Lapierre Zesty TR 5.9 – Trailbike s výraznou duší!

Modelovou řadu Lapierre Zesty znám velice dobře a dalo by se říct, že jsem jejím letitým fanouškem! Tedy nejenže jsem testoval již mnoho z jejích evolučních podob, ale také jsem si Zesty AM zvolil jako svůj osobní stroj pro sezónu 2019. Na „můj“ all-mountain model přitom letos navazuje lehčí trailová Zesty TR, na níž jsem se dost těšil.

Nápad s rozdělením rodiny Zesty na statnější a zdvihově výživnější řadu AM (all-mountain) a lehčí sportovnější kousky TR (Trail) není rozhodně nový, ale už byl v minulosti v této rodině minimálně jednou aplikován. Z mého pohledu je sice „ta pravá a skutečná“ Zesty pouze jedna – ona verze s vyšším zdvihem –, ale to vlastně není důvod, abych na menší Zesty TR jakkoliv žárlil.

Naopak mě vlastně těší, že stejné jméno a shodnou základní DNA nese i další „odštěpná“ řada, která tomuto modelu dále buduje jeho (věřím že) pozitivní pověst. Tedy minimálně co do jízdních vlastností, které skoro vždy měly v případě této modelové řady svůj nezaměnitelný charakter, svého ducha!

Pravda, zhruba jednu nebo dvě generace nazpět jsem se nechal slyšet, že už Zesty není tím divochem, jakým bývala, že je nějak moc civilní a nevýrazná… Naštěstí její poslední provedení se ale k původnímu duchu výrazně přiblížilo, což je vlastně patrné i na nejmladší podobě Lapierre Zesty TR.

Co je zde (především) jinak?

Jaké jsou přitom zásadní rozdíly mezi Zesty AM a Zesty TR? V první řadě je to zdvih a s ním související zaměření. Vedle Lapierre Zesty AM s krokem odpružení 140 či 150 mm (dle průměru kol – 29“/27,5“) tedy nově stojí Zesty TR na rovných 120 mm nad oběma koly.

Druhý rozdíl hledejte v rozměru kol. Zde Zesty AM nabízí v menších velikostech kola středního průměru 27,5“, zatímco větší stroje preferují 29“. U velikosti M se oba rozměry potkávají a volba je jen na vás. Stejné pravidlo ale neplatí pro Zesty TR, která plně důvěřuje devětadvacítkám, což ji nemohu vyčítat vzhledem k tomu, že se u menšího zdvihu větší kola jednoduše hodí. Navíc v dnešní době by to se středním průměrem bylo… Nemístné? Nesmyslné? Neprodejné?

*Výjimku potvrzující pravidlo představuje model Lapierre Zesty TR 3.7 Women Series s menšími koly (27,5“) pro menší slečny a dámy.

Částečně jiná je pochopitelně také geometrie, odlišné je vybavení atd. Trochu jinak se nyní označují jednotlivé modely, kdy se používá číselné rozlišení 3.9, 4.9 a 5.9, případně 3.7, přičemž číslo za tečkou označuje, očekávatelně, průměr kol.

Novodobý poznávací prvek modelové řady Lapierre Zesty – tlumič de facto procházející sedlovou trubkou s plovoucím uchycením mezi horním ramenem a zadní stavbou. 

Stejně jako starší modely Zesty AM je i zde praktický blatníček chránící tlumič. Z mojí zkušenosti je poměrně účinný a tlumič se zbytečně nezanáší. 

Zesty AM nabízí možnost posouvat hlavní čep zadní stavby podle nasazení středních či velkých kol, zde je čepu vyhrazena jedna pevná pozice. 

Se Zesty na Traily!

Jak už jsem říkal, na Zesty TR jsem byl již docela dlouho zvědavý, zajímalo mě, o kolik bude tato „mutace“ jiná, o kolik bude rychlejší, sportovnější, případně jak výrazné budou její trailové limity. Začněme nejlépe a v duchu zažité tradice u posedu, který do jisté míry předznamenává i další specifika a projev tohoto kola.

