SPECIALIZED Enduro Comp 650b – v sedle

Koukám do svých poznámek a na doposud nepublikované fotky a hele, zatím jsme nic nepsali o Specialized Enduro 650b Comp, s nímž jsem jel v létě Enduro Race Malá Morávka! Na klasický test to není, kolo je to navíc z ročníku 2015, rychlé shrnutí jízdních postřehů a pár zážitků by ale nemuselo být od věci…

Je to už, pravda, notná chvíle, co jsem se na tomto kole vozil, poznámky, ze kterých lze vycházet, ale ve svém sešitku nějaké mám a sám o sobě je to poměrně zajímavý model, tak proč to nechat celé zmizet v propadlišti dějin. Sice všichni tajně doufáme, že Specialized snad už na jaře příštího roku představí zcela novou generaci Endura se středními koly – devětadvacítky, hádám, chybět nebudou – pro upgrade 650b (vlastně i 29) na nový rám je ale nejvyšší čas.

Bolestivé vzpomínky

Nechci až tak moc rýpat do bolestivé minulosti, ale těžko nezmínit, že aktuální Enduro 650b pochází ze stejné doby jako předchozí generace Stumpjumperu FSR 650b. Tehdy byl k jeho stavbě použit 29“ rám, který byl doplněn o podložku pod hlavou, aby se kompenzoval rozdíl velikosti kol a byla mu propůjčena upravená zadní stavba. Výsledek byl… Dosti tristní! Specialized Stumpjumper FSR 650b modelového roku 2016, který jsme letos testovali a který nám dělá společnost coby další redakční testbike, na nějž mám vymyšlené určité srandičky a záludnosti, zpívá ale zcela jinou písničku.

I proto si myslím, že by bylo na čase představit nové Enduro, jelikož model 2015 a vlastně i pokračující 2016 stojí, jestli mě rozum a paměť nešálí, na rámu původní verze Enduro 26“. Zde naštěstí nebylo třeba přidávat žádnou podložku, jen se poupravila zadní stavba, aby se do ní vešlo větší kolo, aby její kinematika odpovídala většímu průměru a zároveň aby se srovnaly úhly přední partie. Mám-li zas jednou přeskočit v toku věcí až na konec tohoto příběhu, musím říct, že tato taktika v případě Endura 650b funguje až překvapivě dobře, a proto tento model pokračuje ve stejném hliníkovém či karbonovém kabátku do dalšího roku.

Jediné, na co si američtí kolegové z kraje letošního roku stěžovali, je omezený rozsah velikostí S, M a L, kdy velkým čahounům milujícím těžký terén chybí XL. Ale na druhou stranu, proč vlastně stavět obrovský a do výšky vytažený XL rám na relativně malých kolech, když si dvoumetrový řimbuch může vzít Enduro 29 a bude spokojen a jeho kolo ani nebude vypadat jako zdeformované štafle. Pro doplnění, Specialized Enduro 29 se vyrábí ve velikostech M, L a XL, takže se vlastně rozměry 650b a 29“ logicky překrývají a doplňují.

Teď už jen dolů až na Kopřivnou…

Nech už si ty řeči!

Jo, jo, jo! Zas jsem se jednou nechal unést obecným úvodem, to ale jen proto, abych vám vykreslil celou situaci a obhájil si ono volání po novém Enduru… Teď se tedy pojďme společně podívat na to minulé, respektive současné Enduro 650b.

V karbonu máme jen 29, stačí ti hlína?

Jak to vlastně celé vzniklo? Chtěl jsem jet do Jeseníků s rodinkou a střihnout si Enduro Race v Malé Morávce, ale nějak jsme se míjeli s redakčním RB IQ 575, proto jsem řešil možnou náhradu a nakonec skončil u Specialized Enduro 650b, které jsem si chtěl stejně vyzkoušet. Bohužel, nebo bohudík, v té době nebyl dostupný žádný vyšší model na středních kolech a devětadvacítku jsem z principu na závody nechtěl. Proto jsem musel vzít za vděk základní variantou Comp, což mi vlastně vůbec nevadilo.

