Bell Super Air R MIPS | Evolucí k nižší váze (představení)

Značka Bell se díky modelu Super R stala na čas ikonou, skoro až etalonem pro enduro helmy s odnímatelným chráničem brady. Ač je dnes možná původní „eRko“ v určitých ohledech překonané, tak Bell rozhodně nezahálí. Loni kupříkladu představil zesílenou verzi Bell Super DH (s DH certifikací), nyní obrací pomyslnou výhybku a přichází s odlehčenou variantou Super Air R.

Respektive všichni, kdož sledujete dění na MTB scéně a kdož se alespoň trochu zajímáte o produkty Bell, jistě víte, že představení nové Air verze se odehrálo již na konci loňské sezóny (viz. náš přehled novinek z prezentace společnosti Progresscycle). Nyní ale nastal okamžik, kdy mám tuto helmu fyzicky nejen v ruce, ale můžu ji i prakticky vyzkoušet v reálném provozu.

Novinka Bell Super Air R MIPS si přitom bere „něco“ od vícero již existujících helem této značky. Kupříkladu sférický MIPS se již osvědčil u helem Bell Super DH, ventilace mířící na čelo jezdce byla již dříve k vidění u modelu Bell Sixer, protažený jazýček polstrování Sweat Guide pak najdeme u vícero Bellek. Všechny tyto prvky se přitom důkladně promíchaly ve výkonném mixéru, aby vznikl produkt zcela nový, nejen s unikátním vzhledem, ale i s velice zajímavými parametry.

Tím asi nejvíce očekávaným je hmotnost snížená o cca 144 gramů v porovnání s předchůdcem. K tomu se dále přidává lepší odvětrání, jak nás informuje již jen název tohoto modelu – Super Air – zahrnující celkem 26 větracích otvorů včetně „foukání na čelo“ (Overbrow Ventilation), ale třeba i zjednodušení instalace chrániče brady, jenž má u této verze jen dvě přezky místo původních třech.

 

 

Flexibilní sféra

Zásadním bodem mezi aplikovanými inovacemi je bezpečnostní konstrukce Flex Spherical + MIPS, kterou jsme mohli obdivovat již u modelu Bell Super DH. Konkrétně jde o řešení, které tak trochu připomíná helmu v helmě, nebo také koleno!

Oproti klasickému MIPSu, kde je pohyblivá čepička tvořena pouze tenkou plastovou skořápkou, u vybraných helem Bell a Giro integrovanou do upínacího mechanizmu (viz např. Giro Radix), tvoří MIPS Spherical samostatnou helmu z měkčené EPP pěny, která je klasickými pružnými čepy MIPS spojena s tvrdší a odolnější vnější částí helmy (tvrdší pěna EPS).

Díky hladkému povrchu vnitřní pevné skořepiny přitom po sobě obě části mohou poměrně snadno klouzat a fungovat tak podobně jako kloub, který zde na výchozím místě nedrží svaly a šlachy, ale pružné silikonové čepy, jaké známe z jiných helem vybavených technologií MIPS.

Úroveň ochrany je tak podpořena hned několikrát. Jednou nás chrání tvrdší a pevnější vnější část, sílu případného nárazu dále tlumí vnitřní „čepička“ vyrobená z měkčí pěny, jež dokáže sama o sobě také něco absorbovat. Vše nakonec doplňuje pohyblivost vnitřní polokoule snižující účinek rotačních sil vznikajících při pádu. O tomto principu, který se podobá plovoucímu usazení mozku v naší vlastní lebce, bylo napsáno snad víc než dost.

Vnitřní „čepička“ systému Flex Spherical + MIPS je na první pohled nedílnou součástí helmy.

Bližší pohled odhalí, že vnitřní „polokoule“ je silná zhruba půl centimetru. 

Zde je názorná ukázka, jak se vnitřní skořepina může pohybovat vůči té vnější. 

Měkký již na dotek

Při praktické obhlídce této helmy člověka asi nejvíce do očí praští charakteristická plná plocha v zadní části helmy, která je zde zřejmě jako praktická pojistka proti potenciálnímu pádu dozadu na temeno hlavy. Zároveň ale slouží jako jasný designový identifikátor tohoto modelu, který se už jen tvarováním ventilačních otvorů dost liší oproti svým předchůdcům a sourozencům z rodiny Bell Super.

