RB eDragster – Co sjedeš dolů, to vyjedeš i nahoru! (TEST)
Když přemýšlíte o novém modelu, kterým hodláte rozšířit svou nabídku, neřkuli o zcela nové kategorii, můžete se buď rozhlédnout kolem a zjistit, co je aktuálně v kurzu či jaké jsou trendy a na nich stavět, nebo si můžete postavit hlavu, vytvořit něco zcela ojedinělého s vlastním osobitým konceptem.
V RB se při návrhu modelu eDragster přitom rozhodli pro druhou zmíněnou cestu, i proto vypadá tento elektrický hardtail již na první pohled zcela jinak než většina současných kol s elektrickým asistentem.
„Mohli jsme udělat normální elektrokolo, použít ohromnou spodní trubku a do ní vložit integrovanou baterku, nebo vyrobit klasické kolo s ‚batohem‘. Kdyby na to došlo, nejspíš bychom elektrifikovali Bandita a ne pevný rám, ale to nám nepřipadalo jako nejlepší řešení. Naopak jsme chtěli tuto kategorii pojmout jinak, vnést do ní svoje vlastní myšlenky a nápady. Proto vznikl eDragster,“ popisoval mi základní úvahy spojené se zrodem tohoto kola na společné vyjížďce Petr Heiník.
Jak si nejspíš mnozí příznivci značky RB okamžitě domyslí, název nejnovějšího modelu eDragster jasně odkazuje na vyhlášený sjezdový rám z doby nedávno minulé, který všechny technofily doslova uhranul svým brutálně industriálním příhradovým rámem. Zkrátka úzká propojenost značky RB a světa motocyklů se nezapře.
Klasický Dragster, považovaný za rámařský skvost, v nabídce RB již delší čas nefiguruje. Bohužel… Nyní se ale podařilo znovu vzkřísit jeho základní myšlenku právě v podobě „elektrické příhradové bestie“ RB eDragster.
Elektrický hardtail se přitom ukázal být ideálním nositelem původní konstrukční myšlenky klasického Dragsteru, jelikož:
- elektrický pohon snadno smaže potenciální nevýhodu o něco těžšího příhradového rámu
- integrace motoru do rámu jízdního kola logicky volá po jeho pevnější konstrukci, což výrazně tužší příhradový rám splňuje do puntíku
Na hmotnost se zde tedy prvořadě nehledělo, což dokazuje i výbava. Přitom ale výsledek neodbíhá někam do nedohledných výšin, jelikož RB eDragster dohromady váží, tak jak jej vidíte na fotkách, 21,64 kg. Není to málo, ale na poměry elektrokol ani moc. Ano, najdou se i pevné eBiky s hmotností někde okolo 18 kg, ale to jsou obvykle sportovní modely s karbonovým rámem a zcela jiným pojetím či zaměřením.
reklama
Nezbývá čas na motorku, postavím si eBike!
Konstrukce rámu a jeho do očí bijící „nezničitelnost“ jsou stranou jednou, tou druhou je jeho koncepce s nestejně velkými koly vepředu a vzadu (29+/27,5+), značně specifický posed a geometrie, jakož třeba i extra vysoko posazený střed a nezvykle dlouhá hlava.
Celé toto „rozvržení“ přitom do značné míry vychází z hlavy „Heiníka seniora“ (Jiří Heiník, otec Petra Heiníka zodpověděného za vývoj kol RB a provoz pražské prodejny RB), který sice vždy měl a stále má rád kola, srdcem je ale motorkář. Nebo spíše obecný milovník motoristických sportů, který na motorkách nejen jezdil a závodil skoro celý život, ale také trénoval řadu českých i zahraničních jezdců včetně svého času domácí reprezentace. Motorky má prostě v krvi!
