YETI SB6c – svezli jsme se! *Enduro MTB Prague

Všichni, kdož znáte náš web BikeAndRide.cz, jistě dobře víte, že hlavním pilířem našeho obsahu jsou testy kol, které se snažíme dělat komplexně a do hloubky! To ale na druhé straně omezuje počet kol, které jsme schopni zrecenzovat v rámci jednoho roku. Proto bychom rádi zkusili i trochu jinou, lehčí a kratší formu praktických prověrek.

Začínáme u Yeti SB6c v jeho aktuálně dosluhující podobě!

Abychom byli schopní dostat se k vícero kolům kol a podrobit je alespoň středně hluboké analýze, spojili jsme síly se zástupcem facebookové stránky MTB/Enduro Prague, jímž je Jakub HrrZkopce Pavlic.

Kuba je schopný aktivní biker, organizátor společných vyjížděk a dalších aktivit, který má zájem vyzkoušet si nová kola, a je schopen k nim i něco říct. Proto vzniká tato rubrika, abych mu mohl dát prostor a on vám za sebe řekl něco o kolech, které vyzkouší, já pak k tomu případně doplním pár svých postřehů. Zkrátka budu jeho supervizor 😛

Jakub Pavlic a Yeti SB6c

Yeti SB6c je kolem, které po praktické stránce dalece předchází jeho pověst, stejně jako pověst samotné značky Yeti, která vždy produkovala výjimečné stroje. Proto se ani nedivím, že již první usednutí za řídítka jasně naznačuje, že tohle bude zkušenost z poněkud jiné dimenze, než na co jsem byl doposud zvyklý. Stačí první šlápnutí do pedálů a už jedu „plneééj!“

Žádné houbovité zhoupnutí, žádná prodleva, a jestli, tak prakticky neznatelná. Jen okamžitá reakce a palba rovně po trailu, nebo spíše skrz město směr moje oblíbené lesní stezky v nedalekém lesoparku. A to jsem měl odpružení natavené spíše do akce a s důrazem na komfort, zároveň jsem nechal otevřené všechny páčky, které jsem na kole našel. Něco takového bych od stroje se 160mm vidlicí a 150 mm kroku nad zadní osou nečekal!

Zkouším, nakolik daleko lze zajít s přitvrzováním a efektivitou projevu odpružení a porovnávám různé režimy na tlumiči, až se dostanu k nejtvrdší poloze „Firm“. Po její aktivaci si na rovině či při asfaltovém výjezdu připadám vysloveně jako na hardtailu. Jasně, se zamčeným odpružením jede vše, i když ne vše vždy až takto zostra!

Zásluhy na tomto projevu, teď mluvím zejména o efektivitě při jízdě s otevřeným tlumičem, přikládám hlavně patentovanému zadnímu zavěšení s dvěma lineárními písty Infinity Switch. Tyto dvě kluznice v provedeni Kashima vyrobené na zakázku u Foxu rozhodují o neortodoxní funkci hlavního čepu zadní stavby, který se nejenom otáčí okolo své osy, ale v průběhu zdvihu putuje nejdříve kousek nahoru a pak dolů. 

Ono vlastně není snadné si to už jen představit, proto přikládáme ilustrační video:

No „naSRAM!“

Jelikož jsem odkojený Shimaňák, je pro mě, minimálně z uživatelského hlediska, slušným překvapením řazení SRAM X0. Ale musím uznat, že mě toto „konkurenční“ řešení mile překvapilo. Stačí totiž lehký dotek řadící páčky doprovázený výraznou zpětnou vazbou a přehazovačka i řetěz skočí přesně tam, kam mají. Co se týká použitých brzd (SRAM Guide RS), i zde jsem byl spokojený, ač jsem měl tyto čelisti v ruce vůbec poprvé.

Jediné, co bych na postu výbavy určíte vyměnil, je sedlovka RockShox Reverb. Vím, že to byl svého času etalon funkčního teleskopu, ale dnes? Osobně moc nerozumím plně hydraulickému ovládání, mnohem praktičtější a vlastně i snazší na ovládání mi připadají kousky řízené klasickým lankem. I když proti vkusu…

Vidlice bez Boostu, tlumič „skoro“ bez kolečka

Odkloníme-li se od drobných dílů a přejdeme-li k těm větším, musím začít u vidlice Fox 36 s povrchovou úpravou vnitřních nohou Kashima, která příjemně vyžehlila každý kořen, schod a kámen, co jsem na svých cestách lesem a přes město potkal. Skvělý mi v tomto směru přišel i tlumič Fox Float X, kde jsem ale několikrát dost hlasitě lamentoval při potřebě ladit odskok nesmyslně utopeným kolečkem.

Tohle už ale u Foxu pochopili a dnešní modely jsou nejen v této otázce uživatelsky výrazně přívětivější, jelikož jsou vybaveny velkými a snadno dostupnými kolečky nastavení. Navíc celá výbava je tak trochu „old school“, jelikož třeba zmíněná vidlice Fox 36 je ještě klasické konstrukce, tedy žádný super-moderní Boost! Na funkci to ale zásadní vliv nemělo, jen ten pohled na úzkou korunku byl na dnešní dobu poněkud nezvyklý.

Z jízdních vlastností a projevu ovládání mě nejvíc zaujala skutečnost, jak snadno se mi dařilo držet kolo při šlapání na zadním kole. Tedy už jen to, jak snadno se zvedalo a jak zlehka se s ním člověk mohl odlepit od země, pokud si chtěl trochu zaplachtit. Zároveň mám potřebu podotknout, že na zadní se staví Yeti SB6c jen když vysloveně chcete, protože třeba při boji s prudkým výjezdem jsem rozhodně neřešil, že by mi přední kolo nepříjemně tančilo po trailu či se snad „vznášelo na obláčku“ nestability!

