Cannondale Habit HT 1 | Tajný grál bezbřehé všestrannosti (TEST)

Pevné trail biky jsou v moha směrech úžasnou, ale také dosti rozmanitou kategorií, ve které najdete kola hrubá a svalnatá s objemnými plášti a vysokou vidlicí, ale také subtilnější kousky určené pro méně agresivní nasazení. Stejně tak se zde najdou modely luxusní a špičkově osazené, podobně jako základní dostupné varianty. Kam přitom patří Cannondale Habit HT 1? Do značné míry tak nějak doprostřed.

Je vlastně docela zajímavé, jak se zrovna „slovutný“ Cannondale postavil ke stavbě a zařazení svého vlastního stroje z třídy trail HT. Vzhledem k renomé této značky a s přihlédnutím k postavení výchozí rodové linie Cannondale Habit (oblíbené a úspěšné trail biky na hliníku i karbonu), by člověk dopředu čekal nejspíš něco dražšího a ušlechtilého. Jenže chyba lávky!

Cannondale blíže lidu…

Cannondale totiž přistoupil ke svému vlastnímu příspěvku do široké a bohaté rodiny trailových pevňáků snad až nečekaně pragmaticky, rozumně, či ekonomicky. Z novinky letošního roku – Habit HT (představení 6/2023) – se nesnaží udělat make-upem, Photoshopem nebo Ai zdokonalenou modelku z výstavního mola, ale kolo přirozeně elegantní, které nevysaje všechny peníze z vašeho prasátka.

Nečekejte proto luxus v podobě karbonového rámu, exkluzivitu vidlice Lefty a podobné výstřelky „made by Cannondale“. Habit HT je skutečně pragmatické a účelně stavěné kolo. Stroj s jednoduchým hliníkovým rámem (SmartForm C2 Alloy) a s rozumně voleným osazením, který má být vstupní branou pro mnohé nadšence do světa technického MTB. Ale vlastně i kolem pro výletníky a pohodáře, či druhým kolem vedle vymazleného endura apod.

Ach ty vzorky?!

S takovými „vtípky“ se běžný zákazník obvykle nepotká, ale pro nás cyklistické novináře to zase tak výjimečné není. Mluvím o tom, že když přišel Cannondale Habit HT 1 v krabici ke mně domů, narazil jsem na malý „zádrhel“ v podobě zoufale krátké teleskopické sedlovky s krokem pouhých 100 mm. Nejde ani tak o zdvih, jako spíše o její fyzickou délku a můj optimální posed!

No nic, stane se, dle tabulek by u Mka měl být teleskop se zdvihem 150 mm u L-XL dokonce 170 mm. Situaci jsem naštěstí brzy vyřešil tak, že jsem poprosil o testovací sedlovku Crankbrothers Highline v průměru 31,6 mm se zdvihem 170 mm. To byla hnedle jiná písnička!

Druhý „zásek“ se týká klasické katalogové výbavy, kdy dotčenému „skládači komponentů“ asi trochu ujela ruka, nebo měl jen velké oči a na obě kola obul pláště WTB Vigilante. Nic proti tomuto vzorku, na předním kole jsem za něj maximálně rád, ale vzadu byl, i při rozměru 29×2,4“, zbytečně velký, hrubý a zoufale pomalý… Šel proto skoro okamžitě dolů a na jeho místo putoval Michelin Force AM². Více jak o „čtvrt kila“ lehčí a hlavně o dost jezdivější.

hMMM? Zvolil jsem si správně?

Už ve chvíli, kdy jsem začal řešit onu „nešťastně krátkou“ sedlovku jsem si říkal, zda byl požadavek na velikost M skutečně rozumný? „Neměl jsem u takto nízkého rámu sáhnout spíše po Lku?“ Chvíli jsem nad tím přemýšlel, chvíli o své volbě pochyboval, ale vlastně jen do okamžiku, než jsem do rámu zaparkoval sedlovku Crankbrothers se zdvihem 170 mm. Od té chvíle jsem věděl, že jsem vedle rozhodně nešlápl.

