reklama

Rock Machine Blizzard 90-297 | Konečně sériový mullet! (test)

Enduro model Blizzard od domácí značky Rock Machine je již slušně zažitou klasikou, historie této řady přitom sahá až… Sakra, to bych musel lovit hodně hluboko! Každopádně současná „platforma“ funguje již pár let bez větších změn a v principu stejný koncept pokračuje i v roce 2021, až na jeden detail – vepředu je velké kolo!

Ano, Blizzard modelového roku 2021 je mullet (29“/27,5“), což by vás vlastně nemělo překvapit, jelikož jsme si nová kola Rock Machine představovali již koncem tohoto léta v reportáži z tradiční letní prezentace! Mulletizovány přitom byly jak enduro Blizzardy, tak i elektrické Blizzardy, nebo pevný eBlizz TRL s pohonem Shimano.

Zpět ale k našemu dnešnímu „provinilci“ na nějž si chceme posvítit hezky z patra jako při křížovém výslechu! Pravdou je, že Rock Machine při modernizaci tohoto stroje šel v podstatě nejsnazší možnou cestou. Jinak řečeno, než aby předělal celou platformu na dnes „nezbytné“ devětadvacítky, zachoval původní rám, k němuž „pouze“ nalepil vyšší vidlici a velké přední kolo!

Konečně v sérii!

On to vlastně není vůbec špatný nápad a jsem rád, že se toho někdo chytil, snad o to radši, že to byla česká značka. Ostatně na mullet si přestavěl svůj Blizzard již dříve třeba „tovární jezdec“ Michal Prokop, tak proč by se stejnou cestou nemohla vydat také standardní produkční řada, že?

Navíc v dnešní době, kdy jsme zaplaveni devětadvacítkami v takové míře, až to není hezké, je fajn, že dal někdo šanci trochu jinému konceptu. Zatím to totiž fungovalo obvykle tak, že většina výrobců stavěla svá kola pro jeden či druhý průměr a až jezdci samotní si je předělávali na mullet. Jako již zmíněný Frky (Michal Prokop), nebo Matěch Charvát, ať přihodím i jiné jméno.

Zmínit vlastně můžu i svoji maličkost, jelikož jsem si na mullet nejprve přestavěl svoje Lapierre Zesty AM (sezóna 2019) a hned na to i GT Force 29 Expert (sezóna 2020) a rozhodně jsem nelitoval. Mě se prostě líbí, když ve strmých sjezdech nedrhnu zadkem o velké zadní kolo, líbí se mi, jak jsou biky s velkým kolesem vepředu položené a jisté, ale třeba i to, jak je člověk snadno narve, přes menší zadní kolo, i do hodně utažených zatáček!

Základ této poslední generace Blizzardu nyní otevírá vlastně již pátou sezónu, je to tedy takový náš dobrý známý! 
Žádným velkým překvapením proto nejsou třeba typická překřížená raménka v horní části zadní stavby. 
Systém odpružení postavený na konceptu víceméně tradičního „virtuálu“ nese jasný název Floating Pivot Suspension a nabízí 160 mm kroku.

Nahoru a zase zpět

Zabrousíme-li maličko do moderní historie MTB, pak můžeme připomenout, že první představení „současného“ Blizzardu proběhlo víceméně na konci roku 2016, do prodeje šel v modelovém roce 2017. Tehdy byl Rock Machine Blizzard postaven na vyrovnaném zdvihu 160 mm nad oběma koly, k němuž se vlastně dnes vrací. Mezi tím si totiž pohrál s hodnotou zdvihu vidlice 170 mm, což byl i případ mého osobního Blizzarda s nímž jsem si užil sezónu 2018!

Nejnovější podoba Blizzardu 90-297 RZ, jak je označen dnes testovaný kousek, se přitom návratem na původních 160 mm vepředu snaží tak trochu kompenzovat „nadzvednutí předku“ nasazením delší vidlice a většího předního kola.

