Yeti SB140 | Jen si zase zvyknout na menší kola! (test)

Když se loni v létě přestavila světu novinka v podobě modelu Yeti SB140, říkal jsem si: „Paráda, konečně také někdo představil nové kolo s běžnými zdvihy na střením průměru, těch velkých kol je nějak moc!“ Avšak po třičtvrtě roce, kdy jsem se k tomuto kolu fyzicky dostal, zírám najednou na střední kola jak husa do lahve!

„Sakra, co s těmi malými koly mám vlastně dělat? Jak se na tom jezdí?!“

Od minulého léta se situace zkrátka dost změnila, posunula, světlo světa spatřila řada nových devětadvacítek a drtivá většina kol, které jsem od té doby měl na test, byla na parametru 29“. Vlastně i já sám jsem si, po letech tvrdošíjného odpírání, pořídil nový stroj na velkých obručích! Poměrně záhy jsem si z něj udělal mullet nasazením zadního kola s pláštěm rozměru 27,5×2,6“, ale to sem až tak úplně nepatří…

Každopádně už loni jsem měl možnost testovat hromady devětadvacítek, v druhé polovině roku 2019 takřka výlučně tento rozměr, proto jsem si na tento parametr postupně zvykl a pomalu skoro zapomněl, jaké to je jezdit na středním průměru 27,5“.

V tuto chvíli mi přitom vnitřní hlas našeptává, abych se na téma tohoto překvapení více rozepsal, což už jsem ale vlastně udělal. Na toto téma – „Kdy přesně se ze středních kol staly relikvie“ – jsem totiž sepsal poměrně dlouhý pondělní úvodník, proto bych se nerad opakoval, nebo snad sklouzl k metodě (CTRL+C / CTRL+V).

Sám si musím dopředu přiznat, že se ke srovnání dnešního standardu (29“) a včerejšího odrazového můstku (27,5“) budu v průběhu svého dnešního hodnocení nejspíš vícekrát vracet, ostatně bez toho by se asi hůře chápaly širší souvislosti. Dost řečí, pojďme do akce!

Dlouhý jako fronta na… Rychlotesty!

Je už vlastně jistou tradicí, že mi od určitých společností, od určitých dovozců či zástupců chodí na testy s železnou pravidelností kola velikosti L, ač já sám bych byl radši za menší M. Ale tak už to prostě je, přitom Yeti (u nás zastupuje ZOOKEE, oblast Prahy a středních Čech zajišťuje wonderfullbikes.cz) nebo třeba nedávno Niner RIP 9 RDO, mi chodí na test standardně v Lku.

Proč zrovna toto zmiňuju vám může a také nemusí být hned jasné. Primárním důvodem z mojí strany je skutečnost, že mi při prvotních hodinách v sedle Yeti SB140 přišlo toto kolo až nezvykle dlouhé, a to jak z hlediska posedu (reach u vel. LG – 480,1 mm), tak třeba i po stránce rozvoru (1232,9 mm). Trvalo mi proto minimálně celé jedno odpoledne, než jsem si na pozici za řídítky dostatečně zvykl a začal se cítit více jako doma.

Z počátku jsem se skoro bál, že pro mě bude Yeti SB140 se svým posedem až příliš tvrdým oříškem, k němuž si jen těžko prokoušu cestu, přitom nyní, kdy již máme spolu odkrouceno vícero dní v sedle a nastoupány či naklesány stovky a stovky výškových metrů, se svému prvotnímu šoku skoro až divím.

Neodmyslitelný sněžný muž v plném nasazení! 

Yeti není z Kalifornie jako řada jiných legend z USA, ale z Colorada.

Drobná libůstka kluků ze Zookee – jejich sbírka exotických pivních víček.

Radikální úhel, méně radikální jezevčík

Ano, Yeti SB140 je, zejména v této velikosti a s ohledem na moji postavu a moje zvyklosti, kolem o něco delším, není to ale zbytečně natažený jezevčík, u něhož by jezdec sotva dosáhl na řídítka.

Své v této oblasti může udělat třeba i dosti radikální úhel sedlovky (efektivní úhel 77°), díky němuž jsem měl pocit, že na přejezdech a ve výjezdech zaujímám příjemně sportovní pozici. Moc hezky se s ním dupalo do kopců, zároveň jsem měl po zasunutí sedla pocit, že mám nad rámem dost místa, že kolo není zbytečně dlouhé atd.

