Cannondale Scalpel-Si Race – v sedle

Měl jsem tu čest, že jsem se ani ne čtrnáct dní po oficiálním představení nového Scalpelu-Si mohl na tomto stroji projet, a to dokonce na svých lokálních trailech, abych zjistil, co tato závodní XC raketa s plným odpružením umí, co dokáže a kam až se posunula oproti původní verzi, která zde s námi byla již slušných pár let.

Test Cannondale Scalpel 29 Carbon 2 – rok 2012

Popisovat toto kolo teoreticky dnes snad ani nemusím, jelikož se vše podstatné z novinek a vylepšení dočtete v již jednou zmiňovaném představení. Čili si pojďme jen rychle shrnout základní data a poukázat na nejdůležitější body nového modelu Scalpel-Si, kde poslední dvě písmena značí tradiční cannondaleovské zaklínadlo „System Integrated“.

Co je to za čáry?

Tento pojem reprezentuje konstrukční filosofii, jež říká, že navrhnete-li kolo a klíčové komponenty jako jeden uzavřený celek, bude výsledek fungovat lépe, něž když se vezme rám a doplní se konvenční vidlicí, klikami a vším ostatním. U Scalpelu-Si, podobně jako u dříve představeného a námi již testovaného stroje Cannondale F-Si, jde hlavně o úpravu zadní stavby a posun celé řetězové linky o 6 mm doprava, tedy dále od podélné osy kola. Tento prvek nese označení Asymmetric Integration – Ai.

Tohle už asi znáte a četli jste o tom u nás i jinde jistě více než jednou. Každopádně cílem posunu řetězové linky a celého pohonu více doprava je zvýšení prostoru okolo středu a možnost posunout zadní kolo vpřed, respektive zkrátit zadní stavbu. Vedlejším efektem je, díky posunu zadního náboje mimo podélnou osu, srovnání sklonu paprsků v zadním kole a tedy i zvýšení jeho pevnosti.

Tři, dva, jedna, start!

Dost už ale obecných řečí. Teorie je krásná, když ale před sebou máte stroj takového kalibru a hodnoty jakou představuje právě zkoušený Cannondale Scalpel-Si Race, nechcete příliš otálet, raději se nastřelíte do lycry, či klidně do něčeho volnějšího a vyrazíte do akce. Oblečení je na každém z vás, co bych ale zásadně doporučil jsou nášlapné pedály, ať má vaše jízda tu správnou dravost a říz! Klipsny, boty Five Ten (krom modelu Kestrel) nechtě raději doma…

Dravost, rychlost, svižnost, razance, tuhost, lehkost a jiné podobné pojmy vám budou rezonovat v hlavě pokaždé, když vyskočíte do sedla tohoto sportovního askety, který v testované sestavě váží nicotných deset a půl kilo! To je jen o pár deka víc, než kolik měl dříve zkoušený Cannondale F-Si Carbon (9,8 kg). F-Si je kolem, v němž se snoubí lehkost, rychlost a obrovská hravost, Scalpel-Si ale jakoby bral sám sebe vážněji a cílil hlavně na rychlost a „blbnutí“ nechal mladším… Nebo služebně starším?

Lehkost, tuhost, efektivita, komfort!

Původní Cannondale Scalpel 29 byl příjemným kolem, které bylo rychlé, přitom ale poměrně klidné, vyrovnané a překvapivě komfortní. Nový Scalpel-Si je ale z výrazně jiného těsta. Je to vlastně takový superzávodní hardtail převlečený za lehký trailový full. Nebo jak se to vezme. Pár věcí mě v jeho sedle dokolečka fascinovalo. Jak lehké to kolo je, nejen na váze, ale i v ruce a hlavně za jízdy. Jak neskutečně tuhý je jeho rám a skoro až totálně efektivní zadní stavba. Jak ostře a přesně působí jeho řízení a zároveň kolik komfortu dokáže nabídnout na běžných houpavých a drncavých cestách.

