TRUST Shout | Jak se jezdí s kloubovou vidlicí?
Když se řekne „odpružená vidlice“, pravděpodobně si představíte jeden z mnoha aktuálně používaných kousků, kde se jedna trubka zasouvá do druhé. Jenže vidlice nebyly vždy jen teleskopické, ale také často kloubové, a to v mnoha odlišných podobách a variacích, podobně jako se liší mnohé konstrukce zadní stavby.
Ostatně myšlenka přenést výhody sofistikovaných systémů zadního odpružení rovněž do přední partie kola (nebo motorky), byla jistě častým motivem řady konstruktérů k tomu, aby se pokusili vytvořit svou vlastní, jedinečnou a úžasnou kloubovou vidlici.
Když už jsme se dotkli pomyslného spojení či napodobení zadního odpružení v přední partii kola, nikoho snad nepřekvapí, že důležitým člověkem, který stojí za značkou Trust, o níž dnes bude řeč, je Dave Weagle. Tedy známý konstruktér, jehož výtvory nejspíš dobře znáte – systémy DW-link (např. Pivot, Ibis,…), Split Pivot (Salsa, Orbea,…) nebo Delta systém (EVIL).
Toto je zároveň odpověď na otázku: „Kdo jiný by se měl pustit do stavby kloubové vidlice, když ne mistr zadního odpružení?“ Ano, Dave Weagle je jistě odborníkem na slovo vzatým, minimálně pokud jde o kinematiku a další klíčové mechanické vlastnosti. Jen to ale nemusí vždy stačit…
Trust Message & Shout
Nechme ale již pro dnešek úvodního obecného povídání o značce Trust, kterou jsme si blíže představili v roce 2018, kdy byla odhalena první vidlice tohoto výrobce – trailový model Trust Message se zdvihem 130 mm (navrženo jako náhrada za konvenční vidlice se zdvihem 110-140 mm). Message byl jen první vlaštovkou, později přišel druhý kousek – Trust Shout – zaměřený na trochu ostřejší způsoby jízdy.
Trust Shout je vidlice, která disponuje papírovým krokem 178 mm – u Trustu jde ale o tzv. „contour travel“, tedy vzdálenost, jakou urazí osa předního kola od jednoho konce svého rozsahu na druhý. To zní logicky a srovnatelně s teleskopem, jenže! V tomto případě není trajektorie osy přímá, tak jako u teleskopu, ale opisuje křivku nejvíce podobnou písmeni „J“, proto je tato hodnota maličko zavádějící. Trust tedy třeba v tomto případě uvádí, že je Shout určen k tomu nahradit klasické vidlice s délkou kroku 160-180 mm.
Pokud vás zajímá další praktické (papírové) srovnání s teleskopickou klasikou, pak vězte, že udávaná hmotnost vidlice Trust Shout je 2165 g, naše měření přitom ukázalo 2170 g s lehce zaříznutým krkem a v jeho nitru usazenou rozpěrkou (karbonový krk = není zde klasický ježek).
*Pro doplnění Trust Message váží (dle výrobce) 1980 g
Pokud tato čísla srovnáte s konvenčními teleskopy, zjistíte, že má celokarbonový Trust lehčí nadváhu. Oba dosavadní největší soupeři – RockShox Lyrik a Fox 36 – totiž váží okolo 2 000 g každý, cenově jsou přitom, i ve vrcholné verzi, takřka za půlku toho, co Trust Shout/Message – shodně 1975 USD!
*Abychom byli spravedliví, nové enduro kousky jako je RockShox ZEB či Fox 38 se hmotností na „kloubovku“ Trust Shout značně dotahují. ZEB má třeba papírových 2 265 g, Fox 38 je na tom papírově lépe – 2 180 g. Otázkou zůstává, nakolik je férové srovnávat Trust Shout s těmito „monster“ kousky?
Trust Shout a GT Force 29 Expert
Možná vás napadne otázka, jak jsem se vůbec k vidlici, kterou do ČR nikdo oficiálně nedováží a která se ani běžně v Evropě neprodává, dostal?! Inu, mám jisté kamarády (CompoTech), kteří se tématem kloubových vidlic zabývají poměrně detailně, proto se snažili, aby k nám jeden kousek dostali, mohli jej vyzkoušet v praxi a nasbírané poznatky pak dále promítli do vlastního vývoje cyklistické techniky.