Jediné, čím jsem trpěl, byla nepřítomnost teleskopické sedlovky, což při najíždění výškových metrů před závodem nebyl zrovna v Jeseníkách problém, jelikož tady se obvykle jede buď jen nahoru, nebo jen dolů! V rámci závodu, kde jsem ale musel sedlo ladit opakovaně s každou erzetou, to ale nakonec odnesl šroubek podsedlové objímky, jehož hlavu jsem slušně ožvýkal a nakonec ho musel vyměnit! Každopádně dobrou zprávou pro všechny potenciální majitele základního Endura Comp 650b je, že modely 2016 jsou vybaveny teleskopem již od nejlevnější varianty!

Výrazný kříž v přední části rámu je poznávacím znakem modelů Specialized Enduro již několik let, původně byl ale tento prvek u hliníkových modelů z jednoho kusu, seshora uzavřený…

Až na vrcholky hor, jsme vyšli ty a já…

Před závodem samotným jsem vlastně stihl jen jednu větší vyjížďku, o níž má smysl se zmiňovat a při níž jsem se začal sžívat s kolem a objevovat jeho vlastnosti a specifika. Z Karlova pod Pradědem, kde jsme byli u kamarádů na chalupě, jsem to vzal po modré Slezskou cestou podél Moravice a pak nahoru Velkým kotlem. Kdo to zde trochu znáte, asi tušíte, že se dá v sedle dojet tak maximálně k rozcestí „Velký kotel – nástup“, pak je třeba hodit kolo na záda a začít stoupat hezky po svých.

Každopádně ono se jen dostat pod Kotel nejde zrovna raz dva. Než jsem tam tedy dojel, mohl jsem alespoň přemýšlet nad tím, jak je Specialized Enduro 650b postavené, jak se na něm sedí, šlape, stoupá atd. Prvotní dojem při jízdě po rovině, který mě vlastně po celou dobu soužití neopustil, byl, že je kolo hodně položené a hodně posazené na zadek, čemuž odpovídá i úhel hlavy 65,5°. Také zadek je dost aktivní a jak jsem nebyl moc rozjetý, byl jsem docela rád, že zde byla páčka CTD, díky níž bylo možné zadní stavbu stabilizovat.

Nebyl bych to ale já, kdybych se s tímto nedonutil poprat a smířil se s neustálým laděním komprese na tlumiči. První den jsem, přiznávám, přepínal na rovině a do výjezdů tlumič docela často, při tréninku v Kopřivné (kde jsem si to kvůli dešti, větru a zastavené lanovce jednou vyjel celé nahoru) a při závodech jsem nechal ale zadek celý den odemčený. A ono to šlo. Je to celé o tom „nešlapat do čtverce“, tedy „šlapat do kruhu“, nemrskat se v sedle atd. Jasně, při jízdě ve stoje, když chcete ulevit svému pozadí, se přiškrcení chodu tlumiče rozhodně hodí, při běžných přesunech ale rozhodne není nezbytností.

Tlumič není s horním ramenem spojený na přímo, ale pomocí této vidličky, což je už stará věc. Co mě ale zaráží, je asymetrické chycení šroubu, který spojuje pístnici a onu vidličku. V ose by to asi nešlo, jelikož je pístnice dutá?

Jako starý MTB sherpa

Když pak přišlo na řadu nošení kola na zádech – tenhle vysokohorský sport jsem si docela oblíbil a v kulisách Velkého kotle jsem se cítil jako správný horský nosič – byl jsem mile překvapený, že základní Endurko Comp váží solidních 13,15 kg. Neměl jsem tedy pocit, že bych měl na zádech nějaké zásadní závaží a nahoru na Kotel* jsem „vyběhl“ poměrně svižně.

Když jsem se pak později dostal nahoru, užil si cestou výhledy z dvou stylových zastávek a přístřešků s terasou, neodolal jsem pokušení přeběhnout hranu a vychutnat si pohled na Praděd, kde jsem byl naposled jako malý kluk (fňuk, fňuk…), nastal konečně čas zasunout ručně sedlo do rámu. Pak už jen natáhnout chrániče, utáhnout helmu a vyrazit dolů.

