Husqvarna MC5 – Moto svět je tu hned! (test)

Před jistým časem světem horských kol proplouvaly obavy, že ve chvíli, kdy se do výroby eBiků naplno pustí motorkáři, tak nás dost možná všechny převálcují! Nestalo se, moto-značky se sice v eMTB objevují, zatím ale příliš nezazářily. Svět motokrosu je zkrátka jiným vesmírem, i když při tom, co nyní předvádí Husqvarna…

Řadu pokusů přenést náboj, styl a energii z motokrosu do eMTB jsme sice za poslední roky zaznamenali, většina z nich ale obvykle zase postupně vyšuměla. Největší stopu za sebou zatím zanechala kupříkladu Yamaha, ale to jen díky svým elektromotorům. Těch ale v poledních letech spíše ubývá, jelikož je válcují oborově silnější hráči jako je Bosch nebo čistě cyklistické Shimano.

Švédské eBikové kuličky!

Jeden z relativně nových objevů s jasně patrnými motoristickými kořeny, který se snaží prosadit na cyklistické scéně, představuje švédská Husqvarna. Tuto značku si možná mnozí primárně spojí s všemožnou zahradní technikou, mně se ale při vyslovení tohoto jména primárně vybaví motokrosové speciály v charakteristickém bílo-žluto-modrém designu odkazujícím na švédské národní barvy.

Nyní ale pomalu otočme list a pojďme se zaměřit na náš testovací stroj Husqvarna MC 5, který je zástupcem poměrně širokého portfolia elektrických kol této značky. Podíváte-li se totiž na stránky www.husqvarna-bicycles.com, najdete zde jak vyspělá, elektrikou nadopovaná celopéra rozčleněná do různých kategorií, tak i elektrické pevňáky, gravely, městská kola, či eBiky pro děti (24“ nebo 27,5“).

Mountain Cross a ti další!

Husqvarna si přitom našla docela zajímavou cestu označování jednotlivých modelů, kdy je náš testovaný stroj členem all-mountain rodinky se zdvihem 150 mm nad oběma koly, kterážto nese označení Mountain Cross.

O „poličku“ výš najdeme stroje Husqvarna Hard Cross – endura na 180 mm – a na úplném vrcholu elektrické sjezďáky Husqvarna Extreme Cross (200 mm). To jen tak na úvod, abychom se v použitém „motorkářském názvosloví“ trochu zorientovali.

Testovaná Husqvarna Mountain Cross 5, dále již budu používat spíše zkrácené označení MC 5, je přitom zástupcem zmíněné střední zdvihové kategorie s krokem 150 mm na obou frontách, která, po motorkářském stylu, využívá koncept mulletu. Tedy větší kolo vepředu (29“) a menší vzadu (27,5“).

Je přitom zajímavé, že tato cesta není nepřekročitelným pravidlem i pro další dvě vyšší „zdvihové kubatury“, jelikož endura Hard Cross a sjezďáky Extreme Cross vsází na vyrovnaný průměr 27,5“ na obou kolech!

Moto posed a moto řízení!

Dnešní úvod je možná trochu delší a obecnější, než je běžně zvykem, ono se ale nestává úplně často, že bychom měli před sebou zcela nové kolo od zcela nové značky! Respektive od značky relativně nově se prosazující v cyklistické branži! Pokud ale necháme za sebou vše výše zmíněné a podíváme se na samotný stroj Husqvarna MC 5, respektive když vyskočíme do jeho sedla, brzy zjistíme, že se zde spojitostí s motokrosem najde celá řada.

Začít můžeme třeba u označení (Moto-Cross / Mountain-Cross), značky jako takové, nebo u typického barevného schématu odkazujícího na severský původ. Vtipné a příhodné, že jsme měli na test zrovna tento model v těchto barvách!

Jiným „motorkářským aspektem“ je, vedle vzhledu, kupříkladu posed! Stačilo mi pár metrů před domem a hned jsem si říkal, že tohle není kolo, že je to malá motorka s pedály!

Poloha za řídítky je totiž hodně specifická. Testované Lko rozhodně nebylo dlouhé, spíš naopak – na dnešní poměry v MTB je tento rám vlastně dost krátký a posed značně kompaktní. Překvapivé mi ale připadalo hlavně to, nakolik jsem se cítil být „utopený v rámu“, neboli schovaný za poměrně vysoko položenými řídítky.

Sedni si do kola!