Z hlediska pozice jezdce, kdy jsem měl na test půjčenou velikost M, stejnou jako měla moje bývalá Zesty AM FIT 4.0, jsem vlastně byl i nebyl překvapen. Možná jsem čekal něco více sportovního vzhledem ke zdvihům a zařazení, ale našel jsem naopak posed, který mi dost připomínal Zesty AM, jen trošku posunutý více do sportovna. Ale jen trošku.

U velikosti M je totiž pozice jezdce za řídítky v první řadě komfortní a rozhodně není zbytečně natažená, spíš naopak. Celkově přitom působí, že je její preferencí především hravost a možnost snadné manipulace s kolem než styl jízdy, kdy se zakousnete do představce a drtíte jeden náročný výjezd za druhým.

Lapierre Zesty TR jede hezky, o tom ještě bude řeč, a její posed není zbytečně krátký, že byste si snad koleny kopali do řídítek… Je spíše kratší, ale příjemně. Kolo jako takové je poměrně stabilní i ve strmých výjezdech, jak už jsem ale zmínil, v mnohém připomíná spíše větší Zesty TR než sportovní modely Lapierre, třeba sportovní fully jako je dříve testovaný Lapierre XR 529.

Dnes skoro povinné vnitřní vedení kabeláže má poměrně jednoduché vstupy. 

Vedení k přehazovačce je taženo i skrz vidlici a vystupuje ven až u patek. 

Upozornění na tradiční slitinu hliníku značky Lapierre – Supreme 5. 

Kamkoli se vydáš půjdu za tebou…

Pocit z pozice za řídítky se přitom do značené míry přenáší také do řízení, které je hezky stabilní a klidné, když tyto vlastnosti potřebujete, přitom ale umí být dost svižné a obratné, jelikož je rám poměrně krátký a celé kolo dosti kompaktní.

Poměrně brzy jsem nabyl dojmu, že se na podobě samotného rámu mnoho nezměnilo, že byl jednoduše použit základ ze Zesty AM, který byl upraven pro menší zdvihy a osazen trochu jinými komponenty a hotovo!

Z výše zmíněného by se dalo usoudit, že si vývojáři z Dijonu dosti usnadnili práci, ale ona to až tak úplně pravda nebude. Je jasné, že se základ modelů Zesty AM a Zesty TR hodně podobá vzhledem i projevem, při podrobném zkoumání ale nejspíš pochopíte, že identické tyto rámy úplně nejsou.

Výrazně ostrá špička patek patří k osobitému stylu poslední generace Zesty. 

Zajímavým detailem je ségrovka jistící šroub na čepu u patky. 

Zakousnutí v naklopení!

To jsem ale poněkud odbočil od tématu ovládání, které mě skutečně oslovilo a bavilo. Neměl jsem problém drtit to někde po rovině zalehlý za řídítky, ač tedy posed není nijak moc dlouhý, stejně tak jsem neměl problém s delšími výjezdy nebo přejezdy v terénu, kde mnohdy stačilo odložit si ruce na řídítka a soustředit se na otáčení pedálů.

Když pak přišly na řadu zábavné zamotané lesní pěšiny, tak jsem si užíval, jak je Zesty TR, díky svému vskutku kompaktnímu rámu, ochotné pohotově a bez zbytečného přemlouvání měnit směr či přeskakovat ze zatáčky do zatáčky.

U větších oblouků se ale přitom projevuje vcelku dost položená hlava (66°), kdy se může stát, že vám zprvu v takové situaci bude Zesty TR připadat v určitých zatáčkách skoro až dlouhá z toho, jak moc má někdy chuť položit se do oblouku. Tady jde ale hodně o zvyk a pochopení svého stroje, který se umí takto hezky „zakousnout“ do zákruty, přitom ale není potřeba mnoho sil, abyste jej z tohoto náklonu dostali zase zpět.

Nezbytný odkaz na francouzský původ a hezky designově zpracované logo ZESTY. Ostatně grafika celého kola se mi dost líbí, ač je to samozřejmě značně individuální záležitost. 