Základní tlak v tlumiči lze snadno nastavit díky pomocnému ventilu AUTOSAG, což je unikátní řešení použité jen u kol Specialized. Tenhle prvek skvěle funguje v rámci různých testovacích akcí, v reálu si ale tlumič ladím postaru, pomocí ventilku hlavní vzduchové komory a na základě kontroly sagu.

Když tak šátrám v paměti

Jízda dolů je ostatně tím, pro co byl Specialized Enduro stvořen. S tímhle kolem mám své zkušenosti, už jen proto, že se mi doma válí rám Enduro z roku 2004 (kytara). V oblibě jsem měl i pozdější verze. S trochou nostalgie rád vzpomínám na rok 2011, kdy jsme byli s Kubou na Gardě a jezdili zde Specialized Enduro 26 Comp roku 2011. Tehdy a ještě rok na to v Koutech mi tohle kolo přišlo jako dokonalé rubadlo a ruchadlo do těžkého terénu, dnes je to ale trochu jinak. Nebo není?

Ne tak úplně. Geometrie nového Endura je stále dost položená, dokonce víc, než bývala. Koukám, že Enduro 26 z roku 2012 mělo hlavový úhel 66,5°, současné má 65,5°! Tehdy ale mělo Enduro „brutální“ vidlici RockShox Lyrik se 160 mm zdvihu (dnes je tam Pike na 160 mm), která sama o sobě budila značný respekt. Co mi ale přišlo jako největší rozdíl, byla asi ona výše vychvalovaná nízká hmotnost. Starší Endura na mě vždy působila dojmem lehčího sjezďáku a najednou má Enduro 650b, nejlevnější model Comp, jen lehce přes 13 kg?!

Je to ale jen o zvyku a přístupu, jelikož lehčí kolo možná nepůsobí až tak zabijácky, zase se dá snáze ovládat, což zde platí dvojnásob také proto, že je pro měnu zadní stavba až extrémně krátká (422 mm). S Endurkem 650b jsem tak neměl problém sjet i ty nejstrmější pasáže, co jsem v Jeseníkách potkal, přitom jsem se ním nenudil a hlavně jsem se s ním nepral na lehčích úsecích. Kupříkladu na vysoce hravém Fun Trailu v bikeparku Kopřivná. Na druhou stranu jsem ale ve vyšších rychlostech neměl onen pocit neohroženosti, jako u starších šestadvacítek.

Zadní plášť Specialized Slaughter Control 27,5×2,3″ byl už docela osekaný, ale držel slušně. Osobně bych ale volil variantu s výraznější ochranou boků, u níž bych se nemusel bát použít nižší tlak.

Nesmíš šetřit gumou!

Možná by ale stačilo jen vyměnit pláště za tvrdší a zubatější, jelikož použité vzorky Specialized Butcher Control a Slaughter Control (P/Z, oboje 2,3“) sice nebyly špatné, ale rozhodně nepůsobily nezničitelně. Příště bych zkusil rovnou nasadit Maxxis High Roller II, případně Minion anebo mimořádně odolné závaží WTB Vigilante, kde už jen při obouvání poznáte „ten rozdíl“. Věřte mi, nedávno jsem měnil pláště Specialized na svém Stumpjumperu právě za Maxxis a WTB (vzadu mám teď TrailBoss, vepředu HR II). Spešlové pláště byly jako papír do tiskárny, Maxxis jako čtvrtka a WTB jako plastová deska pro krájení chleba!

Mám-li být více konkrétní, tak pokud to jen trochu znáte v Kopřivné, vzpomeňte si jak vypadá horní půlka zdejší DH lajny, která se jela také v rámci závodu. No a právě zde jsem čekal onen pocit neohroženosti původních variant, jenže ouha, tady to bylo dost ostré. Enduro 650b se sice i v těch nejstrmějších sekcích hezky vedlo a vždy uhnulo kam jen jsem chtěl, k dojmu malého DH stroje mělo ale celkem daleko. Což je ale možná dobře a jen to dokazuje, že starší Endura byla až moc „tupá“.

