reklama

Pondělní Videonálož BnR #40_2021 | Moje tlaky nikdo nechápe!

Foto: Karel Kuchler

Když se mě někdo zeptá „Jaké vozíš na biku tlaky“, tak se obvykle usměju jako „měsíček na hnoji“ a otočím to nejčastěji do nějakého vtipu s dodatkem: „To asi nechceš nebo nepotřebuješ vědět…“ Proč? Protože moje tlaky na MTB obvykle nikdo nechápe! To, co já, často nejezdí ani holky pod padesát kilo!

Kde to vlastně vzniklo a jak jsem se k tak nízkým číslům dostal? Tohle vím náhodou docela přesně. Mým osobním „guru“ přes nízké tlaky byl Tomáš Taich, dobrý kamarád a kolega z Vela. Zdravím Tome! Sakra, to už je ale historie. Tehdy jsme ještě všichni jezdili klasické duše, tu a tam se začínalo mluvit o bezdušovém systému UST (pro mě v té době nedosažitelný sen) a k rozšíření dnešních „mlíkových“ řešení bylo ještě hodně daleko.

Už tehdy mi Tomáš radil, nebo jsem to od něj jen okoukal, vozit spíše měkčí kola, než bylo běžným standardem – říkal tomu „adhezní tlaky“. Už tehdy nad tím řada lidí kroutila hlavou (navíc na duších!), ale já se v tom našel a zvykl jsem si na to. Mně se prostě vždy líbilo, když gumy pěkně obalovaly nerovnosti, nemlátily do rukou a neodskakovaly.

Jedna „protichůdná“ teorie, že na fullu tlumí tlumiče, tak proč vozit měkké gumy, mě obvykle dost pobaví!

reklama

Krušnohorská škola!

Trochu jiná situace nastala, když jsem začal s Lukášem a Kubou jezdit častěji do Krušných hor. Nejdřív jsme jezdili za Robem okolo Kraslic, pak se vrtli trochu jiným směrem. Tehdy mě kluci přesvědčili, že na tvrdých a náročných trailech, jaké tu jsou dodnes, je lepší vozit vyšší tlaky! Že tady tolik nevadí, když pláště zvoní, důležité je dojet dolů bez defektu!

Něco do sebe toto „moudro“ mělo, a tak jsem začal rozlišovat tlaky „domácí“ a tlaky „krušnohorské“. Jenže to se stále bavíme hlavně o době „dušové“. Později přišly bezduše na mléku, těm jsem se chvíli bránil, ale postupně také podlehl. A najednou se zase, a o to víc, řešily tlaky! Bezduše = můžeš to ufouknout, jelikož nehrozí, že cvakneš duši!

Jo, to je rozhodně pravda, ale ono se nemá nic přehánět, jelikož pak zas člověk zjistí, že když to ufoukne moc, tak to jednak v zatáčkách docela plave, jednak se může stát, že vám to v kompresi „odfoukne“ a najednou jste skoro na prázdné gumě! Michal Maroši takto dokonce dokázal při závodech bezdušák i celý svléknout!

Výhled z Plešivce (z lanovky) směr Abertamy

Vložky = moje spása!

Pojďme udělat ještě jeden časový skok vpřed, tedy do doby, kdy se, vedle bezduší samotných, začaly více řešit vložky do ráfků. Mně tahle forma vylepšení kol přišla od začátku jako dobrý nápad. Minimálně pro tvrdé (krušnohorské) enduro!

Najednou jsem se, při volbě správné vložky, mohl dostat na svoje optimální adhezní tlaky a nemusel se bát, že to bude celkově moc měkké, jelikož vhodně vybraná vložka slušně zpevní i boky pláště. Inzertů do kol jsem vyzkoušel již celou řadu a mám tedy s nimi bohaté zkušenosti. Nezkusil jsem zdaleka vše, to snad dnes ani není v silách jednotlivce, ale můj seznam je slušně dlouhý!

Každopádně třeba moje poslední, do včerejška používané vložky PTN R-Evolution mě dost baví. Jsou lehoučké a hlavně mají dobře promyšlený tvar, kdy spodní lem krásně zapadne do ráfku, nahoře má tento insert zase drážku, díky čemuž je v horní části pláště prostor pro práci „vzduchové bubliny“.

Bez inzertů už jen výjimečně!

Přiznám se, letos jsem velkou část roku odjel na pláštích Michelin (Wild AM2 a Force AM2) bez vložky! Na Špičácké enduro jsem ale nasadil Maxxisy a „Pepiny“ a byl opět mile překvapen. Tak luxusně nízký tlak, kdy pláště dokonale obalují veškeré nerovnosti (zírali byste, jak velký rozdíl je to na slizkých kořenech, a že jich před pár týdny na Špičáku a nyní na Plešivci bylo!), komfort v rukou a na pedálech a celkově plynulejší jízda!

Přitom, když se dobře sladí rozměr inzertu a pláště, který je vložkou dostatečně vyplněn (hlavně co se šířky týká), jsou boky dostatečně pevné, že se to zase tak moc nežvýká v zatáčkách! Zde ale záleží na jízdním stylu, na trati, na zvyklostech jezdce, na konkrétním insertu atd.

Ano, já jsem trochu „exot“ a mám dost svérázný styl jízdy. Obvykle moc neskáču a nevyžívám se ve flow sekcích, obřích klopenkách apod. Mnohem radši mám divoké přírodní traily (černé na Plešivci jsou toho dokonalým příkladem), kde je důležitý hlavně grip a snaha držet kola co nejvíce ve styku s podkladem.

Za těchto podmínek a s kvalitní vložkou v ráfku jsem schopný jít s tlakem hodně, ale vážně hodně hluboko! Dál, než by si většina z vás vůbec dokázala představit! Kdokoliv si na moje „adhezní pláště“ sáhne, ten jen kroutí hlavou, ale takový je prostě můj styl a můj zvyk.

*Třeba Petr Heiník to jeden čas řešil, když jsem třeba vracel kola po testu, ale pak si zvykl a naučil se, že to po mě musí prostě „pořádně nafoukat!“

Zkuste třeba také jednou na zkoušku ubrat, ať vám pláště „nezvoní“ a uvidíte sami, co vše vaše obutí dokáže! Když zrovna nepojedete Air lajnu na DM!!! A kolik že tam teď mám? Tipujte, nebo se zeptejte v diskusi… ✌🏻

Štěpán Hájíček

*Níže moje nové testovací inserty Tubolight – tubolight.bike

reklama

The Rocky Mountain Element – Earth, Air, Fire, Water

Love The Process – Max Langille

REALLY FAST Mountain Bike Vs Drone Chase!

We Gave A Pro Mountain Biker A Gravel Bike And This Is What Happened

Two Brothers, Two Insane Bike Parks: The Godzieks | Red Bull Backyards Ep.13

20 Years Pushing the Limits of Freeride MTB | Red Bull Rampage History

Top 3 Slopestyle Runs from SilverStar | Crankworx British Columbia 2021

VÝSTAVBA TRAILŮ NA JEDNO POUŽITÍ!