Klínovecký enduro hattrick! | Report Milan Myšík

Minulý víkend se konal letošní druhý závod České Enduro série. Po velmi úspěšné premiéře na Králičáku jsme se přesunuli z východu na západ, abychom svedli boje na nejvyšším kopci Krušných hor, na Klínovci.

Text: Milan Myšík / Foto: Jára Sijka, Michal Hoffmann, David Číla

Po mém osobním zklamání z prvního závodu na Kraličáku jsme vymysleli několik úprav v mojí přípravě. Tou nejspíš nejzásadnější bylo, že jsem se vrátil po třech letech k mentálnímu koučovi, abychom rozklíčovali pár „zakletých“ věcí. Další změnou bylo, že jsem si v pátek místo celodenního najíždění a trénování dal „pouze“ tři erzety, navíc v lehkém tempu, hlavně abych věděl, co kde je…

TRAINING
Z našeho Trek Kur Enduro týmu jsme se závodu na Klínovci zúčastnili pouze já s Vanikem (Masters 35-45). Hned ráno byly, v rámci tréninku, na lanovku celkem dlouhé fronty, proto jsme si dávali u nás ve stánku Trek kafíčka, ladili jsme kola a čekali, až fronta trošku opadne. I díky tomu jsme jeli trénink v přeházeném pořadí erzet.

Během sobotního odpoledne se Kruškama prohnalo několik silnějších průtrží a lehčích přeháněk, aby to moc neklouzalo na nedělní závod. Tréninky probíhaly v pohodě, s Vanikem jsme najeli, co jsme chtěli – vše jen jednou. Zbrzdil nás jen můj defekt, ale naštěstí to byla poslední jízda. Po tréninku jedno regenerační, pak večere, najíždění, rolování, no prostě předzávodní klasika.

RACEDAY

V neděli ráno jsem si přivstal, abych se v klidu dostal autem k týmovému stanu ještě před samotným startem dětí… Ovšem už v 8:45 bylo v prostoru startu a cíle několik stovek lidí! Zejména malí závodníci a jejich početný doprovod. Naštěstí jsem našel flek alespoň u cesty.

Na Klínovci padl jeden rekord, a to počet startujících jen těsně pod 600 účastníky – klobouk dolů! S Vanikem jsme startovali až ve 12:45, takže jsme stihli u Lukýna v obytňáku lehký oběd – prostě v Treku máme totální full servis! Mimochodem Osky zase připravoval naše bajky, takže díky týme! Teprve nedělní odpoledne bylo čistě na nás!

Osobně jsem se na tento závod moc těšil, chtěl jsem tady do třetice uspět, ale moc jsem si ten vnitřní tlak nepřipouštěl, abych nedopadl jako na Králičáku, kde jsem chtěl zabodovat až moc! A kdo chce příliš, nemá často nic! Já tam tedy vybojoval aspoň bramboru (viz report Enduro Serie Kraličák).

Hned první RZ na Klínovci byla velmi ostrou zatěžkávací zkouškou! Prakticky od startu to klouzalo jako čert! Já přitom jsem kousek od začátku stihl udělat první chybu, kdy jsem na mikro okamžik ztratil koncentraci a už jsem byl v pásce lemující trať! Nejtěžší extra prudké místo jsem naštěstí projel obstojně i díky několika fanouškům, které závěr první RZ hodně bavil.

Druhá RZ, startující z Neklidu, byla úplně nová a byla opravdu super! Fakt krásná, ale po dešti a 600 závodnících byla hodně rozbombardovaná a mně se v závodním tempu příliš nepovedla. Ani zde jsem se nevyvaroval pádu a několika drobných chyb. To, co jsem ztratil na dvojce jako bych nahnal na trojce, která také vedla z Neklidu a povedla se mi naopak na výbornou!

Zejména díky třetí RZ jsem byl, v polovině závodu, ve vedení o 3 vteřinky před Přemkem Tejchmanem.

Čtvrtá RZ byla první část „Německé“, která byla tak rychlá, že tady se o ničem nerozhodlo. Zdálo se, že chleba by se mohl lámat v páté RZ, ve které jsem šel k zemi, ale jinak se mi povedla celkem dobře. Zásek z této RZ mě hodně štval a vyčítal jsem si ho celý transfer na poslední šestou RZ, což byla spodní část Německé vedoucí až dolů k lanovce.

Tenhle trail patří k mým jednoznačně nejoblíbenějším, proto jsem si ho i tentokrát maximálně užil. V cíli jsem měl sice trošku pochybnosti z mého celkového výkonu, protože pár zbytečných chyb tam prostě bylo, navíc dva pády… Ale jinak jsem se snažil jet full gas! Také jsem byl rád, že mi konečně slušně jely nohy.

Když se vše sečetlo, dalo to nakonec i letos nejrychlejší čas, díky čemuž jsem dotáhl Klínovecký hattrick úspěšně do konce! Z toho mám vážně obrovskou radost!!! Vanik rovněž vyhrál, svou kategorii mladších masterů, letos už podruhé, takže dvojitá radost pro náš tým.

Díky moc všem sponzorům za podporu, díky organizátorům a stavitelům a všem fanouškům, kterých bylo podél tratí víc než dost. Příští závody mě čekají již za týden. Dvojzávod EWS v Itálii (Canazei), tak držte palce a já se pokusím zajet, jak nejlépe umím!

Díky fotografům: Jára Sijka, Michal Hoffmann, David Číla

Původní verze reportáže na web milanmysik.com