovacího kousku). Za ten si musíte připlatit, případně sedlo nahoru a dolů posouvat ručně. Zato si naplno užijete přínos středních kol 27,5″.

Když nejdete vpravo ani vlevo

Kyselo je moc kyselé, bramboračka málo bramborová, malá kola jsou příliš malá, velká zase moc velká! Tak tam dáme střední a bude to ok! Takhle to jistě při návrhu RB IQ 275 ve vývojové kanceláři Romana Bartosze nebylo. Mediální tvář, manažer, prodejce, servisák, testovací jezdec a ještě mnohem víc profesí v jedné osobě (Petr Heiník) nikdy na velká kola nebyl, ale smířil se s tím, že je lidé chtějí. U středních kol to s ním snad bude lepší. Každopádně RB není spící značkou, sleduje trendy a snaží se na ně pružně reagovat. Proto také vznikly modely na průměru 27,5“.

Cítíš ten rozdíl?

Jsem si vědom, že začnu své hodnocení trochu od konce, ale nemůžu si pomoct. Už jsem jel na pár kolech se středním průměrem, zatím se ale skoro výlučně jednalo o stroje s vyšším zdvihem, proto jsem na otázku „Cítíš nějaký rozdíl oproti šestadvacítkám?“ běžně odpovídal „Ani ne.“ Rozdíly totiž snadno zamaskuje výkonné odpružení. U RB IQ 275 je to ale jiné. Jedná se o nabroušené sportovní žihadlo, které se svými 120 mm zdvihu zbytečně neplýtvá. O to víc je patrný přínos většího průměru. Ono je to vlastně logické: „Čím méně zdvihu, tím více se projevuje průměr kol.“

Tohle že jsou dvojčata? Leda dvouvaječná!

Rozdíl je o to patrnější, že doma máme starší RB IQ (26“), které patří mojí manželce a já si ho občas půjčím, když tahám dětský vozík. Nové IQ 275, ať se jedná o takřka pokrevního bratra, je přitom hodně jiné. Připadá mi delší, sportovnější. Toto bych chtěl obzvláště zdůraznit, jelikož řada závodními geometriemi postižených bikerů si dříve stěžovala, že jsou eRBéčka až moc krátká. Já přitom sedlal IQ 275 ve velikosti M (měřím 180 cm, mám ale kratší nohy, proto preferuji Mka) a na nedostatečné natažení jsem si rozhodně stěžovat nemohl.

Zmenšený obr

Abych ale neodbíhal od tématu – zpět k rozdílu v projevu kol. V sedle RB IQ 275 jsem měl v podstatě pocit, jako bych seděl na zmenšené devětadvacítce. Tedy v maximálně pozitivním slova smyslu. Skutečně jsem cítil, že jsou o chlup větší kola stabilnější a jistější v náročném terénu, také že lépe drží v zatáčkách i přes to, že aktuálně obuté Rubeny Scylla byly již notně ohoblované. Na druhé straně mi ale nepřijde, že by se dostavily neduhy obecně spojované s větším průměrem, jako jsou ospalost řízení, slabší a celkově méně dynamická akcelerace.

Své kořeny nezapřeš

Teď svou poslední větu možná jedním šmahem saze popřu, ale předem musím upozornit, že se chystám hodnotit geometrii, nikoliv reakce kol samotných. Race Bike, značka historicky úzce spjatá s gravity disciplínami (vzpomínáte na časy, kdy stroje RB převažovaly na většině DH závodů u nás?!) má celkem logicky blíže k volnějším úhlům řízení a stabilnějšímu projevu řízení obecně, než ke zbrklé XC geometrii s hlavovým úhlem 71° apod. Dle tabulek je hlava RB IQ 275 skloněna pod úhlem 69°, což se zdá být tak akorát pro kolo tohoto ražení.

Stylové kolínko

DvaSedmPětka je poměrně stabilním kolem, které se nechá do zatáček navigovat spíše prací s těžištěm a pohyby celého těla než přehnaným lámáním řidítek. Řízení ale není vyloženě prkenné, i když je pravda, že je třeba si na jeho projev chvíli zvykat. Stabilita a ovládání v „enduro stylu“ je tím více patrná, čím rychleji jedete. Nevím jak vám, ale mě tenhle projev povětšinou sedí, RB IQ 275 nebylo výjimkou. Proto mě bavilo pokládat se i s celým kolem do utažených a zejména pak rychlých delších oblouků se stylově vyhozeným kolenem do strany jak to dělal Mick Doohan, The Doctor Valentino Rossi a vlastně všichni jezdci Moto GP.