Teď abych to trochu rozvedl…

Hmotnost je jasně daná a digitální váha promlouvá ve zcela konkrétních číslech. Fascinující je, nakolik toto kolo působí lehce v ruce, když jste třeba nuceni přelézat padlé stromy a nakolik lehce působí za jízdy. Jakoby snad prostor mezi řídítky, klikami a koly vyplňovalo jen silové pole, nikoliv fyzicky přítomný rám. Nevím, jak jinak ten pocit popsat!

Úžasné je i to, jak je celek tuhý, pevný a efektivní. Jelikož se jedná o ucelený systém, není tuhost zásluhou jen jednoho segmentu, ale podílejí se na něm všechny důležité aspekty. Hlavním pilířem je samozřejmě rám, který se i při silové jízdě ve stoje se zamčeným odpružením ani nehne. Luxusně pevné jsou také kliky Cannondale HollowGram Si posazené na středu BB30 a vybavené originálním Direct-Mount převodníkem SpideRing s 32 zuby. A v neposlední řadě do naší rovnice vstupují i zapletená kola kombinující náboje Cannondale Lefty 60 a DT Swiss C-36 a špičkové kompozitní ráfky ENVE Carbon M50 s 28 dráty.

Tato kola jsou úžasná sama o sobě. Jsou lehoučká, pevná a za jízdy v nich krásně hučí. U testovaného kousku byla obuta jako bezdušový set a navíc oko pozorovatele zaujmou i skutečností, že postrádají niple! Nebo že by byly skryty uvnitř ráfku? Každopádně tuhost a lehkost všech dílů naší skládanky samostatně, i všech součástí pohromadě jako celku, je zkrátka fascinující.

Pevný jako skála!

Skoro až zarážející je, jak při výkonnostním stylu jízdy funguje zadní stavba Zero Pivot. V principu jde o prostý jednočep s přepákováním, který postrádá jeden z rotačních bodů, jenž bývá obvykle nad patkou. Zde jej nahrazuje pružnost horních vzpěr. Marně jsem si lámal hlavu nad tím, v čem je kouzlo a krom polohy hlavního čepu, který je lehounce nad a před jediným převodníkem, jsem na nic nepřišel. Realitou ale zůstává, že zadní stavbu zamykat samostatně nemusíte, stačí jen bušit do pedálů a užívat si pocitu, jako byste jeli na hardtailu.

Máte pocit, že je toto tvrzení přitažené za vlasy? Není! Zkoušel jsem to mnohokrát a za řady situací, snažil jsem se bušit do pedálů jako dřevorubec a sledovat přitom horní raménko. Jediný výstup, kterého jsem dosáhl, byl můj údiv, že se horní karbonové vahadlo prakticky nehne ať roztáčíte kliky sebevíc. Či naopak, čím silněji zabíráte, tím tužší a pevnější se zadní partie zdá být!

Tvrďák s jemnou duší

Přitom všem jsem ale o pár odstavců výš zmiňoval i solidní komfort… Jak je to s ním? Řekl bych, že tady se někdy hraje ve stylu „něco za něco“. I když… Jedete-li hodně tvrdě, stoupáte-li a zabíráte skutečně naplno, pak zadek o pár procent ztuhne, nezavře se ale úplně. Schválně jsem několikrát zkoušel různé technické výjezdy po kořenech a kamenech, výsledek byl ale stále stejný. Odezva na šlapání vždy stoprocentní, přilnavost zadního kola ne-li výtečná, tak alespoň naprosto dostatečná. Zkrátka a dobře ani v technických výjezdech při silové jízdě není Cannondale Scalpel-Si žádná uskákaná koza.

Chcete-li si ale užít skutečný komfort, odpovídající poměrům sportovních kol se zdvihem 100 mm samozřejmě, pak lehce zvolněte tempo (což se s tímto kolem lépe říká a hůře dělá), namiřte si to na polní či lesní pěšinu a možná se budete divit, jak snadno a ochotně se zhoupne vidlice i zadní stavba. Aktivnější je jednoznačně vidlice Lefty, na jejíž živější chod (při doporučeném tlaku) je třeba si chvíli zvyknout. Tedy i na to, že se při určitých manévrech zhoupne víc, než by vysloveně musela. Zato je ale hodně snaživá, dosti vnímavá a nanejvýš aktivní.