Poslední roky se přitom, jak vyplynulo z našich rozhovorů při pár náhodných setkáních, začal více zajímat o elektrokola, která vždy vnímal jako zajímavý doplněk k motorce. Sám svůj postoj vyjádřil následovně: „Když přijdu v pět z práce a chci se jít ještě někam vyvětrat, tak je nesmyl nakládat motorku do auta, cestovat někam hodinu i víc, tam chvíli řádit a pak to zase celé balit a odvážet.“
„Oproti tomu, když si vezmu eBike, můžu vyrazit hned od baráku, nebo třeba popojedu pár minut autem na moje oblíbené místo, dám si hodinu či dvě a jsem naprosto spokojený. Samozřejmě, že by se podobné věci daly objet i na klasickém kole, ale při mém věku už bych se měl trochu hlídat a nepřehánět to s tepy. S elektrokolem si přitom můžu užít i cestu nahoru, kdy si záměrně vybírám technicky náročné stopy. Při cestě dolů mě pak o něco těžší eBike díky návykům z motorek nijak zásadně netrápí ani neomezuje.“
Konfekce mu nesedí…
Jiří Heiník přitom již dříve vyzkoušel řadu elektrokol, než začal řešit to vlastní. Některá si půjčil, jiná si koupil a později prodal, na většině z nich mu ale něco vadilo. Nebylo to zkrátka ono. Shrnout by se to dalo asi tak, že mnozí z návrhářů moderních elektrokol hledí na celou problematiku až moc cyklisticky a snaží se, aby se jejich eBiky chovaly co nejvíce jako klasická kola. Je to ale skutečně ta nejlepší cesta?
V určitých kategoriích určitě ano! Pokud ale chcete postavit stroj, který má potenciál naplno využít moderních konstrukcí, dílů výbavy a hlavně potenciál elektromotoru jako takového (hovoříme zde o jednotce Shimano STePS E-8000), můžete též začít přemýšlet jinak. Jiřímu Heiníkovi, jak mi sám popisoval, na konkurenčních elektrokolech obvykle vadilo, že mají až moc nízkou hlavu (omezuje ve sjezdech) a zároveň dost nízký střed (problém ve výjezdech).
Ve strmých stoupáních totiž na eBiku potřebujete takřka neustále šlapat, aby se, díky čidlům na klikách, neustále točil motor. To s příliš nízko položeným středem dost dobře nejde, jelikož člověk pak každou chvíli naráží pedály o zem, či vystouplé překážky, které se snaží přejet (skalky či kořeny). Takovéto záseky či kontakty se zemí jej pak v konečném důsledku na mnoha klíčových místech nakonec zastaví!
Nejsme první, ale takhle nám to vyhovuje
RB eDragster se tedy začal rodit do určité míry jako „osobní projekt“ Jiřího Heiníka, tedy jeho ideální motorkové elektrokolo, které bude maximálně schopné jak při cestách nahoru, tak i dolů. Po vzoru motocyklového světa se řešila i podoba kol, kdy se dopředu instaluje větší 29“ ráfek obutý do nadstandardně široké pneumatiky (plášť 29×2,6“, ráfek WTB Scraper i40), aby byla zajištěna maximální prostupnost a dostatečně velká styčná plocha přenášející nemalé brzdné síly na zem.
Vzadu naopak figuruje kolo standardu 27,5+ s masivním 45 mm širokým ráfkem (WTB Scraper i45), na němž se vyjímá mohutná třípalcová pneumatika! Taková se dnes již příliš často nevidí, jelikož se většina původní „pluskové mánie“, kdy se to třemi palci šířky jen hemžilo, uskromnila a scvrkla někam k hladině zhruba 2,6“ na 30 až 35 mm širokých ráfcích. RB eDragster tak i z tohoto úhlu pohledu vypadá dosti neortodoxně a budí proto zasloužený respekt nejen kvůli mohutné stavbě svého rámu, ale i díky rozměrnému obutí.