Jak je ti s Yeti?

Můj celkový pohled na Yeti SB6c je takový, že pokud bych měl náhodou přebytek financí, tak by právě SB6c bylo mým horkým kandidátem i mezi ostatními kultovními stroji této cenové hladiny s obdobným renomé. Jenže to není můj případ, proto jsem rád, že jsem měl alespoň možnost polechtat vlastní ego v sedle takto výjimečného stroje, se kterým se mi jezdilo naprosto krásně, ať již šlo o náročnější výjezdy, delší nezáživné přejezdy, ale zejména technické sekce a ostřejší rychlé sjezdy!

reklama

Yeti SB6c – Štěpán Hájíček

Nedalo mi to, a přestože jsem na Yeti SB6c již jednou seděl, musel jsem si alespoň na chvíli projet tento kousek a připomenout si, proč o kolech Yeti všichni tolik básní a proč i mě v minulosti uhranulo kupříkladu Yeti SB5c! Byla to pro mě vlastně i první příležitost vyzkoušet si pořádně řadu SB6, jelikož když jsme měli tento model půjčený na konci roku 2016, byl to kousek velikosti L.

To by samo o sobě teoreticky nevadilo, avšak Yeti staví větší rámy skutečně větší, navíc posed byl vyladěn pro člověka, co má skoro dva metry a já se na to prostě nevešel! Bylo to tehdy vlastně poprvé, kdy jsem vracel kolo po pár dnech s tím, že jej, už jen s ohledem na velikost rámu, nejsem schopen jezdit a objektivně zhodnotit. Naštěstí se tehdy aktivně přihlásil kolega David, který ty dva metry skoro má a kterému Yeti SB6c padlo jako ulité!

Zpět ale k našemu dnešnímu exempláři

Když už jsem toto téma nakousl, doplním, že jsem byl vlastně dost překvapený, nakolik příjemně kompaktním dojmem na mě působila pozice za řídítky SB6c ve velikosti M. Nebylo třeba mnoho, lehounké korekce posedu, tradiční úprava kokpitu (představec až dolů apod.) a já si rázem připadal, že se vracím ke starému známému, nikoliv, že jdu na návštěvu do neznámého domu.

Hodně fajnový byl nejen posed, který mi na první dojem (v průběhu dvouhodinového svezení) připadal převážně neutrální, ale také ovládání, které neutrální zrovna nebylo! To je zde ale jedině dobře! Řízení u Yeti SB6c totiž bylo hodně, ale hodně stabilní, zároveň i jisté a vyrovnané. Jak by také ne s hlavou skloněnou pod úhlem 65,5°. Prostě parádní enduro projev jak jej mám rád.

Zároveň si ale nemůžu odpustit poznámku, že po zkušenostech s nejnovějšími endury, namátkou Giant Reign (27,5″), nebo Whyte S-150 (29″/275Plus), je řízení na tomto Yeti SB6c trochu jako ze „staré školy“. Ale ono se již jistě intenzivně pracuje na nástupci, tak si počkejme, s čím nás Yeti překvapí příště.

Ať už je to s trendy u geometrií trailových a enduro kol jak chce, pravdou zůstává, že jistoty má Yeti SB6c skutečně na rozdávání! I když se s tím člověk musí z počátku naučit žít, rozumět tomu a vyjít takovému projevu vstříc. Zejména pokud se zrovna nepohybujete ve vražedném sklonu nebo neletíte plnou rychlostí mezi ostrými šutry. Na rovině a na lehčích trailech působil tento styl řízení skoro až pomalým a příliš vláčným dojmem, ale pro takové flákání nebylo SB6c stvořeno, tak proč by se s tím mělo zdržovat?!

Zase ten Fox…

Co se týká odpružení, tak asi znáte moje názory na vidlice Fox 36, stejně tak jsem poslední roky příliš „neučůrával“ radostí ani z chodu tlumičů Fox Float. Zde ale striktně liščí autoritativní moc fungovala velice dobře. Tedy alespoň v měřítku zohledňující terén, kde jsem Yeti stihl za jedno odpoledne zlehka zaprášit.

Hlubší analýzu chodu zadní stavby Infinity Switch najdete třeba u testu Yeti SB6c od Davida, nebo Yeti SB5c z mého pera. Na tomto místě dodám proto jen tolik, že mě opět oslnila vysoká míra efektivity při šlapání, která je parádně vybalancována s velice slušnou vnímavostí zadní stavby. Královskou disciplínou plně odpružených kol Yeti každopádně vždy byla a stále je jízda „na hraně“, tedy pod plným zatížením, kdy zadní stavba vysloveně exceluje!

Měl bych tomuto kolu něco vytknout? David před pár lety žehral nad lehce slabší tuhostí zadní partie než co by od kola tohoto jména, ceny a kvalitativní úrovně čekal. I já nyní na pár místech poznal, že zadní trojúhelník není z nejtužších, že není tvrdý jako skála, ale to je holt nejspíš daň za unikátní systém s horizontálně posunujícím se hlavním čepem. Krom toho Yeti dnes intenzivně pracuje na nových modelech, u kterých by mohl být i tento aspekt zohledněn a vylepšen. Počkejme si na to!

Text a foto: Štěpán Hájíček / Jakub Pavlič