Husqvarna MC 5 ve velikosti L nemá zrovna nízkou hlavu – 140 mm není rozhodně málo, i když naživo zase tak ohromně nevypadá. Každopádně tato veličina, větší přední kolo a menší zadní, plus celkové rozložení rámu, vytváří dojem, že sedíte hluboko „v kole“ a nikoliv „nad kolem“. Zprvu je to docela šok, ale dá se na to zvyknout a je to nakonec příjemné, jelikož se člověk cítí příjemně krytý a chráněný.

Zároveň bych v této části rád zmínil, že jsem ani na chvíli nedošel k přesvědčení, že by toto vše bylo dílem omylu nebo náhody! Ani jednou mě nenapadlo, že někdo vzal rám určený čistě pro velká nebo naopak čistě pro střední kola a celý koncept „vylepšil“ kombinací dvou různých průměrů! Ani nápad!

Posed i ovládání jsou hodně specifické, ale od začátku do konce působí, že takto byly cíleně koncipované. Prostě mullet, do kterého si „zalezete“ a on vás pak bude chránit a poskytne vám pocit výrazného sebevědomí a místy snad i jisté nedotknutelnosti.

Labutí píseň

Jak je přitom specifický a svérázný posed, tak je hodně svérázné také řízení. Vlastně se mi vůbec nechce probírat se čísly v tabulce geometrie, jelikož popsat podle nich, jak se toto kolo chová v reálu, by zrovna zde bylo dost obtížné.

Základem je již zmíněný vyšší úchop a pocitově spíše nižší poloha středu, stejně jako celkově kratší posed. Do toho se za jízdy přimíchají rozdílné průměry kol, úhel hlavy 65°, ať zde máme alespoň nějaké číslo, a výsledek je? Opět dost specificky motorkářský!

Při různých jízdách a v různém terénu se mi potvrdilo, že je Husqvarna MC 5 kolem hodně stabilním a jistým, které má radši pohyb v přímce a, paralelně k tomu, spíše otevřené a rychlejší zatáčky než pomalé uzavřené oblouky. V místech, kde není tolik prostoru pro rychlost a práci s celou hmotou tohoto stroje, se Husqvarna někdy docela zmítá a brání, až je potřeba ji více přemlouvat. Pokud se ale situace změní a cesta před vámi se více otevře, je to hned jiná, skoro až labutí píseň.

Kolo na dálkové ovládání!

Již opakovaně zmiňovaný vyšší úchop, solidně položená hlava, ale i slušná koncentrace těžiště v oblasti blízko středu, nezapomeňme na mullet, jsou základem výrazně jiné cesty, než na jakou jsme v MTB poslední roky zvyklí… Tedy žádné „nízké, dlouhé a položené!“ Tím ale nechci říct, že je zrovna tato cesta špatně! Je prostě jiná, díky čemuž může někomu naopak mnohem lépe vyhovovat.

Výsledkem všeho je totiž pocit, že sice nemáte až tak bezprostřední kontakt s kolem, jako u jiných strojů podobné kategorie (napadá mě třeba Whyte E-160), nejste až tak zapojeni do hry o každý kamínek a kořínek, zato si ale můžete plnými doušky užívat pocit, že vše podstatné za vás vyřeší kolo samotné. Trochu jako byste jej ovládali na dálku usazeni pohodlně v křesle s VR brýlemi na hlavě.

Upřímně řečeno, tohle vlastně není vůbec můj šálek kávy, není to styl, který by mi seděl a který bych snad cíleně vyhledával, ale… Když jsem se na Husqvarně pár dní intenzivně vozil, začal jsem si na to zvykat a začal jsem přicházet na chuť pocitu, který by se dal shrnout zhruba takto:

„Hele, kořeny a kameny! Mohl bych se snažit vybrat mezi nimi ideální stopu, ale proč se s tím zatěžovat? Tady přece stačí sevřít řídítka, určit vhodnou přímku a zbytek už vyřeší moje Husqvarna!!!“

*Pokud bych měl dojem z posedu a ovládání k něčemu přirovnat, pak to bude jednoznačně další hodně specifický „moto“ eBike – RB eDragster. Kolo navržené v přiznaně motorkářském stylu, postavené tak, aby sjelo a vyjelo cokoliv vás napadne!!!

Nyní zpátky na kopec!