Pro tuto modelovou řadu dnes již typické vodítko řetězu uchycené pevně k rámu. S převodníkem 32 z. byla jeho pozice plně vyhovující. 

Dnes vcelku standardní prvek – „tovární“ kryt zadní stavby. 

Limity (jen) v tvojí hlavě…

V neposlední řadě jsem byl překvapený z toho, co vše a s jakou jistotou zvládá Zesty TR v situacích a na místech, které by mohly být, při jejím zdvihu, zdánlivě limitní! Zkrátka a dobře, když se cesta zlomí ostře dolů, tak není třeba panikařit, ale stále můžete Zesty TR věřit a spolehnout se na její trailové a all-mountain kořeny a prostě pustit brzdy a držet řídítka!

Limitem v náročnějších sekcích bývají spíše komponenty, kupříkladu pláště Maxxis Ardent 29×2,4“ (vzadu Forecaster 29×2,35“) a sebevědomí jezdce, než schopnosti a odhodlání samotného kola.

Ono vlastně asi nemá cenu takovéto kolo tlačit na hranu a zkoušet jeho sjezdařské limity, to už by dávalo smysl pořídit si statnější Zesty AM, každopádně je fajn žít s tím pocitem, že vaše kolo jen tak něco nerozhodí a že si s ním můžete troufnout na mnohé překážky a záludné sekce.

100 mm stačí? Od kdy?

Co mě ještě v tomto směru překvapilo, než půjdeme na další téma, byla přítomnost sedlovky Lapierre (LP Dropper) se zdvihy dle velikostí rámu – 80 mm u S, 100 mm u M a 130 mm u rámů L a XL. Tedy pouhých 100 mm u „mého“ Mka! Zprvu jsem si říkal, že je to zoufale málo a už přemýšlel, kterou z odložených sedlovek v garáži na Zesty hodím, abych se dostal alespoň na 125 mm!

Pak jsem si ale řekl, že tomu dám šanci a byl nakonec dost překvapený, že mi oněch 100 mm bohatě stačilo. Jak je to možné? Jednak nejspíš proto, že jsem se do úplných extrémů, kde bych nutně musel dřít zadkem o zadní kolo, nehnal, jednak proto, že je rám tohoto biku skutečně kompaktní, a tak mu oněch 100 mm vlastně pohodlně stačí.

Navíc, když se podíváte na faktický úhel sedlové trubky, tak lze pochopit, že se sedlo po zasunutí teleskopu dostává i o kus dopředu, proto je pak nad rámem dost místa, i když má teleskop rozsah jen 100 mm!

Při pohledu z boku dobře vynikne ostrý úhel sedlové trubky. 

Zdvih 100 mm mi nejdřív přišel jako nepovedený vtip, ale nakonec stačil!

Komfortní, nebo efektivní? Klidně obojí!

Nechme už povídání o celkovém projevu a pojďme se podívat na to, jak funguje odpružení, které do značené míry opět věrně kopíruje staršího bratra Zesty AM. Už na tomto kole jsem si liboval, jak nově řešený nezávislý čtyřčep funguje a zde tomu nebude jinak. I v tomto případě je jeho kinematika vyladěná skutečně parádně.

Už vlastně ani nevím, který z dojmů mě v tomto směru zaujal jako první? Byla to skutečnost, jak je zadek při šlapání hezky klidný a efektivní, nebo naopak postřeh, že to vzadu (ale i vepředu) parádně žehlí již od nejmenších nerovností? Nevím! Možná obojí dohromady, jelikož jsou zde právě tyto vlastnosti moc hezky vyladěné a vzájemně vyvážené.

Ano, zadek je díky extra jemnému kroku vnímavější na pohyby jezdce, avšak pokud dokážete zabírat plynule a nebudete u toho nadskakovat v sedle jako při jízdě na koni, pak vás Lapierre Zesty TR odmění skutečně parádní odezvou a celkově výraznou chutí po rychlosti a výkonu.