Každopádně vidlice Trust Shout jistý čas kolovala mezi různými jezdci, aby se podařilo dát dohromady co nejvíce praktických postřehů, přičemž jedna zastávka této „tour“ byla i na mojí adrese! Vzhledem k tomu, že šlo právě o model Shout, který je primárně určen na 29“ endura, nebylo potřeba spekulovat nad tím: „Na co to hodit?“
Moje GT Force 29 Expert bylo jasným kandidátem, jelikož Trust Shout zde na chvíli nahradil Fox 36 Performance (zdvih 170 mm), takže ideální kandidát na porovnání!
Vidlici Trust Shout jsem přitom proháněl na svém kole zhruba měsíc, a to za optimálních tepelných podmínek na konci léta a v průběhu povedeného babího léta v září. Zkušenost to byla rozhodně zajímavá, ale upřímně, ke konci jsem se docela těšil, až si na kolo hodím zase svou Foxku! Proč? To se dozvíte dále v textu…
Ladit a sladit!
První praktický oříšek se může objevit již ve chvíli, kdy si chcete vidlici nastavit pro svou váhu a pro svůj jízdní styl. Základ je prostý, nafoukat vzduchovou komoru (jsou zde dvě), nastavit odskok a pak ještě doladit kompresní útlum. Když to ale vezmeme krok za krokem.
Třeba už jen foukání je trochu oříšek! Jednak jsou zde dvě paralelní vzduchové komory, v každé noze jedna, jednak jsou plnící ventilky utopené v karbonovém těle! Proto potřebujete buď pumpičku s delší koncovkou, nebo nějaký nástavec. Já jeden naštěstí našel v balení k sedlovce BikeYoke Revive 160.
Toto vše lze docela snadno vyřešit. Další věcí je samotné foukání, kdy to třeba na moji hmotnost (cca 80 kg) vycházelo na nějakých 170 psi v obou nohách, což není zrovna málo! Navíc při foukání a poté zejména při odpojování pumpičky se často stávalo, že mi uteklo o něco více vzduchu než jindy, zřejmě jak je to celé víc utopené a hůř se s tím pracuje. Proto je přesné nalezení optimálního tlaku, neřkuli sladění pravé a levé nohy, často docela boj.
Další proces nastavení je již vcelku prostý. Na konci pravé nohy se na částečně z vidlice vykukující pístnici nachází tradiční červené kolečko odskoku, s jehož ovládáním problém rozhodně není. Dále zde máme dva ukryté šroubky „štelující“ kompresní okruh – jeden ladí kompresi v otevřené poloze, druhý v poloze Medium. Aha, ještě jsem nezmínil, že nahoře v místě, které běžně označujeme výrazem korunka, je páčka se třemi polohami – Open / Medium / Firm.
Netradiční sag-o-meter
Vzhledem k tomu, že jsou pružící a tlumící jednotky ukryty uvnitř vidlice, není zde prostor pro klasické odečtení sagu. To je ale vyřešeno vcelku šikovným sag-o-meterem na levé straně na jednom z kloubů. Nastavíte si nulu, sednete na kolo, skočíte dolů a vidíte. Případně lze na tomto ukazateli kontrolovat, nakolik hluboko se vidlice potápěla v průběhu jízdy.
Nyní k praktickým jízdním postřehům, kde to ale bude takové pohádkové vyprávění, příběh o hledání optimálního tlaku. Situace byla taková, že jsem se zprvu snažil nastavit tabulkových 170 psi pro každou komoru, nejspíš jsem ale úplně neuhlídal únik tlaku při odpojování pumpičky (první zkušenosti), takže výsledkem mohlo být nějakých 150 psi – vidlice tedy byla značně aktivní. Zajímavé je, že mi měrka ukázala přibližně 20 % sagu, takže vlastně OK?!
Jízda s tímto nastavením byla hodně zajímavá. Už při zkoušení před barákem jsem zíral, jak dobře Trust Shout sežere třeba ostrou hranu při nájezdu na obrubník bez přizvednutí předního kola. Jakoby tam žádná hrana skoro ani nebyla! Podobný projev jsem později zaznamenal i v terénu, kde byla zcela evidentní mimořádná citlivost této vidlice a její obrovská žravost!