Když už jsem se dotkl tématu výjezdů, pak musím zmínit, jak dobře se mi s tímto kolem stoupalo, což bylo zřejmě odrazem celé řady faktorů. Jednak jsem měl pocit, že je rám Yeti SB140 krásně pevný a tuhý a rovněž, že jeho zadní stavba využívá na maximum specifik své konstrukce a přenáší tak efektivně síly z pedálů na zadní kolo.

Základ systému Switch Infinity – šoupátko, v jehož středu je usazen hlavní čep zadní stavby putující v průběhu zdvihu nahoru a dolů.

Vysoká kvalita od Foxu včetně povrchové úpravy Kashima.

Tradičně u Yeti – dvoudílná vidlička spojující horní rameno a tlumič. 

Bezprostřední vrchař

Dále mě fascinovalo, jak je, díky malým kolům a dlouhému rozvoru, celý stroj krásně stabilní v předozadním směru. Své v tomto bodě jistě udělá i již zmiňovaný úhel sedlovky (77°), který drží tělo jezdce hezky uprostřed stroje a předchází tak nechtěnému zvedání předku.

Ano, devětadvacítky mají v této disciplíně mnohdy navrch už jen díky větší styčné ploše plášťů, ale i tak jsem měl pocit, že se stačí soustředit, hlídat si trakci, tep a pravidelný dech a pak vás nemůže skoro nic rozhodit, skoro nic zastavit!

Yeti SB140 mi navíc připadalo krásně lehké, kdy údaj 13,87 kg možná nevypadá nijak radikálně, ale když si uvědomíte, že poslední dobou mnohdy jezdím na kolech o kilo a více těžších…  Prostě to s ním i do kopce krásně jede, zadní stavba pomáhá s jistotou přenosu sil, přitom na technických sekcích bedlivě hlídá těsný kontakt zadního kola se zemí. Ostatně celkově mi přijde, že je sedmadvacítka v kopcích prostě svižnější, lehčí a taková více bezprostřední!

Oproti starším modelům řady Yeti SB jsou nové stroje vybavené poměrně bytelně působícím horním ramenem a rozměrnými ložisky. 

Velká část „šoupátkové“ skříně je chytře ukryta za plochými trubkami zadní stavby, takže již tolik netluče do očí. 

Celkový pohled na opticky vcelku uhlazenou zadní stavbu Switch Infinity. Občas mě napadá, jak by to asi vypadalo, kdyby se Yeti rozhodlo vyrábět tyto rámy také z hliníku?

Objevení nedávno zapomenutého!

Pohyb lesem na menších kolech, po delší době, kdy se mnohem častěji vozím na parametru 29“, je prostě v mnohém jiný. Jiný je také projev řízení, který mě, podobně jako posed, zprvu dost šokoval! Postupem času jsem mu ale více a více přicházel na chuť, až jsem si ke konci testu připadal opět jako ve společnosti starého známého. Jako bych objevil (ne)dávno zapomenuté!

Za který konec to nejlépe chytit? Zkusme to opět přes délku kola s poměrně nekompromisním rozvorem 1232,9 mm (vel. LG) a přidejme ještě úhel hlavové trubky (65°). Nebo též přihoďme připomínku, že Yeti SB140 disponuje 140 mm vzadu, vepředu přitom nabízí plných 160 mm zdvihu!

Výsledek je takový, že je přední kolo, které mi zprvu připadalo už jen opticky nějak podezřele malé, nejen pocitově hodně daleko vepředu, proto je potřeba posílat k němu příslušné příkazy s dostatečným předstihem! Skutečně, při prvních jízdách jsem měl pocit, že je SB140, zejména při ostřejších a prudších manévrech, z hlediska ovládání vlastně pomalejší než kdejaká devětadvacítka!!!

Vrcholný model, přesto vlastně konvenční díl – Fox Float DPX2 Factory. Spolehnout se můžete na jeho sametový krok i snadné ovládání. 

V jednu náhodnou chvíli jsem si všiml, jak jsou ovládací prvky tlumiče hezky viditelné i přes horní rámovou trubku. 

Vyšli špehy… Až poté celou armádu!

Vysvětluju si to tím, že zatímco se u velkých kol hledají cesty, jak udělat řízení více bezprostřední, jak kompenzovat velký setrvačník roztočeného kola, tak u sedmadvacítky se naopak více řeší stabilita, jelikož lehké a tuhé je menší kolo již samo o sobě. Ať už je to jak chce, již druhý den jsem o těchto specifikách skoro přestal přemýšlet a začal se spoléhat více na svůj instinkt a na užší propojení jezdce (sebe) a kola, které se s časem dále prohlubovalo.