Slitina hliníku Specialized M5 byla v dobách, kdy jsem se začal víc zajímat o horská kola a o značku Specialized něčím pohádkovým. Kupříkladu moje Enduro Comp 2004 bylo ze slitiny A1 a mělo spodní trubku z M5. Kompletní M5 bylo jen na S-Worksu. A dnes? M5 je základ pro nejlevnější model řady Enduro…

S Endurem na enduro

Jinak se mi na Kopřivné a v rámci víkendového endura na Enduru jezdilo moc hezky. V rámci prologu jsem byl sice poměrně nervózní z plášťů, které byly navíc dost olítané, nakonec jsem to ale solidně odriftoval. Na onen víkend „jenom moje“ Endurko se ale asi nejvíc vyžívalo na lesní hrabance, zejména na sekcích, které se kroutily mezi klasickými bikeparkovými traily v lese okolo sjezdovky (RZ 1, 4 a 5)

Tady se projevil mix stabilní geometrie doprovázený velkou poslušností, hravostí a vlastně i onou lehkostí. Zároveň to v lese na hrabance a na kořenech asi nejlépe pružilo, protože velké ostré šutry na DH lajně byly i pro 165 mm zdvihu tak nějak příliš. Zadek je přitom poměrně aktivní a hodně snaživý a svých 165 mm si odmaká poctivě od začátku do konce. S citlivostí rozhodně nemá problém, to je větší problém nehoupat se v sedle při šlapání, slušně zvládá i velké pecky, nemlátí o dorazy, naopak na konci solidně ztuhne.

O Piku snad mluvit ani netřeba. Vyšší varianta RC3 sice funguje při správném seřízení ještě o pár procent lépe, ale ani s klasickým Pikem RC jsem neměl pocit, že bych byl o výkon předního odpružení nějakým způsobem ochuzen. Stačí si najít to správné nastavení. Správný tlak, aby vidlice neběhala s každým trochu větším šutrem až na dno, ale zase aby nezůstal konec kroku nevyužitý. Moje poznámky tvrdí, že já takový kompromis našel na hodnotě 70 psi, pro srovnání vzadu jsem měl 190 psi.

Enduro se na Enduru jelo parádně…

Specialized Enduro 650b Comp (2015) – závěr

Tohle není klasický test, kde bych se zblízka dotkl všech témat. Na to jsem s Endurem 650b nestrávil dost času a hlavně jsem neměl možnost zkusit ho byť jen na chvíli na svých lokálních trailech, abych měl to správné srovnání. Když to ale celé zabalíme a smotáme do jednoho klubíčka, musím říct, že se mi s ním jezdilo hezky. Hodně hezky! Rozhodně bych jej okamžitě vybavil teleskopickou sedlovkou, což je u modelu 2016 již vyřešeno a hrubšími plášti s výraznější ochranou boků. Jestli se nepletu, tak mezi plášti Specialized to je verze Grid. Sice jsem snad ani jednou neměl defekt, ale bylo to za cenu vyššího tlaku, který mě zas zbytečně okrádal o komfort a přilnavost.

Specialized Enduro 650b je kolem, které je rozhodně použitelné a nejedná se o žádnou „znouzecnost“ jak tomu bylo… Nebudeme se opakovat. Už jen díky úhlu hlavy (65,5°) je tenhle stroj správně a dostatečně stabilní a jistý, přitom je ale vzhledem k extra kraťoučké zadní stavbě (422 mm) stále velice hravý, obratný a snadno ovladatelný. Stále je to tedy kolo, o kterém má smysl přemýšlet, nejen v případě, že jezdíte rádi enduro závody, ale také v situaci, jestli máte rádi extra technický terén, přitom jste ale nerezignovali na přesuny po vlastní ose.

V hlavě mi ale stále šťourá a vrtá čertík, který říká, že skutečnou peckou by mohlo být nové Enduro 650b, jehož představení vyhlížím s jarem roku 2016 (model 2017) a které bych mohl za necelý rok vyměnit za současný Stumpjumper FSR 650b a omladit jím naší dlouhodobou testovací flotilu.

Více o tomto kole najdete na webu www.specialized.com

Foto: Štěpán Hájíček