TURNER Sultan 29 – TEST

Turner Sultan 29 je nanejvýš exkluzivní stroj, který jsme měli loni půjčený na hraní hned dvakrát po sobě. Není to totiž jednoduché kolo, které je možné ohodnotit již od pohledu. Naopak vyžaduje delší a důkladnější seznámení, abyste pochopili a dokázali poodkrýt všechny jeho přednosti a dovednosti.

Pozornost zaslouží již základní koncepce, kdy kolu dominuje vysoká vidlice se zdvihem 150 mm, která o nezanedbatelných 25 mm převyšuje zadní stavbu, pracující s „pouhými“ 125 mm. Případná disbalance ale není tématem, kterým by se mělo smysl zaobírat. Pokud by vám totiž tyto veličiny zůstaly skryty, mohli byste se jen dohadovat, „kolik to vzadu vlastně chodí?“

Trail-bike s větším apetitem

Na začátek si pro upřesnění raději připomeňme, že Turner Sultan 29 je vysoce schopným trail-bikem na velkých kolech (29″), přestože by to jednoho skoro lákalo označit jej za enduro. To by ale bylo poněkud zavádějící. Sultan 29 je totiž, alespoň dle mých zkušeností a dojmů, spíše trail-bikem s výraznějším apetitem, než endurem muší váhy.

Hlína nad zlato

Dříve, než se pustíme do testování, je třeba zodpovědět si jednu zásadní otázku. „Proč je to tak drahé, když je to jen hlína?“ Otázka možná naivní, přesto často slýchaná. Ano, za podobnou cenu můžete mít karbonový rám Ibis, Pivot, Santa Cruz nebo třeba Intense. Turner už se ostatně také pomalu pouští do světa tajemně černých vláken – věrozvěstem nové éry je sportovní devětadvacítka Turner Czar, aktuálně se snad pracuje i na několika dalších karbonových modelech.

Pro technologické fetišisty

Hliníkové rámy ale mají stále co říct. 13,2 kg takto stavěného a schopného kola rozhodně není přespříliš. Navíc je třeba vzít v úvahu luxusní zpracování a hromadu detailů, které si budete chtít prohlížet stále dokola. Karbon je sice materiálem nejbližší budoucnosti (vlastně již i současnosti), rámy z něj vyrobené jsou ale často sterilní a „nudně uhlazené“. Ano, je třeba být technologickým fetišistou, abyste Turnerův hliníkový rám náležitě ocenili, pokud je to však váš případ a jednou si ho snad i pořídíte, pak z něj budete zaručeně na kaši pokaždé, když se k němu jen přiblížíte!

Bla, bla, bla – omáčka

Pojďme už raději do akce! V tomto místě mám ale trochu problém s čím začít. Zkusím to logicky jedno po druhém. První věc, která vás nejspíš zaskočí, když vyskočíte do sedla, bude posed s poměrně vysoko posazenými řidítky. Odpověď na otázku proč je tomu právě takto, je ale poměrně prostá. 150 mm kroku vidlice a spíše standardně dlouhá hlavová trubka jednoduše zvedají ruce pilota k nebi.

Prvotní šok

Zprvu je to docela šok, ale jako obvykle jde hlavně o zvyk. Vzhledem k tomu, jak často střídám kola, mě něco podobného rozhodně nerozhodí. Přitom je ale třeba zmínit, že zvykat jsem si nemusel nijak dlouho, stačila hodina dvě v sedle a byl jsem jako doma. Ono to vlastně není tak hrozné, navíc se sluší připomenout, že rám byl velikosti L a já mám spíše M-kovou figuru.

Nesmělé seznamování

Podobné platí i s ohledem na geometrii, která se mi po prvním nesmělém seznámení brzy jevila jako takřka ideál 29“ trail-biku a snad i endura. Znejistil mě pouze lehce nervózní projev řízení v nižších rychlostech. Přesněji pocit, že se přední kolo ovládá až moc snadno. Opět stačila jedna vyjížďka a také toto specifikum bylo zapomenuto či lépe řečeno vstřebáno. Pak jsem si už jen užíval onen dokonalý „enduro“ projev.

