PELLS Tarpan TR 1 – V rychlosti je síla! (TEST)

Domácí značku Pells mám dlouhodobě spojenou spíše se sportovně zaměřenými stroji, jaké jsem měl ostatně možnost otestovat třeba minulý rok (Pells Razzer Evo Elite / Pells Duke Elite). Jenže Pells nehodlá zůstat jen ve škatulce sport/silnice/XC, ale brousí si zuby i na více technické a trailově zábavné kategorie, jak dokazuje znovu oživená řada Tarpan, která vyráží do světa na zcela nových rámech!

Původní je vlastně jen jméno – Tarpan –, jinak je na těchto kolech v sezóně 2023 vše od základu nové. Ostatně jak jsme si již řekli v loňském představení novinek pro aktuální rok.

Modelová řada Pells Tarpan nabídne hned dvě různé větve s odlišným zaměřením. Jednak ostřejší verzi Tarpan AM, tedy poctivý all-mountain stroj s 29“ koly a zdvihy 160/140 mm, zároveň i všestrannější variantu Tarpan TR, lehčí trail-bike s rozumnými zdvihy 130/120 mm.

Právě druhou zmíněnou verzi jsem měl možnost osobně vyzkoušet. Konkrétně se jednalo o jeden z předprodukčních vzorků, kde nemusí být vše na 100 % takové jako u finální verze. Ať již hovoříme o komponentové výbavě (sedí z větší části), tak i o případných drobných detailech na rámu.

Z výše uvedeného si lze asi snadno domyslet, že modely Pells Tarpan TR a Tarpan AM využívají do značené míry shodnou rámovou základnu a liší se hlavně zdvihy, osazením, klíčovými parametry a svým zaměřením.

Pro ilustraci – pár firemních fotek Pellsu Tarpan AM:

Posadím se postaru a vyrazím zčerstva!

Teď už ale primárně k našemu dnešnímu objektu zájmu, kterým je Pells Tarpan TR 1, tedy druhý nejvyšší model, usazený v nabídce jen kousek pod vrcholným provedením Tarpan TR Ultimate. V obou případech se jedná o kola poměrně rozumně cenově posazená, tedy o stroje se solidním poměrem ceny, výbavy a výkonu. Obě kola se cenou vejdou pod 80 000 Kč.

Už při pohledu na samotné kolo z boku bylo celkem jasně znát, že se nejedná o žádný scvrklý rohlík se zakonzervovanou geometrií minulé dekády, ale o moderně koncipovaný kousek se spíše delší přední základnou, čemuž odpovídá hodnota reach 461 mm pro vel. M a 481 mm u L.

Veskrze moderní by měl být i sedlový úhel (efektivních 77,5°), který ale do jisté míry ovlivňuje částečně lomená sedlová trubka. Výsledek je ten, že jsem měl z počátku pocit, že sedím poměrně dost vzadu a na kole jsem trochu více natažený, než bych předem čekal. Nebylo to ale nijak přehnané, jen měl tento charakter pocitově o trochu blíž sportovnímu kolu než trailovému speciálu.

Klidný, vyrovnaný společník

Každopádně tyto první dojmy brzy vzaly za své, já se s posedem rychle srovnal a po chvíli přestal vnímat, že by bylo něco zásadně jinak. Přesněji vnímal jsem celkový sportovnější charakter pozice za řídítky, který ale zároveň nijak dramaticky nezabíjel trailového ducha. Naopak se docela zajímavě doplňovaly.

Poměrně výrazná a specifická je na Pellsu Tarpan TR také již jednou zmiňovaná delší přední partie doplněná o slušně položený hlavový úhel (65,5°). Třeba jen tato kombinace, spolu s dalšími prvky, k nimž se ještě dostaneme, ve mně zažehla pocit výrazné jistoty a klidu. Možnosti odložit si zlehka ruce na řídítka, o nic moc se nestarat, točit nohama a užívat si pohyb na čerstvém vzduchu.

Pravdou je, že je nový Pells Tarpan TR v základu hodně klidným kolem, které jezdce apriori nesvádí k žádným velkým divočinám, jako spíše k pohodlnému cestování, kochání se a užívání si sportovních kvalit a rozumného terénního nadání tohoto stroje.