Když nad tím znovu přemýšlím, bylo zde pár věcí, které mi u Husqvarny trochu vadily a omezovaly mě. Třeba sedlovka se zdvihem pouhých 125 mm, kterou z hlediska zdvihu do značené míry limitovala i zbytečně dlouhá sedlová trubka. Ta by mohla být u Lka výrazně kratší, teleskop bych si sem poté hodil se zdvihem alespoň 150 mm, ideálně se 170 mm! To by byla hnedle jiná!

Nevadí, tohle se třeba u příští generace změní… Co by se ale měnit nemuselo je rozložení těžiště a základní úhly. Sice se mi to zprvu nezdálo a nechtělo se mi hnát se do výrazných extrémů, nakonec se ale ukázalo, že Husqvarna MC 5 je až neskutečně schopná a sebevědomá také v náročných a prudkých výjezdech.

Opět mi to připomnělo RB eDragster s nímž se také daly vyjet totální nesmysly! Stejné platilo i zde. Člověk se ani nemusel nijak výrazně přemáhat, posouvat se na sedle apod., obvykle stačilo zařadit nejsilnější stupeň dopomoci, pořádně roztočit nohy a pak se nechat vystřelit na kopec!

Díky tomuto výjezdovému elánu jsem objevil třeba i jednu novou ultimátní výjezdovou sekci, na které v budoucnu rád prověřím i další testované eBiky. Schválně kolik z nich to zvládne?! Husqvarna MC 5 to totiž dala s přehledem a navíc opakovaně (kvůli fotce). RESPEKT!

Odpružení – slabší a silnější konec!

Další z věcí, která se mi na Husqvarně MC 5 líbila, bylo její odpružení. Tedy jak se to vezme. Pokud začnu u jedné slabší stránky, pak bych měl zmínit vidlici RockShox 35 Gold RL. Ta sice chodila nad očekávání dobře – jemně, plynule, byla krásně akční a také by se u ní dalo hovořit o přiměřené progresivitě. Bohužel se našlo i jedno místo, v němž jinak vysoké bodové hodnocení zase rychle ztrácela – její konstrukční tuhost.

Ono se to sice v celkovém konceptu tohoto stroje trochu rozpíjelo do neurčita, přesto jsem si opakovaně uvědomoval, že nemám nad předním kolem zdaleka takovou kontrolu, jak jsem poslední roky zvyklý a jak bych si to přál. Krásně v tomto směru fungoval přístup „namířit a nechat pracovat kolo samotné“, o nějakém chirurgicky přesném výběru stopy zde nemohla být řeč! Otázka je, zda je to nutné?

Z mého pohledu by bylo určitě lepší mít přední kolo „pevněji v rukou“, více ve své moci. Perfektně by mi sem seděla třeba vidlice RockShox ZEB, nebo její levnější a letos představený bratr RockShox Domain. Ale třeba i na to dojde se specifikací pro další modelové roky. Ostatně vyšší dva modely – Husqvarna MC 6 a MC 7 – jsou vybavené vidlicemi Fox 36, což by mohlo přinést jasně patrný posun.

Plavný čtyřčep

Pokud budeme považovat vidlici RockShox 35 za spíše slabší konec (méně robustní, jinak ale bez problému funkční), zůstane tím jednoznačně silnějším zadní stavba. Husqvarna se zjevně neměla snahu pouštět do žádných zbytečných experimentů, proto použila víceméně klasický čtyřčep zpestřený pouze tlumičem procházejícím skrz sedlovou trubku, který je navíc uchycený plovoucím způsobem mezi horním ramenem a zadní kyvnou vidlicí.

Výsledek je každopádně parádní. Samotný čtyřčep pracuje zcela ukázkově a také použitý tlumič RockShox Deluxe byl k němu výtečně doladěn. Výstupem je klidný projev při šlapání bez pocitu jakýchkoliv zbytečných ztrát na straně jedné, na straně druhé luxusní, jemný a výrazně akční chod všude, kde to potřebujete.

Líbilo se mi, jak Husqvarna MC 5 hezky jede a zbytečně se nehoupe, přitom ale bylo její odpružení nanejvýš komfortní, akční a v terénu často až neskutečně snaživé. Zejména zadní partie zásobuje jezdce informacemi o své činnosti, respektive dává mu poznat, co vše již stihla požrat! Takový projev mám rozhodně rád. Hezky to navíc hrálo i s tím, jak se chovala vidlice, která byla podobně snaživá.

Tady je prostě zbytečné dané téma více rozmazávat! Husqvarna MC 5 má za mě, z předmětu odpružení, jednoznačné vyznamenání a ještě diplom navíc!