*Pro zajímavost – celou dobu jsem si říkal, jak děsivě těžká musí být tato mohutná kola, až mi to nakonec nedalo a obě jsem z rámu vyndal, abych je mohl zvážit. Přední přitom již v ruce působilo velice lehkým dojmem. Když jsem je pak porovnal klasickými 29“ obručemi, které jsem v tu chvíli sundal z Giantu Trance 29, byl jsem snad ještě více překvapený.
RB eDragster – 2,27/3,15 kg (P/Z)
Giant Trance 29 2 – 2,13/2,97 kg (P/Z)
Pokud v závěru debaty o kolech lehce odbočím, tak o přínosu a smyslu odlišných průměrů a šířek vepředu a vzadu snad není třeba znovu sáhodlouze teoretizovat? Větší přední kolo zaručuje již zmíněnou průchodnost a stabilitu celého stroje ve sjezdech. Velké a tlusté zadní kolo zase přispívá k co nejlepšímu přenosu síly soustavy jezdec+motor na povrch, zároveň pečuje o komfort a tlumení vibrací, což od extra bytelného pevného rámu žádat nelze. Že to skutečně funguje vám přitom nejlépe potvrdí praktická osobní zkušenost.
Už vím proč…
Abychom měli k dispozici, dříve, než dojde k popisu praktických postřehů ze sedla, všechny informace, nápady a postřehy vývojářů RB eDragster, přihoďme jako bonus několik bodů, které si přál vypíchnout sám Jiří Heiník, jemuž jsem svůj článek posílal k nahlédnutí a připomínkám před jeho konečným publikováním:
- Větší a menší kolo bylo zvoleno pro snadnější zdolávání extrémního terénu (vyšší terénní schody, kmeny, kořeny atd.). Tento efekt je podpořen rozměry ráfku a pneumatik zaručujících optimální přenos výkonu motoru, stejně tak i jistotu a stabilitu ve výjezdech a sjezdech
- Vysoká hlava a s tím související výška řídítek odpovídá výšce na enduro motorkách, jimž se eDragster snaží svým způsobem přiblížit
- Natočení motoru směrem vzhůru a uložení baterie nad něj je řešení volené z důvodu optimalizace těžiště, tedy jeho soustředění nad střed kola. Cílem je pocit lehkosti řízení a možnost snadného zvednutí předního kola v případě potřeby
- Nadstandardní výše středu umožňuje šlapat i v extrémních úsecích, přičemž průchodnost podporuje i spodní ližina chránící motor před nárazem / tu je případně možné v rámci jízdy použít jako u trialové motorky
- Krátká zadní stavba umožňuje ve výjezdech jednoduché nadzvednutí předního kola, a tedy i snadné překonání překážky / z kopce kratší zadní partie přispívá k ovladatelnosti
Za sebe mohu jen dodat, že jsou všechny tyto body v reálném provozu jasně patrné a celý bike opravdu funguje tak, jak jej jeho stavitelé zamýšleli. Ostatně to ještě vyplyne z následujícího textu.
Zvykneš si na všechno…
Je to až zvláštní, jako moc se naše mysl a tělo dokáže přizpůsobit novým situacím. Když jsem totiž psal své první dojmy v sedle RB eDragster, byl jsem celý zaskočený z toho, nakolik „jiný“, nakolik motorkový je již jen posed, který je i na Lku poměrně krátký, vzpřímený a díky vyššímu středu i vcelku daleko od země. Jiné a nezvyklé mi přišlo i ovládání tohoto kola. Sice do značné míry fascinující, přesto vyžadující pozorné čtení, hledání optimálního způsobu ovládání a tak podobně.
Jenže ve výsledku stačí pár společných „motohodin“, kdy člověk začne pomalu chápat, jak celé kolo funguje, jak na něj, aby dělalo to, co po něm žádá, a najednou vám už nepřipadá, že sedíte na něčem radikálně jiném. Po chvíli prostě víte, že je v určitých situacích lepší nechat pracovat kolo a jeho hmotu a provádět jen drobné korekce náklonu či natočení řídítek a zbytek vyřešit pohybem těžiště (těla), vpřed a vzad, případně do stran.