Vykřesat jiskřičku zábavy

Pokud člověk nemá zrovna chuť a náladu něco zásadního se svým kolem na trailu vymýšlet a předvádět, pak ho Pells Tarpan TR vysloveně nutit nebo dráždit nebude, spíš si „pojede tu svou“. To ale neznamená, že by se jednalo o kolo nudné a bez zápalu pro věc. Stačí se totiž zvednout na pedálech, sevřít pevněji řídítka, nechat trochu rozproudit krev ve svém těle a spolu s ní i olej ve vidlici a tlumiči a…

Když za to člověk totiž vezme, zjistí, že je nový Tarpan poměrně poslušný a dokáže být i dostatečně živý a zábavný. Nebude se nutně chtít točit na pětníku a obtáčet okolo každého stromku, i tak sním ale nuda rozhodně není. V ruce působí totiž solidně lehkým, pevným a dobře reagujícím dojmem.

Pokud bych se nedíval do tabulek geometrie, pak bych řekl, že má i poměrně krátkou zadní stavbu, díky níž se, po trošce pobízení, vcelku ochotně zlomí do rychlých zatáček, nebo se nechá snadno zvednout na zadní. Údaj z tabulek (440 mm) sice v tomto směru mým pocitům vysloveně neodpovídá, každopádně za svým názorem a pocity z pozice jezdce si jednoznačně stojím.

O extrémy zájem nemá

Geometrie a celková stavba Pellsu Tarpan TR 1 vytváří vlastně takový zajímavý paradox. Delší předek a více položená vidlice působí dojmem, že by se tohle kolo nechalo snadno přemluvit i do ostřejšího terénu, brzy ale zjistíte, že Tarpan TR a jeho jízdní projev fakticky více odpovídají tomu, kam ho řadí tabulky a celkové určení. Už jen zdvihy 130/120 mm ledacos napovídají.

Abychom si rozuměli. Nový Tarpan toho zvládne v těžším a rozbitějším terénu docela dost, zároveň si ale poměrně jasně a zřetelně řekne, kdy už je toho na něj moc. Nešli jsme sice nikde vysloveně na hranu, nebo snad za hranu, dali jsme si ale pár více skloněných, rozbitých nebo celkově divočejších sekcí v agresivnějším stylu. Opakovaně se mi přitom stalo, že se v určité fázi začal Tarpan TR jakoby kroutit, hrbit, bránit, odmítat poslušnost.

Přišlo mi proto, že jsou hranice jeho „komfortní zóny“ poměrně jasně narýsované a nemá tedy smysl snažit se jej přesvědčit o opaku silou a vůlí. Je naopak lepší osahat si místa a situace, kde je Tarpan ještě v klidu a netlačit ho do sekcí, v nichž se necítí dvakrát jistě.

Rod Harkonenů proti rodu Atreidů

Zabrousíme-li do oblasti výbavy, pak najdeme jednu poměrně zajímavou a vlastně i dost nezvyklou kombinaci, kterou představuje spojení vidlice Fox 34 Performance a tlumiče RockShox Deluxe Select+. Netvrdím, že jsem nic podobného nikdy neviděl, v současném světě je to ale poměrně nečekané spojenectví. Skoro jako kdybyste chtěli usmířit válčící rody Harkonenů a Atreidů svatbou jejich potomků.

Jo, už se nemůžu dočkat druhého filmové pokračování legendární Duny!

Kombinace je to možná ještě zajímavější v tom smyslu, že Pells používá tlumiče RockShox Deluxe na všech modelech řady Tarpan TR, zatímco vepředu se střídá Fox 34, Marzocchi Bomber Z2 nebo SR Suntour Zeron*. To ale zase názorně demonstruje, pro jaký tlumič byla zadní stavba navržena a s kterým byla laděna.