Pohon a energie – Shimano EP8 / Simplo TPS (630 Wh)

Vynechat bychom v našem hodnocení neměli ani sytém pohonu, který zastal moderní, lehký, výkonný a již dostatečně prověřený a obecně kladně hodnocený motor Shimano EP8 doplněný o akumulátor Simplo TPS s kapacitou 630 Wh. Zřejmě jedna ze značek zařazená mezi licencované dodavatele zdrojů energie pro motory Shimano.

Japonský pohon, jak by se dalo očekávat, ani zde nezklamal. Naopak znovu potvrdil své jasné přednosti a dovednosti, kdy při úctyhodně malých rozměrech nabízí skutečně vysoký výkon, ale také velice dobré dávkování, zátah již od menších otáček atd. Pro jistotu připomenu svoje letošní samostatné hodnocení jednotky Shimano EP8, ať se nemusím zbytečně opakovat.

Jediné, co zde bylo „trochu jinak“, bylo kontrolní a řídící rozhraním Shimano SC-E5000. Tedy zjednodušený sdružený ovladač nahrazující samostatný displej u představce a tlačítka u gripu. Ač je jeho displej větší, zobrazených dat není mnoho. Velký údaj o rychlosti, pak jeden volitelný parametr (třeba dojezd), zvolený režim znázorněný počtem čárek u levého okraje (0-3) a ukazatel stavu baterie.

Tento přehled vlastně bohatě stačí, co mi ale chybělo byla možnost propojení s aplikací Shimano E-Tube (Bluetooth) a následná individualizace jízdních režimů. Takto jsem se musel spolehnout na již přednastavené režimy a průběžně, dle situace, střídat nejčastěji „Trail“ a „Boost“. Není to vlastně nic zásadně omezujícího, ale když si zvyknete, že si vše můžete detailně naladit podle sebe…

Poslední zmínku v tomto tématu věnujme akumulátoru, který měl sympaticky velký nabíjecí konektor, pod rámovým krytem přístupnou indikaci stavu nabití, ale také velice slušnou kapacitu (630 Wh). Bohužel (bohudík) se mi nikdy nepodařilo vyždímat akumulátor až na jeho dno, abych zjistil, kolik se toho dá zvládnout na jedno nabití. Potenciál je zde ale velice solidní, plně odpovídající udávané kapacitě!

Maximálně jsem zvládl za jeden den okolo 1000 metrů převýšení a obvykle tam ještě zůstala alespoň jedna čárka v rezervě, někdy i víc. Věřím proto tomu, že bych se na 1400 metrů dostal relativně s přehledem! Chyběl jen čas…

KOMPONENTY

Z hlediska komponentové výbavy toho u Husqvarny MC 5 mnoho zásadního k nalezení nebylo. Řazení dnes dost časté Shimano Deore v podobě levnějšího, ale plně dostačujícího systému 1×11, brzdy Shimano MT420, které vysloveně neohromí, ale při troše snahy a s velkými disky toho zvládnou vlastně docela dost.

Co mě trochu překvapilo byla přítomnost plášťů Schwalbe Nobby Nic z řady Performance v rozměru 29×2,6“ vepředu a 27,5×2,6“ vzadu. V principu nemám nic proti tomuto vzorku, jen bych si zrovna na takovémto kole dokázal představit něco více zubatého. Takový Hans Dampf by nebyl špatný, pokud zůstaneme u Schwalbe, nebo klidně Magic Mary! Ale to už si možná trochu vymýšlím, respektive zrovna toto místo lze snadno upravit podle toho kdo, co, kde a jak bude jezdit.

V této původní sestavě mě přitom Nobby Nic vlastně příjemně překvapil. Měli jsme štěstí na spíše sušší podmínky, kdy držel tento plášť velice dobře a jistě, a to i na kamenech a šikmých kořenech. Jen při jednom defektu zadního kola mě zarazilo, jak bylo těžké uvolnit patku pláště z ráfku a také nakolik tenké byly jeho boky!

Osobně bych tedy nasadil odolnější gumy, Husqvarna je hravě utáhne, nejlépe i ostřejší vzorek a celé to upgradoval na bezduše – stačí dodat pouze ventilky a těsnící tmel.

Husqvarna Mountain Cross 5 – závěr

Když jsem se poprvé dozvěděl, že se otevírá možnost otestovat eBike Husqvarna, trochu jsem se zarazil a říkal si, jak asi takové kolo bude vypadat a jak se bude chovat? Když poté Husqvarna MC 5 dorazila ke mně domů, obcházel jsem jí se zaujetím dobře půl hodiny a zkoumal, co to ti „švédští motorkáři“ vlastně vymysleli. Nutno přiznat, že se mi jejich dílo začínalo líbit čím dál tím víc!

