Ghost FRAMR 6.7 – MTB chopper na první dojem!

Letos se mi podařila, ač to nebylo v plánu, zajímavá analogie. Z kraje roku jsem měl na test Lapierre Zesty (27,5“ / 150 mm), nějaký čas poté Lapierre Spicy (29“ / 160 mm). Nyní jedu podobnou souslednost se stroji Ghost, kdy jsem nejprve sedlal SLAMR X (29“ | 150/145 mm), nyní mám na hraní FRAMR (27,5“ | 170/165 mm).

Náhoda, záměr, osud, či prostě jen souběh okolností? Kdo ví, jednoduše se to tak sešlo, tak proč se bránit? Kola kategorie all-mountain i enduro mám rád, tyto kategorie se mnohdy doplňují, místy až prolínají, proto je vlastně zajímavé zmapovat toto teritorium u vícero značek. Jen je zajímavé, že se mi v onom výše popisované sledu proházely velikosti kol. U Lapierre byl AM stroj na menších kolech a poté EN stroj na velkých, zatímco u Ghostu je to přesně obráceně!

Když už jsem to načal, tak musím doplnit, že tato „výjimka potvrzující pravidlo“ byla spíše náhodná než jakkoliv předem daná. Lapierre totiž u modelů Zesty a Spicy nabízí na výběr oba rozměry kol (respektive velikost kol se řídí velikostí rámu s tím, že přechodový rozměr M je nabízen v obou provedeních), zatímco Ghost je v tomto směru poměrně striktní, ale také ne doslova.

Již u dříve testovaného modelu Ghost SLAMR X jsem zmínil, že základní řada SLAMR (130 mm) je k dispozici jak na menších, tak i na větších kolech, SLAMR X ale jen s parametrem 29“! Naopak modely FRAMR, o nichž je dnešní pojednání, jsou nabízeny jen a pouze na středním průměru! Ač tedy Ghost tuto řadu zhruba před rokem zásadně inovoval, zůstal věren menším kolům a nepodlehl kouzelnému vábení rozměrných obručí Hula Hop!

reklama

Krátký, nebo dlouhý?!

Ona zmiňovaná inovace, která zasáhla řadu Ghost FRAMR minulý rok, byla přitom poměrně dlouho vyhlíženou a očekávanou změnou, kdy bylo potřeba zahýbat především s geometrií. Původní FRAMR nebyl rozhodně špatný, ale moderní doba a moderní jízdní návyky vyžadovaly posun, typicky ve smyslu „slack & low“ tedy „položený a nízký“, případně se někdy tento „modernistický“ přístup popisuje rovněž jako „long & low“, tedy „dlouhý a nízký“.

Ghost FRAMR si tento přístup vzal dost k srdci, jak je dostatečně popsáno u loňského představení, proto jen v kostce pár údajů. Vezmeme-li v potaz primárně testovanou velikost M, pak zde najdeme úhel hlavy 64,5°, sedlový úhel 76°, reach 445 mm, zadní stavbu dlouhou 440 mm, nebo třeba rozvor 1217 mm.

Ale jak jsme si už mockrát řekli, čísla jsou jen čísla, důležitý je reálný projev, který ale v tomto případě ona čísla hezky věcně interpretuje. Začnu-li stručně u posedu, pak jsem byl na první dojem skoro až v šoku, jak je FRAMR v Mku pocitově krátký!

Oproti rozvoru či hodnotě Reach zde totiž figuruje poměrně krátká horní trubka (596 mm, vel. M), která potvrzuje to, co byste si mohli myslet o poloze jezdce s ohledem na sedlový úhel 76°! *Sorry jako, jsem se do těch čísel trochu zamotal, ale ono se to na nich dobře demonstruje.

 

 

Kopu se do brady, ale to neva!

Nebudeme si nic nalhávat, pocit z posedu na „Frejmru“ je, minimálně na první dojem, dost krátký a člověk také určitý čas vnímá, že jej „toporná“ sedlovka posouvá hodně dopředu. Hlava je pak docela nízká a ruce tak nejsou rozhodně v nebi jako u obdobných endur na velkých kolech, což je pro mě rozhodně příjemnější.