*Obdobnou skladbu na postu odpružení najdete i u ostřejší verze Pells Tarpan AM

Pokud celou tuto záležitost překlopíme do praktické roviny, pak je třeba hned na úvod říct, že souhra vidlice Fox a tlumiče RockShox není vysloveně ukázková. Respektive, zadní stavba má svůj poměrně specifický charakter, k němuž by možná nebylo až tak snadné najít odpovídající vidlici, nebo by to snad nebylo ani úplně žádoucí?

Vepředu párty, vzadu bussines!

Jak to celé popsat a vysvětlit? O funkci vidlice Fox 34 asi není nutné vykládat žádné sáhodlouhé báje a sepisovat oslavné eseje. Jedná se zkrátka o kvalitní a osvědčený kousek, který nabídne velice slušnou základní citlivost, plnou akci i přiměřenou oporu a konstrukční stabilitu. Předek prostě maká, jak se dá očekávat – dobře, jistě a předvídatelně.

Zadní partie Pellsu Tarpan TR je ale jiná. Už jen poměrně skromné fyzické rozměry tlumiče a jeho kratší faktický krok mohou ledacos naznačit. Praxe pak vypadá tak, že je zadní odpružení zprvu dost klidné a stabilní, zadek se tedy ani při usilovném bušení do pedálů skoro nehne.

Přidejte k tomu solidně pevný rám a záměrně výše posazený hlavní čep zadní stavby a máte před sebou, nebo spíš pod sebou základ, který vaši energii mařit rozhodně nebude. Spíš vás bude opakovaně překvapovat svou výraznou efektivitou, luxusně jistým záběrem a velkou energií či chutí stoupat a zrychlovat.

Daleko od břehu (Far from the shallow…)

Zadní partie Pellsu Tarpan TR je zkrátka, na začátku zdvihu, poměrně „skoupá na slovo“, a drží se proto blíže pevného břehu, než by se otevřeně hrnula do divokých vln otevřeného moře. Z tohoto důvodu nelze očekávat ani žádnou ohromující schopnost reagovat na menší nerovnosti. Ty naopak zadní stavba často spíše přehlíží, ač vysloveně netečná také není.

Je prostě znát její spíše sportovnější zaměření, kdy se na přepych a přemíru komfortu tolik nehledí, jelikož výkon a efektivita hrají prim. Je to trochu jako se starším vzduchovým odpružením, které bylo typické svou „odtrhovou hranou“, tedy počátečním odporem, po jehož překonání se teprve dostavila výraznější akce.

Stejné platí i zde. Jakmile překonáte počáteční netečnost, zjistíte, že tlumič v rámu rozhodně není jen na okrasu. Naopak, s těžším terénem a většími překážkami vcelku slušně ožívá, ač to žádná zásadní žehlička také není. Zřejmě nejvíc si jeho projevu všimnete při přejezdu větších boulí a příčných nerovností, na které zadní stavba zareaguje výraznějším zhoupnutím.

Jiný neznamená špatný

Ani takový projev není nepříjemný, naopak popsané chování pilotovi dokáže, že zadní partie Tarpanu skutečně něco dělá. Abych ale tomuto kolu a jeho systému nekřivdil…

Ono mnohdy stačí posunout nahoře na kopci kontrolní kroužek na tlumiči až k těsnění a dole pod kopcem jej znovu zkontrolovat. Následně se totiž ukáže, že cestou dolů se zadní stavba rozhodně neflákala a fakticky toho pobrala víc, než by si člověk nejspíš myslel.

Jak popsat souhru vidlice a tlumiče?

Nejsou to dvě vlny s odlišnou frekvencí a amplitudou, které by do sebe narážely a vzájemně se rušily či se rozbíjely jedna o druhou. Spíš se šíří po hladině synchronně vedle sebe, udržují si určitý odstup, občas se jedna převalí přes druhou, jindy vytvoří doplňující se pár. Případně se ze dvou menších vlnek stane jedna větší a pak se začnou dít věci.

V praxi to znamená, že dominantní akci předvádí zejména vidlice, kterou průběžně doplňuje zadní stavba. Ta někdy reaguje méně, jindy více, obvykle tím ale přitakává a pokyvuje hlavou na stejné věci jako přední odpružení. Výsledný projev je trochu „jiný“, není ale vůbec špatný, jen dost osobitý, sportovnější, nebo snad spartánštější?

