Cannondale Moterra SL | Konečně jsme se sešli! (první dojem)

Snad neudělám chybu, když budu doufat, že se vám vybaví představení značně unikátního stroje Cannondale Moterra SL, k jehož odhalení došlo téměř přesně před dvěma měsíci! Tehdy jsem sliboval, že se na toto kolo záhy posadím, jenže novinář míní a přepravní a jiné praktické okolnosti život mění. Prostě to trvalo déle, ale na Moteře SL jsem se už (konečně) svezl!

Byla to vlastně docela vtipná „hurá akce“! Zazvonil telefon od kluků z Aspire s prostou informací: „Nová Moterra SL je konečně tady! Zvládneš tento týden dorazit, aby ses na ní mohl alespoň chvíli projet, než ji budeme muset poslat zas někam dál?“ Co jsem jako měl vymýšlet za výmluvy, že? Prostě jsem řekl, že to nějak vymyslím a na tuhle exkluzivní a ve vícero ohledech unikátní hračku se dojedu naživo podívat, a hlavně jí dám trochu za uši, ať se ukáže, jak celý tento koncept funguje!

To podstatné, co stojí za to připomenout!

Když jsem se sám po této první praktické zkušenosti s Moterrou SL díval na své vlastní představení (2/2024), byl jsem až překvapený, nakolik podrobně jsem to tehdy pojal. Ale ono se vlastně jedná o dosti unikátní počin o určité „kukátko do budoucnosti eMTB“, proto také tolik pozornosti a důrazu. Tímto chci zároveň říct, že logicky nemá smysl vše popisovat znovu, vždy se lze vrátit k původnímu představení, zároveň by asi bylo na místě rychlé shrnutí.

Oblastí, bodů či řešení, které činí Moterru SL tolik zajímavou a unikátní je vlastně vícero. Asi nejzásadnější je skutečnost, že díky spojení lehkého karbonového rámu, kompaktního, lehkého, ale též výkonného motoru Shimano EP801 a specifické zakázkově navržené baterie, vznikl eBike, který je schopný dostat se se svou hmotností pod 20 kg (19,5 kg verze Lab71). Přitom ale nabídne plnohodnotný motor (85 Nm, 600 W), nemalé zdvihy 160/150 mm a více než solidní kapacitu baterie (601 Wh).

Výsledkem je unikátní a světově první „lehký eBike“ s plným výkonem a velkou baterkou!

Zajímavých a svérázných řešení je ale na tomto kole mnohem víc. Teď už spíš jen telegraficky. Kupříkladu vlastní skladba režimů dopomoci čítající režimy ECO / TRAIL / TRAIL2 / BOOST. Dále třeba pružné karbonové planžety místo čepu před zadní osou (tzv. FlexPivot) nebo také dosti radikální geometrie s úhlem hlavy 62,5°! *Ten lze ale díky otočnému headsetu „narovnat“ o 1,2°, tedy na hodnotu 63,7°.

Doplňme ještě zdvihy, už jednou řečených 160/150 mm, primární sestavu s různě velkými koly (mullet – 29“/27,5“), možnost využít Flip-chip a bez zásadní změny geometrie přestavět kolo na čistou devětadvacítku a… To nejdůležitější máme probráno!

S čím si dnes budeme hrát?

Zcela nová Moterra SL je kolem, na které jsem se hodně těšil, na které jsem byl hodně zvědavý. Lákal mě už jen celý tento koncept (silný motor + slušná baterka + luxusně nízká hmotnost). Dost mě zajímalo, jak se mi bude líbit a jak se mi bude jezdit s motorem Shimano EP801, jelikož žádnou jednotku Shimano jsem už delší čas v testu nepotkal. Hodně zvědavý jsem byl na zmíněnou dost radikální geometrii a další podobné prvky.

Když jsem dorazil do Aspire, čekal tady na mě bike, který měl nenápadný šedo-zlatý lak, odlišný oproti u nás nabízeným sériovým modelům, osazením ale téměř do puntíku odpovídal variantě Cannondale Moterra SL 1.