Zároveň dokáže odpružení tohoto kola jemně reagovat na profil terénu a příkladně jistě lepit zadní kolo k zemi, stoupáte-li kupříkladu po rozbité cestě. Na rovině vás pak bude skoro až hýčkat komfortem a ve sjezdech nabídne příjemně akční, přitom ale slušně vyvážený projev bez větších překvápek.

Lapierre již tradičně využívá řadu vlastních komponentů svou grafikou hezky doplňujících zbytek kola. 

Součástí tovární výbavy jsou jak řídítka, představec, teleskop, ale i náboje.

Progrese bez deprese…

Také zde jsem zaznamenal slušnou míru přirozené progresivity, která zadní stavbě pomáhá zvládat i větší nárazy a ustát náročnější komprese. Samozřejmě neříkám, že 120 mm zadního zdvihu sežere vše, co se vám postaví do cesty. Limity dané použitým rozsahem jsou vcelku zřejmé. I tak se ale Zesty hodně snaží, aby svých 120 mm využila naplno ve prospěch jezdce.

Za mě tedy opět pochvala a potvrzení toho, že se Zesty TR i v tomto směru nechala inspirovat starším sourozencem s vyšším zdvihem, jehož základní charakter je vlastně hodně podobný, jen zkrátka s vyšší celkovou hodnotou kroku.

Po lávce jezdím jen dolů…

Nalaď si svůj Rhythm

Když už jsme u odpružení, přidejme ještě postřehy k vidlici, kde najdeme ne zcela běžně vídaný kousek Fox Rhythm 34, rovněž se 120 mm kroku. Tedy levnější primárně OEM řadu spadající v hierarchii Foxu až pod klasické modely Fox Float 34. Už je to vlastně dost dlouho, co jsem naposled testoval kolo s vidlicí řady Rhythm, brzy se mi ale tato zkušenost vybavila, jelikož tehdy i nyní jsem byl z funkce této vidlice příjemně překvapený.

Levnější provedení, tedy nižší zařazení v nabídce Foxu, se totiž odráží hlavně ve vzhledu a tvaru, nejspíš na určitých místech také v materiálu a celkové hmotnosti, co ale rozhodně netrpí je funkce. Naopak Fox má u mě opět jednu velkou pochvalu za to, jak tento Rhythm 34 krásně funguje.

Tato vidlice je totiž krásně citlivá, její chod je příkladně jemný a celkový průběh vlastně docela klidný a vyvážený. Jednou se mi sice stalo, na ostřejším terénním schodu na konci prudkého sjezdu, že jsem si klepnul o doraz, ale to byl jen jeden specifický moment, navíc na tomto místě to nebylo poprvé! Jinak velký palec nahoru za již zmíněnou citlivost a příjemně akční krok, který vzorně doplňoval zadní tlumič Fox Float z řady Performance.

Základní řada vidlic Fox Rhythm je trochu mohutnější a méně odlehčená…

Největší rozdíl oproti dražším modelům je patrný na tvaru spojovacího můstku. 

Co se mi nelíbilo a přišlo mi zcela zbytečné je dálkové zamykání vidlice. Je zbytečně velké, v kombinaci s teleskopem jej musíte mít nahoře a ještě funguje „inverzně“ – tedy v této poloze je vidlice odemčená!

KOMPONENTY

Co dalšího z komponentů bychom mohli ještě probrat? Již jsem okrajově zmiňoval sedlovku LP Dropper se zdvihem 100 mm, která se nakonec ukázala jako dostatečná. Bez problému byl i její chod, jen možná odpor na páčce by mohl být trochu menší.

Řazení SRAM Eagle 1×12 je tradičně bez poznámek…

…,mám jej rád, líbí se mi, jak funguje, a vím, že je na něj spolehnutí.

Zajímavé bylo mixování dílů z různých řad, kdy zde najdete třeba řazení NX, přehazovačku GX a karbonové kliky X1!

