Rock Machine Blizzard TRL 90-29 – Metamorfóza na 29“!

Trailový Blizzard, zdvihově prostřední model této rodiny v její poslední evoluční podobě, začal svou pouť světem MTB jako full kombinující 140 mm zdvihu a svého času „trendy“ kola standardu 275Plus. Už tehdy se uměl převlékat do devětadvacítek, čas a trh ale uznal, že bude vhodnější, pokud budou velká kola jeho výchozí specifikací a pluska jen doplňkovou volbou.
Se (staro-)novým parametrem přichází také lehce upravené jméno, respektive jeho rozšíření o snad dostatečně výstižnou a pochopitelnou zkratku TRL. Zkrátka a dobře, až se podíváte do katalogu Rock Machine 2019, mělo by vám brzy dojít, že Blizzard bez dalšího přídomku je enduro na 160 mm, Blizzard TRL je trailová devětadvacítka se 140 mm zdvihu a Blizzard XCM cílí na XC a maratonské jezdce, kterým nabídne 120 mm aktivního kroku a rovněž průměr 29“ (test RM Blizzard 70-29 – 2018).

Bez velkých kol už to snad ani nejde…

Trailového Blizzarda jsem si již dříve letmo zkusil na větších kolech, tehdy ale jen se sportovními plášti a na jednom kratším okruhu, přesto jsem musel již tehdy uznat, že tato koncepce má cosi do sebe. Navíc v dnešní době, kdy nás devětadvacítky válcují ze všech stran a stávají se dominantou, nikoliv raritou i v jednoznačně technických disciplínách (DH, Enduro), to bez nich už skoro ani nejde!

S většími koly a vyšším zdvihem mám ale stále tak trochu problém. Takto koncipovaným kolům přicházím ale pomalu na chuť, co jiného mi zbývá. Líbí se mi, kam nová 29“ kola směřují ve smyslu ladění jejich geometrie, přesto jsem přesvědčen, že i nadále bude pro mě přirozenější střední průměr 27,5“. Ale rozhodně bez plusek, pouze na WT 2,5“ či tak nějak podobně…

Nebo se to jednou skutečně zlomí? Možné to je, jelikož už jen na Rock Machine Blizzard TRL 90-29 jsem si za pár týdnů natolik zvykl a sžil se s ním, že se moje nevole vůči přijetí většího průměru postupně smrskává do stále menšího bodu ukrývajícího se kdesi v hlubinách mojí mysli. Devětadvacítky v podobě strojů, jaké reprezentuje i Blizzard TRL 29, ztrácí s každou další evolucí své obecné nevýhody a nabízí (skoro) jen samá „pozitiva a životní jistoty“. Ale to zase jednou předbíhám své vlastní hodnocení.

Dnes již za klasické řešení lze považovat zavěšení FPS s tlumičem posazeným pod horní trubkou, které používají všechny Blizzardy již několik let.

Překvapit by nás neměla ani tato originální překrývačka, kdy je „nosné“ horní rameno nenápadně skryto za vidličkou spojující tlumič a zadní stavbu. 

Dalším klíčovým prvkem je menší spodní raménko vybavené neskromnými ložisky, díky jehož poloze je odpružení vysoce efektivní.

Není to na tebe malé?

Po jedné zvláštní periodě z období před prázdninami, kdy mi k testu chodila samá větší kola (L) se zdá, že se vracím zpět zase na svá oblíbená Mka. Podle výšky postavy (180 cm) bych měl sedět spíše na větším rozměru, ale zvyk a specifická stavba těla mě pasují spíše na konfekční velikost M, v níž dorazil i Blizzard TRL.

Na tomto kole a v této velikosti jsem se přitom od prvních metrů cítil velice dobře, přestože mi pozdější měření ukázalo, že je délka mého posedu kratší než průměr většiny testovaných kol. Nutno ale podotknout, že moje orientační měření vzdálenosti špičky sedla a středu řídítek je hodně zkreslující, proto na něj není třeba brát zvýšené ohledy. Pravdou je, že Mkový Blizzard není nijak přehnaně natažený, ale ani zbytečně zdrclý.