Zajímavé přitom je, že když jsem zlehka pátral mezi staršími články, tak původní Blizzard (2017) udával úhel hlavy 66°, stejná hodnota byla zapsána i u následné generace s vyšší vidlicí (170 mm). Zde bych si ale od oka tipnul nějakých 65,5°. Poslední kousek, aktuální mullet (označení 297), hlásí v tomto bodě úhel 65°. Na tom je hezky vidět, jak se Blizzard postupně pokládá, a přitom mu to, po jízdní stránce, nijak neubližuje! O tom ostatně bude velká část následujícího textu.

Pevný zadní trojúhelník a dvě krátká ramena jsou základními prvky tohoto čtyřčepového nezávislého zavěšení. 
Podstatné pro chod zadní stavby je horní vertikální raménko, vidlička k tlumiči zde funguje hlavně jako spojující prvek.
Klíčovým hráčem z hlediska efektivity pohonu je spodní lehce dolů skloněné raménko, které odděluje síly pohonu a impulzů od terénu. 

It’s chopper baby!

Ano, tato klasická hláška z Pulp Fiction by mi mohla pomoct s praktickým úvodem, který obvykle otevírám popisem posedu, u něhož často mnohé udělá první dojem. I když zde byl právě první dojem trochu „poznamenán“ vedlejšími faktory. Primárně bych zmínil, že jsem dostal na hraní velikost L, ač mám radši menší rámy (M). V tomto případě mi to ale vlastně vůbec nevadilo, jelikož v dnešní době delších rámů se lze právě volbou o trochu větší velikosti dobrat „modernější“ geometrie i u postupně dosluhujícího rámu. O tom bude také ještě řeč.

To důležité, co mě na začátku trochu „rozhodilo“, byla ne zcela odpovídající tvrdost pružiny na tlumiči DVO Jade X. Na omluvu bych měl zmínit, že šlo o jeden z prvních testovacích vzorků, kde nemusí být vše přesně tak, jak je psáno v katalogu. Konkrétně na „mém“ kole byla pružina tvrdosti 400 lbs, která by měla být standardně na Mku, u L by to mělo být 450 lbs a u XL 500 lbs.

První dojem v akci byl proto takový, že si kolo pode mnou slušně „sedlo“, tlumič zaplul do zdvihu víc, než by musel, a celek pak připomínal solidní chopper. Takto jsem objel první seznamovací vyjížďku a říkal si, jestli ten posun na mullet nebyl pro tento rám prostě až moc velké sousto! Jenže! Nelenil jsem, informoval se na možnost půjčit si někde tvrdší pružinu, a nakonec jsem dojel do JC Bike, kde jsem dostal na zkoušku progresivní pružinu DVO PRORATE 425-500 lbs.

Na testovacím vzorku byla poměrně měkká pružina (400 lbs), proto jsem kontaktoval servisní středisko DVO (JC Bike), kde jsem dostal na vyzkoušení tvrdší a hlavně progresivní pružinu (Prorate 425-500 lbs). Zaměřte se na ni a uvidíte, že se její vinutí směrem ke spodnímu konci postupně „zahušťuje“.
S Blizzardem 90-297 RZ jsem měl tendence pokoušet nejstrmější traily co mám ve svém okolí. Tato sekce není až tak brutální, je to ale místo, kde se dá na tomto svahu celkem v klidu zastavit a cvaknout fotku.

Zvyk je košile!

S novou progresivní pružinou se kolo chovalo hnedle jinak. Mít na to víc prostoru a příležitosti, tak bych zkusil i „tabulkovou“ s tvrdostí 450 lbs, což by na mě bylo asi také fajn. Každopádně progresivní pružina se mi líbila tolik, že se mi nechtělo ji měnit! S ní, vrátím-li se k posedu, se kolo trochu srovnalo. I tak ale musím uznat, že je Rock Machine Blizzard v mullet setupu zase o něco větší chopper než dříve, přičemž máte řídítka pocitově o něco výš a sedíte více utopeni v rámu.

Takový extrém jako s měkkou pružinou to ale nebyl, brzy jsem si zvykl a přestal to vnímat. Navíc, když vše zpětně promyslím a zhodnotím, tak musím ještě jednou zmínit fakt, že se mi nakonec líbila skutečnost, že jezdím na Lku. Pravda, můj osobní Blizzard byl velikosti M a byl vlastně dost krátký, což mi ale nikdy zásadně nevadilo, spíše naopak. Dnes jsem se ale vlastně i já trochu posunul a z delšího rámu tak mám jednoznačně dobrý pocit.