Co se týká šlapání a výjezdů, tak na rovině je kratší posed poněkud nezvyklý a člověk rozhodně nemá tendence se někam honit. Proč také na takovéto motorce? Do kopců to ale, po chvíli zvyku, není vůbec špatné. Jen co se jezdec uvelebí, tak si uvědomí, že to vzhůru k nebi jede docela ochotně, že se za řídítky nemusí nijak kroutit, ale stačí jen soustředěně šlapat.

Mnohem zajímavější je ale situace, kdy se cesta přehoupne přes vrchol a vy začnete klesat dolů, nebo si pro začátek budete hrát s lehčím trailem. V tu chvíli se projeví „extrémní geometrie“, kterou do značné míry určuje úhel hlavy 64,5° – snad nejnižší, co jsem kdy na enduru doposud zkusil! Jelikož jsme v rubrice „První dojem“, zkusím to shrnout stručně a výstižně!

Na rovině nebo na lehkých trailech člověk, zejména z počátku, přední kolo nervózně loví po cestě! Výrazně položená hlava přináší nepřehlédnutelný „chopper efekt“, kdy má přední kolo a s ním pak i celý stroj tendenci přepadávat do zatáček a vlastně se sním dost ztěžka drží přímý směr. Ale lze si na to zvyknout…

 

 

Řešení? Zalomit a zrychlit!

Princip, jak se s tímto stylem řízení poprat je ale vcelku prostý – nejezdit jednoduché obyčejné pěšiny a neflákat se! Vše se totiž změní, když to pošlete z pořádného kopce a v pořádném tempu! I tak se tedy musím přiznat, že jsem si musel chvíli zvykat a nejednou se mi stalo, že jsem byl v každé druhé zatáčce delší, až jsem se musel sakra snažit, abych to nakonec vybral a vrátil se do stopy!

Ale jak se říká, zvyk je železná košile, kterou si lze naštěstí tu a tam převléknout, proto po pár dnech mám najednou pocit, že to skutečně dělá, co chci, a že to jede, kam chci! Úžasný je pak ten pocit, který mi připomněl poslední generaci Giantu Reign, u něhož jsem v době, kdy jsem na něm jezdil tvrdil, že mnohdy stačí „někam dostat přední kolo“ a zbytek biku se za ním automaticky prosmýkne! Jako by to bylo auto, které táhne přívěs!

V praxi to tedy znamená, že ať už se dostanete na jakoukoliv hranu, stačí prostě na chvilku zadržet dech, poslat tam přední kolo a pak jen žasnout nad tím, jak se za ním celé kolo s naprostým klidem a jistotu daným místem protáhne. Obecně přitom platí, že tím těžší a náročnější je terén, tím se Ghost FRAMR cítí lépe, stejně tak čím prudší je před vámi sešup, tím lépe si budete rozumět s jeho ovládáním.

Navíc kolo jako celek, dáno kratším posedem a vzpřímenou sedlovou trubkou, působí z pohledu pilota krásně kompaktním dojmem. Jezdec tedy nemá nejmenší problém dosáhnout na řídítka, díky čemuž se, po chvíli soužití, s nadšením začnete pouštět do těch nejprudších a nejdrsnějších sjezdů, jaké ve svém okolí najde. Ano, přesně tak si představuju ideální chování ostrého endura!

 

 

Nezkrotná pružina a pohodová vidlice

Posuneme-li se ještě o kousek dál, rád bych vám řekl v krátkosti také něco o odpružení, kde vepředu dominuje vidlice Fox 36 z řady Elite, vzadu pak mocný pružinový tlumič Fox DHX2 Coil. O kvalitách vidlice této řady a tohoto jména snad není třeba nikoho dlouze přesvědčovat.

Fox mi, alespoň v tomto směru, dělá poslední roky radost. Jejich vidlice nezapomínají na počáteční citlivost, pro její podporu je vhodné vidli před každou jízdou máznout silikonem, nebo třeba sprejem Fork Juice, pak chodí jako po másle. Jemný začátek, výkonný, přitom ale solidně stabilní prostředek, navíc hromady a hromady kapacity se solidní progresí na konci!