Zažil jsem třeba situace, kdy jsem si to pálil po značně rozbitém trailu, ruce byly úplně v klidu a přední kolo kmitalo a lepilo se k zemi jako o život. Pak se třeba v jednu chvíli přede mnou objevila větší překážka, nebo řekněme taková opuštěná boule, načež jsem se připravoval, že to se mnou cukne nahoru a dolů. Jenže… NIC! Řídítka zůstala celou dobu takřka ve stejné výšce, v rukách jsem skoro nic necítil, zatím co přední kolo a vidlice překážku sežraly, jako by tam ani nebyla!!!
Buď 80 %, nebo 50 %!
Funkce vidlice Trust Shout s trochu nižším tlakem byla až neskutečně komfortní a co do jistoty kontaktu předního kola se zemí téměř omamná. Zároveň to ale mělo i své negativní stránky! Jednak byl Trust Shout celkově aktivnější, což nebylo pro ovládání vždy úplně příjemné, navíc se při silnějším brzdění více nořil do zdvihu.
Také mě vlastně štvalo, šokovalo, či znervózňovalo, že toho vidlice požere víc, než zadní stavba mého GT Force! Člověk nějak přirozeně čekal podobný projev na obou frontách, ale toho se zde příliš nedostávalo, jelikož vidlice byla prostě živější. Výsledkem byl pocit, že zadek schytává mnohem větší rány než přední kolo, což mi nebylo úplně příjemné.
Když jsem se pak pod kopcem opakovaně díval na sag-o-meter, zjistil jsem, že se každou chvíli „propadám“ na nějakých 80 % zdvihu, dál to ale, i při plném zatížení, nešlo!
Jiné dny, po detailnější hře s tlaky, jsem se dostal do stavu, kdy byla vidlice Trust Shout o poznání stabilnější a lépe čitelná – tady jsem se pohyboval někde okolo oněch 170 psi v každé noze. Problém nastal ale v tom, že to s tímto nastavením pořádně fungovalo až při vyšší zátěži a navíc jen v omezenějším rozsahu.
Onen původně super citlivý začátek jako by někam zmizel!? Nebo jinak, i takto bylo znát, že je kinematika kloubového zavěšení nakloněná jemnému pobírání i drobných nerovností a hranek, trochu ji ale brzdila příliš nafoukaná vzduchová komora. Výsledkem byl i efekt, že jsem se nedostal dál jak na 50 % zdvihu!
Poslední pokus!
Při posledním pokusu o dosažení kompromisní hodnoty jsem se skutečně přiblížil vcelku příjemnému kompromisu, i když jak se to vezme. Citlivost vzrostla, stabilita byla někde uprostřed, ale najednou to nebyla ani ryba, ani rak. Nemálo testování jsem podnikl na Rychlebských stezkách a konkrétně v tomto setupu jsem si užíval jeden dojezd k základně po Superflow!
Tady to docela zobalo, tam kde byly šutry (je jich tam už docela dost), pak mě ale začala štvát zase jiná věc! Při dopadech skoků a jiném větším propružení šla vidlice docela hluboko (60-70 % zdvihu), při čemž se začala do kontaktu dostávat hadice přední brzdy s výpletem předního kola. Nic nebezpečného, „pouze“ dost otravné brnkání při každém větším zhoupnutí se!
Snad to nevyzní, že se snažím za každou cenu tuto vidlici pomluvit, to ne. Nápad, který za ní stojí a její konstrukce se mi v principu líbí, zpracování a chod samotných jednotek odpružení ale není takový, jak bych si přál a jak jsme dnes zvyklí.
Oproti Foxu…
Když jsem si později, stále ještě na Rychlebech, hodil znovu na svoje kolo Foxku 36, došlo mi pár věcí. Jednak musím uznat, že je Trust Shout prostě citlivější! Drobné věci bere vážně excelentně, což je jistě z velké části zásluhou kinematiky, kdy přední kolo putuje nejdřív kousek dozadu a teprve poté nahoru (uhýbá překážkám). Co se ale ukázalo jako problematické, oproti teleskopické klasice, byla schopnost vidlice Trust Shout dotlumovat větší rázy!
