Rozhovor – Jára Spěšný (Spaceman) – AGang

Produktového manažera a duchovního otce z našich stránek dobře známé značky AGang považuji za víc než jen „pracovní kontakt“. Je to fajn chlap, s kterým si vždy rád popovídám bez ohledu na téma. Jelikož jsme ale oba cyklistikou těžce postižení jedinci, vždy se naše hovory nakonec stočí ke kolům. Proč ne?

Jedna z posledních příležitostí, kdy jsem měl možnost si s Járou v klidu a relativně nerušeně promluvit, bylo, když jsme se potkali na letošním slavnostním zahájení sezony na Singltreku pod Smrkem. Nerušeně promluvit! Vlastně jsme spolu pracovali na rozhovoru do časopisu MBAction, který vyšel v červnovém čísle spolu s krátkou reportáží. Do časopisu se ale, jak už to tak s papírem bývá, vešla jen malá část. Respektive říkal jsem Járovi, že mám jen pár krátkých, rychlých otázek, nakonec jsme ale kecali a kecali. Padla řada zajímavých postřehů, dotkli jsme se X témat a byla by proto věčná škoda, aby z toho všeho vzešel jen onen kratší článek v MBAction.

Proto jsem si znovu přehrál celý rozhovor, namlátil to vše do wordu a nakonec se to pokusil trochu uhladit do srozumitelné podoby.

Pojďme na to od úplných základů, jak dlouho existuje AGang jako samostatná značka?
„Když to shrnu, tak rok 2014 bude naší pátou kolekcí. V roce 2009 jsme navrhli první kolekci pro rok 2010. Modelový rok 2014 pro nás tedy představuje páté výročí značky.“

Kdy a od koho padla první oficiální zmínka o samostatném AGangu?
„Bylo to právě v roce 2009 v období okolo Eurobiku. Martin Havlena tehdy poprvé veřejně zmínil, že rozjíždíme novou značku. Řadě lidem to docela vyrazilo dech, jelikož to byla doba, kdy začínala krize. Finanční, samozřejmě. Už před tím jsme podnikli nějaké kroky, co se podoby fullů týká, ale věděli jsme, že je potřeba něco udělat jinak, někam se posunout.

V té době jsme spolupracovali s inženýrem Jirkou Mariánem a také Zdeňkem Urbanem. Zvažovali jsme řadu variant, jak by budoucí fully AGang mohly vypadat. Jednou z možností, o které snad již dnes můžu otevřeně mluvit, byla také nabídka od Romana Bartosze, konstruktéra značky RB. S ním jsme vyjednávali o možném odkupu platformy, kterou dnes využívá řada RB IQ. Každopádně věci dopadly tak jak dopadly, padlo konečné rozhodnutí a já najednou stál před úkolem – udělej něco, aby to bylo jiné, aby to bylo zajímavé a prodávalo se to!“

Určitý základ jména AGang existoval ještě pod značkou Author, že?
„Základ byl, ale v té době nabíral ne úplně dobrý směr, proto bylo potřeba udělat řadu věcí jinak. V podstatě už v roce 2002 jsme přivedli na trh dva modely A-gang, smysl toho jména byl Author-Gang. Vytvořeny byly modely AM a PM („amatér a profi“). Levnější byl s pevnou vidlicí a dražší měl vidlici RST Aerosa a kotoučovky a stál zhruba dvojnásobek, tedy okolo 30 000 Kč.

Neskutečné bylo, že jakmile jsme ta kola vrhli na trh, tak se po nich neskutečně zaprášilo. Jejich myšlenka byla poměrně prostá – udělat kolo na všechno. Na cesty do školy, občasnou vyjížďku s přítelkyní, občas si zaskákat. Pak se ale vývoj posunul zvláštním směrem, když se z těchto kol začala dělat tak trochu formule 1. Myšleno tak, že se pro ně vyráběly extra komponenty, vidlice, prostě vše znovu. Něco podobného dnes zažíváme s Endury a celou Enduro mánií. Snad se nebude historie opakovat.