Jen bych, optimálně a teoreticky, zařízl sedlovou trubku, aby tolik netrčela, a aby v ní byl prostor pro případnou instalaci ještě delšího teleskopu. Tedy ona je u Lka sedlovka s délkou kroku 170 mm, což by mělo bohatě stačit, alespoň pro jezdce mojí postavy (180 cm).

K posedu ještě jeden dovětek. S Blizzardem jsem, vzhledem k okolnostem, zvládl i řadu delších přesunů po rovině, aniž by to bylo jakékoliv utrpení. Omezující není mullet koncept vlastně ani při cestách do kopce, jelikož ani tak se kolo zbytečně nezvedá. Respektive obvykle mi dříve došly síly a hlavně motivace, co se strmých výjezdů týká, než že by mě zastavil nevhodný posed, rozložení těžiště či geometrie.

Nejen polepy na rámu, ale také výrazná loga na řídítkách Race Face ladí s nápadnou DVO zelenou!
Race Face se tradičně drží mocného průměru 35 mm.
Pokud vás zajímají klíčové proporce řídítek, stačí jeden pohled.

Vše souvisí se vším!

Výjezdy a přesuny byly ostatně takovou docela specifickou kapitolou. Vyjel jsem a nastoupal s tímto Blizzardem 90-297 RZ vlastně docela dost, obvykle ale v klidném a pohodovém tempu, jelikož jsem se snažil šetřit každý joul energie pro cesty dolů. Specifický byl mnohdy také terén, který jsem Blizzardu tentokrát servíroval, jelikož jsem měl pocit, že musím muleta prověřit hezky až na dřeň!

Chtěl jsem prostě zjistit, kam až mě stroj, na který jsem byl zvyklý v rámci celosezónního používání v roce 2018, a který mě tehdy provázel na mnoha divokých jízdách, nechá zajít v této nové podobě?! Tehdy jsem měl, pravda, menší rám a vyšší vidlici, ale! Mulletizovaného Blizzarda jsem tak zkoušel protáhnout řadou extra strmých sekcí a pár nových (pro sebe) jsem přitom i objevil. Jak to šlo?

Ono vlastně souvisí vše se vším. Na jedné straně jsem cítil, že je velké přední kolo jasnou výhodou pro stabilitu a pocit, že se přes něj nemůžete jen tak překlopit a skončit v kotrmelcích po výletu přes řídítka! Zároveň mě bavilo vědomí malého zadního kola, díky němuž můžete zadek posunout dál a níž než v případě devětadvacítky! Tohle byly jasné plusy!

Na straně druhé se zde našly i drobné překážky. Třeba fakt, že je odpružení DVO spíše živnějšího charakteru, alespoň při mém nastavení, proto mi chvíli trvalo, než jsem získal potřebnou jistotu ve skutečně strmých a technických pasážích. V principu šlo o to, že bych měl buď upravit nastavení vidlice (vyšší tlak, menší účinek OTT, více komprese – něco z toho), nebo přizpůsobit svůj jízdní styl – nejezdit krokem, nevyset na brzdách, víc to pustit!

Rám velikosti L mi celkově seděl, z hlediska estetiky a moderních trendů by ale mohla být sedlová trubka klidně o něco kratší. Bylo by to jednak hezčí, jednak by zde bylo více místa pro případný ještě delší teleskop.
Tradiční tvarově pestré provedení středové partie s prohnutou sedlovou trubkou a s výrazným zesílením pro jisté usazení mohutného hlavního čepu zadní stavby.
Poměrně praktické je krátké „osvobození“ bovdenu sedlovky, který lze snadno rukou posunout, když s ní hýbete nahoru či dolů.

Tady to musíš odbrzdit!

Vše z toho jsem vlastně věděl a uvědomoval si již v průběhu prvních jízd, ale… Na nastavení vidlice se mi nechtělo sahat, protože krom minoritních trialových sekcí fungovala skvěle. Šlo tedy spíše o zvyk a přizpůsobení jízdního stylu, na které nakonec také došlo! Nebo též o výběr těch správných trailů, kde je vše hezky namíchané v jeden extra chutný koktejl, při jehož konzumaci neztrácíte FLOW!