Husqvarna Mountain Cross 5 je kolem, které je již od pohledu zajímavé a jiné. Třeba jen klec v oblasti středu a způsob zavěšení motoru – tohle by asi žádný bikový inženýr nevymyslel! Bude ale tato motorkářská konstrukce fungovat v reálu?

Celkově „jiný“ byl od začátku také jízdní projev této Husqvarny. Nepopiratelně prosáklý pachem spáleného benzínu, motokrosem, blátem, hlínou a kamením létajícím od zadního kola na všechny strany! Myšleno převážně pozitivně. Husqvarna MC 5 zaujme, nebo někdy možná až zaskočí, dosti specifickým posedem a ovládáním s nižší polohou těžiště a vyšším úchopem. Chce to zvyk, brzy ale zjistíte, že to vlastně funguje. Překvapivě stejně dobře nahoru jako dolů!

Husqvarna MC 5 je velký svéráz. Člověk se zde sice nedočká zázračně přesného řízení (chtělo by to pevnější vidlici), zato ale může cestou dolů přestat řešit jednotlivé překážky, pustit brzdy a pálit to přímo hlava nehlava, kořen nekořen!

Chce to zvyk a chce to dost specifický přístup, každopádně jízdní zábavy cestou nahoru i dolů si zde užijete tolik, až budete mít pomalu problém všechny ty vjemy vstřebat a uchovat ve své hlavě! Je to jiné, je to neortodoxní, pozor, může to být návykové!!!

Text a foto: Štěpán Hájíček

Husqvarna Mountain Cross 5 – základní údaje

Cena: 136 990 Kč
Hmotnost: 25,62 kg (vel. L, bez pedálů)
Zdvihy: 150/150 mm
Kola: 29“/27,5“ (mullet)
Kokpit (řídítka/představec): 780/40 mm
Sedlovka (zdvih): 125 mm
Šířka zadního pláště: 63,5 mm (ráfek Ryde Disc 35)

Více informací: www.husqvarna-bicycles.com

PLUS

• Neotřelý vzhled a zrovna u tohoto modelu klasický „moto“ design v národních barvách Husqvarny!
• Řada zajímavých technických řešení na rámu, která dávají jasně najevo skutečný „moto“ původ. Vnímám to jako důkaz reálného vývoje, nikoli nákupu cizí platformy doplněné o vlastní loga.
• Posed je poněkud netradiční – jezdec je více „v rámu“ a drží řídítka, která jsou výše, než je běžně zvykem. Chce to chvíli zvyku, načež to začne být vlastně dost příjemné a jisté i pro těžší terén.
• Nechápal jsem, co vše za divočiny jsem schopný s Husqvarnou vyjet!!! Hlavně díky rozložení těžiště jezdce i kola.
• Velká pochvala patří odpružení, které neobtěžuje při šlapání, přitom je v terénu maximálně nápomocné a výkonné.
• Celkově má člověk pocit, že si s tímto kolem může dovolit skutečně mnoho, že požere vše, co mu vkročí do cesty!
• Husqvarně moc nesedí pomalá technika a utažené zatáčky, v otevřeném terénu ale předvádí skutečná kouzla a luxusně plavnou jízdu.
• Více než dostatečná kapacita akumulátoru (630 Wh) s potenciálem velice slušného dojezdu.

MÍNUS

• Pro plný pocit jistoty z ovládání mi chyběla tužší vidlice. Když si zde představím například RockShox Domain! Nebo alespoň Fox 36 jako je u dražších modelů stejné řady…
• Sedlovka se zdvihem 125 mm je u velikosti L vážně málo! Ono by to ale chtělo také zkrátit sedlovou trubku, aby se do rámu delší teleskop vůbec vešel!
• Levnější ovládací rozhraní pohonu (Shimano SC-E5000) samo o sobě nevadí, už jsem si ale zvykl na bezdrátové propojení kola s telefonem a možnost snadného individuálního nastavení jednotlivých režimů, což mi zde poněkud chybělo.
• Pláště Schwalbe Nobby Nic mě ve výsledku spíše příjemně překvapily, osobně bych ale volil agresivnější vzorek, pevnější konstrukci pláště a celé obutí „povýšil“ na bezduše.