Cannondale Scalpel SE LTD Lefty – I bez nohy výše! (TEST)

Na jednu stranu by se dalo říct, že mám na test již podruhé víceméně to samé kolo. Ano, Cannondale Scalpel SE jsem již jednou testoval (6/2020), od té doby se přitom jeho rám nikterak nezměnil… Změnilo se ale něco jiného! Nově má nejvyšší model SE LTD vidlici Lefty Ocho se 120 mm zdvihu!

Jednonohé vidlice provází kola Cannondale již dlouhou řadu let. Modely Lefty jsou přitom pokračovateli původní varianty předního odpružení HeadShok, které ale po čase přestalo vyhovovat maximálním dosažitelným zdvihem, proto muselo ustoupit právě variantě Lefty.

Samotná Lefty si prošla také dost výrazným vývojem, který zahrnoval celou řadu podob a řešení. Zřejmě největším kusem byla, pokud si správně vzpomínám, Lefty SuperMax se 130 mm zdvihu, která náležela strojům Trigger 29 (test rok 2013).

Následně přišla další změna, kdy se Lefty začala stahovat, či spíše vracet primárně ke sportovním kolům, načež se objevila jednonohá, jednostranná a také jednokorunková Lefty Ocho (představení Cannondale F-Si + Lefty Ocho, rok 2018), vlastně tak trochu návrat k ideálům HeadShoku.

Lefty Ocho se totiž omezila na sportovní zdvih 100 mm, víc ani ťuk! Tedy až do doby, než byl představen model Cannondale Scalpel SE LTD (2/2021) s Lefty Ocho a 120 mm zdvihu na obou frontách!

Sportovní štafle

Když přišla nabídka povozit se chvíli na této exkluzivní variantě, nemusel jsem dlouho přemýšlet, rovnou jsem kývl a pak už jen čekal, až zazvoní kurýr s krabicí. Při jejím předávání se přitom dost divil: „Není to nějak moc lehké, jestli je vevnitř skutečně kolo?“ „Ani ne, alespoň vzhledem k ceně skoro čtvrt míče,“ zněla moje odpověď.   

Když jsem stejný den tento lehký zázrak vyndal, sestavil a nastavil, nemusel jsem se dlouho přemlouvat, abych na něm vyrazil ven do lesa! Tedy trochu jsem se přemlouvat musel, jelikož počasí nebylo dvakrát slavné, ostatně jako po skoro celou dobu testování. Za dva týdny, kdy jsem měl Scalpela SE LTD doma, jsem zažil snad jen jednu vyjížďku, kdy jsem se nevracel jako velká koule bláta. Ale co už, takový je holt někdy život testera!

Ponechme stranou stížnosti na počasí, ač je pravda, že tomuto kolu by více slušely podmínky s pevným a suchým povrchem, aby se dostatečně předvedl jeho sportovní potenciál, jelikož v hlubokém blátě člověk žádnou zázračnou akceleraci nezažije. I za těch pár chvilek na suchu, na asfaltu nebo na výjimečně na pevné hlíně, na mě tento stroj udělal dojem. Ono to vlastně platí i pro ony až příliš časté rozblácené momenty.

Natáhnout a vystřelit!

Vezmeme-li to tradičně a popořádku, byl jsem zprvu trochu překvapen posedem. Nepopírám, delší čas jsem na žádném sportovním XC kole neseděl, každopádně zde jsem měl pocit, že sedím maličko více vzadu a mám poměrně dost natažené ruce. Do tohoto faktu má jistě co mluvit skutečnost, že se jednalo o rám velikosti L, ač já sám mám radši Mka.

O třídu větší rámy ale obvykle v klidu zvládám, problém přitom nenastal ani zde. Stačilo si trochu uzpůsobit úchop – představec otočit nahoru a posunout jej až k hlavě – a bylo víceméně vyřešeno. Zbytek zajistila schopnost lidského těla a mysli zvyknout si a přizpůsobit se.

Každopádně na dané poloze se mi líbilo jak hezky, efektivně a přirozeně se dalo opírat do pedálů, jak dobře byl výkon směrován na zadní kolo. Pokusím se neutéct od tématu, každopádně přidám ještě postřeh, že díky teleskopické sedlovce (zdvih 120 mm) se dalo snadno dosáhnout i stavu patřičné svobody nad rámem a člověk si pak s chutí a s nadšením užíval i techničtější úseky, nejen čistou sportovní „dupárnu!“

Síla versus frekvence

Stejnak se neubráním malému odklonu od běžného řádu svých testů, jelikož se nedokážu vyhnout tématu výkonu a efektivity tohoto Scalpelu. Krásných 11,6 kg celkové hmotnosti (vel. L, bez pedálů), luxusní kola s karbonovými ráfky Cannondale HollowGram 25, špičkový uhlíkový rám a specificky navržené zadní odpružení FlexPivot.

