Co je zač a kde se vzal střed T47? | TECH LAB

Někteří „zelení mozci“ by si možná přáli, aby označení T47 odkazovalo na odvozenou verzi legendárního tanku M47 Patton, tak tomu ale (naštěstí) není. Minimálně ve světě cyklistiky patří označení T47 relativně novému standardu středového složení, kterému jeho tvůrci nejspíš věštili velkolepou budoucnost, realita je ale výrazně střízlivější.

Že jste o středech typu T47 zatím (skoro) neslyšeli? Nebo toto označení jen někde letmo zahlédli, pak jej ale brzy pustili ze zřetele? Nedivím se. I pro mě je to vcelku nová informace, ač tento „standard“ funguje ve světě cyklistiky již prakticky rovných 10 let!

První zmínky o systému závitových OverSize středů T47 nás totiž zavedou až do roku 2015, kdy toto v principu určitě dobře zamýšlené řešení mělo snahu zafungovat jako „lék“ na nejčastější bolístky ve své době značně rozšířených lisovaných středů PressFit, případně BB30 (standard, se kterým přišel Cannondale a později jej uvolnil k obecnému použití). Tlustou čáru mělo T47 udělat za vrzáním, skřípáním a křupáním, ale také za složitější montáží a celkovou údržbou.

Předností středů T47 měla a má být snadná instalace, výrazná všestrannost co se týká použití os i rozměrů středového domečku, ale i vysoká tuhost celého středu a jeho potenciálně dlouhá životnost. Povedlo se? Ano i ne…

Jak vypadá T47?

Středové složení T47 si představte jako křížence mezi tradičními závitovými systémy (BSA) s vně rámu usazenými ložisky a lepenými (lisovanými) středy PressFit či BB30 a dalšími odvozeninami. Vtip T47 spočívá v tom, že je potřeba použít dostatečně silný střed s vnitřním průměrem 46 mm, do kterého se snadno schová celé závitové středové složení, často i včetně ložisek.

Ložiska v rámu poté drží klasický závit, s nímž se snadno pracuje. Zvenku přitom, v mnoha případech, zůstává jen drobná příruba se zuby pro příslušný klíč – stahovák. Zároveň se najdou i středy standardu T47, jejichž ložiska jsou částečně nebo zcela mimo střed tak jako u zažitého řešení BSA.

Pokud vás zajímají technické detaily, pak vězte, že systém T47 využívá závity M47x1,0 mm s rozdílnou stranovou orientací, stejně jako je tomu u klasického šroubovacího řešení BSA (levý závit u převodníku, pravý na druhé straně).

Určitá „magie“ řešení T47 spočívá i v tom, že pokud máte kolo se středem PF30 nebo 386EVO, můžete do něj teoreticky vyříznout závity (M47) a do rámu usadit šroubovaný střed T47.

T47 jako jistější varianta, jen možná ne pro všechny

Jedním z tradičních problémů lisovaných středů jako je PF30/BB30 byla a je vysoká náročnost na přesnost opracování rámu, ale také obtížnější instalace a náročnější výměna ložisek. U kovových rámů (ocel/hliník) tento problém zase tak častý a zásadní není, ale u karbonových s vlepenou kovovou vložkou, to mnohdy (doslova) skřípalo a vrzalo víc, než bylo zdrávo.

Zároveň je nutné přiznat, že ač se v posledních letech „kydal hnůj“ na lisované středy všeho druhu skoro na každém kroku, má toto řešení stále své výhody a přednosti, stejně tak i své přesvědčené zastánce, jak na straně výrobců rámů, tak i v podobě mechaniků.

*Kupříkladu u kol Rocky Mountain nejsou údajně s často využívanými středy PF92 žádné zásadní problémy. Jen na ně potřebujete vhodné přípravky a šikovné ruce.

Na druhou stranu drtivá většina těch, kteří osobně prošli očistcem v podobě nekonečně a často nevyléčitelně vrzajícím lepeným či lisovaným středem, se usilovně snaží tohoto řešení jednou pro vždy vyvarovat.

I proto se mnoha uživatelům, ale i výrobcům rámů a mechanikům zdá být závitové středové složení, ať už v jakékoliv moderní podobě, snazší, bezpečnější a praktičtější cestou. I zde ale můžete narazit na možné problémy či různá konstrukční omezení.

Snadné přizpůsobení T47 klikám, osám a středům

Jednou z více vítaných předností systému T47 je možnost jeho snadného přizpůsobení poměrně široké škále dílčích součástí. Použít lze tento střed s osami různé délky a striktní omezení nepanuje ani v otázce šířky domečku. Začít lze totiž už na úrovni 68 mm a pokračovat můžete až do fatbikových vod s rozměrem i 132 mm.