Ponechám-li stranou svoje zážitky a své způsoby sbližování, pak musím říct, že mě Blizzard 90-297 RZ zase jednoduše bavil. Větší přední kolo mu pomohlo přiblížit se projevem a geometrií současným moderním strojům, díky čemuž jsem neměl pocit, že by v tomto směru někde ztrácel. Jak už jsem zmínil, o fous větší rám mi pomohl k dosažení té správné délky posedu a třeba i rozvoru, aby byl tento Rock Machine patřičně klidný i na rychlých rozbitých trailech.

Přitom ale nebyl dlouhý zbytečně, stále jsem měl pocit, že mám nad ním plnou kontrolu a, že mě poslouchá na slovo. Už jsem vlastně také naťukl další z důvodů proč mě baví mullety – s menším zadním kolem se zkrátka lze poměrně snadno otočit i na pověstném pětníku! Zejména pokud máte správné tempo, dostatečně ostré lokty, pokud to do zatáčky narvete hezky zprudka a pak zhruba v jejím středu zatlačíte na pedály a necháte přední kolo exitovat tím správným směrem!

Shimano příliš nefandí direct-mount převodníkům, proto i u XT najdeme (poněkud specifické) spojení samotného převodníku a jeho unašeče (pavouku) – dva šroubky u každého ramene.
Menší „libůstkou“ zadních nábojů Shimano je, že občas prostě přestanou cvrlikat! Jakoby se zalepily jejich praporky?! Se záběrem ale problém nebyl, navíc po lehkém zajetí již náboj vyluzuje vcelku kontinuální (zdravý) cvrkot.
Nejnovější kazety Shimano XT CS-M8100-12 (10-51 z.) kombinují více materiálů dohromady, většina pastorků je přitom usazena na centrálním hliníkovém unašeči. 

Nabroušené ostruhy!

Být zarytý zastánce velkých kol, tak bych na mulletu asi našel i nějaké nevýhody, avšak vzhledem k tomu, že já „jezdím na všem co mi dají“, mě nic moc „PROTI“ nenapadá. Pravdou je, že je předek takto seskládaného Blizzardu vážně dost položený a někdy trochu pomalejší, skoro bych řekl až ospale reagující na prvotní impulzy stran ovládání… Jenže ono se to pak zase vrací v jistotě a stabilitě v kritických momentech, takže proč to kritizovat?

Zkrátka a dobře abych touto sekci shrnul – Rock Machine Blizzard 90-297 RZ není hračkou pro každého, jelikož dokáže být docela tvrdohlavým mezkem! Když mu ale dáte ty správné pokyny, nebudete se s ním příliš mazlit a zaboříte mu ostruhy poctivě do slabin, tak vám bez odmlouvání ukáže, co vše umí! Jezdec jen prostě musí vědět co od svého kola chce a musí si o to umět říct!

Označení RZ (Rychlostní Zkouška) je vyhrazeno nejvyšším modelům dané řady. Jen u eBiků to je ERZ!
Rock Machine s oblibou svá kola zdobí různými technologickými informacemi. 
Díky ráfkům WTB i29 můžete zkusit napálit své kamarády, když jim budete tvrdit, že jsou obě kola velkého průměru 😜

Onyx z Podkrkonoší!

Onyx patří do skupiny drahých kamenů Chalcedonů s největšími nalezišti v Brazílii a Austrálii, ale vyskytuje se také u nás v Podkrkonoší! A nyní se DVO Onyx vyskytuje též na kolech Rock Machine Blizzard a to u dvou nejvyšších modelů 90-297 a 70-297. Základní Blizzard 50-297 využívá podobně schopnou, jen o trochu hubenější vidlici DVO Diamond (Onyx – vnitřní nohy 36 mm, Diamond 35 mm).

