Rocky Mountain Solo 50| Kdo si počká, ten se dočká! (test)

V dnešní době by si jeden mohl říct, že vrcholná éra obliby a vzniku mnohých gravel-biků je již za námi, což je vlastně pravda. Proto se může zdát jako nepříliš rozumné vyrukovat s vlastním štěrkoletem až nyní! Jenže proč spěchat, když vás zrovna tento segment tolik nepálí, navíc jak se říká: „Kdo si počká…“

Ten se může dočkat třeba i toho, až si řady jiných výrobců spálí prsty v tom směru, že se jim první generace gravel-biků kupříkladu úplně nepovedou a z jejich případných chyb se pak může prakticky poučit. Podobně možná uvažovali marketingoví a obchodní manažeři Rocky Mountain, kteří tento segment poměrně dlouho přehlíželi, což se ale právě nyní mění!

Světlo světa totiž před nepříliš dlouhou dobou spatřil první gravel-bike značky Rocky Mountain nazvaný jednoduše Solo! Jako první výstřel v tomto specifickém a hodně široce pojímaném segmentu přitom působí poměrně skromně a… Jak to nazvat? Racionálně! Vcelku běžný hliníkový rám, karbonová vidlice, osazení sadou Shimano GRX apod. Zde asi žádné zásadní výstřelky hledat nemusíme.

Zároveň je ale možné vnímat Rocky Mountain Solo jako úvodní výstřel, jako sondu s úkolem zjistit, nakolik velký zájem u fanoušků značky Rocky Mountain je o tuto kategorii. Jak se přitom ukazuje, zájem dost možná překonává původní plány a očekávání, proto se již v kuloárech šušká o budoucím rozšíření této řady. S tím si ale počkejme až na představení kolekce 2022!

Královské posezení

Pokud vezmeme náš popis hezky od začátku, tak bych mohl na úvod zmínit, že jsem k testování, hraní a svezení dostal kousek velikosti L. Pro lidi zvyklé soudit velikost rámů „po silničářsku“, tedy dle délky sedlové trubky, můžeme doplnit údaj 528 mm. Zaokrouhleně tedy rám velikosti 53 cm.

Jenže ono už to v době gravel-biků a různých progresivních geometrií nelze až tak srovnávat centimetr po centimetru, jako v dobách, kdy se velikosti kol tímto způsobem používaly běžně, alespoň u silnice nebo v cyklokrosu. Tehdy navíc neexistovaly ani slopingové rámy atd.

Každopádně prvotní dojem byl, že je kolo na mě celkově docela velké, avšak poté, co jsem si poladil posed a vyhoupl se do sedla, jsem tento pocit okamžitě zapudil. Nejdřív jsem si asi ve dvou fázích nastavoval výšku řídítek, také jejich sklon, jelikož kolo bylo zcela nové, čerstvě vybalené z krabice, poté jsem se již cítil během chviličky jako doma.

Je pravda, že má Rocky Mountain Solo poměrně dlouhou, či chcete-li vysokou hlavu, která u velikosti L měří úctyhodných 195 mm. Dva příklady pro srovnání – třeba RB RX má u velikosti L hlavu dlouhou 175 mm, a 200 mm u velikosti XL. GT Grade Carbon pak ve velikosti 55 cm má délku hlavy 162 mm, a u velikosti 58 cm činí tento rozměr 187 mm.

Zajímavé je, že mě tento fakt „šokoval“ obvykle jen při pohledu na opřené kolo, jakmile jsem se posadil… Sakra, to už jsem říkal, ne?! Cítil jsem se hnedle jako doma!!!

Široký, vysoký a dálkonosný!

Výše zmíněnou výšku hlavy jsem částečně kompenzoval tím, že jsem představec délky 90 mm nechal otočený směrem dolů, jak to ostatně dělám u většiny gravel-biků. V tomto případě se přitom negativní sklon představce hodil nejen proto, aby kolo vypadalo více sportovně, ale také jako jistá kompenzace vysokého rámu. Pod představcem jsem nechal ještě asi 1 cm podložek pro možnou budoucí korekci, na které jsem již ale později nesahal.

Výsledný posed byl přitom velice příjemný. Rocky Mountain Solo, ač velikosti L (nebo někde LG), mi nepřipadal vůbec dlouhý, ale vlastně krásně a rozumně vyvážený s adekvátním předklonem daným zmíněnou osobní úpravou posedu. Takto se mi přitom s Rockym velice dobře jezdilo snad za všech myslitelných podmínek.

