Cane Creek HELM Air MK II 29 – Rovnou druhou generaci! (test)

Odpružení od značky Cane Creek, která se do historie MTB zapsala v první řadě vlastním hlavovým složením, vnímám již od dob, kdy byly jejich extra objemné tlumiče na kolech Gary Fisher Sugar. Od té doby jsem měl možnost vyzkoušet si vícero jejich tlumičů, ale žádnou z vidlic Cane Creek!

Změna nastala až nyní, kdy jsem měl příležitost vozit se na stroji Deviate Highlander 140, osazeném kompletně odpružením Cane Creek, tedy včetně vidlice Cane Creek HELM MK II.

Pravda je, že zrovna vidlice jsou tím nejmladším produktem, který v oboru odpružení jízdních kol Cane Creek nabízí, zatímco třeba zmíněné tlumiče jsou v jejím portfoliu… Vždyť jsem zmiňoval Garyho Sugar, že?!

*Prvotní představení vidlice Cane Creek Helm proběhlo v roce 2017.

Jinak řečeno, ony se vidlice Cane Creek nabízejí již delší čas, tedy abych byl přesný, Cane Creek vyrábí a prodává vlastně jen jeden model – HELM – a to ve vícero variantách. Vcelku logicky jako kousky určené pro průměr 27,5“ a 29“, ale také v podobě vzduchové, nebo pružinové.

Jak už také padlo, doposud jsem vlastně neměl jedinou šanci svést se na HELMu, tento moment přišel až nyní, kdy je na trhu nová, vylepšená evoluce – Cane Creek HELM MK II.

Pro začátek možná jedno malé upozornění – tento test nebude nijak radikálně hluboký, jelikož se moje testování soustředilo hlavě na kolo jako celek. Zároveň jsem si ale stihl pohrát i s touto vidlicí, prověřil jsem ji za různých situací a dost si pohrál i s jejím nastavením, proto by mi přišlo líto shrnout její hodnocení do pouhých pár odstavců vkomponovaných do testu celého kola.

Nastavení všeho!

Nová generace vidlice Cane Creek HELM Air MK II se dočkala oproti svému předchůdci celé řady vylepšení. Dostala jinou a lepší vzduchovou komoru, upravenou tlumící patronu s měchem naplněnou speciálním olejem Motorex, možnost snáze měnit zdvih (vnitřně, pouze za pomoci vložek) a další seznam vylepšení, která asi nemusíme podrobně rozebírat jedno po druhém. Snad ještě zmiňme stírací kroužky SKF.

Co je každopádně vlastní snad všem tlumičům a nyní již pár let i vidlicím Cane Creek, jsou široké možnosti nastavení snad všeho, co vás jen napadne. A pak i pár dalších věcí… Ladit můžete vcelku standardně tlak vzduchu (případně přepětí u pružinové varianty), tlumení odskoku a také kompresi – pomalou i rychlou. To je ale pouhý základ.

Dále je zde možnost částečně nezávisle měnit tlak v negativní komoře či snadno, v rozsahu nějakých osmi kroků, nastavovat objem hlavní pozitivní komory, a to navíc tak, aniž byste museli do vidlice vkládat, či z ní vydávat samostatné tokeny či jiné prvky. Kdo vysloveně chce a dá si se svou vidlicí tu práci (proč by si jinak vybíral zrovna Cane Creek), ten si může HELM naladit na tisíc a jeden způsob, přesně dle svých požadavků.

Hračička? Odsud posud!

Už delší čas se o mně říká, jaký jsem hračička, jelikož patřím k těm, kdo si se svým odpružením rádi pohrají. Klasikou je historka z jednoho dávného cyklo veletrhu, kde jsem poměrně dlouho stál u jedné z vystavených vidlic, různě kroutil čudlíky a zkoušel „co to udělá“.

*Podotýkám, že vidlice byla usazená na zkušební stolici a dalo se s ní pumpovat rukama a také, že v té době nastupoval systém RockShox Motion Control, představovalo se Manitou SPV a další chytrá řešení bránící nechtěnému pohupování.

Ano, jsem hračička, nebo jsem alespoň býval, jelikož mě poslední dobou příliš nebaví, pokud má vidlice nebo tlumič na sobě až moc prvků nastavení! Uznávám, že bych nechtěl odpružení bez možnosti cokoliv podstatného ladit, ale… Na druhou stranu mi vůbec nevadí, pokud se u vidlice či tlumiče upravují jen základní parametry, zbytek je ponechán v tovární podobě. I když někdy prostě záleží na situaci a na daném kusu, který máte v ruce.

Tímto se snažím říct a vysvětlit, proč mě vlastně vidlice Cane Creek nikdy zase tak moc nelákaly, třeba abych se vehementně snažil ukořistit nějakou z nich na test. Kupříkladu u jejich tlumičů se mi nejednou podařilo se v nastavení spíše ztratit než se v něm najít! Pro takové případy je ideální mít někde zapsány výchozí hodnoty, aby se k nim mohl člověk snadno vrátit.

