Pondělní Videonálož BnR #30_2019 – Zásuvkové dilema!

Nemyslete si, rozhodně vnímám, že se řada z vás, našich čtenářů, vzpírá a bouří proti tomu, nakolik jsou na BikeAndRide.cz v poslední době zastoupeny testy a prezentace eBiků. No jo, jenže co s tím uděláte? Jak říká klasik: „Můžete s tím nesouhlasit, můžete proti tomu protestovat, ale to je asi tak vše, co s tím můžete dělat!“ 

Rád bych jen vtipkoval, ale když se tak rozhlížím kolem, když si procházím jednotlivé firemní prezentace a dávám si dohromady obraz zásadních novinek pro rok 2020, pak je trend vývoje více než jasný! I já se ještě nedávno elektrickému rozvoji vnitřně bránil, přesto jsem si říkal, že to nesmím hodit do koše bez toho, aniž bych pár eBiků osobně nezkusil. 

Naštěstí pro mě se snadno nadchnu pro kdejakou pitominu, což mnoho dříve na trh uvedených eBiků často bylo. „OK, tak mě moc nebaví na tom jezdit z kopce, ale co nahoru?“ Stalo se tedy, že jsem se začal vyžívat ve zkoušení toho, co vše stroje kategorie eMTB zvládnou do kopce! Jenže vývoj nespí, materiály se mění, motory se mění, kola, pláště, odpružení, geometrie, vše se mění. A také jezdci! 

Najednou se tak musím postavit tváří v tvář uvědomění si, že mě to na eBiku vlastně baví! Nevím, nakolik je to koly (aktuálně Pivot Shuttle a Canyon Spectral:ON), nebo mnou a mým přístupem k těmto strojům, ale nyní mi to konečně dává celé smysl, nahoru i dolů! Jen občas mi chybí trocha kapacity baterie, ale i to se jistě časem poddá.

Bum ho!

Konečně jsem narazil hřebíček na hlavičku. Svůj vliv na mojí aktuální, překvapivě objevenou náklonnost k eMTB, má možná i fakt, že stárnu, mně se ale jednoduše líbí, že najednou dokážu za odpoledne objet pět kopců, a tedy i pět trailů a nejen tři jako na klasickém kole. Jasně, když je čas a dobrá konstelace, tak se člověk kousne a dá toho na „analogu“ víc, než by ujel na jednu baterku (takhle jsem nedávno kroužil na Trutnov Trails a dal si za jeden den všechny místní traily a některé dvakrát), ale to rozhodně není každý den. 

Ale abych se vrátil ke svému zamyšlení nad kapacitou a dobíjením… Jasně, člověk to bere jako nutné zlo, když už se rozhodne pro tuhle srandu, ale zároveň je to prvek omezující vaši osobní svobodu. Pro názornost uvedu dva příklady, které jsem poslední týdny řešil. 

reklama

Nechci čekat, já chci vyrazit!

Ten první spočívá v tom, že jsem takhle jeden den čekal, až mi dorazí testovací Pivot Shuttle, což nakonec dopadlo, jen to bylo až později odpoledne, řekněme kolem páté. S tím jsem v zásadě počítal, jen jsem si ve skrytu duše myslel, že bych jej šel ještě to samé odpoledne vyvětrat. Pokud by to byl klasický bike, pak by se stačilo obléct, naladit kolo a vyrazit! Přitom bych luxusně stíhal letní západ slunce (tou dobou cca něco po deváté). 

Jenže tohle byla elektrika, se kterou už ten den někdo jezdil! Proto jsem musel kolo nejdřív dobít…

Baterka totiž ukazovala nějaké dvě čárky z pěti. „A sakra!“ Nedalo se nic dělat, připojil jsem kolo do zásuvky a šel dále ťukat písmenka jako správný „dělník klávesnice“. V tvůrčích pauzách jsem pak odbíhal kontrolovat stav akumulátoru.

„Už? Ne, ještě chvíli, ať se nemusím příliš omezovat dojezdem…“

Radši to zkrátím, nakonec jsem vyjížděl někdy v sedm a do batohu s jasnou vizí nočního návratu hodil světýlka. „Night ride jsem si už dlouho nedal…“ Nebylo to špatné, jízdu po tmě mám rád a když je u toho teplo a ještě se můžete cestou zastavit v oblíbeném stánku (U posledního Kelta) na jedno točené, abyste přečkali hluché období šera, které není ani na oči, ani na světlo, tak je to fajn! Jen holt prapůvodní plán byl krapet jiný! 

V autě kolo nenabiju!

Druhý příklad může být kratší. Jednoduše jsem přemýšlel nad tím, že bych rád jeden z eBiků vytáhl někam dál za Prahu na trip se spaním v autě! Hezky někde v divočině mimo lidi, jak to mám rád.