Vidlice DVO pro mě nejsou žádnou neznámou, ale rozhodně to není komponent, s nímž bych se potkával každý den jako je tomu u Foxu či RockShoxu. DVO má přitom, i případě Onyxu, s nímž mám tu čest vlastně vůbec poprvé, svůj osobitý charakter. Ona je zde použita řada specifických řešení a konstrukcí, tou hlavní je zřejmě systém OTT (Off The Top) využívající negativní vinutou pružinu jejímž nastavitelným předpětím se ladí citlivost zkraje zdvihu.

*Trochu víc jsem se nastavení OTT věnoval zhruba před rokem u vidlice DVO Diamond SC D1 na Blizardu TRL.

Tehdy jsem laboroval s různým nastavením, dnes jsem si pečlivě prostudoval manuál a došel k poznání, že by člověk měl vlastně najít požadovaný tlak a podle něj naladit OTT (dle tabulky). Nic samozřejmě nebrání osobním experimentům!
Pro jistotu jedno důležité upozornění! Než budete točit s imbusem systému OTT (na spodním konci levé nohy), tak byste měli vypustit vzduch z hlavní komory, abyste mechanizmus předpětí negativní pružiny nestrhli!

DVO nabízí (nejen) vidlice Onyx v černé, modré a charakteristické zelené, která mi k nim sedí asi nejvíc!
Ovládání odskoku je zcela klasické, najdete jej dole na konci pravé nohy. Osa náboje je zde standardně šroubovací.
DVO Onyx má o něco delší styčnou plochu mezi osou a tělem vidlice. Zde jsem naměřil přibližně 30 mm na každé straně, u Foxu 36 to dělá cca 25 mm. 
Specialitou lepších kousků od DVO je systém pro úpravu citlivosti z kraje kroku – OTT – kde imbusem upravujete míru předpětí vinuté negativní pružiny.

Vlastní cestou…

Jak už zaznělo výše v textu, DVO mělo a má svůj osobitý charakter. U DVO Onyx SC D1 na Blizzardu 90-297 RZ to platí rovněž. Vidlice je to krásná, pevná a zelená! Rozhodně se vyplatí ji stříknout silikonem před každou jízdou (ideálně Fork Juice nebo podobná maziva), ať se podpoří její jemný krok. Moje nastavení – tlak víceméně dle tabulky a trochu vyšší utažení OTT pro trochu více citlivosti (rozsah celkem až 20 kliknutí) – přineslo zajímavé výsledky.

V principu bych řekl, že DVO Onyx hezky zobe na začátku, příjemně se pohupuje, ale ne zase tolik, aby to bylo nepříjemné. Jakmile trochu zapluje do zdvihu, tak se drží vcelku stabilně okolo řekněme jedné čtvrtiny aktivního kroku (odmyslíme-li si sag), díky tomu se kolo hezky a snadno ovládá a dobře reaguje.

Jisté překvapení přijde s většími nárazy, kde se ukáže, že DVO Onyx dokáže být někde v druhé a třetí čtvrtině kroku akčnější než řada jiných vidlic. Zprvu se člověk může až leknout, jak se mu tu a támhle propadnou řídítka, ale on to je vlastně takový falešný dojem. Pravda je taková, že se Onyx spíš z onoho klidnějšího začátku rychle probere a pak snadno proletí větší částí zdvihu, aby pobral i poměrně velké a ostré překážky a pak se zase zklidnil, pokud se zklidní i cesta před vámi.

Pozitivní je, že tyto chvilky „rychlého uvolnění“ nepřechází v nesmyslně hluboké propady, jelikož další z kladných vlastností je poměrně slušná progrese, alespoň na úrovni poslední čtvrtiny aktivního kroku! Toto a řada dalších věcí by se ale daly upravit. Nejen že si můžete hrát s tlakem a potom podle něj ladit OTT, dále je zde kompresní útlum, kde je k dispozici páčka pro pomalou kompresi (6 poloh) a také kolečko pro rychlé stlačení.

Možností k tuningu, i bez nutného rozebírání a vkládání tokenů, tak je zde celá řada. Každopádně mě se líbil už jen popsaný výchozí stav, na který jsem si musel sice chvilku zvykat, ale poté jsem si rozhodně nestěžoval!