Zahledíte-li se dovnitř a začnete-li zkoumat vnitřní skořepinu systému Flex Spherical, můžete přijít kupříkladu na to, že je vnitřní polokoule, silná odhadem půl centimetru, skutečně na omak měkčí než vnější, již při doteku jasně pevnější skořepina, či její pěnová výplň.

Zajímavým odhalením při bližším „ohledávání“ pro mě byly dorazy limitující maximální pohyb vnitřní skořepiny vůči té vnější, v podobě schůdku, či prolisu, který lemuje vnitřní polokouli ve větší části jejího obvodu – přesněji od spánků až dozadu k temeni. Volnou část a vstup, kudy se vnitřní „čepička“ do samotné helmy nejspíš vkládá, najdeme zhruba v oblasti čela. Zde vnitřní partii v jejím pohybu limituje pouze pružnost charakteristicky žlutých čepů.

Uvnitř helmy najdeme hranu, která slouží jako doraz definující maximální vychýlení vnitřní flexibilní skořepiny. 

Foto k chystanému testu Niner RIP 9 RDO (první dojmy)

Výšku nastavit a dále nesahat

Zdržíme-li se ještě chvíli u vnitřní části, pak stojí za zmínku, že zde najdeme antibakteriální polstrování X-Static® rozprostřené na poměrně velké ploše, navíc s protažením tohoto polstrování v oblasti čela, tzv. Sweat Guide*. Zlepšovák, který odvádí pot tak, aby vám nekapal do očí a vnitřní upínací systém Float Fit.

*U Superky jsem si to zatím neověřil, ještě nebylo dost teplo, ale třeba u 4Forty, Sixeru či Sparku funguje tento zlepšovák parádně a pot kape před očima, nikoliv do očí.

Stahovací čelenka systému Float Fit je v přední části spojená s čepičkou MIPS Spherical, vzadu je ale na ni de facto nezávislá. Navíc se pod středovým polstrováním skrývá možnost výškově posouvat zadní upínací část, a to ve čtyřech polohách. Technicky je tento prvek nastavení realizován v podobě čepů poměrně pevně zacvaknutých do pěnové skořepiny, u nichž se zřejmě neočekává častější manipulace – nastavit a nechat být!

Samotný upínací mechanizmus Float Fit je sympaticky odlehčený, přitom ale na kontaktních místech nechybí komfortní protiskluzová výplň tvořená na dotek příjemnou žlutou pěnou. Samotné kolečko ovládající stahování je rozumně velké, pogumované a zapuštěné v mechanizmu stahování. Poměrně dobře se tedy ovládá dvěma prsty, jeho polohy jsou přitom pevné a dost výrazné.

Jedním postřehem z praxe je zjištění, že když byl upínací mechanismus ve výchozí, v helmě nejvíce utopené poloze, byla dostupnost ovládacího kolečka trochu horší – skrývalo se částečně pod okrajem helmy. Naštěstí pomohlo lehké posunutí upínání o jednu polohu níže, které vše vyřešilo k plné spokojenosti.

Ovládací kolečko upínacího systému Float Fit je z větší části schované, i tak ale dobře přístupné a díky pogumování se s ním dobře pracuje. 

Chcete-li upravit výšku zadní části upínacího mechanizmu, musíte vycvaknout dva páry čepů a umístit je do jiné polohy. 

Lehké pěnové výstelky na zadní odlehčené části stahovací čelenky zaručují jak jisté usazení (nekloužou), tak i dostatek komfortu. 

Fouká ti pod štítek

Co se týká vnějšího vzhledu a zpracování, pak se jedná jednoznačně o helmu té nejvyšší úrovně, plně odpovídající již jejímu cenovému zařazení. Plné zakrytí polykarbonátovou skořepinou technologií In-mold z vrchní i spodní strany lze proto považovat za samozřejmost, otvory, kam se usazuje spodní chránič brady si ukážeme později.

Zmínit se tak musím ještě o štítku, který je poměrně dlouhý a výrazný, jak je dnes zvykem, nabízí přitom tři jasně definované polohy. Z praktického hlediska musím podotknout, že by se mi líbilo jemnější odstupňování, jelikož když mám štítek úplně dole, tak mi trochu „leze do očí“. Když jej ale zvednu do střední polohy, připadá mi, že je zbytečně vysoko. Něco mezi by bylo fajn.