Posčítejte vše výše zmíněné dohromady a máte před sebou, nebo ještě lépe pod sebou, fakt solidní balistickou střelu! Jedním z pocitů, když se více opřete do pedálů, je lehkost, dalším pak vysoká tuhost a efektivita. Na Scalpelu jsem jezdil jednak já, ale také kamarád Honza a oba jsme se shodli na tom, že zadní stavba při ostrých záběrech znatelně ztuhne, až zkamení!

Tato vlastnost je skvělá v nástupech, v ostrých výjezdech i při manévrování v kopci, kdy si kupříkladu potřebujete přišlápnout, odlehčit předek a přehoupnout se přes terénní schod. Honza, který jezdí víc silově, pozoroval i určité omezené vnímavosti zadní stavby ve chvílích, kdy točil nohami skutečně naplno, mně osobně se něco podobného obvykle nestávalo.

Mojí preferencí je spíše frekvenční šlapání, proto jsem podobný efekt zaznamenal jen místy, když jsem se cíleně snažil simulovat požadované podmínky. Naopak ve chvílích, kdy jsem jel a stoupal tak, jak jsem zvyklý, mi právě přechod na více frekvenční točení klikami, nebo chvilkové odlehčení pedálů v kritický okamžik, pomáhalo vychutnávat si jak onu vychvalovanou tuhost a efektivitu, tak i solidní vnímavost zadní stavby a její podporu v podobě zadního kola kontinuálně tlačeného k povrchu.

Nepopiratelný rodokmen

Na právě ukončený blok můžeme snadno navázat bližší analýzou odpružení, které rozhodně není tupé, zároveň ale nikterak nezakrývá skutečnost, že je jeho původním vzorem vyhraněný XC speciál. Už jen čtyřčepová konstrukce bez jednoho čepu – bod otáčení u zadní osy je nahrazen pružnou planžetou (FlexPivot) – je sama o sobě dost efektivní a na výkon zaměřená.

K tomu lze přičíst lehoučký a rovněž více na efektivitu orientovaný tlumič RockShox SIDLuxe Ultimate a výsledek, či celkový výstup je poměrně jasný. Při odpovídajícím nastavení je zadní stavba poměrně pevná a stabilní, aby měl jezdec co nejlepší oporu při snažení se na pedálech. Zároveň však není vysloveně tupá, snaží se brát i menší nerovnosti, jen je občas dělí na malé a menší a podle toho je filtruje.

Větší nerovnosti poté polyká poměrně srdnatě, ač i zde je znát více sportovní charakter celého biku a omezená kapacita jeho zadní stavby (120 mm). Svůj rodokmen člověk, ale zjevně ani kolo, zkrátka nezapře! Scalpel se v rozbitém terénu sice dost snaží, není nepříjemně drkotavý, je ale celkově tvrdší a pevnější, jelikož preferuje rychlost a efektivitu před pozornost a zápal pro jízdu odvádějícím hýčkáním jezdce.

Řeknu to jen jednou! Nohou…

Pokud přepneme naši pozornost od zadní stavby s planžetou FlexPivot na v úvodu opěvovanou vidlici Lefty Ocho Carbon 120, pak najdeme odpružení, které si s projevem zadní stavby hezky rozumí a dobře k němu ladí. Chvíli jsem si hrál s tlaky, lepší je asi měřit sag, než spoléhat na tabulky (platí pro vidlici i tlumič), a po prvotním překvápku z nečekaně vysoké citlivosti, ale místy až nepříjemné linearity, jsem se dostal k vlastně dost příjemnému sportovnímu vyznění.

Jednonohá Lefty Ocho Carbon je zajímavá již od pohledu, je také dost lehká, překvapivě tuhá a kdo s ní ještě nemá zkušenosti, ten se bude trochu divit, že řízení díky její konstrukci táhne lehce na jednu stranu. Jde ale hlavně o zvyk a také o jev, který brzy přestanete řešit!

Z pohledu jízdních vlastností je důležité zmínit, že i zde byl absolutní komfort a vnímavost obětován kultu efektivity a výkonu. Přední kolo sice skrz vidlici „nemlátí přes prsty“, zároveň vám ale dost přesně zprostředkuje informace o podkladu, který je právě pod vámi.

Nezapomeň na pravidelný RESET!

Vidlice Lefty Ocho Carbon 120 je zkrátka na svém počátku spíše stabilnější, což ale k celkovému sportovnímu naladění kola dobře sedí. Jakmile se terén změní a přijdou členitější úseky, pak se ráda „odemkne“ a začne poměrně poslušně zobat, žehlit a tlumit. Jednotlivé větší překážky zvládá poměrně slušně, opakující se nerovnosti „roletového typu“ polyká také více než obstojně.

