Lapierre Spicy 3.0 FIT (M/29“) – MX z Dijonu (první dojem)

Od přírody jsem dostal do vínku jeden takový dar, který se pro práci testera nanejvýš hodí, tedy schopnost radovat se a těšit se na každé další kolo, které mám za úkol otestovat. Těšil jsem se i v případě nové generace Lapierre Spicy, zároveň jsem se ale tohoto kola dopředu trochu bál!

Můj „strach“ pramenil především z kombinace vysokých zdvihů (160 mm) a velkých kol (29“)! Osobně jsem totiž aktuálnímu trendu postupného přechodu technických disciplín na devětadvacítky stále ještě nepodlehl. Už jsem to zmiňoval mnohokrát, pro mě je zkrátka příjemnější volbou průměr 27,5“, alespoň od nějakých 140 mm zdvihu výše.

Nechci se ale zároveň zaseknout v zákopu, jenž pomalu ale jistě začíná patřit minulosti. Proto se svůj „odpor“ k velkým kolům snažím postupně zlomit, což se díky moderním kolům posouvajícím možnosti a schopnosti devětadvacítek skutečně daří. Svůj díl na tom nyní má, a nadále mít bude, i právě Spicy 29!

Sourozenecký pár Zesty/Spicy

Zevrubnější představení této zbrusu nové generace si nechám až pro příležitost komplexního testu, ostatně mnoho o nové podobě sourozenecké dvojice Lapierre Zesty/Spicy jste se mohli dočíst v testu Lapierre Zesty AM 3.0 FIT, či v rámci prvních dojmů v sedle tohoto stroje.

Na tomto místě bych tedy pouze rád připomněl, že je model Spicy od základu přepracovaný, dostal nový rám, nový systém zadního zavěšení, zcela jinou geometrii atd. Zároveň se zařadil do programu FIT, což, vedle úprav délky klik, šířky představce apod. v závislosti na zvolené velikosti rámu, znamená i různé kombinace hodnoty zdvihu a velikosti kol.

Nové Spicy můžete pořídit na kolech standardu 27,5“ ve velikostech S a M a to se zdvihem nešizených 170 mm nad oběma koly, případně též jako devětadvacítku ve velikostech M, L a XL, kde byl krok omezen „pouze“ na 160 mm!

Kam s ním?

Tradiční dilema ve smyslu „Kam s ním?“ vyvstane v případě, že sedláte nové Lapierre Spicy 3.0, prakticky před každou jízdou! Ano, už jsem měl na test řadu endur, které jsem proháněl i po svých klasických trailech, jež jsou svou náročností a profilem optimální především pro trailové a all-mountain stroje, ale v případě Spicy na to nějak nemám chuť, či odvahu?

Důvodů je hned několik. Jednak ona kombinace 29“ a 160 mm, jednak přítomnost pružinového tlumiče RockShox Super Deluxe Coil R, ale také třeba hmotnost 16,4 kg, což už je vážně dost! Spicy již od pohledu či na první potěžkání není kolo pro běžné plácání se v lese za barákem, tohle je stroj, který vyžaduje pořádné kopce, pořádný masakr, a v ideálním případě i lanovku, nebo zajištěné vývozy na kopec, abyste při stoupání nevypustili duši!

Lano nikde v okolí nemám, řidiče ochotného dělat mi shuttle také ne, takže to bude plně na mně! Ale s tím už se nějak poperu! Kam ale s ním? První, co mi přišlo na mysl, když kolo dorazilo ke mně domů a já jej poskládal z krabice a zjistil, co je to za bestii, byly Všenory. Tedy zdejší vcelku punková DH trať a náročné enduro traily na okolních kopcích.

Stoupá líp než bys…

Naložil jsem tedy všechny své saky a paky a vyrazil směrem Všenory, zde zase vše vyházel z auta a vydal se k prvnímu vrcholu. Dopředu jsem se radši připravil na to, že půjdu půlku kopce pěšky, třeba též proto, že je Spicy vybaveno převody pouze 1×11 a to v kombinaci převodníku o 32 zubech a kazety Sunrace s rozsahem 11-46 zubů. Tato sestava, navíc ve spojení s velkými koly, zavání, na vkus člověka, co si i na Eagle 1×12 nasadí 30z placku, sakra těžkou dřinou!