Posed totiž, po dosažení vhodné jezdecké pozice, není rozhodně krátký, ale ani extra natažený. Jde o rozumný kompromis, kdy se na kole bez problému šlape, bez odmlouvání uhání po rovině a velice ochotně a s dostatečným klidem a jistotou také stoupá. Včetně technicky náročných výjezdových sekcí.

Pozice za řídítky (780 mm) je, po zasunutí teleskopu, také velice příjemná, nadhled více než dostatečný, proto brzy není co řešit. On vlastně člověk může mít tendence rozpitvávat jednotlivé proporce, výbavu, parametry, ale tak se děje obvykle jen v rámci výběru a teoretického spekulování. Jakmile se jednou vyhoupnete do sedla, zjistíte, že tohle kolo prostě funguje, že je uživatelsky krásně jednoduché a nanejvýš vstřícné. Jedním slovem ZÁBAVNÉ!

Všestrannost jako cíl!

Jak jsem už částečně naznačil výše. Vzhledem k ceně a vybavení by si mohl člověk myslet, že bude jízdní potenciál Habitu HT 1 v určitých místech a situacích omezený, nebo snad limitovaný. Jasně, není to žádný dech beroucí high-end, ale vlastně velice příjemný a snad až překvapivě funkční celek.

Rozumná je zde nejen cena (aktuálně 41 999 Kč u TOP modelu Habit HT 1), ale také zdvih vidlice, stejně jako geometrie, zpracování rámu i ony vícekrát naznačované jízdní vlastnosti. Jak mám s řadou pevných trail biků zkušenosti v tom směru, že se každý hodí pro trochu jiný způsob použití, že má každý svůj jasně vyhraněný styl, následuje určitý záměr svého tvůrce, tak u Cannondale Habit HT 1 mám pocit, že záměrem byla jednoduše jeho všestrannost.

Třeba už jen kompromisně (dobře) volená hodnota zdvihu vidlice 130 mm celkem slušně demonstruje toto záměrně neurčité zacílení. Ani moc XC, ani moc HC či enduro! Navíc třeba ve spojení s poměrně a snad až zbytečně hrubými plášti v základní sestavě… (WTB Vigilante).

Kde jsou jeho slabiny? A najdou se vůbec nějaké?

Když se v myšlenkách a vzpomínkách vyplouvajících na povrch třeba při třídění a úpravě fotek vracím k různým dnům, situacím a zážitkům v sedle Cannondale Habit HT 1, tak se mi neustále vybavuje ten samý pocit. Jak to kolo dobře funguje a reaguje za většiny zkoušených a snad i myslitelných situací.

Bavilo mě svou lehkostí, klidem i obratností, už jen při krátkých přesunech po sídlišti. Líbilo se mi na něm jezdit, když jsme si udělali výlet s dětmi s cílem na pumptracku a (hlavně) u nedaleko ležící zmrzlinárny. Docela jsem zíral, nakolik těžké věci tento Cannondale Habit HT srdnatě zvládá, aniž by se u toho on, nebo jeho pilot výrazněji opotil.

Jo a taky jsem s ním stihl jedno kolečko na Rychlebských stezkách, kde jsme si objeli celé Super Flow! Místy to sice docela drncalo, po celé sezóně dostaly zdejší traily slušně zabrat, ale vlastně v žádné sekci jsem si nepřipadal s pevným kolem jakkoliv nepatřičně!

Co z toho vyvodíš?

Když položím tuto otázku sám sobě, vlastně se mi jen těžko hledá odpověď. Líbí se mi, že je Cannondale Habit HT dostatečně stabilní, klidný a jistý, alespoň všude tam, kde klid a jistotu očekáváte, požadujete (těžký a rozbitý terén, prudké sjezdy, obecně MTB technika). Zde zřejmě úřaduje krásně položená hlava (64°), reach (440 mm – M), nebo patřičný rozvor (1206 mm – M).

Klidu a jistoty ale není nikde přehnané množství, proto se Cannondale Habit HT také krásně, ochotně a snadno ovládá, s chutí se pokládá do rychlých vyhlazených klopenek, bez odmlouvání se zároveň protáhne sadou úzkých vlásenek. Zde by mohla pomoci třeba rozumně dlouhá zadní stavba (440 mm).