Jednu věc, na kterou bych rád upozornil, je potřeba občasného domácího servisního zásahu. Hybridní konstrukce s jehličkovými ložisky uvnitř a kruhovým teleskopem venku si žádá pravidelný RESET.

Ve chvíli, kdy nabudete dojmu, že vaše vidlice nevyužívá plný zdvih, a naopak na konci kroku naráží na tvrdší doraz, je potřeba vypustit vzduchovou komoru, zatlačit vidlici postupně až na dno a poté vše vrátit do výchozího stavu.

Stačí tento drobný úkon (vypustit, zatlačit, nafouknout – doporučeno každých 50 hodin provozu, ale můžete i častěji) a pak bude vše tak jak má být. I já si tímto prošel a poté si mohl vychutnat plných 120 mm kroku. Přestože je Lefty Ocho převážně lineární, i tak dokáže nabídnout přijatelně progresivní konec. Cíleným pumpováním rukou ji lze sice dostat až k dorazu, za běžné jízdy to ale nepoznáte, na doraz běžně nenarazíte!

Následuje vůdce…

Než se vrátím obloukem k ovládání, jež obvykle následuje po sekci věnující se posedu, zastavil bych se ještě u celkového vyznění a projevu Cannondalu Scalpel SE LTD. Už jen tím, že se jedná o kolo se závodním rodokmenem, s ohledem na podobu a zpracování rámu, jeho osazení sportovními komponenty včetně tlumiče nebo třeba obutí Maxxis Ardent Race a Rekon Race, jsem žádné velké rodeo v terénu nečekal. Navíc bylo dost mokro a kluzko. Neříkal jsem to už?

O to zajímavější a pozoruhodnější byly momenty, kdy jsem se Scalpelem SE LTD začal postupně pokoušet různé technické sekce. Tu více zamotané klubko kořenů, támhle skalku či jiný shluk kamení. Často jsem k takovým překážkám přijížděl s obavou a respektem, po jejich překonání jsem ale obvykle slušně žasl. Nešlo ani o to, že bych dané místo neměl projet, spíš jsem jen zíral, nakolik snadno a s jakou jistotou k tomu docházelo!

Obvykle stačilo někudy protáhnou přední kolo a zbytek poté snadno a suverénně následoval. Ani to moc nedrncalo! Jasně, vlhké kořeny někdy ustřelily, na řadě míst to chtělo s kolem a s těžištěm dost pracovat, ale šlo to, bylo to zábavné a překvapivě povznášející. Už jen při jmenovaném obutí a za zmíněných podmínek jsme já, ale i Honza, kroutili hlavou nad tím, jak dobře a nakolik snadno a jistě se lze poprat i s poměrně těžkými úseky!

Finální oblouček

Nyní, kdy jsme probrali skoro vše ostatní, se již můžeme konečně vrátit k vícekrát odkládanému ovládání, které je vlastně krásně lehké, hravé a přirozené. Já ani Honza jsme neměli dojem, že by bylo řízení nějak dramaticky svérázné. Cannondale Scalpel SE LTD není extrémně položený, mimořádně dlouhý, ani nic podobného. Jeho úhel hlavy, pokud by vás zajímalo konkrétní číslo, činí 67°. Pro porovnání, u závodního Scalpelu na 100 mm narazíme v tomto bodě na údaj 68°.

Když vezmeme v potaz, že to není zase tak dlouho, kdy XC úhly neklesaly pod 70°! Přesto nejsou zmíněné údaje náležící Scalpelu a Scalpelu SE v dnešních dnech nijak radikální. Stejně jako projev řízení, což jsem již říkal. Scalpel SE LTD je tak akorát klidný, živý, hravý a zábavný. Už jen lehkost a tuhost vidlice Lefty Ocho Carbon činí přední kolo mimořádně poslušné, podobně celý karbonový rám je krásně pevný a tuhý, proto reakce na podněty jezdce přicházejí takřka okamžitě. Nádhera!

Se Scalpelem jsem projel různé druhy terénu, moc příjemné to s ním bylo na běžných XC trailech, skrz něž se prosmykl s naprostou samozřejmostí a s výraznou lehkostí. Občas jsme si dali i něco těžšího, v extrému i pár méně rozbitých enduro lajn, které se mi vždy podařilo zdolat se ctí.

Na pár místech to nebylo úplně ono, jednalo se ale o sekce s výrazným sklonem a volným kamením, kde se třeba jen obutí tohoto biku nemělo pořádně čeho chytit! Jinak je ale Scalpel SE LTD schopný, či snad dokonce schopnější, než jak byste jen dopředu odhadovali.