Prostě jsem tomu velice brzy přišel na chuť a přestože neříkám, že teď zase budu koukat na velká kola skrz prsty, nakonec jsem byl překvapen, jak daleko jsem se z počátečního rozčarování dostal do stavu plné důvěry ve své kolo. Jeho vyšší stabilitu danou delším rozvorem a položenou hlavou jsem brzo přestal považovat za překážku, ale naopak v ní nalezl potřebnou důvěru.

Postupem času jsem si znovu připomněl jedno pravidlo či prosté uvědomění objevené v rámci testu Giantu Reign 27,5“, které zní: „Kudy protáhnu přední kolo, tudy zbytek mého stroje projede s naprostou samozřejmostí.“ Toto platí zejména pro prudší technické sjezdy. Pro jistotu bych ještě doplnil skutečnost, že je toto tvrzení postavené na faktu hodně dopředu posazeného předního kola, proto máte mnohdy pocit, jako byste za hranu posílali nejprve svého vyslance či špeha a až za ním následuje hlavní část armády!

Ochranu rámu proti „pomlácení řetězem“ najdeme na mnoha místech.

Gumový kryt je kupříkladu protažený i na horní vzpěru zadní stavby.

V kamenitém terénu jsem byl hned několikrát rád také za gumovou ochranu spodní trubky, díky níž nezůstaly v rámu díry po nárazech ostrých šutrů!

Stačí si říct o to, co chceš!

Když nad tím tak přemýšlím, tak mě zrovna z pohledu ovládání fascinovalo Yeti SB140 natolik, že bych na toto téma mohl sepsat celý jeden sáhodlouhý článek, ale to byste asi číst celé nechtěli. Doplnil bych a shrnul proto snad už jen několik faktů.

Stabilitu a jistotu v prudkých sekcích zde člověk nemůže hledat v samotném velkém předním kole, které zde není, ale u geometrie. Ta se zdá být, u středního průměru, výrazně důležitější než u devětadvacítek, kde se půl stupně na hlavě snadno schová. Geometrie Yeti SB140 je přitom, nejen v tomto směru, perfektní!

Pro ovladatelnost je zase potřeba udělat něco z pozice jezdce, jelikož zde se naopak musíte poprat s delším rámem a delším rozvorem. Naštěstí střední kola jsou lehčí, hbitější a snáze ovladatelná, proto se mnohdy stačí do toho jen víc opřít a pak to jde skoro samo. Člověk prostě musí vědět co od kola chce a jak si o to říct, jeho stroj to pak pro něj velice rád udělá…

Hlavní čep se nachází lehce nad úrovní převodníku, což je základ pro vysokou efektivitu posílenou i funkcí samotného šoupátka.

Přechod vnitřního vedení kabeláže z rámu do zadní stavby je krásně plynulý a minimalistický. 

Bacha, ať při foukání nevypustíš duši

Toto by mohla být přijatelná tečka za sekcí ovládání, pojďme tedy otočit list a mrknout se na odpružení, kde najdeme již tradiční specifikum značky Yeti, jejich originální systém Switch Infinity s horizontálním šoupátkem nad středem. Teorii ukrývající se za touto koncepcí, která de facto supluje funkci spodního ramene drobným horizontálním pohybem hlavního čepu zadní stavby, nechme pro tentokrát stranou a pojďme se blíže podívat na praktické postřehy.

Co jsem již zmiňoval je velice dobrý pocit na pedálech. Nebudu vám tvrdit, že se budete cítit jako na hardtailu, ale máte-li zkušenost s vícero fully a s různými systémy, jistě oceníte, jak dobře a jistě „jde Yeti za pedálem“. Odpustíte-li mi tuto, již poněkud archaickou cyklo-novinářkou formulku.

Jinou rovinou funkce zadní stavby Yeti SB140 je její vskutku vysoká vnímavost daná jak kinematikou celého zavěšení, tak i značně aktivním nastavením tlumiče, který do zdvihu vstupuje nanejvýš jemně a hladce (ač jsem třeba já sám při jízdách s fotovýbavou musel foukat nějakých 260 psi!).

Perfektní vyvážení obou charakteristik si všimnete hlavně v terénních výjezdech, kde máte pocit jisté opory při záběru a zároveň cítíte, jak hezky a ochotně zadní stavba, potažmo zadní kolo, kopíruje terén pod vámi.