Určité pochyby mám také s ohledem na účinnost a smysluplnost drobných větracích otvorů na čele. U Sixeru je jejich přínos bez diskuzí, zde mě ale trochu zaráží, že pod těmito otvory vstupující vzduch naráží na překážku v podobě vnitřní skořepiny. Při bližším studiu ale najdete určité větrací kanálky, kudy by mohl vánek dále proudit a „foukat“ vám na čelo.

Průduchy na čele (Overbrow Ventilation) jsou dobrým nápadem, zde ale vzduch naráží na vnitřní pohyblivou skořepinu.

Nandavací brada a jedna důležitá rada

Poslední zastávkou naší teoretické obhlídky budiž chránič brady. Z jeho specialit bych vypíchl výrazný a dosti otevřený dýchací otvor v přední části, v ruce poměrně pevnou konstrukci, dvojici bočních výměnných výstelek (druhý štíhlejší set je v balení), ale také nezvyklou výplň přední části „náhubku“.

Zde není použito žádné klasické polstrování, nýbrž je tvrdý plast, a jeho potenciálně ostré okraje, vyplněn černou pěnou, která na dotek nejvíce připomíná měkčený materiál EPP použitý na konstrukci vnitřní skořepiny. Člověk tak z tohoto dílu má lepší pocit již při nandávání helmy, rovněž lze předpokládat, že použitá pěna do jisté míry ochrání vaši tvář v případě, že by při nárazu samotná brada snad popraskala.

Dostatek stylu i z vnitřní strany „náhubku“.

Vyplnění přední části chrániče brady je, minimálně po stránce použitého materiálu, vcelku originálním nápadem. 

Drobný kovový háček, který spojuje bradu s hlavní částí helmy a jednoduchá výstelka, kterou lze snadno vyndat a případně vyměnit za užší. 

 

 

Práce s chráničem brady

Jednou z novinek u modelu Bell Super Air R je také způsob uchycení chrániče brady, který již nevyužívá dvě boční přezky a jednu zadní, která vše sepne dohromady, ale pouze dva kovové háčky, které zapadnou od otvorů zhruba na úrovni spánků, a poté dvě přezky, jejichž zámky zapadají do otvorů vzadu na helmě.

*Nechci zbytečně rýpat, tak nebudu vytahovat, že mi toto řešení připomíná jinou konkurenční helmu, což ale vlastně ničemu nevadí, ne?

Každopádně jak se s tímto systémem pracuje? Zatím vlastně nebyla příležitost vytáhnout do akce celou helmu i s chráničem brady, proto jsem si se spodní částí prozatím hrál jen doma před zrcadlem. Pravda je, že jsem doposud nenarazil na systém, který by se na hlavě spojoval vysloveně snadno, zde se mi to ale ani po pár pokusech před zrcadlem příliš nedařilo.

Musíte totiž trefit boční kovové packy na jejich místo, tam je pohlídat, aby zase nevyskočili a u toho vyřešit, aby zámky zapadly do svých otvorů, kde je poté stačí zajistit páčkou. V ruce, s helmou na klíně, to jde poměrně snadno – usadit pacičky a pak zacvaknout obě přezky – s helmou na hlavě je to ale docela rébus. Lepší tak bude helmu skládat v klidu v ruce, na konci erzety vám již ale bohatě postačí vaše prsty, abyste odjistili zadní páčky a bradu po troše cloumání z hlavy sundali.

Otvor, kam zapadá mechanizmus s jistícím zámkem je pro větší odolnost lemován plastem. 

Podobně upravený je také otvor kam se zasouvá kovový háček chrániče brady.

Zámky jistící polohu brady se do helmy jemně zacvaknou a poté se zajistí páčkou.

Bližší pohled na mechanizmus zámku chrániče brady.

Sklopením páčky se vysouvá drobný jazýček jistící spojení s helmou. 

Pevné spojení

Jak už jsem zmínil výše, s helmou Bell Super Air R jsem byl terénu již několikrát, ale zatím nebyla vhodná příležitost vytáhnout do akce také spodní chránič brady, proto mohu zatím nabídnout jen zkušenosti v režimu klasické trailové helmy.