Foxka, nebo i jiné kousky, možná trochu ztrácí na jemné citlivosti, ve středním rozsahu ale pracuje lépe, jelikož je více progresivní. Konvenční vidlice, jejichž vnitřní systémy se ladí léta letoucí, prostě dokáží oddělit, nebo spíš spojit v jedno přijatelně jemný začátek, náležitě aktivní střed a dostatečně jistý konec.
O den později, na stejných trailech (Rychleby) ale s normální vidlicí mi došlo, že klasika mnohem lépe hospodaří se svým zdvihem. S Trustem jsem měl pocit, že funguje hlavně na začátku, pak je to buď „0“, nebo plný zdvih (rozsah dle tlaku – aneb s jedním nastavením max 50 %, jindy max 80 %).
Klasika přitom zjevně jednou použije 40 %, jindy 60 %, při větší ráně pak 80 % zdvihu, a nebo, když chytnete fakt velkou ránu, tak jde klidně až na dno. Zásadní poznání, zásadní rozdíl je tedy ten, že klasika lépe dotlumuje! Opakuji se, vím, ale tohle mi přišlo jako skutečně podstatný rozdíl!
Mechanika, konstrukce a kinematika
Je to vlastně zvláštní. Na jedné straně mě Trust Shout fascinuje, na straně druhé jsem z této vidlice byl na konci testování spíš rozladěný než super nadšený. Když to vezmu prakticky. Cena je dost úlet (necelé 2000 USD) a hmotnost je, i přes plně karbonovou konstrukci, vyšší než u srovnatelných teleskopů (Fox 36/RockShox Lyrik), v lepším případě srovnatelná.
Tuhost konstrukce? „To musí být strašně tuhé, ne?“ Ptal se jeden z překvapených pozorovatelů na trailu. „No, abych pravdu řekl, super tuhé to není!“ Už třeba jen „hloupý“ test pevnosti v krutu, kdy sevřete přední kolo mezi stehna a kroutíte řídítky do stran, ukázal, že je Trust Shout v tomto směru poddajnější než aktuálně porovnávaný Fox 36! Podobný pocit jsem měl i za jízdy, kde se to navíc střetávalo s vlastně dost lineárním projevem odpružení, tedy bez náležitě progresivního konce.
Ve výsledku jsem tak musel postupně přijmout skutečnost, že nemám dokonalý přehled o tom, co dělá moje přední kolo!
Zvykl jsem si postupně na fakt, že předek někam pošlu, on daným místem „nějak“ propluje a já musím věřit tomu, že bude jeho výstupní trajektorie zhruba taková, jakou jsem předem požadoval. Jinak řečeno, ideálně poslat kolo rovně a zatnout zuby!
Už jsem zase na Trust zlý, co? Nechci, ale jinak to asi nedokážu popsat…
Značně dlouhý Zoborožec
Poslední praktické postřehy se budou týkat konstrukce, tentokrát stavby samotné vidlice. Na jedné straně chápu, proč je základní nosná část (horní konstrukce) vytrčená dopředu a pohledově až brutálně „předkopnutá“. Je to proto, aby dole zbylo místo pro čtyřčep, který má putovat dozadu a pak nahoru a také proto, aby osa předního kola byla tam, kde je při použití konvenční vidlice.
Jenže, pocitově za jízdy a pak i logicky teoreticky promyšlené, jde tohle celé proti trendu zkracování předsazení korunky (offset) u standardních vidlic. Tím se totiž, krom vlivu na stopu kola, mění i páka a setrvačné síly vznikající při otáčení vidlice. Zkusím to říct ještě jinak – při zkrácení offsetu se celá vidlice dostává blíže k faktické ose hlavové trubky (ose otáčení), proto je zde menší páka, menší setrvačné síly a řízení je tedy lehčí a hbitější.
Tuto skutečnost mám vypozorovanou z praxe a zároveň jsem na toto téma přečetl i nějaké teoretické materiály, takže by to nemělo být úplně mimo!
Opakem zkracování offsetu korunky je přitom Trust Shout! Ač karbonový a pevný v základu svého kompozitního těla, tak prostě daleko před hlavovou trubku vytrčený. Můj výsledný dojem je ten, že se po nasazení této vidlice už tak stabilní řízení mého GT Force 29 ještě více stabilizovalo. Respektive, předek pak o poznání usilovněji držel v přímém směru, po překonání jisté hrany se více zavíral, padal do zatáček a z oblouku se zase s větším odporem zvedal.
