Orbea OIZ M-Pro – První seznámení (fotogalerie)

Dost možná posledním z velkých testů letošního podzimu, po kterém si budu potřebovat taky od tohoto druhu obsahu chvíli odpočinout, je zástupce sportovní větve MTB, cross-country, či down-country speciál Orbea OIZ v karbonové verzi M-Pro. Kolo, které krásně demonstruje, kam až se moderní XC posunulo!

Kdo si pamatuje počátky této klasické sportovní disciplíny (cross-country, alias XC), ten si jistě vybaví kola s převážně pevným rámem, maličkým zdvihem vidlice, navíc ještě natolik přefoukané, že se sotva hýbaly. Z dnešního pohledu až děsivě dlouhé představce a snad až těžko představitelné geometrie, kdy se hodnoty úhlu hlavy prakticky bez výjimek pohybovaly nad hranicí 70°! Bože, jak jsme na něčem takovém mohli tehdy jezdit?! Nechápu!

Naopak dnešní XC se posunulo, zejména za poslední roky, o pořádný kus dopředu. Moderní kola, k tomuto sportu určená, totiž mnohem více reflektují aktuální technicky často výrazně náročné tratě. Proto se třeba téměř nutností, či alespoň naprostou samozřejmostí, stala plně odpružené rámy, radikálně se změnily geometrie a postupně se také navýšil zdvih. Z historických 63 mm a 80 mm se XC posledních let ustálilo na hodnotě 100 mm, v posledních sezónách nejednou narostl tento údaj na 120 mm.

A přesně tento morální, technický, stylový a bůhví jaký ještě posun krásně demonstruje Orbea OIZ. Kolo, které nenabízí, jako řada jiných konkurentů, výběr mezi „závodní“ verzí (100 mm) a „trailovou“ variantou (120 mm), ale jde rovnou a výlučně do vyššího zdvihu. K tomu přidává úhel hlavy 67° (mazec!), slušně vzpřímenou sedlovou trubku (76,5°), ale také docela krátkou zadní stavbu (432 mm). Už jen ta čísla působí hodně lákavě!

Praxe lepší než papír?

Slibně vypadající údaje na papíře, nebo dnes spíše v online katalogu, jsou věcí jednou a reálné jízdní vlastností věcí druhou. V tomto případě lze ale rovnou říct, že co vypadá „vytištěno na rámu“ slibně, to je v praxi snad ještě lepší a zábavnější. Ale aby si někdo nemyslel. Orbea OIZ není „super-lehký“ trail-bike (11,32 kg, vel. L, bez pedálů), ale stále závodně střižené, ostré a výkonné kolo, které jednoznačně miluje rychlost a laktát stříkající klidně i ušima.

Stačí se vyhoupnout do sedla, uchopit řídítka, položit se a natáhnout, a hned je vám jasné, že tenhle bike je ryzím závoďákem, který je navržen primárně pro výkon. Výkon to ale není zaslepený, strnulý, ale zajímavě rozvášněný, uvolněný. Aby to dávalo smysl… Posed je výrazně sportovní, není ale rozhodně nepříjemný a díky teleskopu se zde člověk muže cítit i dost uvolněně.

Odpružení, ač nabízí 120 mm kroku nad oběma koly, je v zásadně stále dost sportovní. Je celkově tužší a nabízí proto pevnou a jasnou odezvu. Nehoupe se, nežere jezdci prakticky nic z jeho energie, zároveň sice skutečně pruží, žádné velké rozmazlování ale nečekejte.

Líbí / Nelíbí

Co mě na tomto kole nanejvýš baví je jeho geometrie. Už jen úhel hlavy 67° hovoří za mnohé. Řízení je díky němu klidné a stabilní, celek je ale pevný, lehký a tuhý, proto snadno a ochotně poslouchá všechny instrukce svého „pána a velitele“ (velitelky). Výtečná je také lehkost a rychlost, ale to by se zde dalo očekávat.

Co mě naopak příliš nesedí je třeba vidlice Fox 34 SC (Step Cast), která, z mého pohledu, pokládá na oltář pochybné úspory pár gramů vcelku velkou část konstrukční tuhosti. Stále to není takové „peklo“ jako se staršími kousky Fox 32 SC, to bylo hrozné máslo, ale pokud by bylo na mně, jdu do klasické řady Fox 34!

Ne zrovna nadšený jsem ze snad až přehnané snahy o integraci kabeláže, která vstupuje do rámu skrz podložky vedle představce. Proč, proboha, proč? Mé sympatie, bohužel, nemá ani „sdružený ovladač všeho“, alias Squid Lock (žádná Squid game!). Celkem 3 páčky na jedné objímce – zamykání vidlice a tlumiče / ovládání sedlovky. Po faktické stránce to sice funguje, ale rozmístění páček, podoba objímky, umístění stahovacího šroubu. Jo, i na toto si lze zvyknout, ale proč?

Ale já nejsem XC závodník, tak to asi nedokážu správně ocenit. Mně vadí už jen taková drobnost, že je páčka sedlovky, se kterou přichází můj palec mnohem častěji do kontaktu než ovládáním lockoutu, posazená nahoře, a ne dole pod řídítky?!  

Zas si kradu témata!

Fajn, pro dnešek končím, ať je také o čem povídat v rámci plnohodnotného testu, ke kterému se dostaneme rozhodně v průběhu prosince. Tak jsem si to alespoň sám sobě slíbil. Pokud vás kola Orbea OIZ zajímají, tak se můžete těšit na komplexní zhodnocení právě tohoto exempláře, s nímž jsem si užil skutečně příjemné XC dovádění.

Text, foto, video: Štěpán Hájíček

Více informací: www.orbea.com

Celé „shorts“ představení na YT kanálu BikeAndRide.cz

---