Mohou mu jen závidět, výšku, z které vidí svět…

Řízení Turneru Sultan 29 bylo totiž stejně laděné jako u řady šestadvacítek stejné kategorie. Většina velkých obručí a jejich majitelů si o něčem podobném může nechat jen zdát. U Turnera si užíváte příkladnou stabilitu a jistotu jak ve vysokých rychlostech, tak i při trialovém manévrování na strmých skalách. Do zatáček se nechá trochu přemlouvat, ale jen trochu. Potom se do nich položí s chutí malého endura a jistotou velkých obručí.

Hromotluk, nebo kolibřík?

Přestože pláště Continental Mountain King II excelovaly snad jen na mokru a sypký povrch jim vyloženě neseděl, bylo i tak radostí vrhat se s Turnerem do každé točky. Přitom všem ale není Turner Sultan 29 žádným neobratným hromotlukem, ale naopak hravým a veselým kolibříkem. Pravda, tohle přirovnání jsem už trochu přepálil, ale vlastně schválně. Chtěl jsem poukázat na skutečnost, že je Sultan stejně stabilní a jistý v náročném terénu, jako hravý, zábavný a pohodový na běžných trailech.

Poctivý SAG

Je tomu tak zřejmě i díky jeho nízké váze, chytře narýsované geometrii, tuhosti rámu i efektivnímu a vyváženému projevu odpružení, tedy hlavně zadního závěsu DW-link. Ten je totiž středobodem všeho! Je výrazně stabilní, proto je více než vhodné nastavit sag na poctivých 30%. Jedině tak bude zadek makat naplno. Při tužším set-upu byste z něj více stability nevykřesali, to už snad ani nejde, okradli byste se ale o komfort a akci celé zadní partie. A pokud by vás náhodou na asfaltu trápilo houpání (těžko si takovou situaci představit), tak je zde stále berlička v podobě páčky CTD řídící kompresní okruh tlumiče Fox.

Nemá sobě rovného

Už jsem to psal u testu Ibisu Mojo HD a také v reportáži z řádění s Pivoty v Rychlebech. Díky krátkému spodnímu rameni, které je takřka striktně vodorovně umístěné, se zadní stavba při šlapání skoro nehne. Každý watt vyprodukovaný vašimi stehny se proto přímo úročí v pohybu vpřed. V tomhle směru DW-link skutečně boduje a není mnoho systémů, které se mu vyrovnají, aniž by si pomáhaly berličkou inteligentního tlumení.

Jede si tu svou

Na druhé straně je zadní stavba Turneru Sultan také hodně vnímavá a aktivní. I když… Jemnou citlivost postřehnete, to ostatní ani ne. DW-link i zde pracuje jaksi neznatelně. U jiných kol a jiných systémů vnímáte, jak zadek pracuje, jak zobe malé i velké nerovnosti, jak se pod vámi občas zhoupne. Ale tady nic. Cítíte, že systém vahadel pracuje, jen když se na jejich pohyb soustředíte, jinak to maká jaksi samo. Pocit hladké plavby terénem a pohled na kontrolní kroužek na pístnici jsou ale jasným důkazem, že se tlumič rozhodně nefláká.

Je to jen pocit

Nikdo neříká, že je to špatně, jen je dobré o takovém projevu vědět, abyste náhodou nebyli zklamáni. Jde ale skutečně jen o pocit, který s sebou nese DW-link jako takový. Zároveň díky takovémuto projevu nemáte ani v těžkém terénu pocit, že by snad zadek nestíhal. Stejně tak by bylo zbytečné bát se příliš častého klepání o doraz, na to je DW-link poměrně slušně progresivní.

Nepotřebuje anabolika

Tohle kolo prostě stačí namířit dolů a užívat si bez výčitek. Pak se na pohodu, či v tempu přesunout po rovině, tu a tam si poskočit a bez přemýšlení se pustit do dalšího výjezdu s vidinou opětovného sjezdu nebo technického trailu. I přes poměrně vysoké zdvihy není Sultan 29 žádným anaboliky přetékajícím monstrem, které se aktivuje pouze při boji s borci těžké váhy, ale naopak si až s dětskou radostí dokáže vychutnat i běžné lesní pěšiny. A právě to mě na něm tolik bavilo!