Posed na tomto kole je možná lehce kompaktnější, mně se na něm ale jezdilo velice dobře. Pocit lehounce níže položených řídítek (vůči sedlu) mi vyhovoval ve smyslu sportovního vyžití a náročnějších výjezdů, místy jsem se skoro cítil jako v „maratonském módu“. Zároveň mě neopouštělo přesvědčení, že jsem schopen kolo bez problému ovládat, ať už byl terén jakýkoliv. Zejména po zasunutí sedla, kdy naopak na světlo vyplaval fakt kompaktního rozměru hlavního rámového trojúhelníku.

Rock Machine není jediný, který nechává svůj zadní trojúhelník z jedné strany otevřený, z druhé posílený (spojený) vertikální vzpěrou. 

Celý koncept nese jméno FPS – Floating Pivot Suspension (odpružení s plovoucím čepem) – zdvih 140 mm.

Předkopnout a hlavně nezakopnout!

Mnozí asi dobře znáte pojmy jako je „podkopnutá“ a „předkopnutá“ vidlice, které jsem si já sám nikdy neosvojil, jelikož se mi nikdy příliš nepozdávaly. Radši mám technicky o něco přesnější popis „volný“ či „strmý“ úhel a tak podobně.

Jak je to s úhlem hlavy u Blizzardu TRL 90-29? Ten je podle mého dost výrazný, a proto také v nemalé míře ovlivňuje ovládání tohoto kola. Zahledím-li se do tabulek a porovnám-li dosluhující a právě nastupující modely (Blizzard 27+ 2018 / Blizzard TRL 29), jsou údaje hodně podobné, přičemž třeba sklon hlavy je u obou generací shodný – 67°. On by se v principu ani lišit neměl, jelikož pokud se synchronně vymění kola jednoho parametru za druhý, tak se „pouze“ zvedne střed, základní úhly se nezmění.

Každopádně oněch 67° mi přijde vcelku reálných, i když možná bych si místy tipnul i na menší sklon, jelikož se předek zdá být dost stabilní. Ve spojení s velkými koly je třeba si na toto dávat pozor, naučit se kolo správě ovládat, v ideálním případě zalehávat jeho přední partii a zatáčet či poklápět celý bike do oblouku o chvilku dřív, než jste možná zvyklí. Blizzard TRL 90-29 se pak, po překonání lehoučkého odporu, do náklonu velice ochotně položí a zůstane v něm, jak jen dlouho budete chtít.

Když už se toto kolo do zatáčky složí (není to vlastně až tak namáhavý proces, jak by se mohlo z předchozího popisu zdát), je třeba jej z ní zase rázným povelem vytáhnout. Na tyto povely ale reaguje Blizzard TRL 29 poměrně svižně a pohotově, brání se jen chviličku a pak se s chutí překlopí do opačného náklonu či si udrží přímý směr.

*Své v tomto směru udělá i vidlice RockShox Sektor, která má při použití lehce vyššího tlaku tendence zůstávat výše ve zdvihu a hlavu tak držet ve volnějším sklonu.

Klasikou u značky Rock Machine je využití dílů Race Face a kokpit tvořený představcem a řídítky v průměru 35 mm!

Novinkou nadcházející sezóny, která se již masově objevuje na nových kolech, jsou středy a osy SRAM/Truvativ DUB – více v samostatném představení

reklama

Vyhýbat se nemusíš

Pocitově snad ještě volnější úhel hlavy, oproti tomu, co praví tabulka, zaručuje Blizzardu TRL vysokou míru stability a jistoty nejen v rychlosti na rovince, ale zejména v technických sjezdech, případně i v trialových sjezdových pasážích. V takových situacích lze bez většího rozmýšlení přenést váhu nad zadní kolo, lehce natáhnout ruce a následnou jízdu kontrolovat především brzdami.

Přitom ale, pokud daný úsek vyžaduje trochu, nebo klidně i více manévrování, můžete se spolehnout nejen na výraznou stabilitu, ale také na velice dobrou manévrovatelnost. Skutečnou hranici „sjízdného“ přitom definují zejména pilotní schopnosti jezdce a míra přilnavosti použitých plášťů. Kolo samotné si toho nechá líbit víc než dost.

Pokud se přehoupneme přes ostré či strmé skalky a dostaneme se na úseky, kde balancování v nulové rychlosti střídá tempo a rychlost, užijeme si s Blizzardem TRL snad ještě více legrace a zábavy. Trošku pomalejší předek je znát i v tomto jízdním režimu, jde ale do značné míry hlavně o otázku zvyku a přijetí předem nastolených pravidel hry.