Také v reálu se ukázalo, že si člověk do kopce sakra mákne, ale v konečném důsledku vlastně o poznání méně, než by si dopředu myslel. Konkrétně na prvním výšlapu, tedy v případě první asfaltové třetiny, jsem až zíral, jak to i přes nemalou hmotnost, hrubé gumy a další faktory slušně jede.

Už u Zesty jsem obdivoval perfektní naladění zadní stavby, která je extra citlivá, přitom parádně stabilní a jistá, přičemž zde to není jinak! A to si vemte, že je na Spicy pružina, navíc bez možnosti zamčení! Ale jak říkám, kvality zadní stavby dosahují takové úrovně, že si na něco takového člověk ani nevzpomene. Spurtovat s tímto kolem do kopce rozhodně nebudete a na klidné otáčení nohami při pozvolném stoupacím tempu to dokonale stačí!

Poznáš to, až když budeš tlačit!

V průběhu tohoto prvního dne v sedle jsem skutečnou hmotnost kola poprvé pocítil vlastně až ve chvíli, kdy mi došly převody a já seskočil a vydal se na kratší pochod. Jakmile se totiž do svého stroje opřete rukama, zjistíte, že najednou působí mnohem těžším dojmem, než když sedíte v sedle a postupně ukusujete jeden výškový metr za druhým.

Každopádně v rámci tohoto kopce, na který jsem šplhal hned dvakrát, šlo vlastně jen o jeden úsek, kde jsem musel odevzdaně seskočit a tlačit, jinak to vcelku jelo. Co je ale důležitější a co vás jistě zajímá mnohem více je, jak se tato bestie na velkých kolech, ozdobená pružinou, chová cestou dolů? No, jak bych to v kostce shrnul? Je to motorka! A to hned v několika aspektech.

Zaprvé dost motorkově působí již jen přítomnost pružiny, na což, přiznám se, nejsem příliš zvyklý. Hodně motorkový je také posed, který není vysloveně zdrclý, je ale spíše kratší s poměrně vysokou polohou řídítek, které ale netrčí až někam k nebi. V neposlední řadě je hodně „motorkové“ také řízení, kterému dominuje hlavový úhel 65° (u Spicy 27,5 je to 64,5°) a poměrně kompaktně působící rám s těžištěm soustředěným více nad zadním kolem.

Není to kolo, co mě nepřerostlo!

Když o tom tak přemýšlím, tak vlastně zatím nemám příliš srovnání s jinými 29“ endury moderní doby. Krátce jsem seděl na stroji Cannondale Jekyll 29, k enduru příliš daleko nemělo Devinci Troy 29, jinak zatím nic moc dalšího.

Každopádně z poznatků obecně šířených bikovou komunitou mi přijde, že se Lapierre v podobě Spicy nesnaží jít cestou moderních, čistě závodně laděných strojů s dlouhým nízkým rámem (napadá mě Devinci Spartan, nebo Giant Reign – oboje 27,5“), ale spíše své kolo koncipuje tak, aby se na něm dosytosti vyřádil i běžný smrtelník!

Když si vzpomenu třeba na již zmíněné Devinci Spartan, pak musím připomenout, že šlo o kolo, které neskutečně jelo, osobně jsem ale cítil, že moje schopnosti a můj jezdecký styl za jeho možnostmi dost zaostávají, což se mi u Spicy rozhodně nestalo. Nebo jak se to vezme.

Je mi jasné, že některý z ostřílených jezdců, kteří by mě s prstem v nose ve výsledcích závodů Enduro Serie přeskočil o desítky míst, by dal nové Spicy mnohem víc napít než já! Co je ale pro mě důležité a příjemné, je skutečnost, že se za řídítky tohoto kola necítím nepatřičně, že jsem schopen najít s ním společnou notu, užít si cestu dolů a snad i postupně posouvat hranice toho, co a jak jsem schopen díky jeho asistenci sjet a pokořit!