Vzpomínám si přitom třeba na zkušenosti se starším tlumičem Cane Creek DB Inline na Canyonu Strive*, který si zrovna s tímto kolem vůbec nerozuměl! Respektive jsem jej, za boha, nedokázal nastavit tak, aby dělal alespoň z části to, co jsem od něj chtěl, tedy aby se nechoval o tolik jinak než běžně používané jednotky Foxy nebo RockShox!

*Těžká historie – test Canyon Strive CF 8.0, rok 2015

Skákat, nebo se lepit k zemi?

To jsem ale odbočil od tématu poněkud více než jsem měl původně v plánu, ale zase teď víte, nebo minimálně tušíte, jak to mám se značkou Cane Creek a s jejími produkty z oblasti odpružení. Abych to ale trochu vyvážil, třeba „velký“ Double Barrel na jednom z Ghostů FRAMR při jedné prezentaci v Alpách mě naopak dost bavil!

Jak to ale bylo s vidlicí Cane Creek HELM? Majitel stroje Deviate Highlander 140 ji měl dost specificky nastavenou a naladěnou – optimálně pro svůj spíše agresivní styl jízdy s častými skoky. Vlastně úplný opak toho, co a jak jezdím já.

Co jsem tedy udělal jako první, bylo snížení tlaku, pohyboval jsem se někde okolo 100 psi, navrch jsem po první jízdě posunul zarážku ve vzduchové komoře (zvětšil její objem = ekvivalent demontáže tokenů) a také jsem hned zkraje povolil oba kompresní okruhy a odskok si nastavil dle svého zvyku a citu.

Easy, nebo přesný opak?

K procesu těchto úprav musím dodat, že se mi líbilo, jak je vymyšlen systém pro úpravu velikosti vzduchové komory, kdy sice musíte vypustit všechen vzduch a za pomoci velikého oříšku vyndat horní víčko na levé noze, pak ale stačí pohnout se stavitelnou přepážkou nahoru či dolů a je hotovo. Žádné hledání, přidávání nebo ubírání samostatných dílů – tokenů.

Co je naopak složitější a co mě začalo po chvíli skoro až rozčilovat, je systém pro samostatné nastavení, či vyrovnání tlaku v negativní komoře. Postup je takový, že nafoukáte klasicky hlavní vzduchovou komoru (horní, pozitivní), poté na spodním konci levé nohy sundáte šroubovací víčko a pod ním najdete ventilek, nebo takové „ventilkové tlačítko“. Nebo jak to lépe nazvat? Tento prvek se přitom musí odjistit a následně se stiskem přepustí tlak z horní komory (+) do spodní (-).

Vážně to bylo nutné?

Nápad to není špatný, jenže… Jenže u Foxu, RockShoxu a dalších se toto děje automaticky a vy se nemusíte s ničím podobným obtěžovat. Navíc opakovaně, když hledáte optimální tlak. Navrch se mi občas stalo, že se po stisku onoho spodního „vyrovnávacího ventilku“ vzduch mezi komorami přepustil v takové míře, že negativka z části přetlačila pozitivku a najednou mi to „sežralo kus zdvihu!“

Ostatně dostat se a udržet se při hledání optimálního tlaku a při ručním přepouštění komor na tabulkový zdvih 150 mm nebylo vždy úplně snadné! Občas to kleslo, nebo si to zalezlo o kousek dolů poté, co jsem vše uzavřel a vidlici propumpoval!!!

K nápravě výše zmíněného to chtělo trochu experimentování, kdy jsem třeba víceméně prázdnou vidlici nafoukal z části, přepustil komory, přidal trochu tlaku a zase přepustil… Někdy to prostě docela trvalo! Možná jsem nebyl ideálně poučen a nepostupoval úplně správě, takže pokud má někdo zkušenosti s touto vidlicí – Poučte mě, prosím!

Pro doplnění: Vzpomínám si, že třeba můj oblíbený Manitou Mattoc byl na tom s foukáním své komory Dorado Air vlastně trochu podobně – tady to chtělo dodržet také dost specifický a někdy docela zdlouhavý postup, aby se obě komory vyrovnaly a nezmizel vám zdvih.

Ale u Manitou mi to nějak nevadilo! Tak jsem měl pocit, že to celé plní svůj účel, že to je cena za celkový výsledek a skvělý projev vidlice samotné. U vidlice Cane Creek HELM je přitom psáno, že tento systém umožňuje „samostatné nastavení pozitivní a negativní komory“, jako další možnost ladění, já ale asi nepřišel na postup, který by dával na 100 % výsledek, jaký jsem požadoval.