I my jsme se tím tehdy nechali na čas strhnout, zároveň jsme si ale uvědomili, že nemůžeme zapomenout na normální lidi, tak jsme připravili modely 7,5 mm a 9 mm, které nebyly rozhodně špatné. Doba se ale změnila, každopádně tenhle základ se hodil. Na takřka stejné základní geometrii a celkové filosofii jsou dnes postavená kola AGang Gangsta, holčičí Nikita a v brzké době také 27,5“ Leon. Jen jsme těm kolům dali jiný tvar, barvy, loga a šly znovu do světa.“

Foto: Jan Mocňák

Ok, tak teď víme, kde jsou kořeny pevných strojů AGang. Jak je to s fully? Cult, Ninja a teď Patriot?
„Zde je klíčovou postavou konstruktér Zdeněk Urban, který původně stál za značkou Coowa. Tato fungovala na jeho vlastní verzi virtuálu (Pi-Link, nebo tak nějak, pozn. red.). My jsme od něj chtěli tři základní návrhy, tři konstrukce, z nichž by se vybíralo. Tehdy přišel s verzí přepákovaného jednočepu, variací na téma VPP a také se čtyřčepem, z kterého později vzešel systém DLP neboli Drive Link Pivot.

DLP se mi líbilo hned od začátku. V té době všichni strašně řešili, jestli je dobrý jednočep, čtyřčep, VPP a další, přičemž poslední dva jmenované systémy byly jasně v kurzu. Dnes už se to, myslím, tolik neřeší. Každopádně varianta DLP mě oslovila, protože to vypadalo dobře, konstrukce je jednoduchá, dá se s ní pracovat a hlavně funguje. To se nám neustále potvrzuje. Dnes vidíme, že to byla správná cesta.“

Když to zase vezmeme trochu obecněji, jak bys shrnul pět let značky AGang? Jaké byly tvoje představy na začátku? Blíží se realitě po pěti letech nebo je vše jinak?
„Co mě třeba překvapilo, nebo se spíš jen potvrdilo, co jsem si už dříve myslel, je skutečnost, jak dobře se prodávají dětská kola. Nebo jinak, když uděláš dobré dětské kolo, kvalitní, pěkné a funkční, tak nejen že budeš mít produkt, který půjde dobře na odbyt, jelikož dětská kola se prodávají pořád, každý rok skoro stejně, ať je krize nebo není. Důležitější ale je, že si tím buduješ zákazníka, rozšiřuješ obecné povědomí a podporuješ sílu značky jako takové. Dítě ví, na čem jezdí, táta ví, na čem jezdí jeho syn nebo dcera a takhle to prostě funguje.

Když to vezmeš z jiné strany, pak je tady spousta značek, které se mohutně vrhly do gravity segmentu a mají pocit, že kdyby udělaly cokoliv dětského, tak tím degradují jméno své značky. Už nebudou tak cool! Jenže jim nedochází, že ty pokérovaný kluci, co teď na jejich kolech jezdí, budou mít jednou také svoje děti a budou pro ně chtít dětské kolo a jaké si pak půjdou koupit?

A když je produkt dobrý, kvalitní, funkční a vypadá k světu, tak není problém dělat dětské odrážedlo a vedle toho sjezďáka za sto tisíc. Tohle spojení vůbec ničemu nevadí. Naopak to ukazuje sílu značky. Už jen ty lidi, kteří za danou značkou stojí, nemůžou zůstat mladý a šílený napořád. Řada freestyleových značek i mimo cyklistiku se proto do určité míry stáhla s těchto cool segmentů a začala cílit více na děti a teď jim obchod jen kvete.

Dětská kola jsou tedy jednou věcí, u které mě překvapilo, jak moc to funguje, jak prodejně, tak pro jméno samotné značky. Druhou věcí jsou pevná kola pro holky – konkrétně řada Nikita. V tomhle směru mě fascinuje, že holky a ženy přemýšlí úplně jinak než chlapi. Holce když vysvětlíš, že to a to je pro ni dobré („Tohle funguje, bude se ti na tom líp jezdit proto a proto…“), tak ta ženská to vezme, zhodnotí barvu, a pokud se jí líbí a pokud se jí na tom kole dobře jede, tak už nic dál neřeší. Zatímco chlapi hodně řeší, co na to kamarádi. „Nebudou se mi smát, až přijedu na vyjížďku, že mám zrovna tohle kolo? Vždyť všichni vozí XY. To musím mít taky.“ Chlapi v tomhle sami sobě moc nevěří.“

Děti a holky a co pánská kola?
„Na začátku jsem možná víc věřil pevňákům Gangsta, protože mají povedenou geometrii, jejich rámy fungují, lidi co na tom jezdí – i XC závodníci – jsou spokojený. Za pět let proto nemáme důvod rámy jako takové měnit. Jen se teď dodělala nová geometrie pro 27,5“ a vedle toho máme 26“ i 29“. V tom si myslím, že je síla naší značky. Ta kola jsou tak dobrá, že je nemusíš každý rok nutně měnit. Málokterá značka tohle chápe a dělá. Všichni mají pocit, že musí každý rok předělat skoro celou kolekci, ale proč? Pokud jsi něco udělal dobře, proč to za rok, dva měnit?“