Tohle je král hor?

O pláštích Continental Mountain King II se snad zmiňovat ani nebudu – a to jsem měl jejich první generaci přitom hodně rád. Navíc, když jsem je před časem jezdil ve 26″ verzi, tak mě docela bavily. Na velkých kolech, nebo to bylo použitou směsí, byly docela slabé. Za sucha na štěrku docela plavaly, zejména v zatáčkách. Jakž takž držely na kořenech a kamenech a určitě by stálo za to prověřit je v pořádném blátě, na to ale jaksi nebyly podmínky.

Ke komponentové výbavě od Shimana skoro nemám co říct. XTéčko funguje, řazení je přesné, brzdy jisté, snadno ovladatelné i spolehlivé. A to rozhodně nejsem uctívačem nové generace kotoučů Shimano XT.

Chromovaný kabátek

Při mém posledním dostaveníčku s Turnerem Sultan 29 byl tento stroj nově ostrojen komponenty Chromag – řidítka, představec, sedlovka a sedlo. Komfort sedla jsem bohužel nevyzkoušel, jelikož sedlovka Chromag byla až nechutně dlouhá a mně se nechtělo montovat se na pár dní se sedlem. Prostě jsem vzal starou Ritcheynu a SDG sedátko a prásknul to tam. Poznatky mám tak jen k přední části kokpitu, kde bych málem zapomněl ještě na gripy Chromag. Byly fajn, klasika v podobě lock-on verze ve stylu ODI.

Příště to víc ohni

Představec mě fascinoval svým hranatým profilem, tvarově a vzhledově poměrně strohá byla naopak řidítka. Chápu, že kolu jako takovému slušela černá, ale když už Chromag dělá tolik veselých barviček… Vyloženě ohromen jsem nebyl ani jejich tvarem. Po zvednutí nahoru rozhodně nevolám, to by úchop posunulo až k nebeské bráně, zato směrem k jezdci by mohla být zakroucena podstatně víc. A možná by nevadilo ani pár centimetrů šířky navrch. Chromag samozřejmě dělá i širší rodla, ale již v DH specifikaci, což by se na Sultána úplně nehodilo.

Turner Sultan 29 – závěr

Sultan není ani náznakem tuctovým kolem. Je to výjimečný stroj pro výjimečné lidi, kteří budou mít i dostatek financí, aby si jej mohli dovolit. Je to technologický skvost, který nám v době karbonové připomíná, čeho všeho se dá s hliníkem dosáhnout. Pokud bych si měl tento rám koupit, musel bych asi chvíli přemýšlet, jestli na něm budu jezdit, nebo si ho jen vystavím doma a budu jej tiše obdivovat jako vzácný obraz. Byla by to hezká podívaná a člověk by jistě každou chvíli našel další a další zajímavý detail, důkaz řemeslné zručnosti jeho tvůrce, který si žádá obdiv.

Nejezdit na tomto kole by ale byla věčná škoda. Nakolik je krásné na pohled, natolik je i skvělé v akci. S ohledem na zdvihy a určení je Turner Sultan poměrně lehký a náramně hbitý. Není problém v jeho sedle jeden den zdolat enduro na Špičáku (to bych rád zkusil, jen ho doplnit o teleskop), druhý den vesele řádit na Singltreku a následně v týdnu v lese za barákem. Turner Sultan je hodně specifickým kolem. Pokud by vám nesedl jeho posed, asi jen těžko propadnete jeho kouzlu tak jako já. Naopak, pokud si padnete vzájemně do oka, máte vystaráno – budete mít jedno kolo na vše. Stačí jen měnit pláště podle počasí a terénu.

Turner Sultan 29 jsme měli zapůjčený od českého dovozce Protocycles.cz, který má pod palcem i komponenty Chromag, mazání Juice Lubes a další parádičky

Funkce zadní stavby Turneru Sultan 29 – DW-link
Více o tomto a dalších systémech najdete v článku zabývajícím se efektem „tahání za řetěz“

Foto: Štěpán Hájíček