Stejně tak lze, díky velkému instalovanému průměru, využít různé varianty ložisek s různými průměry, a tak celý systém přizpůsobit široké paletě os. Využít lze jak moderní extra silné kousky s průměrem 30 mm, tak i další „standardy“ jako je DUB (28,99 mm), nebo starší kousky GXP 22/24 mm, či rovných 24 mm… Dalších pár možností by se možná ještě našlo.

Vysoká tuhost a konstrukční volnost

Tuhost středové partie je pro každý rám tradičně „ostře sledovanou veličinou“, i proto se v minulosti hledaly cesty, jak průměr středu navýšit, či jak rozšířit středový domeček. Tato snaha postupem času vedla právě k velkým lisovaným středům jako je BB30 nebo PF30 či k mnoha jiným variantám s klasičtějším průměrem, ale širší stavbou těla (např. PF89.5 / PF92 / PF121 / BB30 73 / PF30 73).

Naopak v případě uživatelsky přívětivých středů BSA s ložisky vně rámu máte sice ke všemu krásně snadný přístup, samotná středová trubka má ale relativně malý průměr, není extra široká (nejčastěji 73 mm), proto se nejednou používá poměrně silná stěna, nebo jiné triky*, aby se dosáhlo potřebné pevnosti této kriticky namáhané oblasti.

Naopak v případě středů T47 je základním stavebním kamenem „široká roura“ s vnitřním průměrem 46 mm, teoreticky bez omezení šířky domečku, což, minimálně na papíře, slibuje velkou konstrukční svobodu při snaze o dosažení maximálně pevné středové oblasti.

*Dobrým příkladem „konstruktérských triků“ mohou být atypické středy moderních rámů RB (viz představení RB HTR), u nichž by systém T47 mohl celou konstrukci slušně zjednodušit.

Není vše zlato!

Samozřejmě, i systém T47 má své neduhy a omezení. Předně ten, že jej lze stále považovat za poměrně mladý standard s omezeným praktickým výskytem. Samotných středů tohoto rozměru je sice na trhu poměrně dost, rámy s příslušnou úpravou ale vysloveně běžnou záležitostí zatím stále nejsou.

Důvodem může být i fakt, že se po divokých experimentech s lisovanými středy a prudkém rozmachu jejich všelijakých variant a rozměrů do nového standardu mnoha výrobcům už jen z principu zřejmě nechce, tím spíš, že stará dobrá klasika BSA stále funguje.

Určitým problémem a omezením může být i potřeba využít silné středové trubky. Ta sice u pevných rámů (silnice, MTB HT, gravel biky) nemusí být žádnou zásadní překážkou, spíš naopak, zato ve světě plně odpružených biků už může tato podmínka více zamíchat konstruktérskými kartami. Boj může být teoreticky s nedostatkem místa, s potřebou přizpůsobení celé kinematiky apod.

Zároveň se nacházíme v době, kdy se stále více inženýrské i zákaznické pozornosti soustředí na elektrokola, u nichž se otázka uložení středové osy, procházející v drtivé většině případů tělem samotného motoru, řeší vlastně zcela jinak. Proto si zde není třeba lámat hlavu s nějakou novinkou jako je T47!

Jak moc je rozšířené T47 a jak to s ním bude dál?

Přestože se systém T47 zrodil již v roce 2015, trvalo ještě dalších pár let, než jej začali brát dostatečně vážně stavitelé a výrobci kol. Ani dnes, po téměř 10 letech jeho existence, není varianta středů T47 vysloveně běžnou a masivně využívanou záležitostí. Tedy alespoň pokud hovoříme o světě MTB.

Co se samotných středových setů T47 týká, pak se lze snadno přesvědčit, že vyslovený nedostatek jich na trhu není. Třeba na Koloshop.cz si lze snadno vyfiltrovat (v tento den a v tuto minutu) 12 variant středů T47. Ještě širší přehlídku možných podob „Té-čtyři-sedmičky“ lze najít třeba u Protocycles.cz. Když se ale snažíte vygooglovat rámy se středem T47, nacházíte hlavně silniční kousky, různé zakázkové stavby, velice často exkluzivní titanové rámy. I to o ledasčem svědčí.

Možná se ale jen špatně dívám, možná mi chybí kontakt s denní praxí někde v dílně… I když, po rychlé konzultaci s jedním zkušeným mechanikem se nezdá, že by tato varianta středu někde vysloveně dominovala. Snad někde na silnici nebo u titanu, kde mi velký průměr a vnitřní závit také dávají jednoznačný smysl.

Každopádně, pokud máte na toto téma jiný náhled, jiné zkušenosti, budu jedině rád za vaše doplnění, rozšíření, nebo upřesnění, třeba formou komentáře pod článkem nebo na FB. Díky!

Text: Štěpán Hájíček / Foto: Mix internet