Z toho podstatného zde byla vidlice Fox 36 Factory (160 mm), tlumič Fox Float X, řazení SRAM X0 Transmission, obutí Maxxis Minion DHF/Dissector a brzdy Magura MT7. Pro ilustraci jsme u tohoto konkrétního stroje (vel. M) naměřili celkovou hmotnost lehounce přesahující 20 kg, což de facto odpovídá prezentačním proklamacím, které u verze SL 1 hlásí 19,7 kg.

Zatím se trochu oťukáme na parkálu, jo?

Základní představu o zkoušeném kole máme, baterie je plně nabitá, kolo po chvíli hraní si u auta na parkovišti je nachystané k akci, jede se do terénu. Hned asi první věc, co mě zaujala, byl pocit hodně krátkého posedu a celkově značně kompaktní stavby celého kola (vel. M, připomínám). Jezdil jsem chvíli před tím na velkém a dlouhém Lku, proto byl první dojem docela zvláštní, skokově jiný, ale zvykl jsem si během chvíle a neměl s tím problém.

Zajímavé je také to, že posed je zde jednak spíše z těch kratších, zároveň je docela vzpřímený. Jinak řečeno, měl jsem pocit, že hlava, respektive celý úchop, jsou dost vysoko i přesto, že jsem si polohu řídítek o něco snížil (vzhledem k vedení elektrické kabeláže mizící v hlavovém složení jsem nemohl dostat představec až nadoraz k hlavě, což by mně docela sedělo).

Třetí klíčový úvodní dojem byl spojen s geometrií, respektive s výrazně, skutečně hodně výrazně položenou hlavou (62,5°), kterou prostě nejde přehlédnout, ani ji nelze necítit v rukou. Je ale zajímavé, že se projev kola, už jen jeho řízení na rovině, zdál sice trochu zvláštní, ale nikoliv vysloveně mimo. Místy působí lehce opile a „nevyrovnaně“, ale zvyká se na něj snáz, než by si člověk předem myslel.

První nášup, alias power stage!

Záležitost, s níž se bylo potřeba hned zkraje také trochu srovnat, byla skladba režimů dopomoci, ovládání a základní projev motoru Shimano EP801.

Jak už bylo zmíněno výše, Cannondale si nechal upravit sestavu asistenčních módů dle svých vlastních představ, proto na displeji sledujete měnící se barvy a místo názvů jednotlivých režimů jejich čísla (zapsáno 1/4 až 4/4). Základem je „jednička“ (ECO), následují dva režimy „TRAIL“ (2 a 3) a poslední je BOOST (4)!

Brzy jsem zjistil, že první dva režimy jsou ve výchozím nastavení bez zásahu skrz aplikaci Shimano eTube hodně slaboučké a v reálném terénu tak ke slovu přichází hlavně režim „3“ a občas plný výkon, alias „4“.

S těmito základními postřehy jsme přejeli první lesní spojovačku a hned se pustili do poměrně ostré „power stage“. Tedy do výjezdu jednoho zábavného, hravého trailu, který se běžně jezdí dolů, ale s éčky ho mají kluci z Aspire oblíbený i v protisměru.

Co to vlastně pode mnou dělá?

Tento první výjezd byl, jako úvodní seznámení se zcela novým kolem, docela ostrý a náročný! Ale proč ne, jen ať se ukáže, co to umí!!! Prvním šokem je, že se Moterra SL chová, i v dosti prudkých výjezdových pasážích, až překvapivě jistě a klidně. Nezvedá se na zadní, její řízení zbytečně neplave, motor zabírá krásně, plynule a jeho síla se dá velice dobře dávkovat.

Ano, buďme upřímní, maximální záběr motoru, prověřený již v prvním výjezdu a jeho dynamika, jak se ukázalo později, nedosahují vysloveně úrovně „velké konkurence“ (zejména Bosch), ale ani to se nezdá jako zásadní „prohra“, nebo snad problém. Navíc jsme později zjistili, že ani na BOOST nedává motor úplně vše co umí (dle grafu na displeji), což je takto nejspíš záměrně softwarově nastaveno.