Není vše zlato co se třpytí

Řízení RB IQ 275 mi na jedné straně dost sedlo, na straně druhé jsem ale na něm našel i určité mouchy. Nebyl jsem z něj ale až tak rozpačitý, jako když jsem před delším časem sedlal RB IQ 29. Tentokrát mě „trápila“ určitá boční nestabilita a v jistých chvílích i nečekaný pocit vratkosti v nižších rychlostech. Myslel jsem, že tento neduh zabiju tím, když nacpu představec až k hlavě a otočím jej nahoru (jak to poslední dobou dělám u všech kol).

Pomohlo to, ale ne úplně. Stále se našly chvíle, kdy se pověstná a výše oslavovaná stabilita na čas někam vytratila. Čím delší čas jsem ale strávil v sedle tohoto stroje, tím méně mě to trápilo. Až si teď s odstupem říkám, jestli to nebyl jen přelud? Ale měl jsem to zapsané v notýsku, tak snad ne…

Když jsem odpojil vozík…

Nechme už ale řízení řízením, pojďme na další vlastnosti. Jednou z těch, které stojí za to vypíchnout, je akcelerace! Ano, jezdil jsem před tím, než jsem usedl za kormidlo RB IQ 275, nějaký čas s vozíkem za kolo (i s prckem může mít tak 30 kilo), přesto i po několika dnech a po nemalé porci kilometrů jsem byl unesen z toho, kolik z energie vložené do pedálů se mi vrací v podobě bleskové akcelerace. Je to jistě dáno i tím, že bylo sucho, obuty byly hladké a poměrně lehké pláště atd. Nicméně ÍQčko letělo při své hmotnosti 12,4 kg (bez pedálů) jako Tatranská Strela.

Využít mechaniku těla

On za to nejspíš může i poměrně dlouhý a natažený sportovní posed, díky němuž je zužitkování tělesné síly a využití mechaniky nohou efektivnější, ale tak tomu u sportovního kola má být, nebo ne? A to mi ještě Petr Heiník říkal, když jsem kolo vracel: „Jsou tam ještě docela těžká kola. Máme tu i jiná, lehčí, ale už se mi to nechtělo měnit. S nimi by se dalo srazit odhadem tak 300 g.“ Na rotační hmotě, podotýkám!

Tvrdě, ale od srdce

Podstatné je, že to není celé jen o posedu, tuhém rámu (ať jsou ložiska kde jsou, zadek se prakticky nemá šanci kroutit), lehkých (nelehkých) kolech a sportovním obutí. Podstatné je, že se k celkovému projevu kladně připojil i projev odpružení. I když vidlice i tlumič byly na můj vkus docela tuhé. S vidlí jsem se chvíli pral a hledal rozumnou mezi-polohu, aby nebyla moc měkká ani moc tvrdá a nakonec se smířil se spíše sportovně tužším, stále ale přiměřeně aktivním charakterem. To celkem odpovídalo i charakteru zadní stavby. Na testovačce použitý tlumič X-Fusion O2 sice nabízel možnost přiškrcení, jelikož byl ale poměrně kompresně utažený již v základu, ponechal jsem onu páčku opět bez povšimnutí.

Propružit a nerušit

Starší (jednočepové) RB IQ mě vždy fascinovalo svou aktivitou a citlivostí i u verze s pouhými 120 mm zdvihu. Aktuálně testovaný kousek (ono se na něm jistě projevilo i 5000 km pod rukama desítek testovacích jezdců za celou letošní sezónu), zase až tolik akce nenabízel. Tedy abych RB nekřivdil. Zadek svůj potenciál využíval aktivně a naplno, ale z pozice v sedle to nebylo až tak znát. Když jsem se podíval na kontrolní kroužek, pravidelně jej vracel k těsnění a později znovu nacházel na konci pístnice, uznal jsem, že zadek maká na 100%. Jen prostě nemáte pocit rozhoupaného Cadillacu. A to je, u sportovně střiženého kola, dobře.