Při jízdě po rovině, případně při delších cestách podél řeky, jsem byl dostatečně zalehnutý, aby to hezky odsýpalo. V případně potřeby se dalo přehmátnout dolů do oblouků a užít si skutečně sportovní posed. Ten se hodil, když jsem se třeba vracel z jednoho delšího tripu a při cestě zpět do města jsem se chytil do háku za jednoho nažhaveného chrta, asi spěchal na pivo, a nechal se dotáhnout v poctivém tempu skoro až do srdce matky stověžaté!

Splašené otěže!

Podobně příjemný a jistý byl posed v sedle Rocky Mountain Solo také v případech, kdy jsem se vydal mimo zpevněné cesty a pral se trochu více s terénem, s kořeny a podobně. Mým nejčastějším úchopem na gravelu je držení nahoře za páky, což zde bylo opět značně komfortní. V tomto případě už jen díky dostatečně širokým řídítkům, navíc ve spodní části ještě stylově gravelově vykloněným (70 mm Drop | 18° Flare).

Vyšší hlava, rozumně široká řídítka (výrobce uvádí 460 mm u vel. L-XL) a celkově velice příjemné páky Shimano GRX byly v tomto směru více než dobrým základem a opěrným bodem, na nějž se dalo plně spoléhat. Osobně jsem už nějak ztratil chuť pokoušet se v sedle gravel-biků o všelijaké skoro až bikové skopičiny, hledat hranice toho, co vše lze s berany a s úzkými plášti zdolat! Spíš si užívám jejich lehkost, rychlost a úžasnou svobodu ve volbě trasy kudy se člověk může vydat a k čemu se může nechat zlákat.

I v tomto směru je přitom Rocky Mountain Solo velice příjemným a nanejvýš všestranným společníkem, který vás nezklame či nebude nudit na rychlých delších přesunech, pohodlně a svižně si sním užijete štěrkové cyklostezky a bez většího odmlouvání s vámi proskáče i přijatelně náročné terénní zkratky či „zpestřovačky“.

Najít vnitřní rovnováhu

Pokud jsem v úvodu hovořil o tom, že si Rocky Mountain počkal na představení vlastního gravelu do doby, kdy se pravidla této kategorie více usadila a přestaly se hledat různé extrémy, tak to plně platí jak o posedu, který jsme dostatečně rozebrali výše, ale také o ovládání.

Rocky Mountain se totiž v tomto směru nesnaží objevit žádný ztracený grál štěrkové geometrie, ale naopak jde cestou maximální rovnováhy, opět velice příjemného a optimálně na střed zacíleného řízení. Ono se vlastně ovládání u gravel-biků někdy docela špatně popisuje, pokud není něčím hodně specifické a výjimečné. U Rocky Mountain Solo je přitom oním specifikem jeho vyváženost.

Od začátku jsem měl pocit, že moje tělo hezky a rovnoměrně zatěžuje obě kola, že je ovládání krásně klidné a jisté, takže se často můžu o řídítka jen zlehka opírat. Zároveň mě ale Solo vždy poslechlo na slovo a dělalo přesně to, co jsem po něm chtěl. Základním pocitem zde byla stabilita a jistota, ale ani když se cestička více zamotala, tak jsem neměl pocit, že by to bylo Rockymu proti srsti.

On možná Rocky Mountain Solo nebude žádný mimořádný štěrkový divoch, je vlastně dost klidný, seriózní a komfortní, proto za jeho řídítky ani nemáte pocit, že byste museli podnikat něco výstředního. Nejlepší je prostě nasadit tempo, zvolit azimut, jet a užívat si krajinu okolo, ať již je kvalita cest jakákoliv.

Ta s širokými rameny!

Posledním odstavcem jsem si trochu nahrál na následující popis komfortu, který lze v sedle Rocky Mountain Solo zažít a pocítit. Na první pohled by si člověk mohl říct, že to zde s komfortem nemusí být nikterak slavné, jelikož vepředu trůní poměrně statná vidlice s širokými rameny a poctivou osou průměru 15 mm, zbytek pak tvoří na pohled vcelku běžný hliníkový rám bez složitě zprohýbané nebo profilované zadní stavby.

Nenechte se ale oklamat prvotním dojmem. Ona masivní karbonová vidlice má sice dosti svalnaté proporce, není ale rozhodně tupá a netečná, ale naopak velice slušně tlumí nerovnosti, které na svých cestách potkáte.