Já se s tímto stylem řízen sžil velice brzy, jen co člověku přejdou do krve charakteristiky ovládání větších kol, takže jsem si s Blizzardem TRL 90-29 naplno užíval a vychutnával jak drsné technické úseky (po přezutí na patřičně zubaté „papuče“), tak i běžné rychlé a hravé traily, kde se tato devětadvacítka po chvíli soužití prosmýkla jakoby nic.

Pevnost středové partie a místa, kde je uchycen hlavní čep zadní stavby, je posílena klínem navařeným mezi spodní a sedlovou trubkou.

Toto provaření je poměrně výrazné, navíc zde se nachází místo, kde na světlo vystupuje vnitřní vedení útrobami rámu. 

Mecháček a tvrďáček

Přejdeme-li k tématu odpružení, můžeme začít u vidlice RockShox Sektor RL, která pro svůj ideální krok vyžaduje nějaký čas jemného ladění. Z počátku testu jsem bojoval s tím, že mi připadala sice slušně výkonná při tvrdším stylu zacházení, zároveň jí ale chybělo určité procento počáteční citlivosti, aby byl jednak dosažen „můj osobní standard“, jednak aby se její projev přiblížil stylu a funkci zadní stavby.

Po konstrukční stránce přitom musím smeknout před tím, kam až se tato modelová řada postupem času probojovala. Použitý model Sektor RL má sice jen 32 mm silné vnitřní nohy, černá povrchová úprava ale napovídá, že jsou z hliníku a nikoliv z oceli, jak bychom u této nižší střední třídy nejspíš čekali. Vnější nohy pak ve velké míře připomínají předposlední generaci legendy RockShox Pike.

Přestože jsou vnitřní nohy poměrně tenké, a přestože je z určitého úhlu pohledu znát optický kontrast mezi nimi a bytelným spojovacím můstkem, nelze nový Sektor obviňovat z toho, že by nebyl dostatečně pevný a robustní.

To se ale zatím jen vezme po povrchu, ačkoliv se vše důležité skrývá uvnitř. Tedy jak vzduchová patrona s rozšířenou negativní komorou DebonAir, tak i tlumení MotionControl. Když se konečně vzdálíme od břehů teorie a vyplujeme na moře praktických poznatků, začnu vám vyprávět o poměrně vyváženém, slušně aktivním a ve výsledku i solidně progresivním kroku. Vše ale záleží na nastavení!

Výrazný spojovací můstek vidlice RockShox Sektor RL připomíná svým tvarem starší kousky RS Pike, přičemž svou tuhostí za nimi příliš nezaostává.

Skoro všechny vidlice RockShox střední a vyšší třídy dostaly nově rozšířenou vzduchovou komoru DebonAir používanou zatím hlavně u tlumičů. 

Upustit, ale jen o fousek!

Pokud budete věřit tabulce na levé noze, dostanete se nejspíš do stavu, kdy nebude Sektor bůhvíjak citlivý a vnímavý, předvede se sice slušnou akcí a příjemnou progresí, vysokým komfortem ale oplývat nebude. Člověk pak brzy začne podléhat pokušení tlak z jeho hlavní komory postupně upouštět, aby dospěl do bodu, kdy se vidlice nebude zbytečně bořit, ale zároveň bude mnohem lépe zobat.

Oproti jiným kouskům RockShox jsem měl pocit, že u nového Sektoru existuje poměrně tenká hranice mezi vyšší stabilitou a menší citlivostí a na druhé straně požadovaným komfortem bez efektu nepříjemného propadání se. Chce to si zkrátka s touto vidlicí pohrát, raději nevyjíždět bez tlumičové pumpy a hledat její „sweet point“, který ale rozhodně není nedosažitelný. 

Pokud se vám podaří tento bod najít, užijete si poměrně dostatek komfortu i akce, přiblížíte se pocitu jako u vyšších modelů, přitom vás nebude děsit, že by se vidlice s každým zakousnutím přední brzdy zapíchla do země a řízení rázem zjankovatělo. Na to, jak je zadní stavba z hlediska nastavení poměrně nenáročná a ve svém projevu dosti konzistentní, je u vidlice potřeba najít ono ideální nastavení, aby byly obě jednotky v rovnováze a nedošlo k jejich disharmonii.  