Zadní stavba zde hraje, chtělo by se říci, druhé housle. Tak tomu ale úplně není! I zadní partie se ráda zhoupne, dost toho požere a snaží se zajistit jezdci dostatek komfortu a stability, aby se mohl plně soustředit na svůj výkon. Trochu mě zarazilo, jak moc je zadek progresivní, tedy skutečnost, že zhruba poslední čtvrtinu svého kroku využívá skutečně jen okrajově. A to jsem měl nastaven poctivý trailový sag kolem 30 %. S plným fotobatohem i o něco víc! Nebo jsem měl se Scalpelem někde prostě víc třísknout o zem! Jakože při skoku apod.

Double shot, přijde vhod!

Jsme-li u odpružení, nemůžu zapomenout na dálkové ovládání, které sdružuje lockout tlumiče RockShox i vidlice Lefty. Oboje v duchu značky RockShox s hydraulickým, v tomto případě zdvojeným řídícím pístem. Nechme stranou to, že zmáčknout páčku není úplně snadné a že se někdy neuvolní na první cvaknutí, i to, že otevřené odpružení je v případě zamáčknuté páčky a naopak zamknuté při vysunuté páčce. Což je v reálu docela praktické.

Co se mi líbilo je skutečnost, že stačí skutečně jen jeden pohyb palcem a rázem máte pod sebou absolutně tuhé štafle. Stačí se proto jen zvednout ze sedla a užít si tuto absolutní jistotu záběru. Na to, že nejsem žádný spurter a že obvykle odmítám všechna zamykátka a škrtítka, mi na Scalpelu-Si toto řešení dávalo obrovský smysl, zde jsem si jej na řadě míst skutečně užil! Člověk si totiž, zejména na asfaltu, připadá jako by seděl na silnici s rovnými řídítky. Takový pocit jsem měl několikrát při jízdě v sedě, o to víc při jízdě se zamčeným odpružením vestoje, při „spurtu na ceduli“ nebo jen k vrcholu stoupání.

Řídit, nebo se řítit?

Posledním velkým tématem dnešního praktického představení budiž ovládání, které opět spojuje několik aspektů. Zkrácenou zadní stavbu (435 mm), volnější úhel hlavy (69,5°) a vyšší předsazení vidlice zkracující stopu kola. Poslední bod se zajímavě odráží v živosti a točivosti předního kola při nízkých rychlostech, kdy se lze se Scalpelem otočit na pětníku (lépe to jde doprava, jelikož nenarazíte na dvoukorunku vidlice Lefty).

Volnější úhel hlavy se na druhé straně projevuje poměrně příjemnou stabilitou a solidní jistotu i v náročnějších, strmějších a techničtějších sekcích. Stabilita je ostatně vlastností, která je tomuto kolu asi nejvíce zažraná pod kůží. Scalpel-Si je sice poměrně obratný, nepřipadal mi ale až tak hravý a divoký jako jeho pevný bráška Cannondale F-Si, který má zadní stavbu logicky ještě o něco kratší (429 mm). Scalpel-Si se nechá snadno provést i po poměrně klikatých a záludných pěšinách, když se ale více rozjede, vyhraje stabilita a je třeba jej do zatáček více lámat, či spíše více naklánět.

O lámání se totiž mluvit moc nedá, jelikož stačí krátký ostřejší impulz směřovaný do solidně širokých karbonových řídítek Cannondale CZero flat (760 mm) a kolo okamžitě poslechne a uhne na jednu či druhou stranu, případně se ostřeji zařízne do již nasazeného a dle momentálního zjištění nedostatečně utaženého oblouku. Ono se to s ním krásně škube, když vás nesou tak náramně lehká a tuhá kola a řízení má na starosti vidlice Lefty 2.0 Carbon, která se může pochlubit nepřekonatelným poměrem hmotnosti a tuhosti v dané kategorii!