Jindy, když je pro změnu zapotřebí razantnějších změn směru jízdy, víte dopředu, že musíte pevně sevřít řídítka a trhnout s nimi s dostatečným předstihem a takto celý stroj nekompromisně zlomit do zatáčky. Když pak po týdnu vyměníte tuhle motorku za klasický bike, budete zase v šoku, nakolik je klasické kolo živé a jak okamžitě reaguje na každý váš sebemenší pohyb. Jak je najednou nervózní a nejisté…
Je to zkrátka o tom zažít si ty správné návyky potřebné k ovládání konkrétního stroje, naučit se využívat jeho předností a předcházet jeho slabinám. Když už jsme u toho, předností RB eDragster je jednoznačně jeho stabilita a jistota v přímém směru, vycházející ani ne tak z geometrie, jako spíše z jeho u středu koncentrovaného těžiště, navíc podpořená velkými plášti a hmotou celého „monstra“.
Není to zrovna kolo, s nímž se chcete po kouskách smýkat kolmo dolů po technické skalce. V takovém místě se začne nepříjemně hrnout a jeho pneumatiky trhat od povrchu. Pokud si ale najdete sekci, kterou lze proletět v plynulém tempu, plus mínus po přímce, zjistíte, kolik jistoty vám tento eBike poskytne a jaké divočiny s ním lze s rostoucím odhodláním zvládat. Co na tom, že mu chybí zadní odpružení? Velká zadní guma jej totiž v mnoha ohledech slušně nahrazuje.
Když se chceš dostat nahoru
Již jsem sedlal docela dost různých elektrokol a s většinou se snažil pokořit co nejstrmější svahy, některá se přitom zvedala více, jiná méně. Hodně stabilní jsou obvykle stroje s motorem Bosch, kvůli němuž je nutné použít poměrně dlouhou zadní stavbu. RB eDragster ji má naopak spíše kratší, což je další prvek, který by jej měl teoreticky v tomto směru omezovat. Jenže…
Jenže jsem zjistil, že se stačí na kole správně srovnat, zalehnout řídítka a dupat. Samozřejmě i trochu vyvažovat kolo a posouvat těžiště dopředu a dozadu. Ač to zní poměrně divoce, až tak divoké to není. Člověk není nucen zaujímat přehnaně krkolomné pozice, vše jde poměrně snadno a přirozeně.
Oproti jiným eBikům, kde se mi obvykle osvědčilo v nejtěžších sekcích a nejstrmějších kopcích zasunout sedlovku o kousek dolů a snížit tak celkové těžiště, zde bylo mnohem výhodnější nechat sedlo v nejvyšší pozici, poctivě šlapat a předozadní rovnováhu řešit jen naklápěním trupu blíže a dále od řídítek. Vzhledem k tomu, že jsou zde řídítka poměrně vysoko, nezdá se to být až takový problém a není třeba dosahovat artistických figur, či se blížit krkolomným pozicím z Kámasútry.
Vyjel jsem dost, na Petra ale nemám. Zatím…
Při osvojení této metody jsem nakonec dokázal vyjet věci, které se mi často nejdřív ani nechtělo zkoušet. Ale když jsem se hecnul… Nemalou motivací v tomto směru pro mě byl Petr Heiník při naší společné elektro vyjížďce, který jako zkušený závodník a mistr řídítek ovládá kolo ještě o pár řádů lépe.
Asi byste zírali, podobně jako já, kdybyste viděli věci, které Petr vyjel čistě a bez záseku! Místa, kde já se svou snahou nejednou pohořel a pak krkolomně seskakoval z kola a snažil se nesesunout se do rokle…
Zohledníme-li v tomto směru ještě zkušenosti s motorem, pak se mně osobně v extrému lépe jezdilo na střední mód Trail. Nejvyšší stupeň pomoci Boost je dost agresivní a často motor zabere v krizové chvíli víc, než by bylo v danou chvíli potřeba. To vás pak spíše rozhodí, než že by vám to pomohlo.