Jezdím na čopéru!

Abych se obloukem vrátil k ovládání a celkovému jízdnímu projevu. Již jsme si řekli, že je Spicy spíše kratší, s vyšším předkem a dost položenou vidlicí, což na rovině může působit až lehce vratkým dojmem. V tomto případě mi to ale vlastně vůbec nevadí, protože věřím, že mi tento styl řízení bude hrát do karet, až se cesta zlomí dolů. A také, že ANO!

Stačí se na vrcholku trochu zklidnit, ustálit vysokou tepovku z výjezdu, urovnat chrániče, utáhnout popruhy batohu a už to lítá! Jasně, Spicy má hodně stabilní řízení, ale jakmile se rozjedete z kopce dolů, přestanete to řešit. Tu a tam si člověk na volnější vidlici vzpomene, když svůj stroj musí někde rychle zlomit, obecně má ale pocit, že mu tento rys obvykle spíše pomáhá, než by jej omezoval.

Spicy je zkrátka krásně jisté a stabilní, a to jak při rychlém burácení kolmo svahem dolů, tak, pro moje potěšení, i při nižších rychlostech, kdy se perete se záludnou trialovou sekcí. Není to zkrátka žádný buřič nebo chrlič, který by fungoval jen na plný plyn, ale dá se s ním i hezky manévrovat, a přitom se stále spoléhat na jeho stabilitu a klid.

Čím prudší je svah a čím výše v krku máte svoje srdce, tím je Spicy šťastnější!

Konec dobrý, všechno dobré?!

Onen jeden den ve Všenorech nebyl jediným, který jsem se Spicy stihl strávit, jelikož jsem toto nové nádobíčko od Lapierre vytáhl i včera na svoje více najeté a k domovu bližší traily. I zde se tento bike blýskl v jasně pozitivním světle, tedy zejména cestou dolů, protože nahoru to bylo, vzhledem k prudším stoupacím pěšinám, často pochodové cvičení…

Když se ale ještě na skok vrátím do Všenor, tak musím přiznat, že ač mě i traily více jak hodinu zkrápěl lehký deštík, který poněkud zvýšil úroveň klouzavosti kamenitých trailů, tak jsem si zdejší DH lajnu na řadě míst užil snad nejvíc jak si vůbec vzpomínám. Na to, že nerad skáču, tak jsem Spicy bez zaváhání vyslal do vzduchu na většině skoků, či spíše boulí, u nichž jindy tu více, tu méně váhám a bylo to krásné.

Kolo se snadno odlepilo, jako nic se proletělo a dopad byl jako do peřinky. Pružinový tlumič je vážně znát. Už vlastně v případě Zesty jsem byl nadšen z toho, jak krásně aktivní je její zadní stavba, u Spicy se přitom, jak díky zdvihu, tak díky pružině, posouváme o další kategorii výš. Nebo spíše o dvě. Sice jsem na pár místech dospěl k názoru, že by se pro mě nejspíš hodilo o něco tvrdší pérko, ale to už je věc, kterou si každý individuálně doladí.

Skutečné enduro pro smrtelníky

Za mě tedy prozatím musím u Lapierre Spicy 3.0 FIT zvednout palec jednoznačně nahoru. Sice to není kolo, které bych chtěl mít po ruce k dennímu ježdění, pokud bych neměl za barákem bikepark, ale ve své kategorii je to rozhodně povedený kousek, který je navíc postavený tak, aby si jeho přednosti a dovednosti vychutnali nejen mistři řídítek, ale aby se jej nebáli ani běžní smrtelníci, kteří preferují těžký terén a všemožné technické výzvy.

Text a foto: Štěpán Hájíček

Lapierre Spicy 3.0 FIT – základní údaje

Cena: 79 990 Kč
Hmotnost: 16,4 kg (vel. M, bez pedálů)
Kokpit (řídítka/představec): 780/35 mm
Zdvihy: 160 mm
Průměr kol: 29“

Více o tomto kole najdete na stránkách www.lapierre-bike.cz, případně na mezinárodním webu shop.lapierrebikes.com