KOMPONENTY

Obvykle nejsem moc šťastný, když se mi do ruky dostane kolo s brzdami Shimano XTR. Chápu, že jsou zaměřené na závody, na nízkou hmotnost atd., ale… Vadí mi, že jejich vzdálenost od řídítek musím ladit malým a těžko dostupným imbusem jako za starých časů a také nejsem dvakrát nadšený z jejich výkonu. Zlaté Deore, SLX a XT. Brzdy XTR i na tomto kole pracovaly slušně, v delších rychlých sjezdech ale nenabízely až tolik jistoty síly jako nižší řady. Zřejmě se dříve přehřejí…

U Shimana XTR můžeme ještě chvíli zůstat, jelikož na Scalpelu-Si byl přítomen i pohon z této řady a to ve skladbě 1×11 s převodníkem o velikosti 32 zubů a kazetou s rozsahem 11-42 zubů (XT). Chod, přesnost a jistota řazení si nezaslouží jedinou výtku, rozsah převodů by ale mohl být vyšší. Nejtěžší převod mi občas na rovinkách přišel nedostatečný a ten nejlehčí si ve výjezdech vyžádal více snažení, než bych si přál. Sportovci a závodníci si s tím ale nejspíš poradí po svém a nacpou dopředu 34 nebo 36 zubů, aby nebyli omezeni maximální rychlostí, kopce pak vyletí buď v rychlosti, nebo na sílu.

Praktické poznámky

Dnes snad jen dvě. Skoro se až divím, že se mi podařilo vozit se na kole obutém plášti Schwalbe (Racing Ralph EVO Snakeskin, 29×2.25“) aniž bych měl defekt, nebo je proříznul! Hodně udělal bezdušový set a snad jsem byl i opatrnější na ostré kameny… Co mě vážně ničilo bylo sedlo ProLogo Zero II TiRox Rails, které mi absolutně nesedělo! Kdybych měl kolo na delší čas, hned jej vyměním, takhle jsem to nějak přežil. Ale znáte to, sedlo je extra individuální záležitost a dobrý dojem z takto úžasného kola jsem si kvůli němu zničit nenechal!

Cannondale Scalpel-Si Race – závěr

Dříve, při představení stroje Cannondale F-Si, mnohokrát zaznělo, že se toto kolo nesnaží nutně posunout sportovní a výkonnostní schopnosti svého předchůdce F29, zato chce nastolit nové pořádky co se jistoty ovládání, hravosti a schopnosti zvládat náročné technické pasáže týká. Oproti něm jde Cannondale Scalpel-Si trošku jinou cestou. Snaží se inspirovat geometrií modelu F-Si, přitom si ale zachovává vážnější tvář a hlavně nabízí po celkové dietě a důsledné optimalizaci maximum sportovního projevu, maximum výkonu!

Rychlost je cíl, rychlost je prostředek, jak se dostat na stupně vítězů. Vývojáři v Cannondale toto rozhodně vědí a vědí také, jak rychlost zakódovat do samotných genů nového stroje. Nový Scalpel-Si je proto kolem, které vás uhrane svojí výkonností, přitom z vás ale nevytřese duši a ani nebude příčinnou rozklepaných kolen, když dojde na technické parádičky jako je pověstná sekce Rubena Choice (Mitas Choice) na okruhu v Novém Městě na Moravě! Jak hlásá slogan: „Přidejme další X do XC! Stvořme XXC!“

Více o tomto kole najdete v rámci představení na webu
www.cannondalebikes.cz
Modelovou nabídku Cannondale Scalpel-Si včetně cen (Kč) pak na webu

Rovněž v nabídce obchodu koloshop.cz

Cena testovaného modelu Scalpel-Si Race: 239 999 Kč
Hmotnost: 10,45 (vel. M, bez pedálů)
Tlaky (vidlice/tlumič): 110/120 psi
Řídítka: 760 mm
Posed: 53,5 cm

Foto: Štěpán Hájíček