Cannondale Scalpel HT Carbon 2 – První seznámení (fotogalerie)
Prvotní motivace k tomuto testu je poměrně zajímavá a vlastně dost nestandardní. To takhle přišel kamarád Honza s „hříšnou myšlenkou“, jestli je skutečně dobrý nápad měnit současný hliníkový gravel za karbonový? Nebo jestli by si, místo něj, neměl pořídit spíš XC hardtail na karbonu? „Hmm, to bude chtít vyzkoušet naživo! Jaké kolo bychom vybrali na podobný experiment? Třeba Cannondale Scalpel HT?“
Listuju ve svém webovém katalogu, abych zjistil, že řada pevných sportovních strojů Cannondale Scalpel měla svou veřejnou premiéru na podzim roku 2011. Legendární Scalpel, poprvé pod tímto jménem s pevným rámem, se přitom stal nástupcem a přímým pokračovatelem dříve úspěšné řady Cannondale F-Si, s kteroužto mám své bohaté a nanejvýš pozitivní zkušenosti (Cannondale F-Si na BikeAndRide.cz).
Když nás přitom napadlo použít právě nový Cannondale Scalpel HT jako „zkušební mulu“, byl jsem o to radši, jelikož i mě samotného zajímalo, jak nová generace rychlého, lehkého a vždy na výsost zábavného hardtailu Cannondale funguje pod novým modelovým označením.
Překřtěno na Ferrari!
Když jsem volal do Aspire s dotazem, zda by tam byl nějaký Scalpel HT na test, ideálně ve velikosti L, neměl jsem dopředu žádná konkrétní očekávání, žádné speciální přání, či kritéria. S Honzou jsme diskutovali nad cenově rozumnou variantou Scalpel HT Carbon 3, s vidlicí RockShox SID, když ale doma přistála krabice s modelem Cannondale Scalpel HT Carbon 2 s vidlicí Lefty Ocho (100 mm), navíc v luxusním výrazně rudém laku, ani jeden z nás se nezlobil!
*Stejný model se nabízí i v decentnější modro-černé variantě.
Naopak jsme toto kolo téměř okamžitě přejmenovali na Ferrari, jak kvůli laku, tak i pro jeho závodní kořeny a určení a už mu snad skoro ani jinak neříkali. Co se nám, ani jednomu, už od začátku nelíbilo, byl extra dlouhý a dolů skloněný představec Cannondale (90 mm), který jsme záhy vyměnili za starší extra krátký Answer (45 mm).
Další věc, jež se měnila, byl přední plášť, jelikož původně nasazený pár Michelin Jet už tak alternující katalogové Schwalbe Racing Ray EVO, byl, vzhledem k aktuálním povětrnostním podmínkám, až zoufale nízký a nedostatečně agresivní. Za sucha asi super rychlý, ale… Ve svém „bordeláriu“ jsem proto vyhrabal solidní drapák Michelin Wild AM2, s nímž bylo kolo sice těžší a pomalejší, jistota ovládání ale naopak vyletěla rázem až někam do stratosféry!
Předávání klíčků od Ferrari!
Testovací kousek Cannondale Scalpel HT Carbon 2 jsme si, jak možná tušíte, s Honzou několikrát prohodili a svezli se na něm střídavě oba dva, abychom měli dostatek jízdních postřehů. Honza s ním zvládl i jeden téměř celodenní trip, aby měl představu, zda by u něj takovéto kolo mohlo nahradit současný gravel bike. Já si jej zas projel párkrát na svých oblíbených XC okruzích, abych zjistil, jako toto kolo celkově funguje.
Jaké jsou naše postřehy? To podstatné si nechme na plnohodnotný test. Jen co se k němu prokoušu přes další aktuálně zkoušená, nebo již vrácená kola. Každopádně po našem zásahu (představec a obutí) fungoval Cannondale Scalpel HT jako velice příjemný a značně všestranný sportovní společník.
Byl rychlý a výkonný (jaké překvapení), zároveň i solidně komfortní, ale také hravý, zábavný a příjemně dovádivý, stejně jako dostatečně jistý v těžší technice. Co mu, za nás oba, hodně chybí, je teleskopická sedlovka, která by jeho potenciál v náročnějším terénu posunula o pořádný kus dál.
Ano, sedlovka se dá dokoupit samostatně, v tom problém rozhodně není. Přípravu na její ovládání na rámu najdete, drobný zásek můžete objevit pouze v tom, že je sedlová trubka průměru „pouze“ 27,2 mm, což poměrně výrazně omezuje možnosti výběru vhodného teleskopu… Nemluvě o tom, že sportovní (XC a gravel) sedlovky obvykle nenabízí žádný dramatický zdvih. Ale ono by zde vlastně bohatě stačilo i 100 mm. To se sehnat dá i na tomto průměru. Například Crankbrothers Highline XC/Gravel (60/80/100/125 mm), nebo BikeYoke Revive 272, která nabízí jednotný zdvih 80 mm.
Více v plnohodnotném testu, odhadem konec listopadu, začátek prosince…
Text a foto: Štěpán Hájíček