Česká Enduro Série #4 – Kouty a moje třetí místo (report Milan M.)

Letošní ročník České Enduro Série se přehoupl do své druhé poloviny. Čtvrtou zastávkou byl legendární závod v Koutech, kde se endurosérie jela již podesáté! Gratulace k jubileu!!! Pořadatelé přitom opět dlouho dopředu hlásili: „VYPRODÁNO“ (*kapacita 550 závodníků)!

Text: Milan Myšík

Do Koutů jsem vyrazil až v pátek, tak abych si odpoledne stihl dát dvě jízdy. Takhle to mám ozkoušené, bohatě to stačí, a navíc pošetřím síly na víkend. Tentokrát jsem na závody vyrazil novým autem, které mi zapůjčila firma Emil Frey – Toyota Hilux v plné palbě –, a tak trošku se mi splnil dětský sen.

Tenhle typ aut – velký terénní pickup – mám fakt rád! Hlavně z dob, kdy jsem je vídal na každém rohu v Kanadě. Dakine mi navíc poskytl tzv. „Pickup Pad“, tedy stylovou a praktickou podložku pro kola na korbu, proto jsem vzal s sebou teamového parťáka Moudrase. Ten si zde brousil zuby na další dobré umístění po pátém místě na Zadově (report) v elitní kategorii.

Musím říct, že cesta byla fakt zážitek už jen proto, že na korbu se vešlo úplně všechno včetně tří kol, cajků, dílů, tašek atd. A to jsme ještě po cestě v Hradci nakládali 15 kusů zbrusu nových plášťů Monarch od Mitasu na testování! Ale teď už k samotnému závodu.

Trénink

Na sobotní trénink jsme vyrazili klasicky trošku později a čekání nám „zpříjemnila“ třičtvrtěhodinová fronta, takže jsme to měli na celé odpoledne. Najížděli jsme klasicky pohromadě celý TREK KUR team + můj matador Číža. Stavitelé tratí, parta kolem Kamila Tatarkoviče, si pro nás na letošek připravili hned několik novinek, a tak rozhodně bylo co najíždět.

Vanikovi ani Moudrasovi se nevyhnul v tréninku defekt, takže se nám to ještě více protáhlo. Tratě se mi líbily, byly dlouhé, těžké a poměrně dost sjezdové. Na můj vkus zde bylo málo šlapání, ale i tak fyzicky slušně prověřily.

RACEDAY

Vzhledem k velké účasti vyrážíme opět až po obědě. Počasí nám přálo, mělo sice pršet, ale nakonec jen chvilku mrholilo, jinak se nám výraznější déšť vyhnul. Lukýno v Trek stánku nám připravuje rychlé těstoviny a v půl jedné už jedeme (lanem) na RZ1.

Prudká, technická stage, kde si člověk musel dávat pozor, aby nesjel někam pod mlíko, protože drážky byly hodně strhané. Pocitově se mi tahle erzeta povedla, ovšem výsledek zase tak dobrý nebyl. Dostal jsem naděleno 9 sekund a až čtvrté místo. Po jedničce následovalo legendární stoupání – 16km výšlap na Dlouhé stráně. Druhá RZ byla hodně naklouzaná a plná kořenů. Z velké části kopírovala trail Medvědice. Dvojka za mě lepší.

Trojka byla kratšího charakteru, zase se jednalo o spíše sjezdovou RZ a nechybělo několik skalek, kompresí a dalších nástrah. Za mě pěkná RZ. Čtyřka byla z poloviny bikeparkovka pod lanem, alespoň do chvíle, než se odbočilo do lesa a začal boj s blátem a s kořeny! Aby to zde nebylo příliš jednoduché, byly kořeny v odkloněném traverzu!

Ač to tak možná nezní, tak se mi právě tato pasáž líbila, ale projet jsem ji mohl také rychleji! Každopádně v těchto dvou kratších RZ jsme se vepředu vešli do pár vteřinek a bylo jasné, že závod se rozhodne na poslední, více než sedm minut dlouhé RZ!

Po čtvrté RZ jsme ještě v cíli potkali Matouše Silovského z týmu, který startoval před námi a pomáhali jsme mu spravit defekt. Hned na to jsme museli šlápnout do pedálů a vybojovat dalších 350 výškových metrů na start poslední RZ.

Tady jsme už toho měli všichni plný kecky, nastoupáno 1320 metrů a hurá dolů! Výsledky jsem průběžně sledoval a přetahoval se o třetí místo s Kubou Říhou, ale ani na druhý flek mi mnoho nechybělo.

V závěrečné RZ mi moc nevyšel první les, který nás protáhl po sjezdové trati, pak už jsem se zklidnil a jel na hraně, nikoliv za hranou, a vše mi vycházelo. Na poslední skalce v potoce byl velkej kotel diváků, ostrá levá a konečně cíl! Byl to fakt těžký závod!

Ztráta na vítězného Lukasika z Polska, který jezdí okolo TOP 10 na EWS, byla třicet sekund… To není zase tak špatné! Jelo se mi fakt pěkně, na to, že mi to v Koutech nikdy moc nechutnalo.

Připomenout je třeba i to, že se dařilo také klukům z teamu. Moudras 11. celkově a 8. místo v elitní kategorii. Před něj se dostalo i pár rychlých juniorů, kteří letos letí fakt pěkně. Všechna čest!

Vanik v mladších masterech potvrdil formu a stylem „4 ze 4“ má již nyní jisté i celkové vítězství! Kvůli technickým problémům závod nedokončil Matouš Silovský, který si vybral smolný den poté, co se vrátil na závody po zranění ruky.

Příští závod České Enduro série se jede 22. 8. na Kopřivné v Malé Morávce. Třeba se tam uvidíme.

Milan Myšík

Původní reportáž na webu: www.milanmysik.com