Prvním praktickým postřehem může být o něco vyšší hmotnost již samotné helmy bez chrániče brady, která u zkoušené velikosti M činí 421 g. Samotná brada pak na váze ukázala 256 g, tedy 677 g dohromady (na štítku uvnitř helmy udávaná hmotnost 655 g). Vyšší hmotnost ale odpovídá celkové vyšší robustnosti této helmy, která je jasně patrná již tehdy, když si helmu „pohazujete“ v ruce.

Po nasazení na hlavu přitom pocit vyšší hmotnosti brzy mizí, a naopak na řadu přichází dojem perfektně usazené helmy, jejíž upínání krásně a jistě obejme celou hlavu. Také na kůži příjemné antibakteriální polstrování hezky dosedne na velkou část lebky a pochvalu zaslouží jistě i lehké polstrování vzadu v oblasti stahovacího mechanizmu.

I na hlavně působí Bell Super Air R poměrně bytelným a zajímavě pevným dojmem. Nechci říkat, že je tato helma pocitově tvrdá, už jsem měl na hlavě tvrdší, ale i měkčí kousky, obecně je ale spíše z těch strukturálně pevnějších, kdy se opět potvrzuje její zaměření na vysokou míru bezpečí.

U Bellu vcelku běžný doplněk – nacvakávací držák kamery GoPro či jiného příslušenství (např. světla).

Druhá sada výměnných výstelek chrániče brady, která je standardní součástí balení. 

Vrzání starých pohorek

V terénu pak o helmě člověk brzy skoro neví. Ano, je těžší a při pohazování hlavou do rytmu nejnovější vypalovačky na Spotify si nejspíš všimnete, že máte „něco na hlavě“, ale není to nijak dramatické. Člověk se stejně více soustředí na jízdu, ne? Podstatné je, že se helma na hlavně zbytečně neklepe a jinak necestuje, a to ani ve smyslu pohybu jednotlivých vrstev systému MIPS proti sobě.

Dokonce bych řekl, že je zde „MIPSovský pohyb“ helmy výrazně menší než u jiných helem s touto konstrukcí, tedy, že Bell Super Air R působí na hlavě více celistvým dojmem než jiné kousky s jednodušší konstrukcí MIPS. Specifikem této helmy a řešení MIPS Spherical je tak jen občasné lehčí povrzávání při drobných pohybech vnější skořepiny vůči té vnitřní, trochu připomínající vrzání starých kožených pohorek. Ale to je spíš taková legrácka, která nijak nevadí.

Jinak mi z praktického hlediska trošku vadí pouze již zmiňované omezení polohování štítku, kdy bych byl rád za jednu mezipolohu vklíněnou mezi nejnižším a středním bodem jeho zvednutí. Ale s tím dokážu žít.

Bell Super Air R – bez chrániče brady

Větrací otvory jsou především lineární.

Jestli se rozjede sezóna…

Tolik moje dosavadní zkušenosti s helmou Bell Super Air R MIPS, kterou mám v plánu v průběhu roku dále testovat, jistě se tedy objeví na řadě fotek a také bych ji rád vzal alespoň na jedny enduro závody, pokud na ně letos ještě dojde řada… Na konci roku bychom se pak k této novince v nabídce Bellu mohli vrátit a povědět si více o dlouhodobých zkušenostech.

Text a foto: Štěpán Hájíček

Foto k chystanému testu Giant Trance 29 3

Bell Super Air R – základní údaje

Cena: 7 699 Kč
Hmotnost: 677 g (celek – vel. M) | 421 + 256 g (helma + chránič brady)
Upínací systém: Float Fit
Konstrukce: In-mold, odnímatelný chránič brady, Flex Spherical + MIPS
Ventilace: 26 otvorů (Overbrow Ventilation odvětrání čela)
Výbava: polstrování X-Static®, Sweat Guide, nastavitelný štítek (3 polohy), certifikace CE EN 1078, úchyt na GoPro
Velikosti: S (52–56 cm), M (55–59 cm), L (58–62 cm)

Více o této helmě, včetně dostupných variant, barev a cen najdete na webu eshop.progresscycle.cz