Nejlepší je dobře odpočatá…

S tlakem a s výškou vidlice jsem se tedy nějak popral, nastavení tlumení bylo v pohodě, objem vzduchové komory, jak jsem zmínil výše, jsem si také naladil. Výsledek byl přesto poněkud rozpačitý. Když byla vidlice „odpočatá“ a čerstvě namáznutá Fork Juicem aplikovaným chvíli před jízdou, tak to chodilo vlastně velice hezky.

HELM byl solidně stabilní a tedy i dost klidný na začátku. Nerušil při šlapání, přitom jsem měl po cestě do lesa pocit, že hezky a plynule reaguje na překážky, jež se objevují na cestě. Že se zkrátka rád pohne a když se navíc někde trošku víc zhoupne, tak poté sympaticky sykne. Skoro jako za časů v mnohém nepřekonatelných otevřených olejových lázní!

Rozhodně hezky a jistě působil Cane Creek HELM MK II také na větších nerovnostech, které poměrně ochotně, ale zároveň s notnou dávkou jistoty a solidní progrese sežral a schopně utlumil. V tomto směru všechna čest!

Zobe / Nezobe?!

Větší šutry, padlé kmeny, nebo dopady u mě spíše náhodných skoků… Jo to bylo fajn! Co mi naopak příliš nesedělo, byl jeho celkově tvrdší projev na začátku, nebo možná v celé první třetině. Uznávám, že se tato vidlice rozhodně nepropadá, že je slušnou oporou a člověk díky ní může kolo velice dobře řídit a intenzivně vnímat. Já mám ale rád, když odpružení v první řadě pruží, což jsem tady tak úplně nezaznamenal!

Menší, ale i tak ostré rázy, zejména ty rychle se opakující, HELM často skoro až ignoroval. Navíc jsem měl pocit, že jak tato vidlice působila příjemně na prvních kilometrech každé jízdy, tak mě v je jejím závěru téměř pokaždé dost bolely ruce! Skoro, jako by s dalšími a dalšími kilometry a s dalšími otřesy a kompresemi ztrácela chuť „makat jako Babiš na vládě“ a stále více se zatvrzovala „jako prezident v Lánech!“

Nebo to bylo jen tím, že jsem měl později více unavené ruce, nedokázal jsem už kolo tak pevně držet pod krkem a nakládat jemu i vidlici takovým způsobem, jak by si oba žádali a zasloužili? Nevím, každopádně můj osobní pocit z toho všeho nebyl úplně slavný.

Když jsem přitom v závěru jedné jízdy v prostředí hustého smrkového lesa s milionem kořenů hledal na dlouhém drncavém dojezdu úlevu pro svoje ruce, zkoušel jsem postupně snižovat tlak až… Nakonec jsem se sice dostal k náležitě jemnému kroku, jenže toto mě ve výsledku stálo pár centimetrů na zdvihu! Vidlice se totiž, po opakovaném ufukování, logicky o něco ponořila. 😢

Tak třeba příště…

Jak moc jsem dnes zlý? Snad jsem to úplně nepřehnal? Každopádně výsledným konstatováním je, že mně osobně Cane Creek HELM MK II příliš do noty nepadl, příliš si nesedl s mým osobitým jízdním stylem a způsobem, jak kolo používám. Z alternativních značek, vedle dominantní dvojky Fox a RockShox, proto nejspíš i nadále budu dávat přednost zejména DVO, které dokáže krásně plnit to, co od vidlice žádám.

Ano, pokud se člověk ponoří do hrátek s jejich systémem OTT (nastavení negativní vinuté pružiny), tak na tom může strávit také dost času, ale výsledek a rozdíly mě nakonec vždy přesvědčily, že má smysl vydat se touto cestou.

Třeba jsem ale Cane Creek HELM MK II jen špatně pochopil a nedokázal ideálně nastavit a díky tomu ani docenit. Takže směle do mě, milovníci CC, rád se nechám poučit, abych, až se znovu setkám s touto vidlicí, měl možnost odhalit její skutečný potenciál! Takto zatím říkám: „Díky, pro můj jízdní styl toto není zrovna ideální cesta!“

Cane Creek HELM MK II – základní údaje

Cena: 26 790 Kč (obvykle stejná cena pro variantu Air i Coil)
Hmotnost: 2080 g / 2340 g (tabulková – HELM Air / HELM Coil 29“)
Zdvih: 130-160 mm (snadné vnitřní přestavění v krocích po 10 mm)
Průměr vnitřních nohou: 35 mm
Průměry kol: 27,5“ / 29“
Pružné médium: Vzduch / Pružina
Nastavení: HSC (10 pozic), LSC (17 pozic), odskok (10 pozic), objem vzduchové komory (8 indexovaných pozic), tlak vzduchu, přepouštění tlaku do negativní komory, úprava zdvihu

Více informací: canecreek.com