KOMPONENTY

Cannondale Scalpel SE LTD – závěr

Dva týdny, kdy jsem měl Scalpel SE LTD Lefty na hraní, jsem se snažil využít skutečně naplno a intenzivně jsem jej proháněl po lesích. Ač se tedy občas počasí tvářilo, že jsem se úplně zbláznil a nabádalo mě spíše utéct domů a zalézt někam pod deku! Jenže, když už jednou usednete za řídítka tohoto kola, nechce se vám vracet domů, dokud nespálíte potřebné množství kalorií.

Natolik příjemný, zábavný a návykový umí být Cannondale Scalpel SE LTD. V první chvíli snadno propadnete kouzlu jeho rychlosti, svižné akcelerace a dokonale zúročené síly při každém silovém záběru do pedálů. Následně můžete začít objevovat hranice, kam až vás toto kolo pustí v náročném terénu.

Na jednu stranu tleskám za solidní šíři obutí (29×2,4“ a 2,35“), na straně druhé bych si, zejména takto v zimě a na blátě dokázal na tomto biku představit trochu jiný a výrazně ostřejší vzorek. Třeba nový Michelin Force XC² by sem krásně sedl, nebo blátivý Michelin Wild XC! Ale to už jsou jen takové uživatelské detaily, které si každý odladí dle svého vkusu, či dle podmínek kdy a kde své kolo provozuje.

Obloukem ještě na skok k vidlici Lefty Ocho s unikátními 120 mm kroku. Když jsem před dvěma lety testoval Scalpel SE s vidlicí RockShox SID 35, nebylo to vůbec špatné. Varianta Scalpel SE LTD s vidlicí Lefty ale celému stroji přidala ten správný punc originality a jedinečnosti, jaký u kol značky Cannondale očekáváte.

Navíc po technické a funkční stránce se rovněž jedná o povedený prvek výbavy, proto lze konečnému výsledku jedině tleskat! Jen nezapomeňte na pravidelný RESET Leftyny a budete jistě spokojeni!

Text, foto a video: Štěpán Hájíček

Cannondale Scalpel SE LTD – základní údaje

Cena: 224 999 Kč
Hmotnost: 11,6 kg (vel. L, bez pedálů)
Kola: 29“
Zdvihy: 120/120 mm (P/Z)
Kokpit (řídítka/představec): 780/70 mm
Sedlovka (zdvih): 120 mm (Cannondale DownLow Dropper)

Více informací: www.cannondalebikes.cz

PLUS

• Špičkový karbonový rám s unikátní konstrukcí FlexPivot
• Nízká hmotnost, vysoká tuhost rámu, efektivní zadní stavba, karbonová kola a další prvky se podílí na mimořádné lehkosti jízdy, vysoké efektivitě, rychlosti a okamžité akceleraci
• Konstrukce zadní stavby dokonale zužitkuje každé silové šlápnutí do pedálů
• Vidlice i zadní stavba jsou spíše pevnější, naladěné více sportovně, jejich kapacita i schopnosti jsou ale využívány naplno a účelně
• Vidlice Lefty Ocho 120 je sama o sobě technickým klenotem, rovněž velice dobře funguje, pouze občas potřebuje RESET (popsáno v textu)
• Ovládání je poměrně lehké, svižné a hravé, ve správných chvílích ale dokáže být i dostatečně stabilní a vyrovnané. Člověk až žasne, s jakým klidem a jistou lze projet řadu náročných technických sekcí
• Dost jsem si oblíbil snadno přístupné nářadí Fabric usazené přímo v rámu
• Rychloupínací mechanizmus usazení třmene přední brzdy výrazně usnadňuje postup při demontáži předního kola

MÍNUS

• Při plnění tlaku dle tabulek (na rámu u tlumiče a na vidlici) se ne vždy doberete optimálního nastavení. Je lepší řídit se dle zanoření vidlice/tlumiče (sag)
• Brzdy SRAM Level TLM příliš neoslnily, výkonem ani ovládáním! Po čase si na ně lze zvyknout a rozumně s nimi fungovat. Je ale pravda, že jejich destičky již byly na konci životnosti, proto by možná stačilo jen tyto díly vyměnit a vše by bylo o poznání jinak!
• Pro nastavení odskoku na tlumiči RockShox SIDLuxe je potřeba použít drobný inbus, to je ale přijatelná daň za nízkou hmotnost a žádná velká překážka v praktickém provozu.
• Zbytek už jsou jen drobné osobní detaily. Příliš mi třeba nesedí gripy ESI, osobně bych možná sundal vodítko řetězu…