Ač je celé kolo… Jak to jen říct? Po Klausovsku nelehké (15,15 kg, vel. M, se zadním pláštěm Michelin), není tento parametr za jízdy skoro znát. Skutečně parádní je tuhost a pocitová pevnost rámu, který je vzhledově relativně subtilní, v ruce ale působí dojmem dostatečné odolnosti. Hlavně mi ale přišel dokonale poslušný a… Prostě neskutečně zábavný!

Tuhne ti úsměv na tváři?

Pokud ještě chvíli zůstaneme u samotného rámu, pak dodejme, že je na danou třídu tak akorát tvrdý, není ale vysloveně nepohodlný. Je to ale jednoduše hardtail, navíc se značně kompaktní zadní stavbou, proto už jen po stránce fyziky není nikde příliš prostoru pro výrazné pružení a tlumení. Navíc u podobných kol obstará většinu komfortu dobře volená zadní pneumatika a vhodné je také vybrat odpovídající sedlo.

Druhou stranou mince je ona již zmíněná pocitová pevnost, ale také příkladná tuhost, díky níž Cannondale Habit HT 1 krásně uhání a s velkou chutí reaguje na veškeré jezdcovo snažení na pedálech. Alespoň za situace, kdy je vzadu rozumně jezdivá pneumatika a ne přehnaně agresivní drapák.

Kolik toho zvládne RockShox 35?

Kdyby byl někdo vyslovený škarohlíd, může namítnout, že použitá vidlice RockShox 35 není zrovna žádný konstrukční ani funkční zázrak. Je a není. Na jedné straně její konstrukce vychází ze starší generace RockShoxu Pike, na straně druhé má ocelové vnitřní nohy, jednoduché interní systémy tlumení atd.

Nesporným faktem ale zůstává, že pokud se budete o tuto vidlici rozumně starat, čistit ji a mazat, bude sloužit a fungovat až překvapivě dobře. Neříkám, že je vysloveně dokonalá, ale za situací, podmínek a počasí, kdy jsem ji na Habitu HT proháněl, fungovala skutečně hezky. Byla rozumně tuhá, dostatečně vnímavá, přiměřeně progresivní. Taky jsem se na ni zprvu mračil, na konci testu jsem se ale při pohledu jejím směrem musel už vlastně jen usmívat.

„Brzdy brzdí!“ Alespoň se snaží…

Pokud jde o další komponentovou výbavu, pak bych se dotknul snad ještě řazení, které zde zastupuje Shimano Deore v sestavě 1×12 a to v podobě prakticky čisté sady. Jasně, je to určitý „entry level“, ale při své ceně a materiálových možnostech vlastně velice dobře poskládaný a hlavně plně funkční. Navíc díky konfiguraci 1×12 a kazetě 10-51 zubů bude případný upgrade na vyšší sady poměrně jednoduchý.

K brzdám Shimano MT420 snad také není nutné doplňovat nějaké světoborné romány. Vyslovený zázrak to není, ale nejde ani o žádný tragický propadák. Vzhled a tvar brzdových pák je, pravda, poněkud lacinější, ale opět, hlavní je funkce a ta není vůbec mimo mísu.

Pokud je (tradičně) vylepšíte kotouči a destičkami alternativních výrobců (např. Galfer), pak je snadno posunete na nový level a rozhodně vám po takovém zásahu použité brzdy chvíli vydrží, než si našetříte na něco lepšího.

KOMPONENTY

Cannondale Habit HT 1 – závěr

Mnoho z celkových dojmů a závěrečných pocitů jsem vlastě stihl nacpat již někam do poloviny dnešního textu, proto snad jen kratší rekapitulace. Na rovinu musím říct, že se mi tohle kolo jednoduše líbí, třeba už jen pro jeho přímočarý a ničím nerušený stříbrný lak (nejde o žádný „brutal finish“, či jinak odhalený přírodní hliník). Ale to je samozřejmě věc názoru.