Tradiční plastické logo přinýtované k rámu. 

TURQ znamená vyšší třídu karbonu a rám lehčí o 190 g, který je přitom stále „Richie Rude durable“!

Při bližším pohledu najdeme pod převodníkem úchyty typu ISCG pro případnou montáž vodítka nebo bashguardu. 

Lechtání zadní brzdy

Skutečně parádní a ukázkový je projev odpružení Switch Infinity tradičně také při volné jízdě terénem, kde si lze užít hezky aktivního středu a šikovně progresivního konce. Na jednom místě, v hodně ostré kompresi, jsem sice pocítil, že dostal tlumič již dost zabrat, nešel ale na úplný doraz, nepropadl se divoce, naopak i tuto velkou zátěž velice slušně zpracoval.

Vzhledem k tomu, že Yeti SB140 chodí vzadu jen 140 mm, mu náleží moje poklona za to, s jakou jistotu zvládá i velkou zátěž! Nevzdal se ani na místě, kde jsem již pár kol dostal na lopatky!

Poměrně zajímavou a často také diskutovanou otázkou je chod zadní stavby při silnějším stisku zadní brzdy. S koly Yeti řady SB již mám své zkušenosti, loni to bylo třeba Yeti SB130 nebo Yeti SB150, kdy jsem se nejednou zmiňoval o jistém neduhu použitého systému v podobě pocitu tuhnutí zadní brzdy při jízdě ostřejším terénem více „na brzdách“.

Na toto své hodnocení jsem si nejednou vzpomněl i v sedle Yeti SB140, ale překvapivě jen teoreticky! Nevím, čím přesně je to dané, menším kolem, které nemá tak velkou páku, přeschlým a hodně sypkým (kluzkým) povrchem vyžadujícím citlivé zacházení s brzdami? Toť otázka! Každopádně v případě tohoto stroje jsem si nevšiml, že by se zadek při brzdění výrazněji zavíral.

Buď jsem se pomalu šoupal prudším sypkým svahem, nebo jsem se snažil držet maximální flow a zadní brzdu jsem spíš jen lechtal…

KOMPONENTY

Vzhledem k tomu, že bylo testované Yeti SB140 poskládáno vcelku specificky mimo běžně nabízené kompletní sety, přihodím jen pár zmínek o jednotlivých dílech v podobě popisků u jednotlivých fotek.

Přiznávám, že se mi líbí Foxky z vyšších řad s tlumením GRIP2, ale i tento černý Performance není vůbec špatný…

Naopak bych řekl, že i při továrním nastavení chodí velice hezky. Je dostatečně citlivý, krásně jistý,  stabilní a s klidem zvládá i větší zatížení.

 

Poněkud netradiční je propojení páčky Race Face a sedlovky Fox Transfer, ale proč ne? Páčka RF je hezky velká a příjemně tvarovaná.

Sedlovka Fox Transfer nepatří mezi moje nejoblíbenější. Ano, chodí čistě, hladce a spolehlivě, ale poněkud mi vadí její poměrně tvrdé a hlučné dorazy.

Už jen vzhledově dosti zajímavá kola Race Face Turbine R s výrazně asymetrickými ráfky a mohutnými náboji Vault jsou jistým tahákem pro oči…

Ale také pro uši, jelikož je ořech v zadním kole hóóóódně hlučný!

Ale zase nepotřebujete zvonek, když se přesouváte po cyklostezce!

Obutí WTB, na kolech od ZOOKEE již v takřka tradičním složení Vigilante / Trail Boss (P/Z), opět nezklamalo! Přiznávám, že obecně dost agresivní a otevřené Vigilante není úplně top na extra prašné a sypké cesty, kde jsem mu ne vždy věřil! 

Jakmile jsem se ale dostal do míst, kde bylo místo prachu více jehličí, pevné půdy, kamenní nebo kořenů, tak to bylo hned o něčem jiném!

Zadní Trail Boss – na prachu by možná nebyl špatný ani vepředu, každopádně takto se opět ukázal jako parádní záběrová guma, která i poměrně slušně jede.

 

Budu se opakovat, ale patřím do (menší) skupiny jezdců, kterým Guidy vyhovují!

 Zde jsem u nich zaznamenal sice jisté nálady, zadní brzda místy trochu změkla, ale jinak byly Guidy jisté, přesné a spolehlivé!