Kontrola rychlosti byla rovněž svěřena do rukou koncernu SRAM, konkrétně se jedná o brzdy SRAM Guide T. Na jejich adresu sice slýchám řadu nelichotivých výroků, mně ale brzdy SRAM obecně vyhovují a problém jsem s nimi neměl ani zde. Přiměřeně krátký a přesný chod, slušné dávkování a jednoznačně dostačující síla stisku plus tvar páky, který mi prostě sedí! Já si nemám na co stěžovat…

 

 

 

Zmínit můžu také pláště Maxxis v kombinaci vzorků Ardent vepředu a Forecaster vzadu.

 Na jednu stranu mi přijde skoro škoda používat Forecaster dozadu, ale on zde funguje poměrně hezky, navíc se velice dobře čistí!

Poměrně spolehlivý je také přední Ardent, který je v šíři 2,4“ i slušně široký a ostrý, takže slušně držel i za mokra.

Lapierre Zesty TR 5.9 – závěr

Dlouho jsem čekal, až se dostanu k Zesty TR, krom jiného i kvůli karanténě a nouzovému stavu, čekání se ale vyplatilo. „TéeRko“ mi záhy připomnělo, co vše se mi líbilo na větší Zesty AM, kterou jsem jeden rok sedlal, přitom mi dalo ochutnat trochu jiný recept připravený pro jezdce, kteří nepotřebují hledat vyslovené extrémy, kteří mají rádi delší okruhy, přitom ale stále chtějí zažít náležité trailového vzrušení!

Lapierre Zesty TR je kokem přesně k tomu určeným. Není to vyslovený spurter či závodník, s nímž byste nutně museli zdolávat horské prémie, i když vás na kopec doveze rychle a ochotně. Zároveň vám nabídne hromady jízdní zábavy, ať už se budete motat na běžných zakroucených pěšinách, nebo s ním můžete okusit i trochu vzrušení z pohybu v náročnější terénu a na prudších svazích.

V konečném důsledku se mi líbí, jak se vývojáři z Lapierre k tomuto modelu postavili, tedy že se snažili zachovat maximum jízdní zábavy a terénních schopností řady Zesty AM, které ale zabalili do lehčího sportovnějšího kabátku, díky němuž lze vyrážet i na delší okruhy a více na rychlost zaměřené vyjížďky.

Text a foto: Štěpán Hájíček

Lapierre Zesty TR 5.9 – základní údaje

Cena: 78 990 Kč
Hmotnost: 14,86 kg (vel. M, bez pedálů)
Kola: 29“
Zdvihy: 120 mm
Kokpit (řídítka/představec): 760/45 mm
Sedlovka (zdvih): 80 mm (S) / 100 mm (M) / 130 mm (L, XL)

Více o tomto kole najdete na webu lapierre-bike.cz, případně lze zabrousit na mezinárodní stránky lapierrebikes.com

PLUS

  • Sice kratší, ale velice příjemný posed s dobrým nadhledem
  • Jistá a stabilní geometrie, která vás pustí i do poměrně ostrého terénu
  • Příjemně kompaktní rám, s nímž se snadno pracuje na více zakroucených trailech
  • Vysoce komfortní a vzhledem ke své kapacitě i slušně výkonné odpružení
  • Přirozená efektivita zadní stavby = jisté reakce na šlapání bez nutnosti zamykat tlumič
  • Zachování velké části DNA původní verze s vyššími zdvihy – Zesty AM
  • Vidlice Fox 34 Rhythm má u mě velkou pochvalu za jemný chod a výrazně akční projev
  • Vcelku dobře zvolená kombinace obutí, které je dostatečně rychlé a zároveň jisté
  • Karbonové kliky SRAM X1 jsou až nečekaný bonus

MÍNUS

  • Pro sportovněji zaměřené jezdce možná až moc krátké a příliš trailově orientované kolo
  • Sedlovka se zdvihem 100 mm u vel. M působí tak nějak chudě, ve výsledku ale stačila
  • Dálkové ovládání vidlice Fox je zbytečné a při usazení na horní straně řídítek překáží nejen opticky