Boj za svobodu a nezávislost!

Než toto téma opustím, nesmím zapomenout na fakt, že s přesídlením čepu u zadní osy (shora dolů) došlo k patrnému nárůstu nezávislosti. Ono se to sice u kol s nižším zdvihem hodnotí hůře, mám ale v hlavě jeden modelový příklad. Skutečně mě fascinovalo, jak zadek makal v technických výjezdech a to i tehdy, když jsem dupal ze sedla. Nehoupalo se mi to pod nohama, také díky tužšímu projevu tlumiče, přitom se zadní kolo kutálelo přes kořeny a kamení jakoby nic. Myslím, že jsem už dlouho podobný pocit nezažil – jet ve stoje do kopce přes klubka kořenů a nestarat se o to, aby se mi náhodou neprotočilo zadní kolo!

Rychlý souhrn vybavení

V tomto případě se snad ani nebudu příliš zabývat jednotlivými prvky vybavení. O čem bych měl také psát. Brzdy Shimano SLX, ač nejsou ani zdaleka mojí srdcovkou, fungovaly a zastavily mě vždy, když to bylo třeba. Pláště Rubena Scylla byly už docela sjeté, krásně zlehka se odvalovaly a na suchém a pevném podkladu i solidně držely. Sedlo WTB Rocket V nikdy nebylo mým šálkem čaje, ale už jsem si nějak zvykl a ani na něm tentokrát netrpěl.

720 mm široká řídítka Race Face Evolve mi celkem padla do ruky a nakonec si nemůžu stěžovat ani na silikonové gripy. Není to zrovna můj styl, radši mám delší gripy ideálně s jednou objímkou u brzdové páky, ale uznávám, že při občasné jízdě bez rukavic je silikon v dlani parádní záležitostí. Kola na ráfcích WTB se slušně valila, řazení řadilo, sluníčko svítilo… Nádhera!

RB IQ 275 – závěr

A je to zase tady, teď abych celý ten elaborát opět shrnul do pár vět. Ono to ale bude asi celkem prosté. Nové RB IQ 275 mě překvapilo, kolik sportovního naturelu ze sebe dokázalo vykřesat. Čekal jsem pohodové SUV a dostal speciál s proudovým motorem. Záměrně to přeháním, ale tak nějak to bylo. V první chvíli se mi ani nechtělo ohýbat záda, pak jsem si ale zvykl a byl dost překvapený, když jsem si na chvíli sedl za kormidlo RB IQ 575 (navíc v L-ku). IQ 275 mě jednoduše hodně bavilo.

Přizpůsobil jsem mu testovací okruh, projel si jednu trasu kde jsem už dlouho nebyl a vychutnal si málem zapomenutý pocit sportovního jezdce. Přitom jsem nemusel bojovat s tím, že by mě kolo někde omezovalo. Ve výsledku jsem projel a sjel vše, na co jsem si ukázal (jen by se občas hodil ten teleskop…). Navíc střední kola mi u takovéhoto druhu biku dávají zatím asi největší smysl. Jsou jistější, stále dostatečně rychlá, hravá atd. Geometrie, ač je třeba nutné nejprve odhalit všechna její tajná zákoutí, se po čase stává slušně návykovou, tak jako celý bike, který se pod vámi nehoupe, bez odmlouvání ale spolyká vše, co mu přísluší.

*Horší známka za citlivost odráží spíše tužší nastavení tlumiče, než vlastnosti samotné konstrukce zadní stavby.

RB IQ 275 – geometrie

Zajímá-li vás, jak funguje nová zadní stavba RB IQ 275, prohlédněte si následující video
Jak již bylo popsáno v článku – byl jsem pozitivně překvapen sice skrytou, přesto nepopiratelnou aktivitou zadní stavby, na kterou neměl vliv tah řetězu. Zároveň se není třeba obávat její přílišné aktivity (houpání) pod šlapáním.

Při zkoušce nezávislosti funkce na práci zadní stavby obstálo RB na výbornou. Při zablokování obou brzd a prohoupnutí kola na místě není znát téměř žádná blokace či jakékoliv omezení. Nevěříte – vyzkoušejte si to sami – nejdřív zabrzdit jen přední brzdu, poté obě. Uvidíte, že projev zadní stavby se skoro nezmění!

Foto: Štěpán Hájíček