 

Yeti SB140 – závěr

Jak tedy shrnout všechny moje postřehy ze sedla Yeti SB140? Asi se neubráním tomu, abych připomněl, jak moc jsem byl „zaskočený“ z prosté skutečnosti, že zase po čase sedím na kole této kategorie se středními koly. Zprvu to bylo vážně rozpačité „setkání po letech“, postupem času jsem se ale více a více rozpomínal a více propadal do toho v čem většina z nás ještě nedávno žila, nebo žije…

Jak jsem se zprvu bál prudších sjezdů, jak jsem se bál to někde více pustit, tak jsem s každou další hodinou v sedle začal stále silněji vnímat, že střední kola rozhodně nejsou něco, co by dnes bylo úplně mimo, že u nich možná více než u devětadvacítek záleží na dokonalém vyladění geometrie, což ale u Yeti rozhodně není problém.

Při zpětném pohledu a s jistým odstupem nevím, komu přesně bych Yeti SB140 doporučil, když je zde ještě Yeti SB130, hodně podobně zaměřený bratříček na velkých kolech, který je, jak to říct, víc trendy! Oni se ale jistě najdou tací, kteří velkým kolům nevěří, neuznávají je, odmítají propadnout masovému šílenství a chtějí si raději vychutnat hravost a pilotně náročnější (čti zábavnější) ovládání středních kol.

Pokud na vás sedí tato diagnóza, pak byste rozhodně měli zkusit Yeti SB140, jelikož takových kol dnes na trhu mnoho nenajdete! Neříkám, že nejsou, ale… Tady se člověk nemůže rozhodovat příliš podle hlavy, nebo podle rad kamarádů, v tomto případě platí, že poslední slovo má vaše srdce!

Text a foto: Štěpán Hájíček

Yeti SB140 – základní údaje

Cena (rámová sada): 107 000 Kč
Hmotnost: 13,87 kg (vel. L, bez pedálů)
Kola: 27,5“
Zdvihy: 160/140 mm (P/Z)
Sedlovka (zdvih): 150 mm
Kokpit (řídítka/představec): 780/50 mm

Cena (kompletní sety):
SB140 C1 / C2 – 158 000 Kč / 172 000 Kč
SB140 T1 / T2 / T3 – 204 000 Kč / 211 000 Kč / 245 000 Kč

Více informací o tomto kole na webu yetibies.cz, případně na mezinárodních stránkách yeticycles.com 

PLUS

  • Delší posed byl pro mě ze začátku poněkud šokem, později jsem jej ale přestal vnímat a užíval si skvělé rozložení těžiště přínosné zejména v prudkých výjezdech
  • Dosah na řídítka mi přišel delší i při cestách z kopce dolů, postupně jsem se ale naučil důvěřovat použité geometrii a zjistil jsem, co vše tohle kolo umí, co vše sjede!
  • Do kopců se s Yeti SB140 jezdí velice snadno. Jednak máte pocit, že je celé kolo krásně lehké a svižné, jednak cítíte velkou oporu na pedálech díky vysoké efektivitě zadní stavby
  • Hodně se mi líbilo, jak aktivně funguje zadní odpružení, či jak dobře je vyladěna efektivita ve vztahu k reakcím na nerovnosti (zřejmé zejména ve výjezdech)
  • Odpružení je i při „pouhých“ 140 mm vzadu hodně akční a nápomocné, pochvalu zaslouží i tradičně skvěle odladěná progresivita posilující pocit delšího kroku oproti údaji v tabulce
  • Zklamáním rozhodně není ani „levnější“ vidlice Fox 36 Performance – citlivá, jistá, výkonná!
  • Přední WTB Vigilante není zrovna specialista na prach a extra sypké povrchy, tam kde se ale tato guma měla o co zapřít, do čeho zakousnout, fungovala skvěle

MÍNUS

  • Hledat negativa na takto exkluzivním kole je někdy dost náročné a ošemetné…
  • Tentokrát jsem třeba nenarazil ani na pocit tvrdnutí zadní stavby při intenzivnějším brzdění
  • Také mnohdy diskutovaná nižší boční tuhost rámů Yeti se systémem Switch Infinity jako by se tohoto modelu vlastně ani netýkala
  • Za reálné negativum můžeme považovat snad jen o něco vyšší servisní náročnost systému Switch Infinity danou přítomností šoupátka, případně vyšší cenu, ale to by nebylo exkluzivní Yeti!