Když jsme zmínili pevňáky Gangsta, pojďme teď ke Cultu, který se pomalu ale jistě stává pro mnohé kultem. Kde jsou jeho kořeny?
„Tohle kolo jsem stavěl tak trochu sám pro sebe. Jelikož bydlím v Liberci, tak jsem chtěl vždy kolo, na kterém můžu vyjet po vlastní ose nahoru na Ještěd a pak se rovnou pustit dolů. V dnešní době už má ale Cult určitý handicap, hlavně co se hmotnosti týká. Byl stavěný hodně na výdrž, ale lidi dnes víc řeší hmotnost. Je proto třeba posunout se dál. Cult má v produkční verzi okolo 15 kilo, což není málo, ale zase je to kolo, které můžeš vzít klidně na sjezdovou trať a ono se pod tebou nerozpadne. Mnoha lidem se už vrylo do podvědomí, že když máš Culta, tak máš kolo, které přežije snad všechno. Cult je ostatně i nové kolo Lukáše z tvého BnR týmu, které si letos na jaře pořizoval.“

Foto: Jan Mocňák

Ano, Lukáš je z toho kola nadšený. Zrovna on potřebuje stroj, se kterým se dá normálně jezdit, když se jede třeba na vyjížďku s přítelkyní a pak to vezme na Ještěd nebo jiný kopec a skáče tam věci, co tam normálně posílají kluci s mnohem těžšími kalibry. Ano, přesně pro něj to je dokonalý bike.
„Přesně to jsem myslel. Dnes jsme se ale s příchodem Patriotu posunuli zase o kus dál. Nechtěli jsme, aby to byl další Cult, protože na tom kole je vše jinak, není to přímý pokračovatel, ale nová rodová linie. Také jsme chtěli poukázat na českou hrdost, na český vývoj. Nechceme se prezentovat jako česká značka jen kvůli tomu, že ji vlastní Češi. Chceme hlavně poukázat na to, že v ní pracují čeští inženýři, grafici a další. Co je na tom, že probíhá výroba někde jinde, v Asii dnes vyrábí skoro každý. Bylo by hezké naše kola vyrábět u nás, pracovní síla by tu byla, ale chybí zde možnost sehnat stejný materiál jako v technologických centrech v Asii. Kvalitní dural nebo nedejbože karbon se v dostatečném množství prostě v Evropě nesežene. Proto všichni vyrábí v Asii.

S nástupem Patriotu Culta nejspíš utlumíme, ale nerad bych tohle jméno pohřbil na vždy. Uvidíme, kam se posune vývoj ohledně 27,5“ a vyšších zdvihů. Už teď mám v hlavě určitou vizi, v jaké podobě by se Cult mohl jednou vrátit. Protože jméno tohoto modelu je natolik silné, že by byla obrovská škoda se ho navždy zbavit.“

Foto: Jan Mocňák

Kdy tedy Cult zmizí?
„V katalogu 2014 už nebude, nebudeme ho dál vyrábět, pouze budeme doprodávat aktuální skladové zásoby. Jeho místo v nejbližší době zastoupí Patriot, který je v současné době schopen pokrýt mnohem větší spektrum zdvihů a kategorií a tedy i jezdců. Už teď vím, že na Eurobiku představíme Patriot Evo, což bude taková lahůdka cílená hlavně na enduro jezdce. Ale na to si počkejte do září. Ono dnes není ani pořádně jasné, co přesně enduro je. Je to maratonský sjezd, etapák nebo lehčí freeride s jednokorunkovou vidlicí?“

To máš pravdu. O Enduru jsem v podobném duchu psal editorial do MBAction (červenec). Jak ty tohle vnímáš?
„Je to slušný mazec. Dnes mají skoro všechny značky enduro kolo, jedno i více. Tedy i značky, které dlouho žádné fully v nabídce neměly, a teď vycítily příležitost to změnit. Je otázka, kam ale tenhle vývoj půjde. Pokud by to měla být kola pro závody typu Megavalanche, tak už to zase pomalu zabíjíme. To by nebyla kola na všechno, ale hrozně specializované stroje, které využije jen poměrně úzká skupina lidí.