Abych to ještě lehce shrnul. Už jen tento první ostrý výjezd naznačil, že se Shimano za poslední roky zřejmě dost poučilo, hodně si pohrálo s mapami výkonu a díky tomu je projev jeho motoru nikoliv trhavý a neurvalý, jak tomu bylo tu a tam v minulosti, ale velice dobře se s ním pracuje. Navíc jeho výkon, ve spojení s lehkým eBikem, přišel mně osobně zcela dostatečný. Takže tady první velký palec nahoru!

Koutky nahoru a teď kopec dolů!

Po tomto prvním ostrém výjezdu jsme si sdělili své úvodní dojmy, i můj místní průvodce měl to samé kolo a také on na něm seděl zcela poprvé, načež mi sdělil, že teď jedeme to samé, jen obráceně, tedy z kopce dolů! „OK, směrem nahoru se extra progresivní geometrie jako úplný nesmysl být neukázala, co to udělá dolů?“

Jak to vlastně popsat? Úplně první sjezdové dojmy byly, že je Moterra SL příjemně kompaktní, lehká, hravá a poslušná, i přes zdánlivě krátký rozvor hezky drží směr, její odpružení dokáže být slušně aktivní, ale ta vidlice! Nebo spíš úhel hlavy!!!

Rychlejší a dostatečně otevřené zatáčky nebyly nejmenší problém, do těch stačilo kolo náležitě položit a ono už řezalo oblouk jak dobře nabroušená carvingová lyže. Menší, ostřejší a více utažené zatáčky byly docela výzvou, hlavně takhle na první dobrou, ale taky to šlo. Člověk do nich nesměl vletět moc rychle, chtělo to víc zalehnout předek, využít lehkost a tuhost rámu, jakož i menší zadní kolo, pomoci si pohybem celého těla, smýknout trochu zadkem…

Jo, to půjde! Ale ne každý to asi skousne

Zcela upřímně, projev této radikální geometrie je docela zvláštní, zajímavý, jiný. Někdy vám přijde dost praštěný až ztřeštěný, ale jak vám na počítadle naskakují další a další čistě odjeté traily, zjišťujete, že to prostě funguje.

Samozřejmě jsou místa, kde se více, než by snad bylo úplně zdrávo, projeví výrazný „chopper efekt“. Místa, kdy řízení působí vážně dost opile a „neuchopitelně“, ale pak se najde celá řada jiných situací, kdy si na to buď vůbec nevzpomenete, nebo si řeknete, že to fakt není špatné!

Navíc je zajímavé, že s přibývajícím časem za řídítky Moterry máte stále menší pocit toho, že je zde „něco jinak“. Naopak jak postupně přijímáte pravidla hry, využíváte výhody takto koncipovaného řízení a průběžně redukujete jeho možné negativní vlivy. *Ono se to ale vlastně docela těžko hodnotí, když jsem na tomto kole jezdil jen chvíli, navíc v prostředí, které prakticky neznám.

Zcela bez diskuze je fakt, že v extra strmých sekcích je takto extra položená hlava velkou výhodou, příjemný je projev ovládání také v otevřených klopenkách a vůbec v přehledných a rychlých zatáčkách.

Jeden rychlý – mezi-závěr

Víc bych k tomu ale radši dodal až ve chvíli, kdy se na tomto kole projedu po svých domácích trailech a budu mít na vše víc času a budu mít to správné srovnání. Obecně bych ale řekl, že takto radikální čísla geometrie nejsou rozhodně „vytržená z kontextu“, že to celé do sebe vlastně hezky zapadá. A ještě jednou zopakuju, dobře to funguje i do kopce. K mému údivu!

Ač se mi celý tento „úlet“ s řízením vlastně líbí, zároveň si myslím, že je určitě dobrým rozhodnutím od tvůrců z Cannondale nabídnut k Moteře SL možnost vyměnit/otočit hlavové složení a napřímit úhel hlavy o 1,2°. Případně celý bike ještě lehce proměnit výměnou menšího zadního kola za plnohodnotnou devětadvacítku. Tím se z Moterry SL může stát výrazně civilnější stroj, který si bude méně libovat v extrémech, naopak nabídne více všestrannosti, a to rozhodně není k zahození!