Jedno z míst, kde se šetřilo, představuje pevná osa Maxle starší generace, která se občas povoluje, její kolárek pro utažení se snadno omačká…

Všechny důležité informace o vidlici najdeme na polepech ze zadní strany.  Níže je i tabulka doporučených tlaků.

Vyrovnaná symfonie

Systém zadního odpružení používaný značkou Rock Machine (FPS – Floating Pivot Suspension) si již nejednou vysloužil pochvalu nejen u nás, ale i napříč bikovým světem. A nejen tím domácím! Tento systém prostě funguje, umí být bez diskuzí efektivní a zároveň i vysoce aktivní. Stejné platí i v případě Blizzardu TRL, přičemž nic na této skutečnosti nemění ani fakt adaptace velkých kol (29“).

Zadní stavba Blizzardu TRL člověka prostě ráda rozmazluje. Když ale začnu z opačného spektra, je zřejmé, že umístění spodního raménka je vhodně voleno tak, aby byl co nejvíce neutralizován vliv tahu řetězu na chod zadní stavby. Abyste si prostě pérování nerozhoupali tím, jak dupete do pedálů. Přesněji pokud jde čistě o sílu řetězu, pak ta má téměř nulový vliv na projev odpružení, což poznáte náramně jistou odezvou při (plynulém) šlapání.

Navíc konstrukce rámu jako celek vytváří dojem, že je Blizzardu potěšením reagovat okamžitě a bez diskuzí na výkonnostní snažení jeho jezdce. V delších výjezdech sice nejspíš poznáte, že tento bike není zrovna ze škatulky muší váhy, to ale více než dobře kompenzuje právě popisovanou chutí efektivně využít každý watt investovaný do pedálů.

Tlumič RockShox Deluxe se pro rok 2019 dočkal lehčí změny.

Vyměněna byla především jeho „hlava“, kdy kousek s velkým okružím pro nastavení odskoku vystřídalo klasické řešení s menším kolečkem.

Páčka ovládající lockout zde nabízí dvě polohy, které si nejspíš nespletete. Pro zamčení je totiž potřeba otočit ji takto dopředu!

Nevyhovující styl – buchar!

Jinou charakteristickou vlastností zadní stavby FPS je poměrně výrazná vnímavost, což pro některé „buchary“ může představovat určitý problém. Kdo se totiž bude při šlapání na sedle „mrskat jako ryba na suchu“, ten se dočká houpavějšího projevu zadní stavby. Tu lze sice zamknout páčkou na tlumiči, či ji výrazně přiškrtit, vzhledem k výtečné efektivitě a kinematickým vlastnostem použitého závěsu by to ale byla škoda.

S vnímavostí na pohyby jezdce souvisí i vnímavost na nerovnosti terénu, která je jedním slovem parádní! Na rovině, ve sjezdu, ale i v rámci technických výjezdů, tam všude se lze spolehnout, že zadní stavba Blizzardu TRL sezobe vše, co jen bude moct. Na tomto místě možná zpomalme a nechme si vrcholné superlativy radši ještě v záloze, každopádně citlivostí a jemností kroku, jaké vykazuje zadní stavba na stroji Rock Machine Blizzard TRL 90-29, patří jednoznačně na špičku nejen ve své kategorii.

Ve aktivitě přitom zadní partie nepolevuje ani v dalších fázích zdvihu, naopak s velkou chutí porcuje, dávkuje a rozdává své zdvihové milimetry, a to hned plnými hrstmi. Systém FPS ve spolupráci s tlumičem RockShox Deluxe RT předvádějí slušný koncert, při němž se snaží aktivně využít všech 140 mm nabízeného zdvihu zadní osy.

Již nějaký čas se na tlumičích RockShox, vedle stupnice pro odečtení sagu, objevuje i ryska označující faktický konec kroku. K ní se přitom na Blizzardu TRL kontrolní kroužek přibližuje docela často.