Pravá část korunky na DVO Onyx nabízí možnost hrát si s kompresním útlumem pro nízkou i vysokou rychlost stlačení. 
Moderním prvkem jsou tyto ventilky pro upuštění tlaku zevnitř vidlice. Zkoušel jsem to i na konci docela náročných sjezdů a nic jsem unikat neslyšel. Zima?
Integrovaný blatníček je rozhodně fajn, vždy mě ale u DVO zarazí jak je nízko nad pláštěm! Možná je to záměrně, aby „řezal bláto“!

Hrátky s páčkou

Druhou oblastí, kterou ovládá značka DVO, je zadní odpružení, kde úřaduje pružinový tlumič DVO Jade X. Jak jsem vám již povídal v úvodu, zprvu zde byla poměrně měkká pružina, jejíž místo později zaujala pružina progresivní. Co si tak pamatuju, tak je zadní stavba Blizzardu spíše lineárnějšího charakteru, proto se sem ona progresivní pružina jednoznačně hodí. Své by o tom mohl vyprávět i Vojta Bláha, který na stejné kolo a stejný tlumič dával také progresivní pérko!

K odpružení samotnému! S původní měkkou pružinou byly reakce zadní stavby na šlapání aktivnější, než bych si vysloveně přál. S pružinou tvrdostí lépe odpovídající mojí hmotnosti už to ale nebyl žádný problém, a proto jsem více jak 90% času jezdil nahoru i dolů s tlumičem otevřeným. Až vlastně poslední den, kdy jsem měl na programu jeden větší kopec s delšími výjezdy po rovných lesních cestách, jsem objevil kouzlo středního režimu a také kouzlo drobné, ale na Blizzardu krásně dostupné páčky tlumení T3.

S plně zavřeným tlumením byl zadek až nepříjemně tvrdý. V prostřední poloze ztuhnul jen trochu, stále se pode mnou lehce vlnil, přitom jsem měl pocit znatelně lepší a pevnější odezvy při šlapání. Zajímavé je, že když se více zhoupnete, nebo přejedete nějakou nerovnost, tak si tlumič v tomto prostřením režimu znatelně odfoukne, což by vás mohlo třeba upozornit na zapomenuté přivření tlumiče před cestou dolů…

Osobně se mi líbilo zavírat tlumič do střední polohy na zpevněných cestách, v terénu jsem jej, i v prudkých výjezdech, nechával otevřený!

K ovládání kompresního tlumiče T3 na tlumiči slouží tato drobná páčka, která je u Blizzardu hezky po ruce. Mě se osvědčil hlavně střední režim pro výjezdy po asfaltu, jinak jsem to nechával otevřené.
DVO otevřeně rezignuje na snahy vyrobit expanzní nádobku v jednom kuse s hlavním tělem a prostě jí, i jiné prvky, natvrdo šroubuje. Proč ne?

S progresivní pružinou!

Když se poté cesta konečně otočila směrem dolů, mohl jsem si konečně začít vychutnávat akci s pružinou! Osobně vlastně mnoho zkušeností s pružinovými tlumiči nemám a ani mě úplně nelákají. Vzducháče mi připadají snáze nastavitelné, nezanedbatelná je jejich nižší hmotnost, a i svým charakterem mi obvykle sedí.

Bez většího mezinádechu ale musím uznat, že jízda dolů po výrazně rozbitých trailech byla s pružinou od DVO skutečným zážitkem. I jiné Blizzardy na vzduchu, co jsem jezdil dřív, považuju za schopné a aktivní stroje, pérko je ale pérko. Člověk letí po kamenech, po kořenech a jen si tak pluje, zadní kolo přitom pohodově a pohotově kopíruje terén.

Vysloveně luxusní jsou tvrdší dopady, kde máte pocit, že přistáváte do peřin! Nevýhodou by mohl být, logicky, lineárnější krok vinuté pružiny, o to výraznější s měkčí tvrdostí na začátku textu. S tvrdším pérem, a navíc s jeho progresivní variantou, zvládal ale tlumič DVO Jade X velice dobře i náročné komprese a jiné krizové zatížení.