Dost jsem vlastně zíral, nakolik se zde podařilo skloubit masivní vzhled, jistou oporu při silovém šlapání ve stoje a dostatečnou poddajnost pro schopnost zpříjemnit jezdci jeho jízdu po nezpevněných cestách, či na tradičních českých silnicích ementálského typu. Své samozřejmě udělají také kola na nábojích Rocky Mountain s ráfky WTB ST i21, případně pláště WTB Venture 700x40c.

Velká, velká osa!

Pojďme ale udělat ještě malou kličku zpět a říct si, že podobně jako jsem chválil vidlici – Rocky Mountain Carbon Gravel – musím pochválit i samotný rám – Rocky Mountain Butted 6061 SL Series Alloy. U něj mě překvapila třeba přítomnost nezvykle masivního středového složení BB386 s osou průměru 24 mm, díky němuž je tato partie skutečně robustní a pevná, stejně tak přenos síly z pedálů na zadní kolo je nanejvýš efektivní.

Zajímavé je též třeba snížení pravé nohy zadní vidlice pro snížení pravděpodobnosti kontaktu s řetězem, což se někomu líbit může, jinému nemusí. Přínos pro tichý provoz kola to rozhodně má! Celkově jsem se každopádně chtěl dostat ke konstatování, že vedle příjemné tuhosti, jisté odezvy a bezprostředních reakcí rámu si lze užít i jeho solidní schopnost tlumit.

Jinak řečeno, jak se někdy stává, že je u gravel-biku pevnější, nebo naopak komfortnější vidlice než rám, či přesně naopak, zde lze konstatovat… Hádejte? Opět parádní vyváženost, souhru a balanc! Jednoduše jsem měl pocit, že to slušně tlumí vepředu i vzadu, čehož výsledkem bylo velice příjemné až návykové svezení na asfaltu i na nezpevněných cestách.

Krom toho všeho mě Rocky Mountain Solo nadchl i svou celkovou rychlostí a lehkostí jízdy, ač je toto možná přednost, která by měla být vlastní drtivé většině gravel-biků. V sedle Rockyho jsem měl ale opakovaně pocit, „jak to hezky jede“, nebo jak si snadno a ochotně drží rychlost. A to nejen s větrem v zádech… Moje čistě subjektivní pocity navíc doznaly i jistého potvrzení, když jsem při následné analýze svých jízd opakovaně zaznamenal perfektní časy různých segmentů na Stravě.

KOMPONENTY

Od celku se nyní můžeme přenést k jednotlivým prvkům výbavy, na které stojí za to poukázat. Kupříkladu jedenáctkové řazení Shimano s jediným převodníkem, které kombinovalo díly z vícero různých řad a sad.

Celkově vzato musím říct, že mám rád, když je na gravelu jediný převodník. Je to jednodušší, lehčí, hezčí a mně osobně rozsah řazení 1×11 obvykle plně dostačuje. Sám bych zvolil třeba trochu menší převodník, 40 zubů bylo na můj vkus poměrně dost, ale to už je o chuti a zvyklostech každého z nás.

K oné kombinaci dílů. Samotné páky jsou z řady Shimano GRX RX600, přehazovačka nese označení GRX RX812 a kazeta je biková – Shimano SLX 11-42 zubů. K tomu jako bonus máme ještě brzdy (třmeny) Shimano RX400 s disky RT66 průměru 160 mm. Ač se to zdá jako poměrně divoký mix, vše spolu dohromady hezky ladí, vše spolu bez zaváhání spolupracuje.

Snad jedno místo, kde jsem zvyklý na trochu větší „divadlo“, představují brzdy. Nebyly rozhodně špatné, jen mám takový pocit, že jiné kousky z rodiny Shimano GRX brzdily o trochu lépe, byly silnější, nebo alespoň ostřejší. Ale třeba by si to ještě sedlo, nebo by stačilo vyměnit destičky, pokud by někomu, jinak velice slušný brzdný výkon, nestačil.

Další samostatnou kapitolu v oblasti vybavení bych rád věnoval plášťům WTB Venture 700x40c, které pro mě nejsou žádnou neznámou, jelikož jsem je potkal již na pár testovacích kolech. Pravda je ale taková, že mě tento vzorek pokaždé překvapí svým specifickým vzhledem s jemným, hustým dezénem obsahujícím tisíce drobných lamel.

Při pohledu čistě od stolu bych si o takovémto plášti nemyslel nic moc dobrého, a také že jsem se na něj dříve díval skrz prsty, praxe ale ukazuje, že toto obutí velice slušně jede a pokud není vyslovené bláto, tak i překvapivě dobře drží.