Domácí úkol pro hrubiány

Potenciálním neduhem takto velké aktivity může být pro určité situace až příliš lineární průběh zdvihu, který znamená častější výlety kontrolního kroužku na pístnici tlumiče k rysce označující faktický konec jeho kroku. Nejedná se o vyslovený extrém, nejde o to, že by si člověk každou chvíli klepnul o doraz, úplný konec je vcelku slušně utlumen, někdy se ale prostě zadní partie při zatlačení do pedálů zhoupne víc, než by musela.

Kdo jezdí spíše plynule, má radši traily bez zásadních schodů, velkých boulí a tak podobně, ten bude nejspíš rád za plné využití celé kapacity zadní stavby i na středně náročných sekcích. Jezdci, kteří naopak preferují ostřejší styl jízdy, rádi se zostra opírají do klopenek a rádi skáčou a „tvrdě (do)padají“, těm bych doporučil popřemýšlet nad tokeny (vložkami) do tlumiče, které zmenší objem hlavní komory a pomohou s progresí na konci kroku.

*Možná vás napadne, zda by nepomohlo prosté zvýšení tlaku, ale to by bylo asi moc jednoduché. Běžně jsem jezdil se sagem 30 % a projev byl takový, jak popisuji. Pak jsem trochu tlaku přidal a dostal se na 25 %, zadní stavba pak byla sice o trochu klidnější, výletům k dorazu to ale výrazněji nezabránilo.

reklama

VÝBAVA A KOMPONENTY

Hlavní části odpružení jsme si rozebrali více než dostatečně, pojďme se tedy přesunout třeba k pohonu, o němž by se dalo v kostce říct, že funguje tak dobře, jak jsme u sad SRAM zvyklí.

O změny převodů se zde stará rodina komponentů SRAM GX Eagle 1×12, která je doplněna o levnější kazetu s označením PG-1230 spadající do sady NX Eagle. Rozdílem je jednak rozsah „jen“ 11-50 zubů (nikoliv 10-50z. jako u GX a výše), jednak usazení kazety na klasickém ořechu (Shimano). Tato kazeta přitom není vyrobena z jednoho kusu, ani není snýtována v jeden celek jako u vyšších sad, ale skládá se z bloku největších čtyř pastorků (snýtovány na jednotném unašeči) a samostatných koleček a podložek mezi nimi. 

Po funkční stránce jí nelze nic vytknout a pokud se na to nebudete soustředit, rozdíl ve funkci oproti vyšším modelům kazet nepoznáte. Výrazný skok nepředstavuje ani nárůst o jeden zub u nejmenšího pastorku, alespoň pokud nejste typem jezdce, který by drtil nejtěžší převod v jednom kuse. Rozdílem v projevu jsou snad jen maličko plechovější zvuky při řazení, ale to vám možná ani nepřijde na mysl.

Při běžném pohledu prakticky nemáte možnost zjistit, že by se kazeta SRAM NX Eagle nějak výrazně lišila od svých dražších bratří. 

Trochu jasnější situace nastane při bližším ohledání, kdy lze odhalit unašeč, který drží čtyři největší pastorky.

Brzdy Shimano BR-MT520

Jednu ze zajímavých komponentových inovací představují brzdy Shimano BR-MT520, které jsou zástupcem pro rok 2019 hojně rozšířeného vylepšení jednotlivých sad Shimano o čtyřpístkové třmeny. Při našem prvním seznámení v rámci prezentace novinek Rock Machine 2019 jsem je hodnotil jako značně agresivní a dost silné, po delším čase společného soužití musím lehce otupit hrany svých předchozích soudů.

Nevím, zda byly u zkoušeného kola použity jiné destičky, či v čem je „zakopaný pes“, každopádně tentokrát jsem neměl pocit, že by byly nové čtyřpístky Shimano kousavě nebezpečné a měly tendenci přebrzďovat. Rozhodně jsou jistější, silnější a spolehlivější než předchozí generace s dvojicí pístků, při komplexní zkušenosti a prověrce za řady situací bych ale neřekl, že jde o vysloveně radikální skok kupředu.

Nechci tyto brzdy vysloveně hanit, už jen proto, že se jedná o poměrně dostupný model, navíc jsem rád, že se Shimano vzchopilo a udělalo tento krok. Starší levnější dvoupístky začínaly být místy až zoufale slabé. Počkejme si na zkušenost s vyššími modely, třeba nás čeká milé překvapení. Z pohledu stability a funkce mám pak jen poznámku směřující k zadní brzdě, která místy trochu měkla. To by snad vylepšilo její detailní seřízení, jelikož přední čelist a její páka byly stálé, jisté a pevné.

