Česká Enduro série odstartovala na Králičáku! (Milan Myšík)

Po několika odložených závodech plánovaných původně na začátek jara se enduro sezóna rozjela konečně naplno. Alespoň ta česká! Nová lokalita přilákala do podhůří Králického Sněžníku (1 423 m.n.m.) 450 závodníků v různých věkových kategoriích, od dětí až po Masters 55+.

Text: Milan Myšík / Foto: Jára Sijka, Kuba Šedivý

Ještě předtím, než se plně rozepíšu o samotném tréninku a závodě, vám řeknu, co vše jsem nacpal do auta na téměř pětihodinovou cestu do Jeseníků. Suzuki S-cross, kterou mám k dispozici od společnosti Emil Frey, nepatří mezi největší, ale narval jsem tam nemožné!

Na závody se mnou jela také Ivča a teammate Vojta Moudrý, takže na držák Thule 3x Trek Slash. OK! Jen se to občas pěkně zavlnilo, takže lépe se na železničních přejezdech a dalších výmolech do zpětného zrcátka raději nekoukat. Dovnitř jsme pak nacpali veškerý vercajk, náhradní díly, 4x výplety, stoleček, židličky, několik tašek s oblečením a hromady jídla, protože Vojta je ještě ve vývinu. I s menším autem se tedy dá zařídit velké divadlo!

Bylo rozhodně fajn vrátit se, po velmi dlouhé zimní pauze, mezi známé tváře. Nová lokalita v kalendáři Enduro série čítala pro kategorie Race pět měřených RZ s převýšením kolem tisícovky metrů. Na úvod by se zdálo, že to bude až příliš lehké, ale opak byl pravdou…

TRAINING

Pátek a sobota tradičně patřily tréninkům. Zatímco v pátek panovalo krásné slunečné počasí a tratě se začaly pomalu ale jistě vyjíždět, tak v sobotu je vydatně pokropil horský déšť! Ten navíc trval celou noc a celé dopoledne. V sobotu jsme měli sraz s naší partou TREK KUR Enduro u našeho týmového stanu. Samozřejmě Vanik nezklamal, kolo měl slušně v rozkladu, takže jsme na svah vyráželi až kolem druhé hodiny.

Tou dobou už byly tratě solidně vyježděné a kořeny se hodně vybarvily do žluta… Krom „kroupové“ půlhodinové přeháňky tréninky probíhaly v pohodě. Po dešťové a kroupové úpravě ale byly první dvě stage opravdu výživné, nebojím se říct, královské! Večer nicméně klasická předzávodní rutina – jedno pivko k hokeji a najíždění videí na kameře.

RACEDAY

Start nejnižších čísel byl až mezi 12. a 13. hodinou. Docela pozdě, ale to je logicky dáno obrovským počtem závodníků. Děti se na své tratě rozjely kolem 9. hodiny, dle mého názoru by bylo lepší začínat už v 8 ráno. V neděli už bylo počasí bez deště, tratě začaly osychat, a proto bylo slušnou loterií jaké zvolit pláště, jelikož bláto hodně lepilo.

Do závodu jsem vyrazil se startovním číslem 2 ve 12:50 na zbrusu novém kole Trek Slash 9.9 X01, které jsem vytáhl až na samotný závod. Tréninkový oř totiž doznal solidní bahenní lázeň již během sobotní přípravy. Možná jsem byl víc nervózní, než bych chtěl, přeci jen to byla premiéra v nových barvách TREK.

Hned v první RZ jsem šel dvakrát přes řídítka již v horní polovině trati, takže velmi špatný začátek! Pak už jsem tak nějak se ztrátou motivace dojel do cíle. Jednička byla opravdu hodně těžká. Nejdřív zde byla jedna extrémně kořenitá pasáž, která byla asi to nejtěžší, co jsem zatím v Enduro sérii zkusil! Záhy po ní přišel těžký výjezd a zhruba stometrová vrstevnice, kde to po blátě vůbec nejelo!!! Fakt hodně těžký, až jsem v cíli dlouho lapal po dechu.

Druhá RZ do značné míry kopírovala tu první, ale nebyly tam až tak extrémně prudké úseky. Stále to docela jelo, nicméně tady zase byly fakt těžké traverzy, které se mi naštěstí podařilo projet hodně dobře. Z této RZ jsem měl dobrý pocit, což nakonec ukázal i čas v cíli.

Bohužel jsem na to ale nedokázal navázat v dalším průběhu závodu. Trojka přinesla pumptrackové a šlapavé trápení, jelikož nohy mi ten den prostě nejely. Čtvrtá RZ byla fakt pěkná, ovšem na startu jsme čekali zhruba půl hodiny, kvůli zranění Vojty Švána. Ten totiž spadl tak nešťastně, že si přivodil otevřenou zlomeninu ruky! Přeji bezbolestné uzdravení kámo a snad ještě letos na trailech! Drž se!

Nucenou pauzu jsem docela uvítal, přišlo mi, že jsem fakt vyčerpaný, a tak jsem na startu s Michalem Prokopem prohodil pár slov o e-biku, a trošku jsme se oba zasnili… Ale zpět do práce!

Ve 4. RZ jsem udělal jednu chybu, kdy mě to stáhlo v plné rychlosti na strom a já ho trefil v plné palbě předloktím! V tu ránu mě zabrnělo celé tělo, ale byl jsem rozjetý, proto jsem makal naplno dál. V cíli jsem však dost skuhral a také ruka začala solidně otékat. Poslední pátou RZ jsem naštěstí zvládl bez zásadních chyb, ale i tady jsem cítil, že to prostě není ono…

Přiznávám, moc dobře se mi tuhle neděli nejelo. Měl jsem tam velké rezervy, nasekal jsem velké chyby a o flow se v mém případě mluvit příliš nedalo. Snad jen ta traverzová dvojka mi vyšla, z ní jsem měl radost. Proto v cíli beru s vděkem čtvrté bramborové místo. Vzhledem k tomu, jaká se zde sešla konkurence, a že se mi nejelo vůbec dobře, to nakonec není rozhodně špatný výsledek.

Gratulace klukům z týmu, všichni jsme se vešli do TOP 20. Vanik 11. (1. v Masters 35-45), Vojta Moudrý při premiéře 14. a Matouš Silovský 20. Radost mi udělal i můj svěřenec Vojta Sekyra, který při premiéře v dětské kategorii skončil šestý.

Díky moc parťákům z týmu za super víkend, díky Ivče a rodičům, kteří mi fandili skoro na všech RZtách, díky za zázemí ve stanu TREK, díky trail builderům za fakt těžký stage a v neposlední řadě díky fotografům (Jára Sijka, Kuba Šedivý, moje Ivča) a hlavně všem mým partnerům! Těším se na příští závod 11.–12. 6. 2021 Enduro série na Klínovci.

Text: Milan Myšík / Foto: Jára Sijka, Kuba Šedivý

Původní report na webu milanmysik.com