Vydařené zakončení sezóny EWS-E ve Finale Ligure (Milan Myšík)

Závěrečný závod seriálu EWS-E se jel v oblíbené destinaci Finale Ligure jako součást velkolepého teamového klání Trophy of Nations. Startovka éček byla i proto nabitá 80 zvučnými jmény jako například Rude, Callaghan, Daily, Rudeau, Heap a mnoho dalších eliťáků z TOP 20 EWS!

Text: Milan Myšík / Foto: Boris Beyer 

Ve středečním tréninku jsme jeli pouze 2 loopy, jelikož se v závodě jeden opakoval. Celkové skóre závodu přitom bylo: 3 loopy, 2 600 metrů, 12 RZ a z toho 3x power stage. Byla to slušná porce, ale snesitelná.

Tréninky probíhaly poměrně dobře a téměř bez záseků. Cítil jsem se letos asi nejlépe za celou sezónu. Alespoň do chvíle, než jsem spadl na Neandrtálcovi, kde jsem si dal slušně do hlavy a taky si narazil levou ruku. Nějaký čas jsem to musel rozdýchávat, ale naštěstí nebylo nic zlomené, takže dobrý. Klasicky zabral Voltaren forte a led!

Milanovy reporty z letošního EWS-E

Start závodu se odehrál tradičně v 8 hodin ráno a hned zčerstva jsme naskočili do první power stage, která byla pěkně vostrá. Jelo se po skalách, navíc to zde byl samý switchback – do kopce! Věděl jsem, že jedu o celkové umístění v TOP 10, proto jsem byl dost nervózní a snažil se nic nezkazit.

Jedničku jsem zvládl ve druhém nejlepším čase se ztrátou pouhých 0,8 sekundy na vítěze! Škoda, zase mi jen o kousek unikl vysněný stage win!

Za to ve druhé, respektive ve třetí RZ se mi začaly lepit problémy na paty, nebo spíše na kolo… Nejprve jsem trefil přehazku tak, že z kola byl slušný automat. Ve trojce se mi pak hned 2x vypnul motor, navíc vždy před výjezdem. Paráda! Ufff, po prvním loopu jsem toho měl docela dost, ale díky první power stage jsem byl stále okolo patnáctky.

Patnáctku celkově jsem si udržel i po druhém loopu, kdy už přestaly problémy s motorem, kolo ale stále neřadilo tak, jak bych chtěl. Přesto jsem se dokázal dostat před posledním loopem alespoň na 14. místo. V tu chvíli jsem zároveň věděl, že dva Francouzi, bojující se mnou o TOP 10, jsou venku ze hry kvůli technickým problémům.

V poslední loopu jsem proto zvolil jistotu! Snažil jsem se radši příliš neřadit, ať kolo přežije až do cíle, a také ať stíhám transfery. Spočítal jsem si totiž, že když dojedu aktuálně do 15. místa, bude to stačit k tomu dostat se celkově do TOP 10! Sice s tím pak trochu zamíchali jezdci, kteří éčka obvykle nejezdí, ale základní propočet by měl vyjít.

Pro další power stage jsem si dost věřil a doufal, že tady bych mohl svoje skóre vylepšit. Udělal jsem ale obrovskou chybu, když jsem se snažil uspěchat první zaváhání! Bohužel jsem musel kus běžet a poté znovu naskakovat! Tady jsem nechal dobrých 10 sekund, zatraceně!

Díky tomuto nevydařenému výstupu jsem poslední závod sezony EWS-E dokončil na celkovém 16. místě, což je ale i tak paráda. Můj cíl byl dostat se do dvacítky, tedy splněno!

A co víc? Díky chybám Francouzů jsem vyskočil v celkovém hodnocení o místo výš a završil tedy premiérovou sezónu na e-bikách na luxusním 7. místě celkově!

To jsem absolutně nečekal! Navíc když jezdím jako „privateer“, tedy bez teamu, bez mechanika, bez tuningu motoru a jiných výhod. Jen jsem zkrátka celou sezónou postupně proplouval závod od závodu… I to stačilo!

Oslavy celkového umístění byly super. Další dny jsme s partou fandili klukům a holkám na Trophy of Nations, užili si Riders Trophy a taky gelato, pizzu, moře, víno… To vše se pak krásně prolínalo. Paráda! Díky všem, co fandili!

Závěrem velký díky trenérům BePro Training & MindTheBody a všem partnerům a sponzorům. Teď konečně zasloužené off season volno a pak se uvidí, co bude dál…

Milan Myšík

Původní report na webu: milanmysik.com