Páka brzd Shimano BR-MT520 v sobě neskrývá žádná překvapení, jelikož se jedná o kousek převzatý ze starších modelů.

Zcela jiný je ale třmen, který nově hostí hned dva páry protilehlých pístků a tedy i patřičně prodloužené destičky.

Neuniklo mi něco? Vážně jsou ty pístky bílé? Nejsou náhodou keramické? Podělte se s námi o své vědomosti v komentářích…

Pláště WTB Trail Boss

S plášti WTB Trail Boss mám takové rozporuplné zkušenosti. Na jedné straně je to slušná trailová guma, která hezky jede a solidně drží na středně až trochu více rozbitém povrchu, zároveň umí dát jasně najevo, kde má své limity. Více se prostě hodí na sportovnější styl cyklistiky bez vyslovených extrémů, méně pak na agresivní jízdu náročným terénem.

Navíc, jak jsem si později potvrdil výměnou za jiné obutí od WTB (Vigilante), má použitá varianta se světlými boky (záležitost čistě designová) označená TCS LFR 29×2,4“ Skin Wall až nepříjemně měkké boky. Nejprve jsem za nepřesnost řízení v kritických situacích měl tendenci vinit vidlici RockShox Sektor, později jsem si ověřil, že na vině byly hlavně pláště.

Situace, kdy se zostra opřete do zatáčky, nebo v technické pasáži vezmete chvilkově více za přední brzdu a najednou vám přední (případně i zadní) kolo odteče nekontrolovatelně kus mimo zvolenou stopu, jsou vážně dost nepříjemné a strach nahánějící. Částečně pomohl vyšší tlak, který ale znamenal úbytek komfortu a trakce.

Tyto originálně obouvané gumy bych tak doporučil hlavně na sportovní vyžití nebo cestování na delší vzdálenosti, do ostřejšího terénu nasaďte něco více zubatého a hlavě stabilnějšího s pevnějšími boky.

I přes tabulkovou šířku 2,4″ nepůsobí pláště WTB Trail Boss přehnaně nafouklým dojmem. Nebo jsme si prostě už zvykli?

Plášťům WTB Trail Boss jsem nikdy úplně nepropadl. Není to špatná guma, je vcelku rychlá a slušně drží, v žádném směru ale vysloveně neexceluje. 

Teleskop ONE (125/150 mm) Dropped Post

Poslední kousek výbavy, který si zaslouží samostatné ohodnocení, je sedlovka ONE, tedy „tovární díl“ značky Rock Machine. Tato sedlovka, jako dnes mnoho dalších, prostě funguje. Kontrolována je vcelku příjemnou páčkou na palec na levé straně řídítek (1X), má jasnou odezvu, spolehlivou fixaci, stejně tak jemný a plynulý chod.

Osobně bych ocenil i u velikosti M variantu s delším zdvihem (základ 125 mm, u vyšších velikostí 150 mm), ale to záleží na velikosti vaší postavy, velikosti rámu, jízdním stylu, preferencích apod. Každopádně po funkční stránce nelze této sedlovce nic výrazného vytknout. Snad jen lehčí vůli, kterou bych ale považoval za provozní nutnost, na níž jsme zvyklí v tomto případě i u většiny konkurence.

Vzhledem k velikosti rámu a mé postavě bych s přehledem využil sedlovku s delším zdvihem, alespoň 150 mm. 

Ovládací páčka sedlovky ONE je tak akorát velká a dobře umístěná, proto se ovládá zcela přirozeně. 

Rock Machine Blizzard TRL 90-29 – závěr

Trailový Blizzard v podobě pozměněné především svou výbavou a jiným parametrem kol, než s jakým původně přišel na svět (29“ místo 275Plus) je rozhodně zajímavou trailovou hračkou, která má schopnost svého jezdce především bavit.

Toto kolo bych radši nestavěl do role odlehčené verze „plnotučného“ Blizzardu (enduro na 160 mm s koly 27,5“) a nesnažil se mu servírovat vyslovená trailová pekla. Spíš bych jej viděl jako velice příjemného trailového všeuměla, který se nezalekne delších výletů ani tvrdšího zacházení. Vzhledem k tomu, že jsem na tomto kole vyzkoušel dva různé sety kol s lehčím a rychlejším a také těžším a hrubším vzorkem, jsem nabyl dojmu, že by Rock Machine Blizzard 90-29 mohl zastávat hned dvě různé role.