„OK, ale když budu celý den jezdit a zničím baterku, kde ji budu dobíjet? V autě kolo přes noc nenabiju!“

Řešení by se samozřejmé našlo – dát si delší večerní zastávku někde v restauraci, nespat v autě, ale někde v penzionu, kempu (no fuj), případně domluvit někoho ze známých, že bych mu baterku hodil na noc na nabíjení, ale ti nejsou všude, že! Jak sami vidíte, možných řešení by se našlo X, ale žádné není tak svobodné jako parkování „kde mě napadne“, večeře formou ohřátých párků na vařiči apod.

Mám sice v autě měnič napětí na 220 V, ale ten obvykle používám pro nabíjení počítače kvůli práci po večerech, nebo nějakému seriálu. Ale i ten notebook se nabíjí pár hodin, natož baterie eBiku! Navíc jestli by to vůbec eMTB nabíječku utáhlo?!

Bohužel, celý tento nápad jsem musel nakonec zapudit, on na to ve výsledku nebyl ani příliš prostor… Smířil jsem se proto alespoň s tím, že jsem si udělal výlet k Jablonci, dal si jeden plný den na kole (s dojezdem k parkovišti na kopci bez baterky…), přespal v autě a druhý den pokračoval vyzvednout synka na tábor a dále na chalupu… Tam už zásuvku máme! 

eBiky jsou tedy v mnoha ohledech super, pomaličku se možná blížím stádiu, kdy bych si mohl jeden eBike pořídit jako svůj osobní stroj… Ale asi s tím ještě chvíli počkám!

Jednak mě v principu baví ta dřina na klasickém kole, jednak by mi chyběla výše popisovaná svoboda vydat se kdy chci, kam chci a na jak dlouho chci, aniž bych u toho musel hledat zásuvku!

Zlom ale nejspíš jednou stejně přijde a tuším, že by eBike mohl být v mojí garáži dřív než vysněná Tesla, či spíše VW Buzz, ideálně MB Viano Electric! 

reklama

RANSOM – BUILT FOR VERSATILITY

Fotogalerie: www.pinkbike.com

PNW Components: Get Phat ft. Pat Smage

Foto a story: www.pinkbike.com

Rob Williams // Days go by // NS BIKES , LEATT PROTECTIONS

Pár fotek: www.pinkbike.com

iXS feat. Darren Berrecloth | Riding on Hornby Island, British Columbia

Brett Rheeder’s Return to Earth Segment

Wake Up – Jonny Kielhorn

YT introduces: Team Racing Dudes

reklama

**CZECH MADE**

Magoři na kolech – 100km/h na sněhu! / MEGAVALANCHE 2019 Race Run

(Matěj Charvát) – MEGAVALANCHE. Tenhle závod je extrém. Loni jsem ho jel poprvé a hned po průjezdu cílem jsem věděl, že přijedu znovu. Tak se i stalo a já stál opět po roce na startu. Myslel jsem, že to bude v pohodě, člověk zapomene na to, jakej to je stres a na vše si vzpomene až když znova na startu stojí.

Hromadnej start z ledovce je totiž něco co nejde popsat, nejde to ukázat ani na videu. Proto abyste věděli, jaký to je, musíte na Megu prostě přijet. Já letos už trošku věděl jak na to. V kvalifikaci jsem byl na 3. místě, čímž jsem se dostal do první startovní řady (ta nakonec byla tak úzká, že jsme stáli dvouřad a já byl ve druhé).

V závodě jsem pak jel sníh docela opatrně, ale prokousával jsem se k top10. Bohužel v půlce, ve výjezdu jsem dostal totální krizi a nohy se prostě nechtěly točit. Asi i to, že jsem předtím jel MTB Trilogy a to, že jsme do téhle nadmořské výšky přijeli docela pozdě udělalo své.

Hlava chtěla jet, natrénováno řekl bych relativně bylo…ale nejelo to. Boj jsem ale nevzdal a makal dál. Bohužel mě ale potkal defekt a tím můj boj cca ve dvou třetinách trati skončil. Tak třeba příště!

MEGAVALANCHE 2019 | Fighting for 1st place! | FULL RACE x Kilian BRON

Kdyby vás třeba zajímal ještě další pohled na to, jak se na Mega bojuje o první místo!!!

Trutnov Trails – Floutek (2019)

Něco z naší vlastní zahrádky…

Trutnov Trails – Boulder Trail (2019)

Trutnov Trails – Pernikový trail (2019)

**BONUS**

Jak zacząć skakać na rowerze | Godziek Brothers

Jackson Goldstone: How To Conquer Big Obstacles. Tips and Tricks at Jackson’s Bike School #1

THE BEST DOWNHILL MTB TRAILS I’VE RIDDEN!!

GROS ROAD GAP TOUR DE FRANCE – 16M – 2019 – VALENTIN ANOUILH