Soft nemusí znamenat měkký!

Nenápadným obloukem bych se vrátil ještě o kousek zpět, tedy do bodu, kdy jsem se zmiňoval o výkonech a efektivitě Pellsu Tarpan TR. Na jedné straně u kola se zadním zdvihem 120 mm byste nejspíš čekali, že pojede celkem slušně, na straně druhé zde máme spíše vyšší celkovou hmotnost (15,05 kg, vel. M, bez pedálů), ale třeba i hrubší pláště – Schwalbe Hans Dampf EVO 29×2,35“.

V celkovém součtu to ale vše funguje až nečekaně dobře, jelikož Tarpan TR se skutečně značnou chutí jede, zrychluje a velice ochotně a náruživě stoupá. Lví podíl na tom má konstrukce i nastavení zadní stavby, podstatnou část zásluh lze připsat i posedu a vidle do celé této problematiky nehází ani použité pláště.

Jasně, Hans Dampf není super agresivní drapák, ale ani žádný vyhlazený semi-slick, přesto jsem zíral, jak dobře a ochotně Pells Tarpan na tomto obutí uháněl třeba jen po cyklostezce podél vody. Zajímavý je tento projev o to víc, že se jmenované pláště pyšní směsí Addix v provedení Soft. V reálu mi ale připadaly celkově spíše tvrdší než měkčí (konstrukcí i směsí). Neříkám, že je to nutně špatně, jen to úplně nesedělo s jejich popisem.

Hrne se do kopce a občas se hrne i z kopce!

Své přednosti projevily nasazené pláště v opakovaně vyzdvihované efektivitě a slušné lehkosti jízdy, ne až tak oslnivá ale byla jejich přilnavost. Přesněji, na hlíně a v místech, kde se měly tyto pryže do čeho zakousnout, držely rozhodně hezky a jistě. V kamení a na sypkém povrchu už ale občas ztrácely na jistotě.

Ve vícero případech byly právě i pláště tím prvkem, který zvedal varovný ukazováček ve chvílích, kdy jsem se s Tarpanem TR dostával na hranu jeho možností a jasně jsem byl upozorněn, že bych měl v agresivitě jízdy poněkud ubrat. Zrovna pláště jsou ale prvkem, který si mnoho jezdců vybírá čistě podle sebe takže… Uvidíte sami, pokud obutí prohodíte, kam se celý stroj může ještě posunout!

Zase ty dvoupístky!

Než se vrhneme na souhrnné fotky dalších komponentů a závěrečné hodnocení, přidám ještě rychlou zkušenost s brzdami Shimano SLX (BL-M7100), tedy opět u dalšího kola dvoupístky! Zajímavé, že ani tentokrát jsem neměl problém s tím, že by použité brzdy byly slabé, nebo jinak nedostatečné. Až si říkám, proč se celý obor MTB tak moc upnul na vícepístková řešení, když i dvoupístky fungovaly rozhodně dobře!?

I v tomto případě jsem měl pocit, že jsou použité brzdy dostatečně silné, místy možná trochu ostřejší, ale i tak slušně ovladatelné. Také jejich výdrž při delší zátěži nebyla vůbec špatná. Snad jen v extrému začnou vadnout o trochu dřív, ale ani to mi nepřipadalo zásadní a výrazně omezující.

Velká kola s velkými zdvihy tedy ať klidně dál drtí své čtyřpístky, nic proti nim. Pokud vedle toho budu v trailových kategoriích vídat opět více dvoupístků, nebudu se rozhodně zlobit!

KOMPONENTY

PELLS Tarpan TR 1 – závěr

Tento test byl pro mě dopředu VELKOU neznámou! Minulý rok jsem, po delším čase, opět sedlal dva stroje od Pellsu (Razzer / Duke) a odnesl si veskrze pozitivní zážitky a zkušenosti. Jenže v obou případech se jednalo o sportovní linku, kterou Pells vždy dobře zvládal. Co ale nový Tarpan TR s potenciálem vrhnout se vstříc i ostřejšímu terénu?