Každopádně právě stříbrný lak názorně odhalí, nebo dokonce zdůrazní jednoduché, ale o to účelnější tvary, křivky a proporce rámu. Mně vlastně dost bavilo se jen na tohle kolo dívat a studovat jeho jednotlivé detaily. Oslovily mě i ony proporce, kdy lze obdivovat prodlouženou přední část, nápadně snížený hlavní trojúhelník s extra výrazným slopingem (výraz pro Boomery), nejen opticky kompaktní zadní stavbu, solidně položenou vidlici…

Když se ti líbí, a hlavně když tě baví!

Nejspíš to znáte sami. Kolo, které se vám již od pohledu líbí je obvykle tím, na kterém jezdíte nejčastěji. A přesně takovým efektem na mě působil Cannodale Habit HT 1, proto jsem také na něm seděl pokaždé, když jsem k tomu měl sebemenší důvod. Vždy jsem se pak vracel minimálně spokojený, spíše dost nadšený!

Už jsem to zmiňoval výše v textu, ale radši to ještě jednou připomenu. Nejlepší, a nejvíc úžasná MOC, je všestrannost tohoto kola. Stačí vyrazit přes sídliště pro rohlíky a už se smějete. Vypravíte se s dětmi na kratší odpolední svezení a… Zase se smějete. Když vám syn kolo hned nezabaví! Střihnete si vyhlazené Flow jako na Bukovce a doslova záříte. Proložíte to trochou pomalejší techniky a jen se divíte, co takový dostupný pevňák bez vyhrocených parametrů a super komponentů zvládá!

Cannondale Habit HT v konečném součtu není žádný luxusní stroj, ale spíše dostupný kousek pro mladé a začínající jezdce, nebo naopak ekonomická alternativa pro zkušené borce, kteří hledají něco jednoduchého a pokud možno bezúdržbového pro občasné vyžití vedle svého hýčkaného endura a podobných perliček. Přesně do takových vod Cannondale Habit HT míří a přesně tam se cítí jako ryba ve vodě!

Text a foto: Štěpán Hájíček

Cannondale Habit HT 1 – základní údaje

Cena: 41 999 Kč
Hmotnost: 15,15 kg (vel. M, bez pedálů, zadní plášť Michelin)
Kola: 29“
Zdvih vidlice: 130 mm
Kokpit (řídítka/představec): 780/40 mm
Sedlovka (zdvih): 125 mm (S), 150 mm (M), 170 mm (L-XL)

Více informací: cannondalebikes.cz

Mezinárodní web: cannondale.com

PLUS

• Jednoduchý elegantní rám, jehož stavba a křivky ve stříbrném laku dokonale vyniknou
• Už jen tvarově a proporčně sympatické kolo s delší přední částí, celkově nízkou stavbou, slušně položenou vidlicí a strmou sedlovkou
• Maximálně přívětivé „pilotní prostředí“ již od prvních metrů
• Komfortní posed s dobrou pozicí pro šlapání a dostatkem místa pro manévrování
• S delší sedlovou (použil jsem Crankbrothers Highline 170 mm) je po zasunutí sedla nad rámem hromada místa, díky čemuž si lze s tímto kolem neskutečně vyhrát
• Ač digitální váha ukazuje opak, působí celé kolo v ruce krásně lehkým, svižným a obratným dojmem. Rádo si hraje, rádo skotačí.
• Někdy možná lehce klame tělem, ale s dostatkem nadhledu zvládá i technicky náročnější sekce
• Miluje a užívá si všechny flowtraily
• Je to příjemný společník i na běžné popojíždění po městě a okolí, ať již jedete za prací, do školy, na nákup nebo na výlet s dětmi

MÍNUS

• Kritizovat by se na jedné straně dala řada věcí. Až zbytečně hrubá zadní guma (kolo s ní skoro nejelo), celkově nižší úroveň brzd, řazení „jen“ Shimano Deore, relativně obyčejná vidlice RockShox 35…
• Na druhou stranu všechny tyto kousky fungovaly minimálně obstojně a do začátku jistě dobře poslouží, než přijde ten správný čas na jejich upgrade.
• Osobně jsem řešil jen výměnu sedlovky (testovací vzorek dostal kratičkou se zdvihem 100 mm) a zadní pneumatiku, která svižnost a efektivitu tohoto kola slušně zabíjela. Jinak nic zásadního!