Stihnete-li pozorovat za jízdy displej, zjistíte, že i na Trail dává motor při patřičné síle na pedálech a při optimálních otáčkách maximum svého výkonu, nebo alespoň skoro maximum. Člověk si sice trochu víc mákne, zase má ale celý „systémový výkon“ mnohem více pod kontrolou, což se v technických sekcích často ukazuje jako klíčové!
Někdy je také lepší nechat zařazený druhý nejlehčí převod, nedrtit strmý výjezd na největší pilu, protože pak lépe udržíte tempo, které zase usnadní hru s rovnováhou. Také touto cestou využijete pocitově větší sílu motoru, která se jinak může vytratit v nesmyslně vysoké frekvenci šlapání.
*Pořídíte-li si navíc do telefonu aplikaci Shimano e-Tube (android/iPhone), můžete si ji spárovat s kolem a přes telefon upravovat ve třech krocích režimy Trail a Boost (Low/Medium/High) a takto si doladit vlastní „mapu výkonu“.
Přímo je lepší než okolo!
Na závěr tohoto bloku přidám ještě jednu poslední výjezdovou radu odkoukanou z Petrova jízdního stylu. Začnete-li řešit, jak ve výjezdu překonat či objet určitou překážku, typicky terénní schod tvořený kořenem apod., dost možná nakonec zjistíte, že je nejsnazší napálit to přes dotčenou hranu rovně! Tím totiž neztratíte rychlost, rytmus ani balanc. Stačí si jen věřit, věřit kolu a spolehnout se i na skutečnost, že je střed opravdu hodně vysoko!!!
Když jsem se dostal až k tomuto bodu, jen těžko si vzpomenu na případ z jiného eBiku, kde bych při technických výjezdech občas nezavadil klikou či pedálem o zem. Někdy více, jindy méně často. U RB eDragster, když nad tím teď přemýšlím, se mi to nestalo snad ani jednou!
Ptal jsem se schválně obou pánů Heiníků, zda nepřemýšleli nad použitím kratších klik (např. Ghost SLAMR Hybride šel do extrému a vyrobil si vlastní 155 mm krátké kliky, i tak jsem s nimi občas narazil, standard je přitom 175 mm), oba mi přitom shodně potvrdili, že to není jejich cesta. Každý měl ale na věc trochu jiný pohled.
Jeden mi popisoval nepříjemný pocit „motání nohami“, druhý mi vysvětloval, že kratší kliky sice zkoušeli, neměly ale dobrý vliv na průběh síly motoru. Motor s nimi více cukal a jízda v extrému s ním nebyla až tak jistá a plynulá. Krom toho se zkoušely i různě velké převodníky a částečně se ladily také mapy výkonu, aby jedno ladilo k druhému a dosáhlo se právě plynulosti záběru, tedy vyrovnaného tahu motoru. Ze své zkušenosti musím potvrdit, že se to vážně podařilo!
Dozadu pořádné rypadlo
S výjezdy, ale i s celkovým ovládáním kola úzce souvisí také použité pláště, kdy zde byly obuty balóny WTB Trail Boss. Jedná se o gumy se spíše nižším všestrannějším vzorkem, které obvykle slušně jedou, jinak mi u nich ale chybí nějaký výraznější charakter, výraznější záběr. Pravdou je, že jsou také dost kulaté, nemají zrovna výraznou boční hranu, takže to s nimi není žádná sláva ani v otázce bočního vedení.