Na tohle bych si asi dokázal zvyknout

Jak už jsem vícekrát říkal, své postřehy a dojmy čerpám z poměrně krátkého, necelé tři hodiny trvajícího dovádění v sedle novinky Cannondale Moterra SL, proto moje dosavadní závěry berte spíš jako určitý odrazový můstek než finální verdikt. Na ten se letos ještě (doufám) také dostane.

Každopádně už jen tato letmá zkušenost ve mně zanechala jasně převažující kladné dojmy. Nová Moterra SL se zdá být totiž kolem zajímavým a lákavým nejen na papíře, ale také v praxi. Docela by mě zajímalo, jak „širší obec bikerská“ přijme její dosti radikální geometrii a ovládání, sám zatím musím říct, že to vážně funguje a člověk by si asi neměl problém zvyknout.

Shimano udělalo pořádný STePS vpřed!

Hodně příjemně jsem byl překvapen také z projevu motoru Shimano EP801 a z jeho aktuálního vyladění. Jak jsem měl dříve pocit, že se jeho výkon hůře dávkuje, tak nyní mi přijde, že se jeho naladění slušně změnilo, aktualizovalo a posunulo. Já se proto nemusel učit žádné nové triky, ale naopak jsem si mohl užívat výkonu přesně tam, kde jsem ho chtěl a potřeboval a vypínat ho zase na místech, kde by byl spíše na škodu.

Co se týká síly motoru, ta mi přijde zcela dostatečná a adekvátní, minimálně k tomu, jak tato Moterra SL jezdí a co od svého elektrického asistenta vyžaduje. Jako poměrně často, jsem i zde převážně jezdil na 3. režim ze 4 (TRAIL2) a BOOST využíval vcelku minimálně. I když i ten se občas také hodil, zároveň na mě působil příjemnějším, civilnějším a lépe zvládnutelným dojmem, než jak tomu bylo bývalo u Shimana dříve.

Konečně z hlediska kapacity a výdrže baterie si opět odnáším převládající kladný dojem, i když zrovna tato oblast bude vyžadovat podrobnější „zkoumání“. Za daných okolností jsem s baterií o kapacitě 601 Wh nastoupal něco málo přes 1000 výškových metrů, v baterce ale ještě něco zbylo, o trochu méně než 20 % kapacity.

Zároveň bych rád dodal, že jsme svým kolům dávali do kopce dost zabrat, proto při volbě lehce „šetrnějších výjezdů“ by se dalo nastřádat víc než dost výškových metrů, projet víc než dost zábavných trailů, až by měl člověk slušně vytahané ruce.

Odpružení? I to bude chtít hlubší prověrku!

Poslední rychlý bodík, kterého bych se rád dotkl, souvisí s odpružením. Ještě jednou připomenu, že vzadu „úřaduje“ karbonová planžeta (FlexPivot) na místě čepu před zadní osou. Podobně jako na kolech Cannondale Scalpel (letos představená nová generace). V tomto směru jsem se svým hodnocením záměrně trochu zdrženlivý, jelikož traily, na kterých jsme řádili, nebyly příliš rozbité, proto se mnoho poznat nedalo. Celkový dojem je ale (opět) převážně kladný.

Už jen do výjezdů je zadní stavba klidná, stabilní a efektivní, cestou dolů se pak neváhá projevit všude tam, kde to je zapotřebí. Nebude to možná největší hyper-žehlička na světě, ale to snad ani není zapotřebí. Z toho, co jsem stačil poznat, dokáže nabídnout zcela dostatečnou úroveň komfortu a přítlaku, stejně jako jistoty ve sjezdech i patřičnou mechovost při dopadech skoků. Takže i zde zatím souhlasné, spokojení mručení!

Mám ještě něco dodávat?

Nemyslím si! Snad jen tolik, že budu rozhodně rád, až mi jedna Moterra SL přistane doma a já ji budu moct důkladně prověřit v terénu, který dobře znám a naplno rozkrýt její silné a slabé stránky! Asi to nebude úplně hned, ale v průběhu letošního roku by to dopadnout mělo! Těším se!

Text a foto: Štěpán Hájíček

Více informací a přehled modelů Cannondale Moterra SL: www.cannondalebikes.cz

Mezinárodní web: www.cannondale.com