Jsem sice přesvědčen o tom, že jsem s ním vícekrát navštívil gumový doraz na konci pístnice, nikdy to ale nebylo nepříjemně tvrdé, nikdy to necinklo, nikdy mě to nekoplo! Takže klobouk dolů, a ještě jednou palec nahoru progresivní pružině – určitě ji na Blizzardu zkuste, pokud budete mít jen trochu šanci!

Původně nasazená pružina byla doplněná o podložku, testovaná progresivní (Prorate 425-500) byla o poznání delší a nic takového tedy nepotřebovala. 

Menší dílenské doplnění k DVO Jade X Coil. Ve výsledku se mi sešly tři pružiny.
Progresivní (425×500 lbs), původní 400 lbs a jedna starší 450 lbs. 
Standardní pružiny byly o něco kratší (130 mm), progresivní byla delší (150 mm), což lze vykompenzovat plastovou podložkou (spacerem).
S pružinovými tlumiči je to takové: „Hrej si, tu máš kohouta!“ 😎🤘🏻 *PS: Hmotnosti pružin, jakož i hmotnost tlumiče jsou mezi údaji na konci článku.

KOMPONENTY

Dnes jsem se zase nějak rozjel, proto vezměme popis komponentů trochu z rychlíku stylem popisků u fotek!

ŘAZENÍ

Převodník velikosti 32 zubů je takový zlatý střed. Já bych si sem ale hodil třicítku, abych si v delších a prudkých výjezdech ještě trochu odlehčil.
Samotné řazení chodí přesně a jistě, pouze projev páček Shimano XT mi příliš nesedí. Levnější SLX má, dle mého, lehčí chod, přitom ale výraznější polohy, alespoň při řazení na lehčí převody.

BRZDY

Poslední generace brzd Shimano XT vypadá rozhodně dobře, mě ale tradičně trápí jejich občas docela náladový projev. 
Zejména mi vadí tendence k výrazným změnám délky kroku v rámci jednoho sjezdu. Občas je prostě třeba brzdu trochu namačkat a pak víceméně držet, abyste dosáhli svého.
Co se týká síly, stability kroku a odolnosti proti přehřívání, tak zde nemám větších připomínek. Vlastně se mi i postupně začínají líbit tyto vícedílné kotouče s chladícími žebry. 

SEDLOVKA

Originální ovládací páčka sedlovky od Shimana je šikovně spojená s objímkou brzdy, lze ji posouvat do stran a trochu i v předozadním směru. 
Samotná sedlovka nese označení ONE1 Alloy MT171. Není to žádný výkřik moderní techniky, fungovala ale jistě, plynule a spolehlivě i v chladném počasí. 

PLÁŠTĚ

U WTB Vigilante se mi líbí jak jejich otevřený vzorek, tak i agresivní „hranatý“ profil dezénu.
Konečně Rock Machine, kde nejsou lehké pláště ale poctivý „Tough High Grip“! Navíc šíře 2,5″, paráda!
WTB Trail Boss v rozměru 27,5×2,6″ je slušně široký a agresivní vzorek! 
Odolné provedení pláště najdete i na zadním kole, zde směs „Fast Rolling“.

Rock Machine Blizzard 90-297 RZ – závěr

Blizzarda na jedné straně znám velice dobře, jelikož mi celý jeden rok dělal blízkého osobního společníka. Tehdy to ale bylo na průměru 27,5“, se 170 mm vepředu, kompletně na vzduchu a s odpružením RockShox. Nejnovější a aktuálně nejvyšší model Blizzard 90-297 RZ je ale z trochu jiného těsta! Jeho rám, systém odpružení, zadní zdvih a zadní kolo jsou stejné, jiná je ale výbava, větší velikost, a hlavně větší přední kolo. To vše jej posouvá v čase více dopředu!

Zatvrzelé vyznavače devětadvacítek asi tato cesta „půl na půl“ nepřesvědčí, naopak pro ty, jimž velké obruče připadají jako až příliš velké sousto, by právě takovéto řešení s nestejně velkými koly mohlo hrát do karet. Ono ale hodně záleží na úhlu pohledu! Myšlenka a jízdní vlastnosti mulletu mě osobně baví a sedí mi a sedí mi také Blizzard, jak jsem si aktuálně potvrdil!