Na druhém konci je to ale poněkud složitější. Přítomnost pružiny beru jako určitý módní trend a – při dnešním pohledu na enduro závody a enduro kola – také jako jakousi filozofickou nutnost. Výjimečně nebudu brblat nad hromadou možností nastavení tlumiče DHX2, protože běžně si můžete hrát jen s „low-speed“ odskokem a kompresí. Stejné prvky v „high-speed“ režimu lze ladit rovněž, nikoliv však klasicky inbusem, ale speciálním klíčem s dvojicí kolíčků, který jsem ke kolu neměl.

 

 

Už mu jen přičarovat páčku…

I tak jsem si ale tlumič naladil hezky na sebe s excelentní citlivostí a vysokou akčností. Co mi ale chybělo, teď se chyťte stolu, bylo ovládání Climb Switch! Za většiny situací při rozumné frekvenci šlapání (jejímuž dosažení u mě někdy brání převodník velikosti 34 zubů!) kolo krásně jede, zadek se lehce houpe, ale nijak tím „neotravuje“.

Když ale chytíte špatnou vlnu, blbou frekvenci, tak se rytmus šlapání protne s rytmem houpání tlumiče a vy se vlníte v rytmu vzájemné interference jako na rozbouřené vodě!

Pomoc je relativně snadná, podřadit si, nebo přidat a více roztočit nohy, což ale není vždycky možné… Proto je pak občas nejsnazší sesednout a jít kus pěšky. Tento efekt lze naštěstí do jisté míry potlačit utažením kolečka kompresního tlumení, kde to chce ale vychytat rozumný kompromis, abyste se neokrádali o komfort a vnímavost zadní stavby. Mně se to (snad) podařilo najít, když jsem kompresi utáhl o nějakých sedm kliknutí z plně otevřené polohy (celkový rozsah cca 22 kliknutí).

Osobně bych byl skoro radši, kdybych mohl nechat kompresní útlum více otevřený a, tohle přiznávám nahlas dost nerad, k tomu čas od času, ve specifických případech a delších výjezdech, mohl sáhnout po páčce přepínající na výjezdový mód. Takto by se dalo z tohoto tlumiče vyždímat asi nejvíc!

 

 

reklama

Brzdy? Brzdí! Kola? Se točí… Gumy? Gumují!

Toliko informací by snad na první výstřel mohlo ke Ghostu FRAMR 6.7 stačit. Nebo dodejme ještě něco malinko k brzdám a obutí! Brzdy Magura nemám, jak dobře víte, úplně v lásce. Zde s nimi ale rozhodně nebyly problémy, jen tentokrát trochu bojuju s dosti rozměrnou pákou, která má i na moje velké ruce skoro až moc velkou plochu – příliš široký profil! Jinak ale brzdí krásně, jistě a spolehlivě.

Podobě pozitivní hodnocení můžeme směřovat i na obutí Maxxis v klasické sestavě Minion DHF vepředu a DHR II vzadu! Tentokrát ale nejde o běžné pláště Maxxis s ochranou EXO apod., ale de facto o sjezdové „papuče“ v provedení DD (Double Down), které už by měly sakra něco vydržet! Ale také sakra něco váží! Na druhou stranu, v těžkém terénu, když to dolů rubete jako dřevorubec, můžete být za pancéřové pneumatiky s extra agresivním vzorkem sakra rádi!

Tolik tedy dnešní prvotní hodnocení. Na Ghostu FRAMR 6.7 jsem toho už vlastně najel víc než dost, něco málo nás ještě čeká, třeba výroba fotek, a pak to dáme celé dohromady a pošleme do světa. Rozhodně ještě před prázdninami!

Text a Foto: Štěpán Hájíček

Ghost FRAMR 6.7 – základní údaje

Cena: 84 990 Kč
Hmotnost: 15,6 kg (vel. M, bez pedálů)
Průměr kol: 27,5“
Zdvihy: 170/165 mm
Kokpit (řídítka/představec): 780/40 mm
Sedlovka (zdvih): 150 mm
Tlaky (vidlice): 70 psi (jezdec 85 kg s výbavou)

Více o tomto kole najdete na webu ghost-bikes.cz, případně na mezinárodních stránkách ghost-bikes.com