Já sám, jak jsem zmínil výše, žádné výrazné extrémy v sedle štěrkoletů již nevyhledávám, co vše ale s těmito plášti dokáže projet, přejet, či ustát jeden můj kamarád, který vlastní RB RX, to pokaždé jen žasnu!!!

Rocky Mountain Solo – závěr

Pokud některý ze zanícených fanoušků značky Rocky Mountain cíleně čekal na jejich první gravel-bike, pak nutno říct, že to musel být člověk se sloní trpělivostí. Jeden by si myslel, že se do tohoto segmentu Rocky snad ani vydávat nebude, až jej nakonec vlna zájmu o tento druh cyklistiky zřejmě zlomila.

Každopádně mě vlastně nevadí, že jsme museli čekat až do dnešních dní, jelikož se ono čekání rozhodně vyplatilo. Rocky se v tomto směru nesnaží objevit Ameriku, ani Kanadu, spíš jde cestou jistých a osvědčených koncepcí. Pro první pokusy na tomto poli si vybral i rozumný přístup s hliníkovým rámem a karbonovou vidlicí, jelikož ne každý by se hned musel nadchnout do plně uhlíkového šperku.

Výsledný produkt – Rocky Mountain Solo – je tak velice zdařilým kolem, které ale rozhodně nelze označit za tuctové či nezajímavé. Stále je to Rocky Mountain se svou specifickou osobností, kolo, u něhož najdete řadu originálních a osobitých prvků, ať již hovoříme o vlastní kompozitní vidlici, o snížené zadní stavbě, specifických profilech nebo o extra vysoké hlavě.

Co je ale nejdůležitější, výsledkem je obrovsky příjemný stroj, na kterém vás prostě bude bavit jezdit! Věřím, že minimálně tak jako mě! Líbilo se mi, když jsme se o Velikonocích vypravili na delší trip a objeli solidní kus světa. Stejně tak mě bavilo, když jsem Rocky Mountain Solo vytáhl na necelé dvě hodiny a v rychlosti obkroužil svůj oblíbený příměstský XC/gravel okruh.

Rocky Mountain Solo je prostě velice příjemný parťák, který má schopnost padnout do ruky již při první jízdě a poté vzájemnou symbiózu dále rozvíjet. Je příjemně klidný i dostatečně obratný, je hezky komfortní a zároveň i více než dostatečně rychlý a výkonný. Ano, pokud se muselo čekat na takto luxusně vyvážený celek, pak ono čekání rozhodne stálo za to!

Text a foto: Štěpán Hájíček

Rocky Mountain Solo – základní údaje

Cena: 58 000 Kč
Hmotnost: 10,55 Kg (vel. L, bez pedálů)
Kola: 700c
Kokpit (řídítka/představec): 460/90 mm

Více o tomto kole na webu: bikes.com
České ceny a dostupnost na stránkách dovozce: bikeaction.cz

PRO

• Už jen prestiž a charisma značky Rocky Mountain!
• Vzhledem k prémiové značce dobře zvolená strategie pro zatím jediný model, tedy hliníkový základ, rozumné vybavení a přijatelná cena
• Na první pohled dost vysoká hlava, ve výsledku ale velice příjemný a vyvážený posed, u něhož si najdete polohu pro delší přesuny, pro sportovní jízdu i pro veselé hrátky v terénu
• Vyvážené ovládání se základem ve vyšší stabilitě vedení směru, přitom s dostatečně svižnými reakcemi na pokyny jezdce
• Velice slušná míra komfortu a opět parádní vyvážení, tedy srovnatelné pohodlí na obou koncích
• Příkladně tuhý rámový základ, třeba i díky masivnímu středu a robustní karbonové vidlici = perfektní přenos síly jezdce na pohyb vpřed
• Vzhledově zajímavá masivní stavba a silné nohy přední karbonové vidlice, podobně jako její silná pevná osa
• Za mě rozhodně plus za volbu řazení s jediným převodníkem – je to praktické i sexy
• Velice příjemné jsou tradičně brzdové a řadící páky Shimano GRX
• Dostatečný počet montážních bodů pro brašny všeho druhu
• Možnost nasadit kola 650b (RoadPlus)

PROTI

• Snížená pravá noha zadní vidlice je sice praktická, maličko ale ruší jinak jednoduchý a čistý vzhled zbytku kola
• Osobně by se mi líbil ještě o něco ostřejší nástup brzd, ale to by se dalo jistě doladit drobnými úpravami (destičky/kotouče)