Zároveň ale musím hnedle dodat, že jsem si na jejich projev u eDragsteru po chvíli zvykl, zjistil jsem, co zvládnou a co už ne, a postupem času mi přestaly připadat až tak bezzubé. Naštěstí bylo sucho… Kdo by tedy chtěl podpořit výjezdový i sjezdový apetit tohoto stroje, ten může začít právě u obutí. Ostatně Petr Heiník sám říkal, že jeho otec má na vlastním kole výrazně brutálnější gumy, díky nimž jeho osobní elektro-tank projede, sjede, a hlavně vyjede ještě o dost drsnější věci, než co jsme s ním zkoušeli my!
reklama
Něco z výbavy – brzdy Shimano SLX
Přehoupnu-li se ještě na druhou stranu, tedy k otázce sjezdování, měl bych zmínit také kupříkladu brzdy, kdy na testovaném stroji byly nasazeny klasické čelisti Shimano SLX se standardní dvojicí písků. Jeden by si řekl, že cokoliv, co nemá alespoň čtyři písky, nemá u takového kola šanci, ale zde to docela fungovalo. Neměl jsem sice příležitost zatížit brzdy v nějakém extra dlouhém sjezdu, spíš to bylo takové „rychle nahoru a rychle dolů“, ale i tak jsem byl spíše pozitivně překvapený.
Problém ubrzdit rozjetý vlak RB eDragster nastal obvykle jen v případech, kdy přestaly stíhat pláště, brzdy jsem na lopatky nedostal.
SR Suntour Auron
Popovídat si můžeme, v rámci hodnocení RB eDragster, také o další výbavě, třeba o použité vidlici SR Suntour Auron poslední generace. I když jinak asi nemá příliš smysl výbavu řešit, jelikož toto kolo, jak předpokládám, bude nejspíš otázkou primárně individuální stavby.
Ostatně ani k tomu Auronu nakonec nemám příliš postřehů, jelikož u takto koncipovaného kola se člověk stará o trochu jiné věci než o práci samotné vidlice. Neřkuli, že objemné pláště snadno smažou jemné nuance v chodu odpružení. Tak nebo tak, Auron byl pro mě, po dlouhé době, kdy jsem s ním neměl tu čest, příjemným překvapením. Chodil hezky čistě, jemně a byl i dostatečně aktivní.
Zprvu pocitově víc, než by možná musel, ale na to jsem si brzy zvykl. Navíc jsem jej lehce zkrotil pomocí úhledně navrženého ovládání kompresního tlumení na korunce a pak už stačilo jen jezdit a užívat si pořádnou moto-divočinu.
Sedlovka PRO Koryak / řazení Shimano SLX
Abych další výbavu nevynechal zcela, tak se jen v rychlosti zmíním o sedlovce PRO (Shimano) Koryak a řazení Shimano SLX. S touto sedlovou jsem se již před časem setkal na RB Bandit 475, kde mě trochu trápila tím, že její ovládání nereagovalo až tak pohotově, jak by bylo vhodné. Tento problém se již ale vyřešil (malý návod je v čtenářské recenzi RB Bandit 290), takže nemám větší výtky. Prostě funguje! Na ovládací páčku montovanou z vrchu (kvůli ovládání motoru) si přitom člověk také vcelku zvykne.
K řazení Shimano SLX pak mám jen pár postřehů. Zaprvé poměrně slušně a jistě řadí i pod záběrem motoru, čemuž se občas nejde vyhnout. Někdy to ale dělá rány, že by se jeden lekl. Chce to naučit se s tím pracovat a snažit se řadit mimo maximální tah středové jednotky.
Co mě ale trochu rozčilovalo byl delší krok řazení, kdy se vám jen málokdy podaří zařadit o víc jak jeden stupeň směrem nahoru. Zajímavý mi také přišel rozdíl v odporu přehazovačky, když byla a nebyla zapojená třecí spojka (systém proti klepání řetězu o rám zajišťující stabilitu řazení). Slyšel jsem od vícero lidí, že v tom cítili rozdíl, věřil jsem jim, ale až nyní jsem si ten výrazný skok zkusil na vlastní kůži.