Rozhodně musím říct, že toto kolo přineslo více pozitivních impulzů než případných negativních zjištění. Nelze mu upřít do jisté míry rozeznatelný rukopis Pellsu, to ale nemusí být vůbec na škodu. Vlastně mě velice mile překvapilo, jak Tarpan TR zajímavě kombinuje prvotní pocit bytelnosti s vysokou mírou efektivity a chutí po rychlosti či nadšeném boji s každým výjezdem. K tomu se jako bonus přidává zajímavě a veskrze moderně narýsovaná geometrie, která má rozhodně co nabídnout.

Líbila se mi celkově delší stavba rámu s poměrně položenou vidlicí, která Tarpanu TR propůjčuje velkou míru klidu a jistoty. Není to vysloveně kolo na pubertální skotačení okolo každého šutru, celkově se na něm ale jezdí dost příjemně a příjemně se i ovládá. Nemusíte totiž „zběsile kroutit“ řídítky, naopak stačí celý bike plynule naklánět do zatáček a on už si najde požadovaný oblouk sám.

Osobité uspokojení

Celkově delší stavba se pozitivně projevuje také v technických a strmých výjezdech, kde je Pells Tarpan klidný, stabilní a opět velice schopný. Zajímavý, a ne úplně obvyklý je projev odpružení, kdy je výrazně aktivnějším prvkem vidlice, zatímco tlumič si hlídá spíše jistý začátek a více akce nabídne až při silnějších impulzech.

Dohromady se může jednat o nevšední recept na stroj, který si s chutí užije rychlé vyjížďky i delší trasy, kolo, které se nebude bránit pohybu v profilu s řadou menších kopců, ale ani v prostředí s delšími výjezdy a náročnějšími sešupy. Budou-li vaše nároky rozumné a přiměřené dané třídě, Pells Tarpan TR je velice rád uspokojí.

Text a foto: Štěpán Hájíček

PELLS Tarpan TR 1 – základní údaje

Cena: 73 990 Kč
Hmotnost: 15,05 kg (vel. M, bez pedálů)
Kola: 29“
Zdvihy: 130/120 mm
Kokpit (řídítka/představec): 760/55 mm
Sedlovka (zdvih): 100 mm (S), 125 mm (M), 150 mm (L), 170 mm (XL)

Více informací: www.pells.eu

PLUS

• Lehce nezvyklý, možná až nečekaný posed se sportovnějším nádechem, který se ale ukazuje být poměrně účinným nástrojem pro efektivitu jízdy
• Ovládání dominuje klid a jistota díky delší přední části a více položené vidlici
• Na přejezdech si můžete odložit ruce na řídítka, jen tak v klidu roztáčet pedály a u toho se kochat krajinou
• Snad až nečekaná je výrazná efektivita přenosu sil, lehkost jízdy a chuť po rychlosti
• Díky konstrukci rámu i stabilitě odpružení je Tarpan TR velice schopný i v náročných výjezdech
• Po počátečním klidu se v rozbitějším terénu zadní stavba „odemkne“ a začne jezdci dostatečně pomáhat
• Stabilnější a jistější zadní partie se ale svou aktivitou nemůže srovnávat se schopnostmi vidlice, která se stará o velkou část komfortu
• Určitým překvapením byly dvoupístkové brzdy Shimano SLX, které fungovaly dobře, jistě a spolehlivě
• Použité pláště Shwalbe Hans Dampf jsou i přes ostřejší vzorek dostatečně rychlé a kolo zbytečně nebrzdí, zároveň nabízí slušný záběr, zejména na hlíně

MÍNUS

• Od zadní stavby nečekejte žádné zázraky stran komfortu. Nechodí špatně, jen nabízí spíše jistější oporu než výraznou akci
• Pells Tarpan zvládne i ostřejší terén, na výraznější extrémy se ale příliš necítí, naopak vcelku jasně dá najevo, pokud jej budete tlačit na hranu
• Pláště Schwalbe Hans Dampf byly, i přes avizovanou měkkou směs Addix, celkově spíše tužší. Dobře držely na hlíně, dobře se odvalovaly, příliš jim ale neseděl sypký povrch a tvrdé hladké kameny.