Zmíněné tvrzení nemám ničím zásadním podložené, ale za jízdy jsem se prostě nemohl zbavit pocitu, že vidlice, která trčí daleko dopředu, se neotáčí až tak snadno, jako teleskopický a v tomto směru kompaktní Fox 36! U některých kol a některých geometrií by to mohlo být spíše výhodou než nedostatkem, mě to ale zrovna na GT Force 29 postupem času více a více iritovalo.
Trust Shout – zajímavý nápad, ale…
Jak to celé rozumně uzavřít? Na jednu stranu mě vlastně štve, že jsem vám nemohl přinést zprávu o tom, jak je tato konstrukce sice neskutečně drahá, zato oplývá samými praktickými superlativy. Škoda! Cenou, hmotností, ani tuhostí Trust Shout prostě neboduje! Zároveň mám po promyšlení všech zkušeností dojem, že mu chybí zejména dobře odladěné pružení.
Konstrukce je dost specifická a má svoje „vedlejší účinky“ (třeba pocitově pomalejší reakce řízení), kinematika se ale zdá být hezky odladěná. Teď jen kdyby byl uvnitř třeba klasický tlumič, který se bude snadno nastavovat a který bude jemnější, hladší a hlavně progresivnější. Takhle v základu to bylo často všechno, nebo nic! A to už se tlumiče jednou reklamovaly, jelikož nedržely tlak!!!
Nic prostě není dokonalé… Svým způsobem mě ale toto ne zcela pozitivně vyznívající hodnocení nemusí až tak moc mrzet, jelikož se Trust v Evropě ani neprodává. Navíc je tato společnost po prvotní jarní karanténě stále ve stavu obchodní hibernace! Nejspíš až čas ukáže, zda bude ještě šance, aby se celý projekt znovu rozeběhl. Jelikož je mi ale sympatický hlavní konstruktér – Dave Weagle – jehož systémy zadního odpružení mám rád, přál bych i projektu Trust nějakou lepší, více prosluněnou budoucnost.
Není kloubovka jako kloubovka!
Na úplný závěr ještě malý dovětek. Právě popsané zkušenosti s vidlicí Trust Shout by mohly vyznívat tak, že mě nápad kloubových vidlic spíše zklamal a raději zůstanu věrný teleskopické klasice. Ano i ne! Teleskop je dnes jasně nejrozšířenější řešení, které je odzkoušené a funguje. Vedle toho s kloubovými vidlicemi je to podobné jako se zadním odpružením – každá konstrukce má svoje cíle, své silné a své slabší stránky.
Vývojáři z Trustu se kupříkladu snažili dosáhnou ideální kinematiky pro absorpci nerovností, výrazněji ale neřešili třeba anti-dive efekt (noření při brzdění), kde se zaměřili spíše na neutrální vyznění. Tomuto tématu se naopak intenzivně věnovali Francouzi se svou vidlicí Motion E-18, kterou jsem měl možnost si, zhruba před rokem, reálně osahat. Také vzhled této vidlice je dost neortodoxní, zajímavé na ní ale je, že se snaží řešit zcela jiný problém – primárně zmíněný anti-dive!
Dle oné kratší zkušenosti se to přitom povedlo takřka dokonale. Sáhnete na brzdu a vidlice se nepotopí, naopak si drží svou výchozí pozici. Pustíte se do sjezdu, šimráte přední brzdu a síly nárazu překonají stabilizační síly a vidlice ožívá, funguje, přitom neodskakuje, a hlavně se účinkem brzdy nepropadá.
Opakuji, moje zkušenosti s Motion E-18 jsou hodně sporadické, ale z toho mála, co jsem s ní zažil, mě nakonec láká více než Trust, ač čistě opticky bych dal přednost spíše Trustu než Motion E-18. Ok, nechme už toho přelévání dojmů z jedné strany na druhou. Třeba bude někdy příležitost prověřit Motion E-18 více do hloubky, nebo se mezi tím objeví ještě něco jiného.
Já byl vždy snílek a technický nadšenec, proto pro mě kloubové vidlice nejsou nesmysl, ale spíš taková výzva do budoucnosti! Objeví se nějaká konstrukce, která by byla důstojným protivníkem rozšířenému teleskopu? Kdo ví, jednou třeba ano!
Text a foto: Štěpán Hájíček