RB eDragster – závěr
Nejen v mém dnešním hodnocení, ale již v popisu mých prvních dojmů jsem opakovaně zmiňoval, že RB eDragster je elektrokolem se značně odlišným přístupem k věci, nikoliv strojem, jakkoliv uniformním. Zcela originální a svébytný je již jeho vzhled s masivním příhradovým rámem, stejně tak i jeho specifická, spíše kratší a vyšší stavba. Stačí se na něj proto jen podívat a hned by mělo být každému zřejmé, že tohle kolo vyžaduje zcela jiný přístup!
Nečekejte, že se s ním budete pohodlně vozit po cyklostezkách, tam rozhodně nepatří. Třeba už jen kvůli tomu, že jakmile překročíte legislativní limit 25 km/h, kolo se skoro zastaví! Nedělá to motor, ale mamutí gumy, které je sakra těžké roztočit vlastní silou přes oněch 25 km/h. RB eDragster je postaven pro extrémy, je to kolo, které s vámi bude chtít zkoušet co nejprudší stojky, ale s chutí se vrhne i do prudkých padáků.
RB eDragster je zkrátka stroj, který se v mnoha směrech vymyká klasickému pojetí kola či elektrokola, naopak se mnohem víc blíží motorce – lehké motorce s elektrickým pohonem, s níž je radost prohánět se po lese za nezbytného doprovodu jemného bzučení středového motoru. Tento bike je tedy dost těžké, ne-li nemožné, zařadit do jakékoliv ze současných kategorií. Je to zkrátka přechodový stupeň mezi kolem a motorkou, který buď pochopíte a přijmete, nebo vám bude od základu cizí!
Text, foto, video: Štěpán Hájíček
RB eDragster – základní údaje
Plánované cenové rozpětí (dle výbavy): 89 990 – 99 990 Kč
Hmotnost: 21,64 kg (vel. M/L, bez pedálů / z toho baterie 2,6 kg, kola 2,27/3,15 kg – P/Z)
Kokpit (řídítka/představec): 780/50 mm
Přední plášť: 29×2,6“ (ráfek 40 mm, šířka pláště 63 mm)
Zadní plášť: 27,5×3.0“ (ráfek 45 mm, šířka pláště 75 mm)
Další informace o produktech RB (Race Bike) hledejte na webu rb-bike.cz, novinky a aktuality lze nalézt na Facebooku RB.
PLUS
- Je to prostě zcela jiný svět, jiný posed, jiná geometrie, specifické těžiště, svérázné ovládání – patří tohle do kladů nebo záporů?
- Po určitém čase soužití mi přišel eDragster krásně stabilní a jistý, takže jsem si s ním začal dost věřit i cestou dolů
- Pro technické výjezdy je třeba najít ten správný styl, pak lze ale vyjet skoro nemožné. Respektive nasadit dozadu ostřejší pneumatiku…
- Neortodoxní vzhled příhradového rámu budete buď milovat, nebo nenávidět
- Příjemně jemný, plynulý a akční chod předvedla vidlice SR Suntour Auron
- I přes značnou masu materiálu byly brzdy Shimano SLX až překvapivě jisté
- Díky vysoké hlavě si člověk dost věří i ve strmých sjezdech, přestože vidlice není bůhví jak položená
- Při troše snahy by se do rámu vešla klidně ještě jedna baterka pro navýšení dojezdu, ale obvykle stačí dvě hodiny poctivé moto-divočiny a máte toho „plné ruce“!
MÍNUS
- V technických sekcích (nahoru, dolů, v šikmém svahu) jsou jedním z mála omezujících prvků pláště WTB Trail Boss s nepříliš výrazným vzorkem
- Za jízdy je docela znát těžiště posazené více nad střed či vzadu – velice snadno se na terénních hupech odlepuje předek, o dost hůř se ale zvedá zadek (bunny hop)! Pro skákání to chce rychlost a dobře vymodelovaný odraz. Ostatně zvednout tuhle potvoru do vzduchu, to chce kus chlapa! A teď zase nevím, patří tohle do záporů?