Musíme počkat, kde se tahle vlna ustálí, na jakých zdvizích, s jakými komponenty a tak podobně. Kdo bude chtít extrém, bude vozit 1×11 nebo 1×10 a podobné věci. Jaké kolo dnes nabídnout někomu, kdo přijde do obchodu s tím, že chce enduro? Stroj se 140 mm zdvihu nebo naopak se 180 mm? Tam můžou být propastné rozdíly. Je to zkrátka současný fenomén. Dřív potřebovala každá velká značka sjezdový tým, dnes musí mít Enduro tým.“

Dalším fenoménem jsou průměry kol. AGang aktivně pracuje na platformě 27,5“ (Patriot, Leon, Nikita atd.). Opět bych tě požádal o tvůj názor, vizi, analýzu…
„Jeden čas jsem měl poměrně vyhraněnou vizi, že bychom u AGangu úplně zrušili 26“ a šli čistě cestou 27,5“ a vedle toho 29“ u vybraných pevných kol. Teď ale na to ještě není asi ten správný čas, proto i příští rok nabídneme všechny tři rozměry. Fully na 27,5“, vyšší zdvihy na 26“ a uvidíme, jak na to lidi a trh jako takový bude reagovat. Chleba se nejspíš bude lámat u pevných kol, kde budou v nabídce všechny tři rozměry. Sami jsme zvědaví, který se bude prodávat nejlépe.

Jak se zdá, snahou celého oboru je co nejdříve a v co nejširší možné míře dostat na trh průměr 650B – kola, vidlice, pláště a vše ostatní. Jestli se za pár let třeba vrátíme k 26“? Možná, tahle trh někdy funguje. Potřebuje nové impulzy, ovládají ho módní vlny apod. Lidi nepůjdou do obchodu, pokud nebudou mít důvod k obměně. V lyžování se dnes zase vrací zpět rovné lyže, protože carving už mají všichni.“

Už jsme probrali skoro vše. Co mě ještě napadá, když tu sedíme v Singltrek centru, je spojení a podpora jednotlivých lokalit jako je Singltrek pod Smrkem a dalších. Proč je třeba AGang zrovna na Singltreku?
„Mně se prostě líbí myšlenka tohoto místa, jelikož je otevřené širokému spektru lidí. Není pro pár nadšených sjezdařů s drahými koly, chrániči atd. Myslím si, že vývoj půjde spíš cestou destinací jako je Singltrek, kde si užije celá rodina, než specializovaných bikeparků pro pár těžkooděnců. Že se většího rozvoje dočkají místa určená pro lidi s normálními koly. Ne za sto tisíc, ale třeba už za patnáct tisíc.

I proto bychom sem chtěli příští rok dostat i nějaké Authory. Tady si totiž lidi můžou v klidu vyzkoušet celoodpružené kolo a konečně uvidí, co to vlastně dělá a jak jim to pomáhá. Kouzlo je v tom, že tady se s fullem může spousta lidí poprvé seznámit v terénu, kterého se nemusí bát. Mnoho lidí si koupilo celopéro a pak ho jen nafoukali na doraz nebo zamkli a jezdili s ním po cyklostezkách. Na Singltreku se bát nemusí. Tady si náročnost řídíš rychlostí.“

Singltrek ale není jediným místem, které AGang podporuje.
„My v AGangu si uvědomujeme, že je zapotřebí podporovat kvalitní ježdění, ale ono to není jen o stezkách, ale také o zázemí, aby na daném místě bylo vše, co je potřeba. Proto podporujeme tři vybrané lokace. Singltrek pod Smrkem, jako představitele pohodového ježdění pro všechny, které baví kolo, dále jsme na Špičáku, kde je to hlavně o technice, freeridu a do třetice to je freestyle park ve Stráži pod Ralskem.

Singltrek má přitom jednoznačně nejširší záběr a to je něco, co skutečně obdivuju a čeho si na tomhle místě obrovsky cením. V tomhle směru nám rozhodně nejde o kvantitu ale o kvalitu. Kvalitní ježdění je, jak už jsem říkal, na prvním místě. A kvalitní a dlouhodobá by měla být také spolupráce. Jedna lokalita v každém segmentu je proto ideální. Takhle jsme schopni pořádat zde i jinde různé akce, podpořit každé místo a ne jen rozvézt hromadu bannerů na desítky destinací a o víc se nestarat. To není naše cesta.“

Díky za tvůj čas, názory a tak vůbec.