Velké přední kolo je prostě takové Thorovo kladivo, které vás protáhne ledasčím, zadní menší s poctivou šířkou 2,6“ je zas na jedné straně účinný nárazník, na straně druhé prvek, díky němuž bude vaše kolo hbitější a obratnější, pokud budete svému stroji dávat jednoznačné a důrazné povely.

Nad to vše zde najdete odpružení DVO, které má svůj osobitý charakter a funguje vážně krásně. Skoro bych řekl, že čím je terén rozbitější, tím je DVO spokojenější a aktivnější. Osobně mě hodně nadchla progresivní pružina na tlumiči, kterou by šlo toto kolo dále vylepšit. Ale třeba vám bude stačit základ!

Poslední poznámka – v průběhu testu dorazil dotaz, jak tohle kolo jede, jak zvládá přejezdy a jestli je dostatečně universální? Pravda je taková, že Blizzard 90-297 RZ není žádná velká štika. Jede slušně, nehoupe se, ale na delší putování to s ním zrovna není. V klidu nahoru na kopec a pak plnou parou dolů, to je jiná! Kdo chce universál, ať sáhne radši po stroji z rodiny Rock Machine Blizzard TRL!

Text a foto: Štěpán Hájíček

Rock Machine Blizzard 90-297 RZ – základní údaje

Cena: 99 990 Kč
Hmotnost: 15,98 Kg (vel. L, bez pedálů )
Kola: 29“/27,5“ (mullet)
Zdvihy: 160/160 mm
Kokpit (řídítka/představec): 800/35 mm
Sedlovka (zdvih): 150 mm (M) / 170 mm (L/XL)

Hmotnosti tlumič DVO Jade X

DVO Jade X + Prorate (425-500 lbs): 825 g
DVO Jade X + 400 lbs + podložka: 750 g
DVO Jade X (bez pružiny): 400 g

Prorate 425-500 lbs: 440 g (délka 150 cm)
400×2,5: 310 g (délka 130 cm)
450×2,5: 320 g (délka 130 cm)
Spacer 25 mm: 40g

Více o tomto kole na webu: rockmachine.us

PLUS

  • Přechodem na mullet se Blizzard zajímavou cestou modernizoval
  • Větší přední kolo přidává na jistotě a stabilitě, menší zadní výplet zachovává svižnost a ovladatelnost
  • Odpružení DVO působí jednak příjemně exkluzivně, jednak velice dobře funguje
  • Vidlice DVO Onyx je slušně vnímavá, hezky stabilní a parádně akční
  • Pružinový tlumič je věcí názoru, každopádně díky vinuté pružině je zadní stavba hodně aktivní a kolo díky tomu pluje i rozbitým terénem jako na obláčku
  • Palec nahoru pro delší teleskopické sedlovky – 170 mm u L a XL
  • Pláště WTB jsou v odolném provedení (Tough), měkčí vepředu (High Grip) a tvrdší vzadu (Fast Rolling)
  • Zubatý přední vzorek WTB Vigilante 29×2,5“ je krásně široký, agresivní a s měkčí směsí i luxusně jistý
  • Zadní WTB Trail Boss 27,5×2,6“ se mi líbí svou šíří a potenciální odolností

MÍNUS

  • Po chvíli zvyku jsem neměl pocit, že by mullet koncept rozbil posed!
  • Blizzard 90-297 RZ není žádný spurter ani sprinter. Jede slušně, efektivně, ale není dobré s ním do kopců vysloveně spěchat
  • Řazení Shimano XT 1×12 má krásný rozsah, je poměrně přesné a jisté, charakter chodu jeho ovládacích páček mi ale úplně nesedí. Radši mám levnější páčky SLX!
  • Brzdy Shimano XT jsou jisté, výkonné a vcelku spolehlivé. Dlouhodobě mi u nich ale vadí, že se v průběhu jednoho trailu může poměrně výrazně změnit délka jejich kroku (někdy ztvrdnou, jindy změknou)
Rock Machine Blizzard 90-297 RZ – geometrie
Rock Machine Blizzard 90-297 RZ – specifikace