Nechte mu odlehčené pneumatiky a používejte jej jako příjemně svižný a zároveň vysoce komfortní dopravní prostředek na cestách za prací či školou, na cesty přes les či delší objevné víkendové výpravy. A nebojte se střihnout si s ním, minimálně „pro účast“, nějaký rozumně dlouhý maraton.

Druhá možnost: Dejte mu hrubé odolné pláště s agresivním vzorkem a užijte si kombinaci jeho základní stability a pohotového ovládání na rychlejších rozbitých, či pomalých technických trailech. Já zkoušel obě polohy a ač bych pro druhou z popsaných zkušeností i nadále sám volil stále radši střední kola (27,5“), tak zároveň chápu, že pro zaryté milovníky devětadvacítek bude Blizzard TRL tím správným všeumělem.

Časem bych mu snad ještě nadělil lepší vidlici, RockShox Revelation nebo Pike by mu rozhodně slušely, klidně i větší disk na přední kolo (203 mm) a z všestranné hračky milující dovádění v „lese za barákem“ se může stát nástroj, který s trochou jezdeckého umu zvládne i nejeden lokální enduro trail.

Text a foto: Štěpán Hájíček

Rock Machine Blizzard TRL 90-29 – základní údaje

Cena: 66 990 Kč
Hmotnost: 14,64 kg (vel. M, bez pedálů, *bezduše | **cca 15 kg s plášti WTB Vigilante)
Tlaky: 75/180 psi (jezdec cca 85 kg s výbavou)
Kokpit (řídítka/představec): 780/45 mm

Více o tomto kole (již brzy) na webu rockmachine.us

PLUS

  • Posed a poloha řídítek nahrávají sportovnímu stylu jízdy, jelikož jezdec nesedí příliš vzpřímeně
  • Zároveň kompaktní stavba rámu a široký úchop použitých řídítek umožňují vychutnat si technické sekce a těžší traily
  • Výrazně stabilní naladění přední partie podtrhuje schopnost velkých kol poprat se statečně i s náročnými úseky a strmými sekcemi (ideálně s hrubými plášti)
  • Výrazná efektivita zadní stavby a tuhost rámu budují dojem plně využitého úsilí jezdce, které se úročí v pocitu, že se kolu prostě chce zrychlovat či stoupat
  • Zadní stavba je králem rozmazlování vysokou mírou komfortu
  • Omezení nezažijete u zadního odpružení ani z pohledu akce v rychlých rozbitých sekcích, navíc zadní partie ochotně využívá celý svůj potenciál
  • Vidlice RockShox Sektor vyžaduje poměrně precizní naladění pro dosažení optimálního projevu, pak ale dokáže být solidně komfortní, akční, ale i dostatečně stabilní
  • Tovární sedlovka ONE mile překvapila jistou, jemnou a spolehlivou funkcí i komfortem ovládání
  • Dle zkušenosti na tomto kole neznamená kazeta SRAM NX s rozsahem 11-50 zubů žádné zásadní omezení vůči vyšším verzím které nabízejí o zoubek větší rozsah

MÍNUS

  • Pláště WTB Trail Boss jsou příjemnými trailovými univerzály, které ale není radno hnát do výrazných extrémů; pozor si dejte hlavně na jejich měkké boky, které mohou výrazně zkreslit přesnost ovládání (po výměně plášťů bylo řízení o několik řádů jistější)
  • Brzdy Shimano se čtyřmi pístky jsou jasným posunem, v tomto případě bych ale možná čekal ještě trochu výkonu navíc
  • Zadní brzda mě lehce trápila občasnou tendencí měknout, ale snad by postačilo ji jen detailně doladit a srovnat kotouč
  • Z hlediska ovládání jsem měl občas pocit, že se těžiště soustředí více vzadu a je tedy potřeba častěji zalehávat přední kolo, zejména v rychleji projížděných otevřených zatáčkách

*Jedná se o první prezentační data, vybrané údaje nemusí být přesné a mohou se ještě částečně měnit (geo i specifikace)

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky