Rock Machine 2019 #2 | Blizz E 29, Blizzard TRL, Gravelride

V rámci představení novinek 2019, primárně od značky Rock Machine z konce srpna, jsem sliboval, že se k tomuto tématu ještě vrátíme a popíšeme si jaké jsem načerpal první dojmy ze sedla několika nových, či jinak zajímavých kol, která jsem na této akci měl možnost vyzkoušet.

Na akci, která se konala na západním okraji Železných hor bylo celkem dost zajímavých strojů, které jsem si mohl půjčit a prověřit, ale bylo zde také mnoho dalších zájemců o svezení, s nimiž bylo potřeba se o kousky určené k testování podělit.

V rámci jednoho dne, kdy jsem si dopoledne poslechl prezentaci nové kolekce Rock Machine 2019 a mezi tím stihl udělat fotky pro základní představení meziročních změn, jsem stihl osedlat a prověřit tři dosti rozdílné stroje. Jako první mi pod ruku přišel elektrický hardtail Rock Machine Blizz e70-29, což je jedna z novinek, či spíše jeden z inovovaných modelů roku 2019.

Po jednom dobrodružném a místy i objevném elektrickém kolečku jsem se vrátil, a zatímco se ostatní hrnuly na oběd, já pro sebe ukořistil oslnivě blyštivý Rock Machine Blizzard TRL 90-29. Opět jeden, do jisté míry jen „na oko nový“ kousek v nabídce této tradiční domácí značky (s nedomácím kapitálem, jak asi víte…).

Na úplný závěr, kdy už mi bylo dost horko a cítil jsem určité vyčerpání, a hlavně výraznou vyprahlost organizmu, jsem se provětral, a nakonec i dorazil štěrkoletem Rock Machine Gravelride 200. Ten sice přechází z kolekce 2018 do 2019 bez výraznějších změn, ale i tak mi přišel zajímavý, protože s řadou RM Gravelride jsem měl zatím jen značně letmé zkušenosti.

Pravdou je, že jsem měl původně políčeno na novinku této řady, tedy prostřední model Gravelride 500, k tomuto kolu jsem se neprobojoval. Ono to ale konec konců nevadilo, jelikož jsem si říkal, že bude zajímavé zkusit, jak dobře se jezdí či nejezdí na gravel biku s cenou těsně pod 20 000 Kč!

Rock Machine Blizz e70-29 (2019)

Elektrický hardtail s pohonem Shimano STePS E8000 je a není novinkou roku 2019. V letošním roce jste jej totiž mohli najít v nabídce Rock Machinu jako Blizz e70-27+. Tedy na menších kolech, avšak s širšími plášti (27,5 Plus). Osobně proti Pluskům nic nemám, tedy alespoň na pevných kolech a tím spíše elektrických. Trh si ale žádá změnu, proto se tlusté gumy v roce 2019 omezí na řadu Blizz INT, tedy s integrovanou baterií v rámu, klasický Blizz E pak bude dostupný už jen na kolech parametru 29“.

Samozřejmě, jeho rám i nadále s klidem pobere pluskové gumy a kdo by chtěl, může si kola prohodit a nadále používat Pluska, ale víme dobře jak tyto teorie dopadají. Ke kolu jsem tedy přistoupil tak jak bylo postaveno s tím, že jsem byl zvědavý, jak se bude pevný elektrický Blizz chovat na velkých kolech s užšími plášti.

Osobně totiž věřím, že Pluskové gumy (nejen) pevným eBikům perfektně sedí, už jen s ohledem na vyšší míru komfortu. Zároveň i pro větší styčnou plochu potřebnou jednak pro přenos výkonu zadního kola, jednak pro jistotu opory při ostrém brzdění a spolehlivost manévrování v případě předního kola.

Větší průměr, větší kopce!

Když jsem vyskočil do sedla stroje Rock Machine Blizz e70-29, čekal mě velice příjemný posed, který byl poměrně komfortní, s dostatečným nadhledem a pocitem jasného přehledu o situaci. Člověk si zde může krásně hovět v sedle, šlapat, nechat se unášet krajinou za asistence příkladně silného motoru Shimano, a přitom si nemusí zbytečně hrbit záda.

Prvotní seznámení tedy bylo velice příjemné a také pocit z ovládání byl značně přirozený. Vysoká základní stabilita, zároveň však klidné ale dostatečně pohotové reakce na řízení znamenalo, že nad ovládáním kola nemusel člověk nikterak přemýšlet ani řešit fakt, že se pohybuje na 29“ kolech.

Když pak přišlo první ostřejší stoupání projevila se právě velká kola jako velká výhoda minimálně v této disciplíně. S větším průměrem je Blizz E krásně stabilní v podélném směru, nezvedá se, neodlehčuje zbytečně přední kolo, naopak působí jako by byl přilepený k zemi a stoupal, stoupal a stoupal.

Tam, kde bych u jiných elektrobiků nejspíš řešil posun sedla o kousek níž, abych snížil těžiště, jsem mohl nerušeně točit klikami, zůstat ve výchozí pozici a zabývat se pouze výběrem stopy.

Užší gumy + větší průměr – limit nebo výhoda?

Když jsem se pak dostal na kopec a kolo trochu více rozjel, brzy již bez asistence motoru, potvrdil se mi předpoklad o výrazné stabilitě a klidu ve stopě, dané jak geometrií, tak i vyšší hmotnou samotného eBiku. Stabilita řízení ve vyšší rychlosti byla skutečně výrazná, až celé kolo v následné zlehka se klikatící pasáži působilo lehce ospale. Ale to je asi hodně dáno i tím, že jsem dlouho neseděl na eBiku a nemusel krotit jeho dobře 20 Kg živé (akumulátorové) váhy.

Nejslabší moment, z pohledu řízení a ovládání, jsem zaznamenal v jednom strmém a místy vcelku technickém sjezdu, kde jsem poprvé poznal „hořkost“ výměny kol standardu 275Plus za 29“. Zejména na vyschlé, prašné a drolivé hlíně jsem měl pocit, že přední plášť (WTB Trail Boss 29×2,4“) nenabízí až tak velkou oporu a má tedy poněkud omezené možnosti ve snaze přenést všechny síly řídícího kola na zem. Ale uznávám, že to byla na toto kolo už poměrně limitní situace.

Druhé místo, kde jsem pocítil limity klasických 29“ plášťů, jsem našel v jednom technickém výjezdu, který vedl z větší části po chodníčku vykládaném z ostrých kamenů.  Kdo to znáte v Železkách stačí vám napovědět heslo „Lovětínská rokle“.

Tady mi sice nechyběl grip, zadní kolo zabíralo naprosto jistě, zato se mi nedostávalo potřebné jistoty a tlumícího prostoru samotného obutí. Prostě jsem měl strach, že použité gumy na jedné z hran prorazím, proto jel jsem hodně pomalu a opatrně. Zase to byl slušný moto-trial do kopce!

Švihák trailová elektrický

Pominu-li poslední dva odstavce, nebo pokud je naopak budu reflektovat, musím říct, že se Rock Machine Blizz e70-29 nejlépe choval na běžných trailech průměrné náročnosti, zejména pak cestou nahoru. Po klasických lesních cestách vystlaných hlínou a opepřených kořeny a místy i kameny se Blizz e70-29 protáhne jako nic, klidně vás provede i rozbitějšími úseky a po čase zvyku se nechá vcelku svižně manévrovat i zavřenějšími zatáčkami a klikatějšími úseky.

Jeho prémiovou disciplínou jsou jednoznačně výjezdy, což už bylo jednou zmíněno. Nepouštěl jsem se sice tentokrát do vyslovených extrémů, nejezdil jsem (obvykle) kolmo do kopce, ale držel se spíše vyšlapaných cest, přesto jsem na pár místech žasl. Velká kola se svou prostupností, těžiště posazené více pod úroveň jejich os a další faktory dělají z Blizze e70-29 skutečného mistra vrchaře.

Pokud tedy hledáte příjemné eKolo na běžné trailování, prosté vyslovených extrémů, máte rádi, když vás eBike vytáhne jako výtah do kdejakého stoupání, nebo se naopak chcete zmáčknout a ve spojen síly motoru a vašich nohou bojovat naplno s gravitací, může být Rock Machine Blizz e70-29 ideálním kandidátem.

Rock Machine Blizz e70-29

Cena: 79 990 Kč
Vidlice: SR Suntour Raidon 34 (120 mm)
Řazení: Shimano XT/SLX
Další výbava: Teleskopická sedlovka ONE (125 mm), pláště WTB Trail Boss Comp 29×2,4“, brzdy Shimano BR-MT400 (disky 180/180 mm)

Rock Machine Blizzard TRL 90-29

Druhým kouskem v mém testovacím seznamu byl od první chvíle vyhlídnutý Blizzard TRL 90-29 v úžasném leštěném stříbrném laku, kterému člověk rychle podlehne. Shodou okolností tedy další devětadvacítka, která ještě letos (2018) devětadvacítkou nebyla. S modelovým rokem 2019 totiž trailové Blizzardy na 140 mm přeskočili z kol standardu 275Plus na 29“ stejně jako výše popisovaný Blizz E.

Analogicky i zde zůstala možnost vyměnit 29“ kola za Pluska, ale asi tuším, jak to dopadne… To už jsem někde psal, ne? Každopádně zrovna zde přechod na větší kola a klasické gumy (rovněž WTB Trail Boss 29×2,4“) jednoznačně chápu a chválím, protože plusko s plným odpružením, a navíc bez motoru, je kategorií až příliš okrajovou, zatímco trailová devětadvacítka zní mnoha lidem o dost lépe.

Mimochodem, označení Blizzard TRL je v kolekci 2019 použito hlavně proto, aby se rozlišily devětadvacítkové Blizzardy XCM a TRL. Tedy 120mm sportovní střely a 140mm terénní všeumělové! Jestli si rozumíme?

Z eBiku na trailového sekáče

Tak jo, to by bylo k úvodu asi vše, můžeme se vrhnout do akce, které si s tímto kolem člověk užije víc než dost. Často mě přitom v podobných situacích v hlavě vrtá otázka, nakolik těžké bude přesedání z eBiku na klasické MTB bez pohonu: „Budu mít vůbec chuť šlapat bez pomoci motoru?“ Ano, minimálně v sedle kola jako je Blizzard TRL 90-29 to není žádný problém, ale naopak skutečná radost.

V sedle staršího Pluskového Blizzardu jsem se také před lety svezl, ale to jsme jezdili na Ještědu (09/2019), a hlavně z kopce. Zato Blizzard TRL 29 jsem prověřil nahoru i dolů. Úkol číslo jedna byl přitom dostat se pod kopec, úkol 1.1 dostat se na kopec. Jedna jakož i druhá situace přitom nepředstavovaly žádný problém. Blyštivě stříbrný Rock Machine reagoval prakticky okamžitě poté, co jsem usedl za jeho řídítka a roztočil nohy.

Od prvních metrů mě fascinoval pocit lehkosti, samozřejmosti a ochoty nabírat rychlost na rovinatém přejezdu, či o kousek dál stoupat lesem. Vyhnul jsem se sice záměrně eBikovým smrťákům a „svůj testovací kopec“ jsem objel z druhé strany, přitom jsem po celou dobu bez problému šlapal a užíval si vítr ve vlasech.

V jednom prudším stoupání jsem musel, pravda, na pár metrů slézt a tlačit, ale to bylo dáno hlavně horkem a suchem, které svíralo moje dýchací cesty, než že bych tímto odhalil slabiny samotného kola. To vás totiž vyveze tak vysoko, kam až dosáhne vaše morálka, síla nohou a objem plic.

Odpočatý pálím dolů!

Po dosažení vrcholu, odpočinku ve stínu stromů a svačině v průběhu focení detailů, jsem se znovu rozjel a užíval si tentokrát ničím neomezenou hravost a rozvernost Blizzardu TRL 90-29, která z něj přímo čiší. Pokud to vyžaduje situace, stačí zklidnit tep, ustálit sevření řídítek a s jistotou projet i technické úseky a strmější sekce. Pokud ale chcete řídit, blbnout, kličkovat či poskakovat, máte pro to v ruce zcela ideální nástroj.

Z obecného hlediska musím nanejvýš kladně, u Blizzardů tradičně kladně, hodnotit výkony odpružení, zejména na zadní frontě. Tlumič, který je nedílnou součásti virtuálního závěsu FPS (Floating Pivot Suspension), totiž zůstává při šlapání a soustředěných záběr příkladně klidný a nechává plynout maximum síly na zadní kolo. Zároveň se však tahem řetězu nikterak nezamyká a reaguje i při plném tahu.

Nejvýraznější vlastností zadní stavby je tedy nádherně jemný a citlivý chod, který vás nejspíš několikrát donutí zastavit a zkontrolovat tlak zadní pneumatiky.

Předek ještě vyladím…

V případě vidlie RockShox Sector RL, která se konstrukčně hodně inspirovala legendou RS Pike, své optimum a ideální nastavení ještě budu muset chvíli hledat. Ještě si budu muset, při další společní příležitosti, trochu pohrát s tlakem, protože jsem zatím jen tápal mezi příliš tuhým a často až příliš aktivním projevem. Zřejmě i díky nové komoře DebonAir. Ale to bude jen o naladění a sladění se zadní stavbou, pak to bude parádička.

Jak bych tedy mohl shrnout své prvotní dojmy z Blizzardu TRL 90-29? Celkově se jedná o velice příjemné kolo, u něhož vás přivítá vyvážený posed nabízející jak dostatek opory při sportovní jízdě, tak i jistoty a nadhledu v rámci hledání terénních výzev a nových zábavných pasáží. Rock Machine Blizzard TRL 90-29 je skutečně svižný, hravý, zároveň také efektivní, komfortní a terénu více než dostatečně aktivní.

Pokud netoužíte po žádném extrému (XC nebo Enduro), ale chcete universální kolo s obrovským potenciálem, takové „jedno kolo na vše“, zaostřete právě na řadu Bloizzard TRL 2019.

*Mimochodem, jen co tento článek zveřejním, sedám do auta a jedu si převzít Blizzard TRL 90-29 k plnohodnotnému testu, proto se již nyní můžete těšit na jeho podrobnější analýzu.

Rock Machine Blizzard TRL 90-29

Cena: 66 990 Kč
Vidlice: Rock Shox Sector RL Tapered (140 mm)
Tlumič: Rock Shox Deluxe RT DebonAir (140 mm)
Řazení: SRAM GX Eagle 1×12
Další výbava: Teleskopická sedlovka ONE (125/150 mm), pláště WTB Trail Boss TCS LFR 29×2,4“, brzdy 4-pístkové Shimano BR-MT520 (disky 180/180 mm)

Rock Machine Gravelroad 200

V posledním bloku našeho praktického povídání přeskočme z MTB a eMTB do světa gravel biků, do světa Rock Machine Gravelroad. Tato řada byla poprvé představena v minulém roce jako novinka kolekce 2018 a to ve dvou verzích.

Vyšší RM Gravelride 700 s koly standardu RoadPlus (650×47c) a základní Gravelride 200 s klasickým průměrem a obutím v rozměru 700x40c. Dnes (ročník 2019) se mezi těmito póly nachází ještě nová střední varianta Gravelride 500, která je zaměřena trochu více na rychlost, o čemž svoje vypovídají třeba již jen pláště WTB Riddler Race 700×37.

Jak již bylo zmíněno, novinku Rock Machine Gravelride 500 se mi nepodařilo ukořistit, načež jsem se musel „spokojit“ se základní verzí Gravelride 200 postavenou na sadě Shimano Claris s řazením Microshift SB-R480 a mechanickými kotouči Tektro MD-C550.

Říkal jsem si, co se dá čekat od gravelbiku za 19 990 Kč, když jsem rozmazlený vlastním karbonovým strojem s trojnásobnou hodnotou? Rozdíl ale nebyl až tak dramatický!

Mechanické brzdy a omezené převody

Ano, již od první chvíle bylo znát, že zde řada věcí funguje „trochu“ jinak. Že jsou mechanické diskové brzdy takové… Mechanické! A že tedy nedosahují komfortu a síly plné hydrauliky SRAM, na což jsem poslední dobou zvyklý. Ale fungují a brzdí!

Také řazení Microshift bylo poněkud jiné, ale rozhodně ne špatné. Trápil mě vlastně jen rozsah daný převodníkem velikosti 40 zubů a kazetou s rozsahem 11-34 zubů. To pro mě, zvyklého na lehoučké převody i na gravelu (sada SRAM 1×11 s převodníkem 34 zubů a s kazetou 11-42) bylo prostě moc, proto když se cesta více zvedla, tak jsem se musel hodně kousnout, abych to s tak pomalou frekvencí a čistě na sílu utočil. Ale jinak…

Jinak jsem jen žasl, jak je kolo za tuto částku příjemné. Hezky a poměrně svižně jede, když jej roztočíte na lehce zvlněné cestě, tak ani nepoznáte, že jedete na něčem, co má třetinovou cenu než váš uhlíkový mazlík doma v garáži. Že je stále srovnávám… Stoupání vlastně také nepředstavovala problémem, alespoň do chvíle, kdy mi stačily převody.

Vyšší úchop, více jistoty

Trochu svérázný mi přišel posed, kdy jsem měl pocit, že je celé kolo dost krátké, stejně tak i pozice za řídítky. To je nejspíš dáno, z velké míry, použitím kratšího představce, jeho ostřejším úhlem a otočením vzhůru.

Člověk si tak na jedné straně připadá jistější na cestách s výraznějším sklonem nebo když se prodírá členitějším terénem, zároveň i dost pohodlně na přejezdech, místy mu ale chybí sportovní náboj. Nebo mě místy chyběl. Otočit představec, nebo jej vyměnit a doladit posed podle vlastního vkusu ale nebude problém.

Také řízení mi přišlo do jisté míry specifické, hlavně proto, že ve vyšší míře zohledňuje stabilitu a jistotu, trochu pomaleji pak reaguje na požadavky týkající se změny směru jízdy. Ale to z mého pohledu vlastně koresponduje s celkovým vyzněním tohoto kola a jeho základní filosofií do určité míry neortodoxního, dobrodružného gravel biku (až na ty převody, ty moc dobrodružství nenahrávají).

Komfort snad ještě naleznu…

Nikterak zázračný mi nepřipadal komfort, ale když vezmu v potaz, že jsem jel na kole se základním hliníkovým rámem a hliníkovou vidlicí, s plášti nafoukanými spíše na jistotu (proti defektu), nebylo to rozhodně nikterak hrozné. Graveleride 200 není žádný z rozbitých cest vystrašený kostitřas. Jen bych asi potřeboval při další příležitosti více prostoru, trochu si naladit tlaky v pláštích, celé kolo si více osahat a bylo by to hnedle lepší.

Při celkovém pohledu zpět ale musím vlastně hluboce smeknout za to, nakolik příjemný, zábavný, a hlavně plně funkční gravel bike dokázal Rock Machine postavit při takto seškrcené ceně. V případě, že vás štěrkolety lákají, nechcete ale do dalšího kola ve své sbírce vysypat násobek své výplaty, třeba i proto, že si chcete tuto kategorii nejdříve osahat, můžete začít právě u Rock Machinu Gravelride 200!

Rock Machine Gravelride 200

Cena: 19 990 Kč
Rám/vidlice: Alu 6061, T6 Multibutted EVO / Custom Alu 6061, T6
Řazení: Microshift SB-R480 / Shimano Claris
Kliky/kazeta: FSA Vero Pro 1X 40 zubů / Shimano Claris CS-HG50-8 11-34 z.
Brzdy: Mechanické Tektro MD-C550 (disky 160/140 mm)

Foto: Štěpán Hájíček